„No, jak bych to řek… Finálová cesta byla fakt drsná“, slyším v telefonu. Přesto si však zlato a stříbro odvezly závodnice z České republiky. Ne, nešlo o žádné mistrovství světa, jen jedny ze závodů pro děcka.
Ale začněme od začátku. Také se vám občas stane, že při brouzdání po zahraničních lezeckých stránkách náhodou narazíte na něco, co vás fakt překvapí?
Projíždím výsledkovku a nedá mi to. Protože těch českých jmen nacházím při pročítání stále víc, hledám v počítači mejl jednoho z našich autorů, shodou okolností otce dítěte, jehož jméno mě na listině zaujalo na první pohled. Nepletu se, dole v mejlu mám telefon.
Bára Zitková, vítězka v kategorii nejmladších dívek
Tak jak to tedy bylo? „Prostě jsme si po prostudování lezeckých kalendářů a propozic různých lezeckých akcí vybrali právě Hermagor. Dost oblíbené a i v minulosti mezinárodně obsazované závody pro děti – a závody zvyklé i na českou účast“. A spokojenost?, zpovídám Petra dál: „No jasně! Přivezli jsme domů placku!“
Ale nejenom ta placka se stala příčinou spokojenosti. „Děti si dobře zalezly, cesty byly sice těžké, ale rozhodovala hlavně technika. Nepomohla ani samotná síla, nerozhodovala velikost, ale kombinace lezeckých dovedností“ (v dohledaných poznámkách měl Petr uvedenu obtížnost jen cest, které lezla kategorie jeho dětí, tedy ročníky 2005 – 2007: kvalifikační cesty byly oficiálně hodnoceny jedna jako 6a, druhá pak 6b+ kluci a 6c holky, finálová cesta pak byla klasifikována jako 7a).
Na závody sice může přijet každý, z ČR však bylo závodníků spíše poskromnu. Zato však v konkurenci zejména Rakušanů, Italů a Slovinců rozhodně nebyli k přehlédnutí.
Nakonec právě z kategorie těch „nejmenších“, Češi, resp. Češky vybojovaly i nějaké ty placky. První místo Bára Zítková z pražské stěny BigWall, druhé místo Hana Šikulová z HO Adrenalin Prostějov. V nejmenších klucích sice do finále postupoval Jáchym Zítek z prvního místa, když jako jediný topoval obě kvalifikační cesty, ale finále zkazil a skončil na čtvrté pozici.
Ve věkové kategorii ročníků 2003 – 2004 rovněž startovaly dvě české (resp. v tomto případě konkrétně moravské) závodnice. Podle výsledkové listiny podala výborný výkon Markétka Janošová (HK Orlová HO Baník Karviná), která však ve finálové cestě vyčerpala časový limit a skončila tak na čtvrtém místě, a na šestém místě (rovněž postoupivší do finále po dvou TOPech) Michaela Smetanová (z Rocky Monkeys Brno). Na místě by bylo i podotknout, že právě tato kategorie patřila k nejsilněji obsazeným a holky tak vybojovaly velmi pěkné pozice proti značné konkurenci.
Ve starších kategoriích (2001-2002) se objevila ještě Eliška Adamovská (HK Orlová HO Baník Karviná) a Radim Hajdušek (HO Adrenalin Prostějov). Právě Eliška předvedla také hezký výkon. Postupovala po dvou topovaných cestách a i jí vypršel ve finálové cestě čas. I v její kategorii totiž mezi druhým až čtvrtým místem rozhodoval právě ten.
O mnoho víc se z výsledkové listiny asi vyčíst nedá, na dotaz Petrovi dostávám poměrně lakonickou odpověď – krom svých dětí víc sledoval jen Hanku Šikulovou „Když tam mám dvě osmileté děti, mám spoustu starostí a adrenalinu i jen s nimi… A detailní popis výkonů pouhých tří závodníků by asi nikoho moc neoslovil“.
I tak děkuju za informace. Z Petrových postřehů, a z výsledkové listiny si vcelku člověk udělá slušný obrázek o průběhu závodu. Zbývá pogratulovat oběma českým medailistkám a všem těm, kteří zůstali stát pod bednou (a že to často bylo těsné) popřát mnoho štěstí napříště.
