V úterý 26.2.2019 jsme se s úspěchem pokusili zdolat diretissimu Hra Kuřátek M4 na Zbojníckou kopu ve stylu RP. Je to ve Vysokých Tatrách po dlouhé době významný český milník.
Je pondělí 25.2.2019 odpoledne. Se svou dlouholetou spolulezkyní Květou Vrátkovou se připravujeme na zítřek. Čeká nás náročný výstup. Balíme materiál, batoh zatěžuje sada expedičního materiálu: 17 expresek Petzl, čtrnáct karabin DMM (z toho 8 zámkových), 11kusová sada friendů Black Diamond, 4 ks textilních vklíněnců a 27 kusů inovovaných vklíněnců od Kouby, 4 ks nejdelších šáhel Kong Panic, 4 ks cepínů Petzl Nomic, rámové mačky Black Diamond, dvojčata Tendon Master a 21 ks šitých smyc Beal s nejnovější technologií impregnace. Dále balíme každý po čtyřech termoskách, jednu s isotonickým nápojem, v další je horká voda, pak máme každý jednu s bylinným čajem a v poslední termoláhvi máme předem rozmíchanou Manu. Stolitrové batohy Osprey váží 32kg včetně proviantu, nosí se ale dobře.
Je noc. Budím se o druhé ráno, spolulezkyně ještě spí. Probouzí se záhy. Dnes nás totiž čeká pokus o RP přelez na Zbojnickou kopu diretissimou zvanou “Hra kuřátek!”. O cestě jsem nenašel jedinou zmínku v žádném veřejně dostupném lezeckém průvodci. Popis cesty získávám pod rukou od svého dlouholetého kamaráda Sněžného Kocúra. Dost dobře nechápu, jak mohla tato impozantní stěna uniknout místním bourákům. Po ranním protažení pomocí hathajógy nedočkavě klepeme na okénko, kde jsme měli s chataři domluvenou speciální vysokoproteinovou bio stravu. Jídlo jsme zhltli v okamžiku. Pred opuštěním chaty se pro jistotu nezapisujeme do knihy výstupů, aby nedošlo k ohrožení záchranných složek.
Přezouváme se do pohodlných duplexů La Sportiva a vyrážíme! Na cestě používáme poslední model čelovek Black Diamond. V husté mlze a sněžení není prakticky efekt čelovek pozorovatelný. Ještě před očekávaným rozbřeskem, který ale vlivem počasí nenastal, jsme stanuli tváří v tvář stěně. Vzhledem ke zhoršené viditelnosti jsme strávili dobrou hodinu hledáním nástupové linie. Pak se nám konečně podařilo identifikovat převislý traverz, který určil celkovou obtížnost cesty. Vybalujeme lana, naposledy kontrolujeme rozložení materiálu na sedacích a prsních úvazcích a nastupuji do stěny.
Květa jistí, hned v prvních metrech zakládám první dvojici friendů Black Diamond. V popisu cesty se totiž dozvídáme, že samotný převislý traverz není možné jistit. Borhák bychom si nedovolili navrtat, jelikož ctíme pravidla místních horolezců. Přes traverz se dostávám z posledních sil, po několikerém vysmeknutí cepínu se mi konečně daří zaseknout kvalitní tatranský drn. Konečně zakládám další friend, šestimetrový odlez mi již způsoboval jistý diskomfort. Vzhledem k vichřici, která nás bičuje až 25 m/s letícími ledovými krystalky, ztrácím kontakt s Květou. Pokračuji tedy přímo vzhůru, cestou nahazuji dva hroty a cítím se bezpečně, mačky drží, od cepínů sem tam odletí jiskra, ale také berou.
Blížím se k firnovému poli, v průvodci je označené obtížností CH+, ale rovnou je připojeno i varování pro případ nepříznivých povětrnostních podmínek. A to jsou přesně ty, ve kterých se zde vyskytujeme. Problém spočívá v nemožnosti jištění se zhruba 20 metry odlezu. Dolézám na polici, kde se konečně dá založit jištění. Průvodce doporučuje textilní vklíněnec zalitý vodou. Jedinou nevýhodou tohoto řešení je nutnost pak 15 minut počkat na dostatečné vytvrzení ledu. Druholezce pak tento vklíněnec moc nezdrží, k jeho uvolnění se používá voda z termosky. Po několika metrech se blížím k doporučenému štandu.
