Výsledky závodů mládeže U14 Flash Wall Cup Olomouc.
V neděli 15.3.2015 se v prostorách olomouckého Flash Wallu uskutečnil závod mládeže U14 – Flash Wall Cup. Ve třech věkových kategoriích se celkem zúčastnilo 99 závodníků a závodnic. Pod taktovkou hlavní stavěčky Silvy Rajfové se postupně všichni zúčastnění rozřadili na připravených šesti kvalifikačních cestách a ti nejlepší v každé kategorii postoupili do finále.
Finále nejmladších kategoriích se odehrálo v kolmých profilech, kde i ti nejmenší lezci dokázali, že mají neskutečnou sílu, vytrvalost a odhodlání. Je jasné, že příště pošleme i nejmenší závodníky do převislejších cest. Takto si vítězství vybojovali Alexandr Duroň a Natálie Pařilová, která svoje dvojče Valerii porazila až na čas a to o pouhou jednu sekundu.
U10 Chlapci:
1. Alexandr Duroň – Praha Radotín
2. Jaroslav Šikula – HO Adrenalin Prostějov
3. Vilém Jančuš – Rocky Monkeys; Sokol Brno I
U10 Dívky:
1. Natálie Pařilová - Rocky Monkeys; Sokol Brno I
2. Valerie Pařilová - Rocky Monkeys; Sokol Brno I
3. Barbora Bernardová – HK Vysočina
To cesty středních kategorií U12 se již pěkně naklopily a jak dívky tak kluci museli přádně zabrat aby se vypořádali se záludnostmi finále. Nejlépe si s tím poradili Šimon Cibulka a Markéta Janošová
U12 Chlapci:
1. Šimon Cibulka - SPL Pustiměř
2. Adam Adamovský – HK Orlová – HO TJ Baník Karviná
3. Jáchym Podhorský – Tendon Blok Ostrava
U12 Dívky:
1. Markéta Janošová - HK Orlová – HO TJ Baník Karviná
2. Emma Duroňová – Radotín Praha
3. Hana Šikulová – HO Adrenalin Prostějov
Z výsledků kvalifikace nejstarší kategorie dívek U14 bylo jasné, že holky přes zimu zesílily a proto muselo dojít ke ztížení finálové cesty. I tak si většinou holky z této obtížnosti nic nedělaly a v pohodě si dolezly pro top. Nejrychleji to zvládla a první místo tak získala Tereza Cibulková.
A pak již zbývala pouze poslední finálová cesta, která protnula hlavní závodní profil a měla prověřit silovou a technickou připravenost nejstarší části chlapeckého závodního pole. Stejně jako všichni ostatní závodníci i kluci z kategorie U14 zřejmě využili zimu k tvrdému tréninku a nebylo tak pro ně problém dolézt téměř do topu. Výsledky se lámaly kousek před koncem v místě, kde bylo potřeba vypustit nohy na oblině a silovým pohybem dosáhnout do předposledního chytu, který prakticky znamenal TOP. Ten udrželo 5 borců, kteří byli rozděleni podle výsledného času. Nejrychlejším lezcem se stal a zlato v U14 tak bral Ondřej Slezák.
U14 Chlapci:
1. Ondřej Slezák – HK Rožnov pod Radhoštěm, Vertikon Zlín
2. Lukáš Doleček – HK Lanškroun o.s.
3. Jáchym Cink - Rocky Monkeys; Sokol Brno I
U14 Dívky:
1. Tereza Cibulková – SPL Pustiměř
2. Eliška Bulenová – CC Ruzyně
3. Maja Rudka – KS Korona Kraków
No a pak se to všechno již jen spočítalo, vyhodnotilo a ti nejlepší závodníci byli odměněni. Za krásné ceny a za podporu děkujeme všem sponzorům: ČHS, ALPY spol. s.r.o., Makak Climbing, s.r.o., Singing Rock, s.r.o., Rest Day, Advokátní kancelář Cimbota, Město Olomouc.
