Trojhalí Karolina – nádherné industriální prostředí, které se již poněkolikáté stalo dějištěm Rock Point Českého poháru v boulderingu. První květnový víkend se na místě bývalého vodního mlýnu sešli nej čeští boulderisti, a že to byla mela…
Nová široká stage = 6 pětimetrových Makak profilů se spoustou možností, skvěle zvládnutá organizace závodu a fajn doprovodný program. Bylo na co se dívat a foťák Standy Mitáče, našeho dvorního fotografa, cvakal, co mu paměť stačila!
Na pozici potenciálního vítěze se namísto tradičně suverénního Martina Stráníka (který tento víkend skončil na SP v Japonsku na 49. místě) postavil netradičně Adam Ondra. Ten se jednoznačně postaral o to, aby byl závod divácky zase o stupeň atraktivnější. A to nejen lezecky… Proběhla přednáška o Dawn Wall, autogramiáda a spoustu osobních motivujících setkání včetně skateboardingu s partičkou boulderprcků. :)
2. kolo Rock Point Českého poháru v boulderingu
Sobota 6. května 2017
26 holek a 43 kluků nastoupilo do sobotní kvalifikace čítající v každé kategorii 8 boulderů. Možná i nižší teplota a dobré tření pomohly k hodně topům. Adam proletěl kvalifikací a váhal jen ve smekavé trojce. Z prvního šel překvapivě Honza Chvála a spolu s ním dalších 13 mužů. Dámskou kvaldu vyhrála Péťa Růžičková s 8 topy a skvěle si vedly i juniorky. Na dámské finále nakonec stačilo 5 topů na 7 pokusů.
Finále
Finále mužského i dámského závodu proběhlo zároveň. Oči lítaly ze strany na stranu a diváci skandující v různých sektorech radili, kam se zrovna dívat.
Charakter mužských boulderů byl více technický. Prvním krokem každého závodníka na začátku finále bylo nasednutí na špatný stup s následným kontrolovaným přepadem do zóny. Styl „síla není potřeba“ fungoval (viz slova Martina Stráníka na Asia tour). Ve druhém boulderu vícero závodníků olizovalo top, do kterého to chtělo jít s rozvahou, ne dynamikou. Ve třetím neslavil top ten, kdo nazvládnul zašpičkovat při závěrečném kroku do topu. Čtvrtý boulder byl ve znamení silového výlezu přes struktury a technického navážení na závěr. Záludností a myšlenek bylo v mužském finále hodně, rukopis Honzy Zbranka a Jendy Šolce.
1. místo: Adam Ondra
2. místo: Rishat Khaibullin (KAZ)
3. místo: Jakub Konečný
4. místo: Roman Kučera
Po letech silovějších předpokládaných vítězství je nyní ženské finále ke sledování velmi zajímavé. Vítězka rozhodně není předem jasná. Jinak bezchybné Verče Šimkové nesedl technický začátek prvního boulderu, kterým se bohužel poslala na třetí místo. Souboj mezi Petrou Růžičkovou a Eliškou Adamovskou rozhodla technika a flexibilita… Eliška po prvních závodech ČP v boulderingu hodnotí:
„Závod se mi moc líbil, a to jak z hlediska super boulderů, tak hlavně atmosférou. Bylo super, že jsem mohla lézt tady před domácím davem.? Jelikož jsem nervák, tak mně psychicky strašně povzbudilo, že jsem vylezla první technický boulder. Od té doby se mi lezlo skvěle.“
Adam Ondra ve své večerní přednášce stručně projel své lezecké CV. V Krasu je prý krásně, hlavně s topinkou s nivou v ruce! Vyprávění o Dawn Wallu se dalo prožívat téměř živě. Adam výborně zachytil momenty výstupu, jeho opravdovou náročnost a skryté nástrahy. Byly promítnuty zajímavé záběry, třeba přelez klíčové traverzové délky. Napětí a emoce z El Capitana byly cítit až v Ostravě.
Další Adamův cíl je jasný, první světové 9c. Cesta je navrtaná, nakrokovaná, síla a pohyb se posouvají dál. Uvidíme, čeho se dočkáme.
2. kolo Rock Point Boulderděti
Nedělního závodu se zúčastnilo 142 boulderdětí. Větší stage umožnila start 2 dětských kategorií a tak bylo zajímavé sledovat věkové rozdíly a srovnávat. Prďolům z kategorie U8 byly naservírovány poměrně lehké bouldery a tak museli možná poprvé přemýšlet nad počtem pokusů, které nakonec rozhodovaly. V U10 najednou zmizí les rodičovských rukou a začíná se opravdu lézt. Děti mohly třeba poprvé na našich profilech vyzkoušet čistý kolmáč. Nechyběl ani menší skok v převise.