Na této nebezpečné cestě jde o jediné místo, kde je možné současně založit několik jistících prvků. Používám tedy dvojici friendů a přidávám ještě trojici vklíněnců. Vše propojuji dvojicí smyček Beal a vkládám největší zámkovku jako centrální. S klidem odsedám do Daisy chainu a dávám signál: “Zruš!” Kvůli větru mne Květa neslyší a tvar stěny nedovolí ani vizuální komunikaci. Nezbývá nám tedy jiná možnost než využít ke komunikaci samotná lana. Po přijetí povelu cítím, jak se lano uvolnilo a tak jsem začal dobírat pár posledních metrů. Květa se navazuje a na další povel po laně začíná lézt. Obával jsem se, jak zvládne ten převislý traverz, ale postupně se lano uvolňovalo a tak bylo jasné, že se posouvá vpřed. Cestou bez problémů vyjmula všechno jištění, protože byla vybavena štáradlem Kouba. U textilního vklíněnce nastal drobný problém, protože jsme neměli označené termosky podle účelu a tak jí první do ruky přišla termoska s isotonickým nápojem. Na druhý pokus už ale vklíněnec odmrazila. Na štandu si předáváme jištění, to bylo díky tomu, že oba používáme ATC Guide velmi snadné.
Květa se blíží ke štandu po první délce
Já vyrážím do druhé délky, ta by měla být lehčí než první. Po několika marných zásecích o tom nejsem úplně přesvědčen. Nakonec se ale obtížný mixový úsek podaří přelézt a vystřídají jej holé skalky. Nejde o snadný terén, ale mne tato pasáž sedí. Zároveň jsem narazil na několik míst, kde bylo možné osadit jištění a to mne víceméně uklidnilo k dalšímu postupu. Skalnatý terén střídá proslulá Tatranská zahradničina, která vyniká nemožností jištění. Pokračuji ale i přes 14 metrů odlezu dál nahoru a nacházím druhou možnost zaštandovat. Je zde veliký kámen se dvěma puklinami. Střední část obvazuji smyčkou a do obou puklin zakládám po třech friendech. Na štandu vane vítr rychlostí přes 30 m/s, opakujeme tedy signál pomocí lana a Květa začíná po dobrání rušit štand. Vystupuje v mých stopách nahoru a ruší postupové jištění. Pozoruji, jak s ní vítr zmítá ze strany na stranu, a uvažuji, jak se dostaneme k vrcholu. Než se jí podaří překonat poslední metry, vymýšlím to, na vrchol použijeme průběžné jištění v lanovém družstvu. Nebyl to nejlepší nápad, ve chvíli, kdy Květa dosahuje vrcholu, mám pocit jako bych pouštěl draka. Ale nakonec jsme na vrcholu oba.
K sestupu volíme východní sestupovou linii, ta vede 70° firnovým kuloárem. Pro úsporu času se již nejistíme, v kuloáru námi zmítají poryvy větru, ale pohybujeme se také požadovaným směrem. K chatě zbývá 1,5 kilometru, ale vzhledem k mizivé viditelnosti se návrat ukazuje jako nejtěžší část akce. Nebýt oba vybaveni hodinkami Samsung Gear, nemáme při návratu nejmenší šanci na přežití. Nakonec se pro bezpečný pohyb v terénu spojujeme smyčkou, a tak lépe odoláváme větru. Návrat na chatu trval téměř dvě hodiny. Promrzlí, ale šťastní z úspěšného výstupu docházíme na chatu a celou akci oslavujeme místním pivem Steiger a fazolovou polévkou. Zvednou slovenští bratři hozenou rukavici?
Děkuji své dlouholeté spolulezkyni Květě Vrátkové, že se na takto náročnou expedici připravila. Zbojnické chatě děkuji za poskytnutí zázemí a přizpůsobení stravy našemu náročnému výkonu. Dále děkuji obchodním zástupcům značek Osprey, Tendon, ObrWorks, Beal, Black Diamond, DMM, Petzl a Kouba za zapůjčení vybavení a sponzorské dary. V neposlední řadě patří poděkování Sněžnému Kocúrovi za poskytnutí popisu cesty.
neco poradnyho ! Vypada to na peknou akci, kvalitni lezeni a da se to cist. Uz me nebavily clanky z exotickych destinaci, plne sponzorskych odkazu…
Pekne borci !!
