Do redakce přilétl zajímavý rozhovor se záchranářem Bernhardem Schmidem. Dovíte se v něm o fungování horské služby v Rakousku.

V údolí nedaleko Salzburgu chčije a chčije a nahoře se žení čerti v bílém pekle. Yeti se šel po chabé zimě asi znova zahrabat a většina horolezců a ho...lezců drtí plastové náhražky na překližce, včetně mě.
Jsem na kurzu cvičitelů překližkářů u Rakušanů. Už druhý den zalézáme do různých "nor", tedy komfortních lezeckých center, kde nás horští vůdci cvičí, jak cvičit ostatní. Jo, jo, předpověď nelhala - studená fronta. Ideální počasí na nic a tak mě překvapí, když se večer u piva dozvím, že trojice Čechů vyvolala velkou záchrannou akci na kletersteigu Seewand na masivu Dachsteinu...
Upřímně: Stydím se za ně, ale říkám si, každý děláme chyby. Co mě potom více překvapí, jsou některé reakce na lezci na tuto událost, které se týkají činnosti rakouské horské služby. Jelikož tu v Rakousku mám pár kamarádů, které jsou nebo byli u horské služby, mám v hlavě alespoň určitou představu, jak to chodí. Co takhle zjistit, jak tu v Rakousku horská služba ve skutečnosti funguje a napsat o tom na lezce? Hm, na to jsem moc líný...
Pár měsíců na to si přečtu v časopise Bergundsteigen pořád ještě pouze informativní dopis jednoho čtenáře, který byl jako záchranář u onoho vyprošťování na klettersteigu Seewand. Článek se jmenuje "Die Grenzen sind erreicht" ("Meze jsou dosaženy") a mimo jiné se v něm dozvím, že při této události bylo v akci celkem 49 záchranářů a lidí od horské policie... Hm, to už je dostatečné množství lidí, abych se odhodlal něco udělat.
Tady je rozhovor s oním záchranářem, Bernhardem Schmidem o fungování horské služby v Rakousku:

Kdo je Bernhard Schmid? Mohl by ses stručně představit?

Vyrůstal jsem v Bad Ischl a s výjimkou mého studia medicíny zde žiji pořád. Je mi 63, živím se jako praktický lékař a lékař u záchranné služby. Jsem ženatý a mám čtyři děti. K horám jsem se dostal přes mého otce, který mě bral na túry pravidelně s sebou. Mým největším koníčkem je skialpinismus. Vedle starých známých skialpinistických túr se pokouším každý rok vyrazit alespoň patnáctkrát někam jinam. Za čtyřicet let se z toho stala pěkná řada vrcholů.


Bernhard Schmid


Jak dlouho jsi už u rakouské horské služby?

23 let.

V jakých oblastech působí stanice horské služby v Bad Ischl?

Každá stanice horské služby v Rakousku je samosprávná a její činnost je omezena hranicemi obcí, které se občas také překrývají. Při větších záchranných akcích si sousední stanice navzájem vypomáhají – stejně tomu tak bylo při záchranné akci loni na Seewandklettersteigu. Kromě toho bývají do akce podle potřeby zapojeny i speciální záchranné skupiny jako třeba Psovodi se záchranářskými psi, specialisté na Canyoning nebo jako je tomu v mém případě „terénní“ lékař.

Kolik lidí je u horské služby ve stanici Bad Ischl? Kolik lidí je to například v Horním Rakousku, v Salzbursku nebo v Tyrolích?

Bad Ischl má k dispozici přes 35 aktivních záchranářů. V Horním Rakousku je to něco málo přes 800 a Tyroly jsou s 5000 záchranáři přirozeně největším spolkem. V celém Rakousku je pak přes 11000 záchranářů!

Jsou v každém týmu záchranářů Specialisti nebo musí každý umět všechno?

Všeobecně platí, že každý musí projít kompletním základním kurzem a v tomto kurzu nabyté znalosti a dovednosti musí ovládat. Specialisti jsou, jak už jsem zmínil: Psovodi a specialisté na Canyoning. Také povolání přináší do záchranného týmu další specializace. V našem týmu máme například saniťáky a lékaře, kteří jsou jako dobrovolníci u horské služby.