Náš oddíl se již několik roků zúčastňuje závodů (těch blíže položených) ze série Adria cup. To, co bylo v článku napsáno, platí zde obecně: výborná a velká mezinárodní konkurence (většinou kolem 200 účastníků), skvělá organizace a atmosféra, perfektní cesty (výška fakt nerozhoduje) a minimalistické ceny (což vůbec není na závadu). Kategorie od naších E až po dospěláky a průběžné výsledky lze sledovat on-line (okamžitě po výkonu!!!). Kam se hrabou naší velcí Organizátoři. Jediným minusem pro našince je startovné (15 E čili cca 400 Kč) no a samozřejmě také vzdálenost (ale ta změnit nejde). A vzhledem k výše uvedenému tyto závody mají smysl pro dětí, které už něco dokážou anebo chtějí dokázat.
Já to beru ve srovnání s našim písečkem. Při startovným cca 400 Kč si troufám říci, že z vybraného startovného by bylo možné zorganizovat závody na kterékoliv komerční stěně v ČR (což prozatím je velký problém).
Já vám nějak přestávám rozumět. Na jedné straně vzniká Moravský pohár aby se nemuselo jezdit na závody Tendonu do Čech protože je to drahé. Startovné 200-400Kč se naopak zdá jako ucházející. Závody jsou daleko - ale jet 530 km z Brna do Hermagoru najednou nevadí. V Tendonu čas vadí a v Rakousku nevadí. Člen VV se diví když výsledky jsou online - ale že všichni rakouský rozhodčí jsou online propojený svazovým notebookem mu divný nepřijde. Člen VV veřejně pomluví domácí závody ale nevadí mu že atmosféru na domácích závodech dělá polovina závodníků z Brna. Když v Olomouci někdo spadne na chytu č.9 nebo ve finále jich na jednom chytu popadá víc tak to vadí, v Rakousku nevadí…
Vytrháváš věci z kontextu a ještě směšuješ dohromady několik rozdílných věcí. Buďto o tom nic nevíš, nebo jsi z ČHS a snažíš se tu úmyslně manipulovat a zavádět řeč jinam. Nikdo tu nekritizoval čas a rozdělení závodníků podle času jako takové. To je v pořádku. Postav pořádné cesty respektující lezecké schopnosti jednotlivých skupin a nech si čas jako jeden z parametrů. To je akceptovatelné a správné. Ale řada českých organizátorů závodů UTC14 cesty postavit neumí, nezná schopnosti dětí a staví to lehké a špatné. A vyhodnocení podle času se u nás používá jako nouzové řešení aby vůbec byli organizátoři schopni závody uzavřít. Vezmi si Petrovu skupinu. Co bylo v Olomouci? 3 kvalifikace obtížnosti 5a - 5b (?), všechny stejné, děti se na nich prostřídaly, žádná gradace nebo systém. A finále bylo 5c. A výsledky podle času. K čemu ta finálovka byla? Co prověřila? Viděl jsi to video Báry z finále v Olomouci? Neprověřila vůbec nic. A Hermagor - podle výsledkové listina má každá skupina vlastní cesty, jedna kvalifikace 6a, druhá 6c. Už to samo o sobě děti dobře protřídilo. A všimni si, že už jen kvalifikační cesta u U10 tam byla lehčí, než u nás finále. A finále tam 7a. Pokud by dva skončili stejně nebo to topli, jde rozdělení podle času pochopit a zde opravdu určuje lepšího lezce. Děti lezly na hranici svých možností a rychlejší byl opravdu lepší. Čas se ztrácí při vymýšlení kroků, zkoumání cesty... prostě lezecké dovednosti. Ale postavit jednoduchou cestu a spoléhat se na čas, je špatně a pochopit to nejde. Na jednoduché cestě, která je hluboko pod tvými možnostmi, pak na rychlosti nerozhodují lezecké dovednosti, ale jen síla a dynamika. Přehopsat cestu rychle po velkých chytech a kapsách je sice hezké, ale s lezením na obtížnost to nic společného nemá, patří to do lezení na rychlost.