Tak to vypadá, že pořadatelé navázali na MČR v Praze z podzimu loňského roku a nadále se lezou závody na obtížnost na rychlost. Jenom bych ty cesty malinko zlehčil, aby to bylo napínavější.
To má velmi snadné vysvětlení. U14 prezentuje svaz jako závody pro začínající lezce. Když tam přijedou ti dobří, musí to pro ně být lehké a pro dobré je to pak o rychlosti. Jak už lidé ze svazu řekli několikrát, pořádat závody pro ty dva tři v každé kategorii, kteří jsou opravdu špička, nebudou. Bohužel je také pravda, že mezi špičkou a těmi ostatními je obrovská propast, takže do cest, které by byly pro tuto špičku fajn, dvě třetiny startovního pole ani nenastoupí. Podívej se třeba na výsledky z U14 v Lysé. Pvní topovali obvykle vše na první nebo druhý pokus, bylo mto por ně lehké, zbytek pole často top někde ani nedal. Těžko říct, jak z toho ven. A samosttanou otázkou pak zůstává, proč tam vůbec ta špička jezdí, když ví, co a jak.
Potom by bylo řešením umožnit postaršování do vyších kategorií. V opačném případě je politika ČHS nastavena tak, že všichni mladí nadějní lezci nejsou pro výkonostní lezení a závodění podporováni.
A co myslíš, že se tu celý loňský rok řešilo a kritizovalo? Svaz vyloučil děti z ČP, zavedl pro ně U14 bez výjimek a možností startovat jinak, a zároveň označil U14 jako závody pro amatérské a začínající. Tedy došlo k praktickému zrušení pro dobře lezoucí děti, protože v každé kategorii jsou dva nebo tři, co lezou o ligu výše, než zbytek, takže si to rozdělí na čas. Osobně se tedy divím, že tam vůbec jezdí, protože za celý den topnout dvě kvaldy hluboko pod jejich možnostmi musí být frustrující.
Na druhou stranu, když postavíš cesty pro tato děcka, normální děcka do těch cest ani pořádně nenalezou, budou otrávená a příště nepřijedou. A na závodech s náklady jako normální U14 budeš mít pár dětí. Jak z toho ven?
A kde asi mají jezdit ti dobří? Když žádné jiné závody pro jejich kategorii nejsou, vše je prezentováno jako závody pro začínající lezce. Jak již bylo řečeno, nejjednodušší řešení je superfinále s náročnější cestou.
To má problémy dva - první problém je nesmyslně dlouhá doba závodů. Už teď závody trvají dlouho, strávit na malé přecpané stěně deset hodin je jen pro silné povahy. Pak to vychází každé dvě až tři hodiny cesta, je to fakt opruz a nuda, pro rodiče i pro děti. Když to natáhneš o další hodinu a půl, možná dvě, protože stavěči budou potřebovat další cesty, skončí to jak MČR, kde devítileté děti lezly finále v půl desáté večer po pěti hodinách v izolaci.
A problém druhý - sice to řeší výkonnostní lezce, ale běžným dětem stejně nedává šanci na umístění, jen těm lepším po celém dni dáš ještě večer nářez v super těžké cestě. To není dobré řešení.
Spíše by stálo za to se zamyslet, zda je opravdu pro U14 potřeba závodů tolik, zda některé neudělat těžší, zejména když pro začínající amatérské lezce je řada lokálních závodů.
ČHS by měl ale na národní úrovni řešit právě spíš ty dobré lezce. Lokálních závodů, kde si můžou pro radost zkusit zazávodit i "ostatní" děti je dostatek. V nějaké podobě je pořádá skoro každá stěna či boulderovka.
Pokud bude jen jedna soutěž, máš pravdu. Ale já psal o systému první a druhá liga. Pokud by vznikl dostatečný počet regionálních a oddílových závodů, bylo by to samozřejmě jiné.
