Loňský dobrodružný výpad do Tater, který měl myšlenku, ale jehož ambice pohřbily desítky centimetrů sněhu, si rozhodně zasloužil pokračování. Jistěže víme, že nejsme Sabovčík a Kadlečík, lezecká monstra, která přeběhnou hlavní hřeben Vysokých Tater jako prd.
To ne. Ale zkusit kousek a rozhodně si to užít? Tak to rozhodně jo!
Hra na hřebeni je prostě trochu o hledání dobrodružství. Proč jet zase na chatu a lézt cesty, které se lezou pořád?
První termín jsme museli odložit. Kdo by se chtěl hrabat v metru nového prašanu při minus 25 stupních. My teda ne. Čtrnáct dní na to ale předpověď slibovala něco úplně jiného: lavinovka dvojka, čtyři dny slunečno, jen mírný vítr a teploty nejhůře k minus deseti. To by šlo!
Logistika je mírně náročnější, já jedu z Prahy, Jirka z Brna, ale šťastně se shledáváme v kupé v Olomouci a naše pokračování hry na hřebeni může začít. Nejprve tedy přežitím zbývajících pěti hodin v RegioJetu, jasně, proč vyhazovat za lehátko, to se klidně zlámeme do sedaček, dyť to za těch pár ušetřenejch kaček stojí.
Pod Belasou vežu
4:50 Poprad, 6:30 Biela voda a začíná tradiční tupé ťapání na Brnčálu. Rozednívá se, je hezky, začíná být teplo, a tak to sfoukneme za necelé dvě a půl hodiny. Na chatě čaj a pak už hurá vstříct lepším zítřkům.
Dolina Kežmarskej Bielej vody...
Belianské Tatry!
Už stoupáme nad Brnčálou!
Ve žlebu pod Belasou vežou
Ve žlebu pod Belasou vežou
Ve žlebu pod Belasou vežou
Už nad chatou stopu prošlapáváme, Jahňací štít ani Žeruchové věže nikoho dneska nenalákaly a to nám přijde divný. Po chvilce ale z jednoho ze žlábků na Žeruchách, do kterého svítí slunko, vyjíždí utěšená lavinka. I z tohoto důvodu se rozhodujeme pro nástup na hřeben velkým stinným žlebem vlevo přímo pod Belasou vežu. Do Kolového priestupu praží slunko. Chvilku běžíme po zmrzlém firnu, ten se ale později mění v hromadu prašanu s krustou na vrchu, tak odbíháme do strmých trav po straně a těmi dolézáme na hřeben. Na něm chvíli hledáme, ale po natažení jedné exponované délky nacházíme skvostné místo pro náš stan: Black Diamond First Light. Je něco po třetí, slunko se sune k obzoru, a vzhledem k tomu, že jsme toho moc na dnešek nenaspali, rozhodujeme se pro klidný večer zde. Rozpouštíme sníh, vaříme, fotíme a jdeme brzo spát.
Camping na hřebeni!
A jaký rozlišení má vaše televize?
Večerní romantika...
A i hvězdičky byly!
Vaření večeře :)
Na Kolový Štít
Ráno je parádní. Nevstáváme moc brzy, vklidu posnídáme, zabalíme, a hurá do lezení! Proto jsme tady. Hned nad námi je Belasá veža, kterou se ale rozhodujeme oblézt, co kdybychom byli pomalí. Nejprve tedy traverz v návětrné straně hřebene, která je vyfoukaná na naprosto špičkový firn, který nese a drží co to dá! Prvních asi 150m lezeme souběžně na jednom prameni lana napůl. Od sedla mezi Belasou a Zmrzlou vežou lezeme na plnou délku obou lan (Beal Gully 7.3 Golden Dry)
Zmrzlá veža (2 311 m) je sice uzlovým vrcholem hlavního hřebene, ale jinak je to malej záprdek. Což ovšem stačí na to, aby se nám při slanění z ní do Kolové štrbiny sekla lana… Popolezeme zpět, lana uvolníme, slaníme lépe a ztracená půlhodina jako by nebyla. Z Kolové štrbiny, která je opravdu malinká, musíme poprvé docela zabrat. Sice jen 4 až 5 metrů, ale pěkným mixovým bouldříkem, který nejde moc dobře zajistit. Ale daří se, je to hezké lezení a pak už se vytrvale držíme hřebene, který na návětrné straně nabízí pěkný firn, na závětrné straně prašan s krustou až po pás a uprostřed toho přelézání pěkných krátkých skalních pasáží.