A k těm kilometrům - je obrovský rozdíl, zda jedeš třeba 300 z Prahy na špatné závody UTC14 v Olomouci, nebo 700 na pořádné závody. Těch 300 by mne štvalo, z těch 700 bych měl radost. Vzdálenost není limitujícím faktorem, problém je v tom, co závodníci za svoji námahu a peníze na konci cesty dostanou. A je velmi smutné, když česká špička raději jede 1500 km do zahraničí, než by jela kousek po ČR.
Celekm souhlasím až na ten čas -chápu, že má smysl limit a chápu i s použitím času na rohodnutí (na dětských závodech), nesouhlasim, ale že rychlejší lezec je lepší. Když má někdo vytrvalost až na půdu, ať se klidně vrací, zkouší a odpočívá. To z něj horšího lezce IMHO nedělá.
Lepšího lezce asi ne, ale když se nad tím zamyslíš, tak když máš opravdu těžkou technickou cestu a jeden musí zkoušet různé způsoby přelezu, vracet se, odpočívat a celkově v tom stráví delší dobu než ten, který optimální způsob přelezu vymyslí třeba hned napoprvé a cestu vyleze hezky a plynule, tak který si zaslouží být první? Já s časem také nesouhlasím, na dětských závodech bych ho zrušil a ponechal bych superfinále nebo dvě první místa, ale v určitých případech se to podle mne dá pochopit. Ale určitě ne jako náhražka kvality.
A co je na tom divného? Existují tady i ve světě různé věkové kategorie a každá kategorie má své nejlepší. Je jedno, zda je to špička v U16 nebo U10. Nebo máš snad pocit, že vítězství v jedné kategorii je jednodušší a méněcennější než v kategorii druhé?
Rád bych se zde vyjádřil k odpovědí Organizátora velikého :-). Tak že za prvé: člen VV veřejně nic nepomlouvá, ale jen srovnává a konstatuje a to z pozice vedoucího oddílu mládeže (po několikaleté zkušenosti). A že je nespokojen se stávající situaci je dávno známo. A k tomu na rozdíl od některých dalších diskutujících se podepisuje. Za druhé: Moravský pohár vznikl nikoliv jen kvůli ježdění, ale hlavně kvůli způsobu vyhodnocování závodů. A podobných seriálů (pouťáků) je v Česku povícero (a měly být podporované) a tedy nevím, proč zrovna tento je trnem v oku. Za třetí: na závodech Adria cupu výsledek pokusu lezce je vidět okamžitě v hale na obrazovce i na netu. A proč by i u nás by nešlo ono on-line propojení komplu rozhodců - wi-fi dnes není problém. Nebylo ba pak zde žádné zběsilé schovávání výsledků a pak zdlouhavé dohadování s rozhodčími, jestli vůbec se má něco řešit. Za čtvrté: ona ta atmosféra není jen chování dětí, ale také ty další detaily: chování rozhodců a organizátorů, postavené cesty (když 90% dětí na závodech pro začínající lezce Tendon U14 spadne na chytu č. 9, to Ti připadá normální a povzbuzující? - ano v Rakousku také padají, ale na poněkud výš), a třeba také prostor na stěně, kde se konají závody (viz loňské závody v Praze nebo v Sobotce - pod úroveň). Tak že prosím pěkně, radši se chytnout za nos než kritizovat věcné připomínky.
Poopravil bych tvou paušální kritiku místních organizátorů. Open závody na BigWallu minulý víkend měly na webu výkon i průběžné pořadí dřív, než si závodník zul lezečky...
Jak se pohadat u takovy blbosti... ale je pravda, ze nejvic se porvou chlapi pri poutovem turnaji v nohejbalu :-). Dulezity je, jestli to decka bavi a ne vysledky. Schovavat si vysledky, abych mohl protestovat? U malych deti....?!
Registrace
Metodika
lezec.cz
„No, jak bych to řek… Finálová cesta byla fakt drsná“, slyším v telefonu. Přesto si však zlato a stříbro odvezly závodnice z České republiky. Ne, nešlo o žádné mistrovství světa, jen jedny ze závodů pro děcka.
GPS a mapové aplikace