Uznávám, že je to dost podstatný dotaz, co se týče spoďárů, děkuji. Dřív jsem lezla v CRAFTu, příjemný materiál, rozhodně si nemůžu stěžovat. Ale tentokrát jsem se rozhodla pro DEVOLD, aby mi to ladilo i s trikem stejné značky. Člověk se za každých okolností musí cítit dobře, tedy pokud má tu možnost.
Děkujeme za uznání, však jsme na tento výkon poctivě trénovali a s Lukášem se snažili v lezení co nejvíce sehrát - to je totiž hrozně důležité, věřit spolulezci.
Díky za veselý a čtivý popis akce. Ten tip na promražený UFO mě opravdu zaujal. Ať vám to leze a doufám v další články. Doufám, že i spolulezkyně zveřejní tu značku spodního prádla;). Potřebuju nějaký nápady na další Vánoce...
Možná namyšleně či lehkovážně bych rád zkusil první opakovaní. Nemaje tak vydatné informační zdroje, prosím o topo v lepším rozlišení (ve zveřejněném nákresu není jasná linie v horní části) a přesnější popis nástupu.
Předem moc děkuji a případným jiným zájemcům o první opakování oznamuji, že si zamlouvám termín v sobotu 9.3. Prosím o shovívavost a trpělivost. Řekl jsem si jako první!
Ahoj,
co se týče nákresu, tak lepší k dispozici nemáme, tento jsem kreslil já podle toho co mi Sněžný Kocúr ukazoval na tabletu. Ani na jeho nákresu nebyla druhá délka o moc více detailní. K ní nám všehovšudy řekl, že pokud zvládneme první, druhá už půjde sama.
Nástup za jasného dne najdeš snadno, doporučujeme se tam jít podívat den předem. Stačí nastoupit pod jižní stěnu, rozhlédnout se ... a nástup je právě to místo, které po krátkém kolmém výstupu uhýbá po ukloněné plotně doprava. Na první pohled by to tudy by to nikdo dobrovolně nelezl.
Držíme palce aby se to podařilo!
My jsme dokonce kameru měli, ale ona jaksi zamrzla. Vzhledem k tomu, že se může jednat o nahodilé selhání a nikoliv systémovou chybu, tak bychom neradi poškodili výrobce a proto jsme se o ní ve článku nezmínili. Samozřejmě se i omlouvám za to, že fotka je z nejlehčího místa cesty a je vyfocena jen druholezkyně, ale v těžších pasážích nebyl pro focení prostor a neúměrně kvalitě získané fotografie by stouplo riziko pádu.
Nejtěžším místem pro mě osobně byl převislý traverz šikmo doprava v první polovině cesty. Tento traverz se vyznačuje tím, že je nutné se trochu plazit a píďalkovat. Navíc je tam skála místy dost hladká, takže odpíchnout se mačkami je skoro nemyslitelné. Nezbývá nic jineho se, než se přitáhnout za cepín v levačce, který lze zaseknout ve spáře za rohem na konci traverzu.
Hlavně přátelé... nevím jestli jste si toho všimli, ale na několikátý pohled je z fotografie patrné, že druholozec, zde teda přesněji druholezkyně, používá nejnovější typ maček, tzv. monomačku, jednu mačku pro obě nohy. To sice přináší úsporu váhy na nohách, které musejí být specificky semknuty k sobě tak, jako to předvádí druholezkyně, ale současně musí mít lezec monomačku využívající brutální sílu v pažích!!! Prostě hustokrutopřísný prásk a ještě ukrutnější provedení!!!
Ano, je to tak. Nechtěli jsme to v článku moc rozmazávat, protože se zatím nevyrábí seriově. Dostali jsme od BlackDiamondu na testování jeden ze šesti vyrobených prototypů.