Kolem čtvrté jsme na vrcholku Kolového štítu (2 418 m), dost si to užíváme, je inverze a na vršku nefouká. Po zhodnocení zbývajícího slunečního svitu a pěkné plošinky přímo na vrcholku se rozhodujeme zase zůstat a zakempovat za světla. Prostě ty rozhledy za to stojí a nemá cenu se někam příliš hnát!
Ranní pohled na Jahňací štít.
Traverz pod Belasou veží
Popolézání na hřebeni...
Nad Zmrzlou vežou.
Strmé traverzy v parádním firnu...
Vrcholovka na Kolovém Štítě 1.
Vrcholovka na Kolovém Štítě 2.
Vrcholovka na Kolovém Štítě 3.
A západ slunka!
Chvíli kopeme, pak stavíme stan a zatímco Jirka začíná tavit sníh a vařit pití, já zběsile fotím. To prostě jinak nejde! Za tmy už nás zahřívá Travellunch. Po něm chceme ještě navařit nějakou vodu do zásoby, což se zkraje daří, ale najednou, z ničeho nic… pink! Vařič nevaří. Zkoumáme co se děje, identifikujeme bezpečnostní pojistku proti přehřátí. Jak se to mohlo ale přehřát teď? Vaříme s přestávkama, je zima… No nic. Necháme vařič vychladnout a ráno pojistku podle návodu zaklapneme a jedeme dál, ne? Noc je klidná, bezvětří, nádherný hvězdy. Jak z pohádky.
Bivak na vrcholku Kolového štítu!
Parááááda!
Opět noční porno...
Ráno raníčko...
Lomnický štít a vycházející slunko
Jirka reportuje :)
Ráno zase fotím jak blázen. Vycházející slunko rozehrává show, kterou v televizi neuvidíš, musíš si pro ni dolézt někam jinam než na gauč.
Na Čierný Štít
Ráno je dobře, ale ne až tak moc. Vařič se i přes veškerou snahu a naše technické znalosti nedaří rozjet. Co naplat, v termosce je necelý půllitr, to nám bude muset aspoň na Čierný štít stačit! Sestup z Kolového je brnkačka, tedy sesuv hlubokým, který před námi načal jakýsi skialpinista, tušíme tak před dvěma dny. V Čierném sedle se opět navazujeme a hurá po hřebeni. Trochu nás brzdí hluboký sníh a horší orientace v horizontálním hřebenu, jednou slaňujeme, i když později zjistíme, že tak trochu zbytečně. Ale po tomhle slanění už vede cesta jen nahoru!
Stoupáme skoro přímo po hřebeni, vyhýbáme se poslední věžičce a už vidíme pěkně na vrcholové partie. Po dvou až třech dlouhých délkách, kde si užijeme i kousek skály, přicházíme do místa, kde se hřeben zvedá v prudké a obtížné stupně. Zcela logickou variantou je zde traverz do severní stěny po sněhovém pásu, v délce cca 40 metrů a pak nahoru výrazným žlabem. Traverz je v parádně vyfoukaném firnu, pozdeji ledové glazuře, což je dost náročné. A jištění taky není z nejlepších – na 40 metrů jeden obhozený hrot, vklíněnec pochybné kvality a ještě horší šroub. Ve žlabu pak s úlevným oddechnutím štanduju na hrotu a jednom friendu. Jirka dolézá s doslova zapálenými lýtky.