To, že nyní jezdí na závody po celé republice děti, které výkonnostně patří do průměru a podprůměru, je samozřejmě nesmysl.
Vážení. Tohle se debatuje už pár roků. Původní zámer uspořádávání 1 a 2. ligy (moravská a česká sekce + ČP.) nevyšel, což se dá akceptovat (zřejmě kvůli financím). Proto byl (a vpodstatě na reakci některých debatujících - "tak si udělejte svůj moravský závod") zřízen Moravský pohár s jasným omezením špičkových závodníků - ergo závod pro ony neumětely. A pokud vím, v česku běhá něco podobnýho jako Překližka Cup. Takže si nestěžujte. Tihle s nižší výkoností maj kde závodit - a navíc vás to při dnešních nákladech na vše tolik stát nebude. Ovšem na U14 vám nikdo starty nezakazuje, ale počítejte s úrovní jaká je a která se vzhledem k vývoji sportovního lezení ve světě bude spíše zvyšovat. A jistě je to správné, pokud si chceme udržet alespoň nynější laťku nastavenou A. Ondrou, T.Mrázkem a bratry Stráníky.A buďte rádi, že se to u nás hejbá. To už třeba Slováci i Poláci či Madaři maj dost hezkejch stěn, ale základna jaksi chybí. My si musíme brát úroveň dle Rakušáků Němců, Francouzů pokud chceme něco znamenat. Takže tak.
Nepochopil jsi to špatně? Lidi si nestěžují na to, že U14 jsou těžké závody. Stěžují si, že U14 jsou závody moc lehké. Těžko držet nastavenou laťku, když se na závodech lezou finálové cesty, které jsou o jeden až dva stupně lehčí, než je maximum závodníků. Pro U10 by finále mělo být okolo 6c, pro U12 okolo 7b, pro starší okolo 7c. Ale ono se leze U10 tak 5c/6a, U12 bych řekl okolo těch 6c/7a.
Závodní lezení moc nesleduju a jsem línej hledat informace, ale nejde teda, aby ti špičkoví a ambiciózní z jednotlivých kategorií prostě mohli lézt se staršíma, pokud nechtějí vyhrávat tak snadno? Takhle to funguje v mnoha sportech. Hovoří se o tom, že v kategoriích přečnívají vždy 2 - 3 závodníci. Pro takový počet asi nemá smysl dělat separé závody. Obtížnnost v kategoriích nastavit tak, aby odpovídala širší špičce(tedy cca 15 - 20 závodníků). ČHS by měl zajišťovat spíš ty skutečně závodní akce směřující k reprezentaci ČR. Lokálních závodů pro děti i dospělé, aby si "zalezl každý" je myslím dost a nemusí se na nich abolvovat několikahodinové izolace atp.
Máš pravdu, jen bych ale ještě dodal, že závodit se staršími není tak jednoduché a ve špičce prakticky bez možnosti umístění. Sem tam se najde vyjímka, kdy mladší ročník porazí ten starší, ale to třeba proto, ž v dané kategorii na závodech není nikdo, kdo by opravdu trénoval.
Jinak pokud se sejdou dvě děti více rozdílného věku, které obě makají a trénují, nelze je ani poslat do stejné cesty, protože pro starší věkovou kategorii využíváš delších nátahů, máš tam jinak nohy... Už takhle je to těžké, a postavit závodní cestu, která bude vhodná pro desetiletého i třináctiletého, je asi nemožné.
Takže výsledek by nebyl o moc jiný, než je teď. Mladší děti by nejezdily, protože šance na výhru nulová a jezdit si několik let na závody bez možnosti bedny také není to pravé. Nechci svaz obhajovat, ale tohle sám nevím, jak bych řešil. Vidím to jako problém a koncepční selhání současného vedení. Totiž jedna z možností, která ovšem měla přijít před několika lety, je vytvoření takové základny a podmínek, aby v té první lize bylo v každé skupině 5-8. Za současného stavu je to ovšem tak, že průměrní nemají důvod a motivaci k tréninku a zlepšení a ti hodně dobří s potenciálem zase moc nemají kde závodit.