Kdybych se rozhodl, že chci být také u horské služby v Rakousku, co všechno proto musím udělat? Co všechno musím už umět?

Přijetí je možné pouze přes místní stanici horské služby. Lidé od horské služby v této stanici pozorují adepta několik měsíců až jeden rok a rozhodují o tom, jestli ho pustí do základního kurzu nebo ne. Skalnatý a strmý terén je typickým terénem pro záchrannou akci. V tomto terénu se musí každý záchranář umět pohybovat tak, aby sám sebe ani ostatní neohrozil!
Také je třeba předložit seznam výstupů, který by měl obsahovat všechny možné formy alpinismu. Není vyžadováno, aby každý lezl v nejtěžším stupni obtížnosti. Důležitý je bezpečný pohyb v nepřístupném terénu v každé roční době. Místní stanice horské služby musí také odhadnout, jestli je adept pro záchranné akce dlouhodobě k dispozici. To znamená, že musí být vždy nablízku a že se může kdykoliv uvolnit z práce, když je potřeba zasáhnout.

Co se všechno musím naučit a jak dlouho to trvá, než se dostanu k prvnímu zásahu horské služby?

Někdy se může celkem rychle přihodit, že se už jako adept dostaneš do záchranné akce. Samozřejmě, že vedoucí zásahu nenasadí nováčka hned do přední linie. Pro vedoucího záchranné akce je to ale skvělá příležitost, jak vyzkoušet adeptovy schopnosti.
Seznam cest musí pro začátek obsahovat vysokohorské túry, skialpinistické túry ale také lezecké cesty až do čtvrtého stupně obtížnosti. Během velmi intenzivních vzdělávacích kurzů na krajské úrovni se adepti zdokonalují v lanových technikách, ale také podstupují školení rozšířené první pomoci v horském terénu. Mezi další dodatečné vzdělání patří školení, jak se chovat při zásahu vrtulníkem a nakonec i záchrana ze závěsu pod vrtulníkem.

Co mě čeká u horské služby po ukončení základního kurzu? Jak vypadá normální den ve službě?

To je závislé na místní stanici horské služby. Zpravidla probíhá minimálně jedno cvičení za měsíc, u kterého je kladen velký důraz na prezenci. Samozřejmě musí nový záchranář prokázat, že je kdykoliv připraven na případný zásah. Už od začátku je dáno, že horská služba přijme pouze ty, kteří jsou nejenom zdatnými horolezci, ale kteří se pro tuto práci hodí také po lidské stránce. Společné túry ve volném čase pak prohlubují přátelství a vytváří důvěru ve spolehlivost nového záchranáře.
V některých lyžařských střediscích přebírá horská služba i tzv. "službu na sjezdovce".

Je práce u horské služby dobrovolná nebo je to placená práce na plný úvazek jako jakákoliv jiná?

Všichni záchranáři provádějí tuto práci dobrovolně. Několik málo sekretářek je zaměstnaných u krajského vedení a ve velkých krajských svazech, jako je například svaz záchranářů horské služby v Tyrolích nebo v Salzbursku, existuje jeden na stálo zaměstnaný obchodní vedoucí, který je také zároveň i vedoucím zásahů na krajské úrovni.

Znamená to, že záchranář u horské služby v Rakousku nedostane vůbec za svou práci zaplaceno?

Částečně jsou proplaceny cestovní výdaje. Kurzy jsou zaplaceny celé, ale práce samotná v žádném případě honorována není.
Je třeba ale jasně rozlišovat mezi horskou službou a leteckou záchrannou službou, která je v Rakousku velmi dobře organizována a také velmi dobře funguje. U letecké záchranné služby je placená celá posádka vrtulníku (pilot, lékař a záchranář). Tato posádka čeká celou dobu na stanovišti vrtulníků na případný zásah nejen při nehodách v horském terénu, ale také ve všech případech, kdy je potřeba rychlé lékařské pomoci. Náklady jednoho zásahu závisí na letových hodinách a obtížnosti vyproštění (s nebo bez vyprošťování ze závěsu). Náklady za leteckou záchranu začínají na 4000€ a mohou se případně vyšplhat až na několikanásobek této sumy v závislosti na náročnosti zásahu. Určitě se doporučuje se náležitě pojistit - Např. jako takzvaný přispívající člen horské služby: roční příspěvek 24€ - platí pro muže, ženu a děti. Pokrytí nákladů při zásahu horské služby až do 15000€.