Ve žlabu je hodně sněhu. Ne hodně. Příliš. Až moc příliš. Úplně nejvíc moc! Krok nahoru znamená sesuv o dva dolů a už mě to takovým způsobem točí, že nakonec mířím zpět doprava do oněch skalních stupňů. Nakonec to jde, se sundanými rukavicemi a bez cepínů přelézáme asi desetimetrový stupeň, ve kterém máme i dobré jištění, a pak dalších dvacet metrů lehčím bez jištění. Posledních pár kroků a bum – jsme pod vrškem, před námi poslední délka s něčím, co připomíná Patagonii – sníh větrem nafoukaný na skály vytváří takové parádní houbičky – moc nedrží, ale jsou efektní!
V tomhle místě si od Jirky, který doteď obsluhoval GoPro, objednávám jednu narcistní fotku. Prokopu se žlábkem na vršek Čierného štítu (2 429 m) a už Jirku dobírám, sluníčko pomalu padá za Ľadový štít a čas nám neúprosně naznačuje – už jste si užili dost, padejte dolů.
Sestup z Kolového štítu.
Pohled na hřeben Čierného štítu.
Čierný štít a patrný traverz do severní stěny.
P A T A G O N I E !!!
Vrchol Čierného štítu.
A čajík ráno na chatě!
Jedno slanění a pak sestup do Malé Zmrzlé Doliny a na chatu pri Zelenom plese. Mrzí nás, že nám vařič nevaří, míjíme totiž další parádní místo na stan a chuť spát pod hvězdičkama je pořád veliká, ale nedá se svítit (teda pít). V pět jsme na chatě, zaléváme se čajem a pivem a potichu společně slavíme, že nám ten traverz na hřebeni letos šel o mnoho lépe, než před rokem. Na pohodu, s krásným lezením, s dobrodružstvím hledání cesty a vybírání správného směru, s naloženým batohem (hohó, to byl alpskej styl!!!). Prostě nádhera!
Díky Tatry, za rok se zase uvidíme!
Trasa:
Kežmarská Biela Voda – Chata pri Zelenom plese: 2,5 hod | +650 v.m. | 8 km
Chata pro Zelenom plese – věžička pod Belasou vežou: 4 hod | +450 v.m. | 2,5 km
věžička pod Belasou vežou – Zmrzlé sedlo – Zmrzlá veža (2 311 m) – Kolová štrbina – Kolový štít (2 419 m): 6 hod | +450 v.m. | cca 650 lezeckých metrů
Kolový štít (2 419 m) – Čierné sedlo (2 266 m) – Nižné Čierné sedlo – Čierný štít (2 429m): 7 hod | -250 v.m. a +250 v.m. | 700 lezeckých metrů
Čierný štít – Chata pri Zelenom plese: 2 hod | -700 v.m. | 2 km
Co jsme udělali jinak?
Oproti loňsku nám to šlo líp. Podrželo nás počasí a taky jsme udělali jednu zásadní změnu. Žďárák jsme vyměnili za ultralehký stan od Black Diamondu, který se ukázal jako naprostý trumf. Takové pohodlí při takové váze, prostě paráda!
Reportáž Hra na hřebeni - 1. díl z loňska: Hra na hřebeni
Starý pavouk lezl v kožených botách a navíc o takovém vybavení se jim ani nesnilo. Urobili 1.zimní přechod V. Tater v 70-letech minulého stol. v hrozných podmínkách - vítr až 150 km/hod
Starý pavouk lezl v kožených botách a navíc o takovém vybavení se jim ani nesnilo. Urobili 1.zimní přechod V. Tater v 70-letech minulého stol. v hrozných podmínkách - vítr až 150 km/hod
Hezké, roztomilé. Navíc tímhle stylem máte do důchodu o námět postaráno... (;-).