Je fajn vidět, že bez ohledu na umístění na bedně jsou na našich závodech vidět děti s lezením v krvi. Některé lezecké pohyby ve starších kategoriích a pohybové přemýšlení dětí nám dělají radost. Cesta je dobrá. Držíme palce všem, co chtějí atakovat evropské poháry mládeže nebo se jen bavit s bandou kamarádů venku na skalách.
Workshop vol. 2
I druhý workshop byl hlasitou výzvou k tomu začít se o pohyb zajímat komplexně, od malíčku ruky až po malíček na noze. Kuba Novotný s Adamem Ondrou mluvili o vlastních zkušenostech s propojením celého těla a vnímání pohybu. Velký důraz byl kladen na to dát přednost zdraví před krátkodobou výkonností a být při tom na správné cestě. Proč striktně používat při lezení malíček, tlačit do celých chodidel a jak se lezci můžou učit třeba od orangutanů? Kdo byl, ví. Ve workshopech a v hloubce témat vidíme ohromný potenciál a budeme se snažit jim postupně dávat víc a víc prostoru v rámci našeho bouldervíkendu. Příště Matouš Pokorný o regeneraci po výkonu a spoustě dalších věcech.
Nemám k tomu slov. Parádně zvládnutý závod je vidět ze to dělají profíci :) Chlapy klobouk dolů jen tak dál. I hala v které se to konalo super volba. ještě jednou díky. Ruda
Máte ten popis, kde píšete, že zazněla odpověď na otázku Proč striktně používat malíček, dobře? Z této formulace vyplývá, že by se měl malíček používat vždy, ale nemyslím si, že je to pravda. Naopak to může často napáchat více škody, než užitku, zejména u dětí. Když už jste to tu nakousli, neměli byste nechávat informace polovičaté a zavádějící. Ale třeba se pletu :-)
Samože to není tak jednoduché;) Ale cituji doplněk z popisku: "Kdo byl, ví." - tím je myslím řečeno vše. A mohu potvrdit - já byl a vím (resp. začínám do toho pronikat) i se souvislostmi.
Nesouhlasím. Téma je "Proč striktně používat malíček". Odpověď je "Kdo byl, ví". Název tématu prakticky říká, že se má striktně používat i malíček a komentář už neříká, že kdo byl, tak zná souvislosti, situace a zda ano, nebo ne, ale jen že ví proč, tedy utvrzuje dojem, že se malíček má opravdu vždy používat. Vůbec nejde o to, zda se mi v Ostravě workshop líbil, nebo ne, ale o to, že vámi uvedený popis může mnoha dětem, jejichž rodiče se neorientují v podrobnostech, škodit. Takže vnaďte, dělejte přednášky, proč ne. Ale uvést špatný, zavádějící a škodlivý titulek a pak k tomu napsat, že víte, že je to špatně, ale pro vysvětlení že si lidi měli přijít, není hodno profesionálů. Naopak bych spíše čekal, že v rámci osvěty dáte workshopy na facebook ČHS nebo na stránky závodů, kde se na ně mohou podívat i ti, kteří se zúčastnit nemohli, pak by to mělo úroveň. Ale takhle to opravdu není dobré. Až si report přečte děcko, kterého tam rodiče nevzali, a při tréninku na kroužku začne všude cpát malíčky, aby se zlepšilo, jen si díky vám zničí prsty.
Naštěstí stále nejsme jak v přiblblé Emerice, kde jsou lidi schopní vysoudit nesmysly za to, že strčej kočku vysušit do mikrovlnky, protože se to nepíše v manuálu. Stejně tak je předpoklad, že to co píšeš je nesmysl a že ode dneška nikdo z dětí ani rodičů nebude zkoušet něco o čem se pouze letmo dočetlo a nebylo na workshopu. Workshopy jsou v rozjezdu. Je skvělé jaké je o ně zájem a plánujeme celou řadu dalších. Web samozřejmě chystáme a i rekapitulace řečeného na již uplynulých. Takže chce to být víc na zemi a nepředpokládat nepředpokládané. Byla by škoda rozjíždět další z nekončících diskusí pod reportem skvělé akce. Boulder víkend byl naprosto super a velký díky Jirkovi a týmu Sportovního lezení. Podpis by ti slušel víc, ale chápu, že jde o obsah a ne o pisatele :)
Více brzy na chystaném webu a další workshop v červnu na Letné.