Musí být každý záchranář připraven kdykoliv zasáhnout nebo existují dny, kdy má volno?

Většina záchranářů musí být na zásah stále připravena. Samozřejmě, že není třeba neustále sedět doma a čekat - s výjimkou služby na sjezdovce, při které se záchranáři místní stanice horské služby po danou dobu zdržují na určeném místě v lyžařském centru.
Záchranáři u horské služby jsou v první řadě horolezci a proto také většinou sami hodně venku, což je dobře, protože je třeba, aby zůstali v kondici a nevyšli ze cviku. To ale někdy pro vedoucího zásahu znamená velký stres. Například když je při pěkném počasí v neděli v deset hodin dopoledne najednou nahlášena lavinová nehoda, při které bude potřeba hodně pomocníků!

Jak funguje organizace a spolupráce při nehodě tísňovým voláním počínaje a transportem postiženého konče?

Téměř všechny nehody jsou v současné době nahlášeny telefonicky. Tísňová linka horské služby je v Rakousku 140. Evropská tísňová linka (112) funguje také, volání je však nejprve přepojeno na policii a teprve pak na místní stanici horské služby.
Všichni záchranáři příslušné stanice horské služby jsou pak na nehodu SMS zprávou upozorněni. Odeslaná zpráva SMS obsahuje už základní informace: např: Lavinová nehoda na Dachsteinu.

Kdo při nehodě rozhoduje, jestli je případný zásah vůbec možný? Jestli není zásah kvůli povětrnostním podmínkám, místu nebo denní době pro záchranáře příliš nebezpečný?

Rozhodnutí a veškerá zodpovědnost je na vedoucím zásahu. Obvykle se rozhodne po společné domluvě s více zkušenými záchranáři a po dohodě s vedoucím zásahu od horské policie (AEG - die alpine Einsatzgruppe der Polizei), která bývá prakticky vždy o nehodě informována. Podle toho jak je zásah vážný, se záchranné akce zúčastní jeden nebo více policistů (Tito policisté jsou většinou záchranáři u horské služby nebo horskými vůdci u policie.). Jejich úkolem je vyšetření příčiny a zavinění nehody. Při pátracích akcích může pouze policie spustit lokalizaci přes mobilní telefon. Přičemž tato lokalizace umožňuje vymezení pátrací oblasti, ne však nalezení přesné pozice hledaného! Přes policii máme v případě potřeby k dispozici také vrtulník s termovizní kamerou, který může létat i v noci - samozřejmě jen za pěkného počasí.

Jak je financován transport postiženého a použitý materiál při nehodě, při školení nebo při cvičení horské služby?

Každý zásah pozemní horské služby v Rakousku vyžaduje určité náklady. Tyto náklady jsou však ve srovnání s letovou hodinou skromnější. Příjmy z nákladů na vyproštění jsou do financování zahrnuty. K financování je ale nezbytně třeba veřejných peněz od příslušného kraje. Z výše zmíněných příspěvků od přispívajících členů zbydou po odečtení pojistného také nějaké peníze pro horskou službu.

Jak často se u horské služby konají pravidelná přeškolování?

V místních stanicích horské služby je to jednou až dvakrát za měsíc. Přeškolování na krajské úrovni jsou nabízena dle potřeby. Stejně tak je tomu i při zaškolování nových technik. Např. Použití lan Dyneema při vyprošťování.

Setkávají se záchranáři z různých míst v Rakousku?

Částečně při společných cvičeních s okolními stanicemi horské služby, částečně při krajských kurzech. Setkání s dalšími záchranáři se koná např. každý rok při horolezeckém veletrhu v Innsbrucku nebo každé dva roky při interním zasedání na lékařské úrovni - taktéž v Innsbrucku.