Nic ve zlém chlapi, ale vynecháním Belasé veži jste se ošidilo o nejhezčí lezení tohoto úseku Hl. hřebene. Dále lezení stylem štand, štand lze aplikovat při zdolávání stěn, kdy nevadí, že za den ulezete jen pár stovek metrů. Na hřebení se musí mrskat. Leze se souběžně na krátkém laně (do 30m) a štandy se dělají pouze, když dojde matroš a na nejtěžších úsecích. Expresky se používají na skalách, na hřeběni se používají smyčky a samotné karáble - při stejné hmotnosti máte dvojnásobek matroše. Jistí se i tím, kudy vedeš lano mezi skalními výčnělky. Druhé lano se používá na slaňování krátkých výšvihů aniž by jste se museli odvazovat. Až na dlouhé slaňáky se použijí obě lana. atd.
Nicméně je fajn, že po létech se pozornost vrací k úžasné lezecké výzvě světového formátu, kterou přitom máme jen kousek od baráku...
Muzes prosim rozvest myslenku s tim druhym lanem pri slanovani?
Jako ze zustavame navazany, ale z batohu vyndame druhe lano, prelozime napul, slanime, sbalime zpatky do batohu a stale navazany jdeme dal?
Mate s tim nejakou zkusenost? Opravdu to je rychlejsi, nez chodit jenom s jednim lanem a pred slanenim se vzdycky odvazat a po slaneni zase navazat? Mozna jo... nevim.
V podstatě si to popsal správně, jen to lano po prvním slaňáku nebalíš do batohu, ale druholezec si jej přehodí přes rameno. Na hřebeni je totiž v některých pasážích spousta krátkých slanění po několika metrech a navazování zdržuje.
V zásadě jde o to, že cestou je několik dlouhých slanění, kde potřebuješ mít k dispozici cca 45-50m v kuse (Sněhový štít, Ostrý štít, Železná brána...) a přitom utáhnout lano při souběžném lezení na 60 téměř nelze - přeben je příliš členitý, takže to druhé lano má buďto druholezec sbalené v batohu a nebo přes rameno a je pak na zvážení, zda jej tam nechat a opakovaně se navazovat a odvazovat a nebo jej smotat
Čau... hele jak píšu na začátku článku - víme, jak to vypadá, když se mrská po hřebeni. Sám lezu už dost dlouho a zkušenosti je dost. Ale...
- nikam jsme se nechtěli hnát
- některé pasáže jsme na krátkém laně a průběžně šli
- nejsme v Tatrách každej víkend. Pro mě tohle byla zimní návštěva tuším č. 8. Mám v zimních Tatrách vylezeno všehovšudy tak 10 cest do M5. Pro kolegu to byly zimní Tatry č. 2, přes rok tak moc neleze. Proto radši pomalejší a o to bezpečnější potup.
- co se matroše týká, věř mi, že o moc lehčí jsme ho mít nemohli. Proč jsem zvolil 4 upravdu lehké expressky a 2 alpské k tomu bych nechal na osobních preferencích. smyšek s volnýma karáblema jsme měli hafo a taky jsme je nejčastěji používali, to je pravda.
- Oblezení Belasé veže - jasně, víme, ale prostě jsme se nechtěli pouštět hned z kraje tímhle směrem. Viz 3, odrážka :)
Moc dobře víme, že to není žádnej výkon, aspoň pro protřelý tatrance tady na lezci. Ale lezení to je, tip jaksi užít prodlouženej víkend v horách na pohodu a s trochou větší zábavy, myslím taky.
Je to Windboiler od MSR, je neporazitelnej v zimě a větru.