Dobrý postoj. Místo pár vět, které by problematiku trochu osvětlily a napravily špatně napsaný report, raději napíšeš dlouhý příspěvěk o tom, jak naštěstí nejste za nic odpovědní. Někdy bych ti přál vidět a slyšet, co vše kurzoví instruktoři nebo rodiče do dětí hustí a co je nutí dělat, protože to někde viděli nebo slyšeli nebo zahlédli napsané. Ale vždyť ty to vlastně musíš znát, ne? S instruktory jsi ve styku pravidelně. Jak je vidět podle tvého příspěvku, tak ti to nevadí, hlavně že nejsi odpovědný :-(
Report jsem psal já (s přispěním pořadatelů). Snaha byla postihnout celej víkend, popsat bouldery, vývoj závodů a atmošku kolem. Taky zmínit témata workshopu. Ten trval víc jak hodinu. V takovým reportu nejde popisovat podrobnosti, to je myslim jasný. Věta: "Kdo byl, ví" mimochodem připomíná i slova o tom, že je potřeba s tématy workshopu a zdravého pohybu pracovat dlouhodobě. Né jít na jeden workshop a myslet si že člověk sežral svět. Kdo to myslí vážně-hledá, poslouchá, zkouší.
Workshopy jsou dělaný s tou nejčistší myšlenkou, je o ně zájem a zasloužily by si mnohem víc prostoru- což se bude dít v budoucnu. Je škoda, že hledáš mouchy ve slovech.
Tady zase někdo směšuje několik věcí dohromady. Workshop byl ok, líbil se i mě, zaznělo tam hodně zajímavého. Akce super, organizátoři to mají zmáknuté. Proti ničemu z toho jsem nenapsal ani písmenko. Jediné, proti čemu jsem se ozval, byl zavádějící text (spíše trochu nešťastná formulace) u druhého workshopu, který může u neznalých (95 % rodičů lezoucích dětí, řada dětí lezoucích bez odborného dozoru) vzbuzovat dojem, že malíček je potřeba používat vždy. Nic víc, nic míň. Fakt jen žasnu, kolik lidí tu dovede vyplodit zlehčující komantáře a vysvětlování (a urážky), že vlastně o nic nejde, místo toho, aby dodatečně napsali dvě vysvětlujíci věty a tím to bylo vyřešeno.
Dobrý den,
bouldry byly moc pěkné na naše poměry. Můžu se, ale zeptat H.Zbranka proč se nesnažil více je postavit ve svěťákovém stylu? Vím, že Honza sice staví venku pouze obtížnost, nemyslím si ale, že by nevěděl jaké věci se lezou ve světě?
Když se díváte na přenos z finále MS nebo i z posledních SP nemělo to s tím moc společného.
Skoky, dynamické poskoky na chytu, poskoky s uchycením špicky, 360 obrat, bouldry, kde se leze napřed nohama, nic z toho jsem u nás neviděl. Kritizujete jak špatně naši dopadli na posledním závodě ve světě.
Kde jinde se to, ale mají naučit když ne na ČP? Rozumím tomu, že by se pak na ČP sice neodlepili ze země, protože ani jeden boulder správně nepřečetli, ale příště by měli větší motivaci s tím něco udělat a začali by se tak tím učit co se leze venku. Myslím, že je na čase.
Ahoj/dobrý den,
na místě jsme to rozebírali se stavěči i mezi sebou - organizátory, stejně tak i s Vildou se to už probíralo. O trendech víme. Není to jen o stavěčích ale o celé stage, o chytech, strukturách, o umu závodníků!!! atd. rozhodně si vlak nenecháme ujet.
Důkazem je, že stage se zvětšila = profily + dopadiště, zkoušíme se dohadovat s výrobci chytů. Všechno je o nadšení a o penězích.
Fandím tomu, že se to snažíte posouvat dopředu.
U bouldrů v Ostravě to, ale nebylo tak vidět.
Chápu, že je to těžké přenést na naše stěny, ale někde se ten UM naši začít učit musí. Učit se lézt dnešní trendy poprvé až na závodech venku je pozdě.
Nechci stavěče obhajovat, ale nemůžeš se kouknout na tři netradiční svěťáky a hned to nacpat na místní závody. Správný způsob by byl sledovat trend a tomu přizpůsobit trénink a teprve po nějaké době to stavět na ČP/MR. Samozřejmě by souběh byl ideální, ale to není otázka pro stavěče. Správně by ses měl ptát, zda někdo z ČHS byl třeba na nějakých setkáních, kde se probírá nadcházející sezona, co si z toho odnesl a jak se tyto informace promítly do tréninku. Další věcí jsou pak chyty a struktury. Stavěči mohou stavět jen z toho, co mají. Takže opět by tvá otázka měla směřovat na ČHS a měla by se týkat toho, zda trenér ví, na čem se poleze, a zda tyto chyty pro repre objednali na trénink a kde se na nich dá lézt. Třeba letošní svěťáky byly postavené na chytech Cheeta z PU, kdežto třeba AIX nebo Makak dělají z PE (pokud se nepletu). A PU bere (tře) trochu jinak, zejména pokud k tomu ještě na chytech přidají vyleštěné plochy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Trojhalí Karolina – nádherné industriální prostředí, které se již poněkolikáté stalo dějištěm Rock Point Českého poháru v boulderingu. První květnový víkend se na místě bývalého vodního mlýnu sešli nej čeští boulderisti, a že to byla mela… 
GPS a mapové aplikace