Kolik zásáhů provede průměrně horská služba v tvé oblasti za rok? Kolik je to v zimě, kolik v létě?

Dlouholetý průměr je v oblasti Bad Ischl 15 zásahů. Deset v létě, pět v zimě.
V podstatě jsme rádi, když panuje dobré počasí na létání, když letecká záchranná služba zásah vyřídí a my nemusíme vypadnout z práce a pak se plahočit s materiálem dlouho k místu nehody a ještě déle někoho snášet dolů. Vrtulník šetří naše záda!
To ale znamená, že se pozemní zásahy konají často v noci nebo za špatného počasí, když vrtulník nemůže létat vůbec nebo když nám může vypomáhat pouze z blízkosti údolí. - viz nehoda na klettersteigu Seewand 16. a 17. 5. 2014

Vzpomněl by sis na nějakou úsměvnou záchrannou akci s dobrým koncem?

Dohled na průběh známé MTB-Trophy v Bad Goisern patří také k úkolům horské služby.
Stojím na jednom kritickém místě ve sjezdu a naproti mi jde cyklista, tlačí kolo a nemůže hýbat s levým ramenem. Podle přízvuku je to Tyrolák. Zeptá se mě: "Bischt a Sani?" ("Seš saniťák?").
Odpovím: "Ano".
Tyrolák: "Hab´s mit da Schulter!" ("Mám něco s ramenem!").
"To vidím."
Položím jeho drahocenné kolo opatrně na stranu a prohlídnu ho pořádně: Luxace ramene, žádné známky zlomeniny. Na mou otázku, jestli se mu to už někdy přihodilo, mi cyklista odpoví, že se mu to stalo poprvé.
Opatrně a plynule ho táhnu za paži, cítím jen malý odpor svalů a rameno se mi podaří - ještě ve stoje - nahodit zpátky.
Tyrolák se vyhoupne na kolo a volá: "Bischt an Engl!" ("Jsi anděl.").
Chci ještě zavolat, že to teď není dobrý nápad, ale cyklista už je fuč?!
Můj postup okamžitého nahození v žádném případě jako laici nenapodobujte!

Co jsou podle tebe nejdůležitější věci, na které by nikdo neměl při plánování horské túry zapomenout?

Zdravý rozum, dobré plánování a dostatečnou kondici pro plánovaný záměr jsou důležitější než to nejlepší vybavení. K tomu patří také zpráva o počasí a v zimě zpráva o lavinové situaci v každém kraji - telefonicky nebo na internetu: www.lawinen.at , lawine.at
Uvažovat případ, kdy vše neběží podle plánu. Být připravený túru nedokončit! Stará moudrost praví: "Hora nemá nohy, neuteče!" ("Der Berg ist kein Frosch - er springt nicht davon!")
Příbuzným udat přesné informace co mám v plánu, zvlášť, když vyrážím sám. Už jsme několikrát hledali pohřešovaného na jiném kopci, protože pohřešovaný změnil cíl své túry!
Mobily jsou prima, když jsou nabité. Na co je třeba bezpodmínečně dávat pozor: Existuje hodně oblastí, kde není ŽÁDNÝ signál. Evropskou tísňovou linku 112 mohu volat ze všech dostupných sítí všech mobilních operátorů nezávisle na mém poskytovateli!
Při orientování v terénu vykoná dobře fungující a na místech se známou výškou pravidelně kalibrovaný výškoměr společně s dobrou mapou vynikající službu. V nouzi přijde vhod, když můžeš svou polohu pomocí výškoměru odečíst z mapy. Velmi důležité pro rychlou pomoc v případě nehody!
Na závěr ještě příklad jednoho zmatení jazyků z vlastní zkušenosti: Jdu zrovna se svou ženou ve Slovinsku na Klettersteig a když cestou potkáme několik Rakušanů, zeptáme se jich, kam jdou. Podle všeho neznáme cíl jejich cesty, stejně jako oni neznají náš. Nakonec se později setkáme na stejném vrcholu. Naše výslovnost byla tak odlišná, že jsme měli údajně úplně odlišné cíle. To může být při hlášení nehody poměrně fatální!