Ale my se tu nebavíme o lezení jako o životním stylu a venkovní zábavě, ale o lezení jako o sportu. Prosím, zkus to pochopit. Závodní lezení na překližce a lezení na skalách jsou dvě dost odlišné věci a ČHS zastřešuje obě. Ale to ještě neznamená, že by jedna část měla odsuzovat nebo nějak shazovat tu část druhou.
Přesně tak jh a i ta délka závodu by se zkrátila.
Ti slabší by si vyzkoušeli, jak na tom jsou v blízkosti svého bydliště a netrajdali po celé republice. Postaršování vzhledem k rozdílné výšce je jen pro někoho a chybělo by srovnání pro ty, co nepostarší.
Pro příští závod v Sobotce plánuju použít model z GP Holešovice.
Obecné zadání pro dětskou závodní cestu tedy je:
1. Žádné povinné dlouhé nátahy = dostatek stupů.
2. Gradující obtížnost = všechny cesty (kvaldy i finále) co nejplynuleji gradují v obtížnosti
3. Minimum vodorovných úchopů v cestě
Cesty mají prověřit nejen sílu ale i techniku, koordinaci a psychiku (tu sportovní část).
Model je sice OK, ale pořád záleží na obtížnosti cest. Můžeš v rámci zadání cest stavěčům, také nastřelit obtížnosti pro jednotlivé kategorie - kvaliikace + finále. Tato informace by byla korektní pro rozhodnutí lezců, zda se závodů zůčastnit.
Obtížnost začíná na cca 5 takže začátečníci se nemusí bát že by padali z prvního kroku. chleba se začíná lámat tak od půlky a kdo chce topnout všechny cesty měl by lézt OS tak 10-...
Znáš Bobra ze závodů? Jeho cesty jsou těžké, obvykle tak na hranici přelezitelnosti. Děcka dosáhnou všude, ale dost si musí máknout. A to už nemluvím o kouzlech, kdy na stěně vysoké 8-10 postaví cestu s padesáti kroky.
A k tomu zbytku - to, co navrhuješ, není tak úplně správné. Jestliže se bude jednat o oficiální U14, měla by být obtížnost podle toho. Ne podle stavěčů. Takže ne že stavěči nahlásí, co postavili, ale naopak, ČHS by měl nastavit určitou obtížnost a stavěči by měli cesty stavět tak, aby tuto obtížnost splnili. Pak si děcka budou moci vybrat a budou přesně vědět, co je čeká, a budou mít určitou jistotu, že v jednom seriálu, v tomto případě U14, budou závody vyrovnané, ne že v jednom seriálu budou obtížnosti na jedněch závodech lehké a podruhé těžké, podle toho, co se stavěčům uráčí, nebo jaké mají děti na trénincích. Bobr děti zná, obvykle to trefí, ale častý problém na dětských závodech je, že stavěči jsou zaskočeni schopnostmi dětí. Často pak říkají něco ve smyslu že netušili, jak dobře děcka lezou. Pokud by svaz určil základní pravidla, tedy požadované obtížnosti pro jednotlivé kategorie, případně definoval třeba max délku kroku (klidně i formou doporučení ve smyslu max počtu děr mezi chyty) a podobně, hodně by se zlepšilo. A také by nebylo od věci nechat děti v "první" lize cvakat. Nevidím žádný důvod, proč děcka, která běžně lezou na prvním kolmé a převislé cesty obtížností 8-9 UIAA mají lézt na závodech kolmice na TR. Pokud by se jednalo o tu první ligu, ani není možné, aby děcka neměla se cvakáním zkušenosti a morál na to, protože jinak by na tu první ligu ani nenatrénovala.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Výsledky závodů mládeže U14 Flash Wall Cup Olomouc. 
GPS a mapové aplikace