Pro Ondru: bohužel mě při prvním zimním použití taky vypekla takhle pojistka, o který se mluví jen v pdf návodu a ne v normálních promo materiálech. Taky jsme tenkrát mysleli, že s tím nejde vařit, ale je potřeba akorát použít pacičku z plastový trojnožky a tou otočit pojistku (pod hlavou vařiče) a může zase roztápět sníh jako by se (ne)chumelilo. Jinak za mě sympatickej počin, kdyby tu byly jen reporty o výkonech ve světovým měřítku, tak tady není skoro nic Ať to leze .-)
Tak som zistil ako je to s tymi menami :) Povodne sa volal WindBoiler, ale JetBoil zazaloval MSR za pouzitie slovicka "Boil" v nazve, tak ho MSR premenoval na WindBurner :D
No to my samozřejmě víme, jak tu pojistku dostat zpátky, ale kdyby se to povedlo! Zkoušeli jsme to celej večer a pak i ráno, ale prostě se to nepovedlo. Když už skočila zpátky a zůstala tam, tak po přišroubování kartuše a puštění plynu zase vyskočila... Takže asi tak.. :)
Kluci, parádní akce a nádherný fotky. Chtěl bych se zeptat na stanování. Normálně je to v Tatrách myslím zakázaný. Jak se to řeší při takových přechodech? Toleruje se to nebo se musí žádat o nějaké povolení? Nebo se to prostě neřeší?
On ten náš stan je spíš takový lepší bivi. My jsme to tedy považovali za bivakování a s myšlenkou "leave no trace" jsme se snažili místo vždy uklidit tak, aby bylo ve stejně pěkném stavu, jako když jsme přišli...
ono je určitý rozdíl mezi tím v létě fláknout stan na palouk hned vedle plesa a tam se vyvalovat celé dopoledne, a v zimě někde na placatým flíčku obklopeným několikahodinovým lezeckým terénem po indiánsku za soumraku rozbít tabor a lehnout a za úsvitu (přijde-li) zbourat a vyrazit. čili určitě to není legální, ale ochranář, přišel-li by a byl-li by nahlas a zřetelně pozdraven by to pravděpodobně uznal za legitimní a i ten čtvereček čokolády by přijal a o počasí pohovořil)
Díky za názory, vidím to podobně. Rozhodně mi nešlo o to stavět v červenci rodinej stan na břehu plesa a v poledne si v něm přepírat ponožky:) Přechod tatranskýho hřebene mě fascinuje a klobouk dolů před každým, kdo to celý přeběhne v kuse. Takhle je to ale taky určitě pekný, tak držím palce v dalších etapách!
článok bol stiahnutý, ale asi už toto porušovanie ZOPaK a Návštevného poriadku je už premlčané.
Takže iba ukazuje prstom a dáva argumenty pre ďalšie reštrikcie v TANAPe.
Návrh NP z r.2017 visí tuto.
https://www.minv.sk/?navrh -navstevneho-poriadku-tanap-u
Soudruzi, děkujeme !!!
Našiel som ho ako link pod iným článkom a áno má zmysel na to poukazovať zas a znova - niekto si to tu prečíta ako inšpiráciu, zistí že je dobrý nápad ísť do V. Tatier táboriť so stanom. A čo sa stane? Zas má nejaký pád Majko, ktorý u nás rozhoduje kam a kedy lezec v Tatrách môže ísť, o argument viac niečo nám zatrhnúť.
Ste tak obmedzení že si to neuvedomujete?
Pominiem fakt že niekto tu pomazal moje komentáre z doby zverejnenia článku.... cenzúra na lezcovi existuje a škodí nám samotným.
Mrdnúť na najprefláklejší lezecký web + YT video ako dva ňoumové vyšli IIkovým terénom rozložili tábor v národnom parku susedného štátu za účelom PR e-shopu a podpory predaja varičov a stanov, to môžu iba ... (doplňte podľa vlastného uváženia... švejci napríklad?)
Registrace
Metodika
lezec.cz
Loňský dobrodružný výpad do Tater, který měl myšlenku, ale jehož ambice pohřbily desítky centimetrů sněhu, si rozhodně zasloužil pokračování. Jistěže víme, že nejsme Sabovčík a Kadlečík, lezecká monstra, která přeběhnou hlavní hřeben Vysokých Tater jako prd. 
GPS a mapové aplikace