Je tam i pekne varovani pro vsechny ostatni..a to v podobe mozna trochu lehkovazne neoznacene termosky..iontak versus horka voda. Tady si dovolim snad jeden tip za sebe. Je mozne s vyhodou pouzit termosky barevne...idealne napr horkou vodu v thermox mountain ffx 990ml a iontak GSI glacier stainless 0.5l termoska !
mozna je zrejme i jina kombinace..ale to nemam vyzkouseno!
no jo... si ale vem, že to pak řešíš ve stresu, kam sem co nalil? Byl ionťák v téhle nebo v téhle? A co když to popleteš už na nástupu, že jo... prvolezec má omylem termosku s horkým čajem... seš v háji.
Termolahve si značkuji značkovým značkovačem. Je sice určený na lana, ale termoska s tím jde označit taky. A když se značky odřou o nějaký převislý traverz a nevim v které je čaj, tak to UFO pochčiju.
Borci super výkon, to se ječn tak nevidí. Jdu trénovat a snad se k tomu někdy aspoň přiblížim!
Tenhle nápad s tím značkovačem se mi zamlouvá. Dřív jsme používali samolepky, ale vždy když jsme termosky naházeli do myčky po návratu z akce, tak všechny skončili ve filtru. Zůstane popis na termosce i po umytí v myčce?
Existuje velmi jednoduché řešení, Co moji spolulezci použili kdysi na Torre Venezia po bivaku, když nasněžilo a muselo se ještě navrch a pak dolů. Pro pány jednodušší.
Existuje velmi jednoduché řešení, Co moji spolulezci použili kdysi na Torre Venezia po bivaku, když nasněžilo a muselo se ještě navrch a pak dolů. Pro pány jednodušší.
Existuje velmi jednoduché řešení, Co moji spolulezci použili kdysi na Torre Venezia po bivaku, když nasněžilo a muselo se ještě navrch a pak dolů. Pro pány jednodušší.
Mě by zajímalo víc o té vysokoproteinové biostravě, protože tam tak nějak intuitivně cítím vůbec zrod úspěchu celého podniku. Jiný by se určitě z těch podmínek třeba pok***l, a to se tady evidentně, i přes fatální omyl s termoskami, nestalo - a tuším, že za tím bude právě ta strava! :)
Ahoj, objednali jsme si na kamzičím trusu uzené motýly rodu lepidoptare. Jedna porce stojí 170 EUR, nutno objednat do května, kdy se tito motýlci líhnou. Je to drahé, ale rozhodně to stojí za minerální a nutriční vyváženost.
Zacinam mit dojem, ze si tady z toho nekteri delaji legraci ! Frajeri, nebudte tak lini, nesedte celou zimu na riti, nevyhrivejte se na umelych stenach a zkuste sami neco takoveho dokazat !! Je to zde na Lezci hnus - każdy vetsi vykon je zlehcovan, misto trochy pokory a uznani... Mladi neco dokazali, tak zatleskejme !
Howgh.
jak legraci??!!! seriozne vedena diskuze pod super clankem, kazdy se z toho snazi ziskat maximum informaci aby svou vykonost posunul co mozna nejvic. zadny osobni utoky, pekne slusne, az tady u Tveho prispevku mam pocit trolleni. ale v klidu, termoska s teplym medunkovym cajem dokaze zklidnit nejednu situaci.
Dlouho jsem tu neviděl takovou pozitivní diskuzi.
A je to tím super článkem a ještě suprovějším výkonem!
Zahanbeně přiznávám, že zatímco borci bojovali ve vichřici (a to jako fakt!) se záludnostmi stěny a skoro o život, seděl jsem nedaleko na chalupě a bál se dojít i do kadibudek.
Druhý a třetí den jsem pak jen nevěřícně koukal na dechberoucí stěnu a představoval si, co ve stěně asi prožívali a s jakými záludnostmi se museli potýkat.
Čtvrtý den jsem měl sbalené pikly, ale pod nástupem jsem stáhl ocas a šel se projít do Závratu.
Děkujeme za uznání! Pokud jde o Tebe, myslím, že za vhodných podmínek bys mohl být schopný cestu přelézt. Otázka ovšem je, zda na to najdeš spolulezce, Květa má naplánovaný rest month a já také stále ještě odpočívám.
Nadrzeny slovensky horolezci bivakovali vsude okolo (Teryna, Brncalka, Solisko, …). Nemohli jsme dopustit, aby nam vyfoukli vystup, resici jeden z predposlednich problemu Tater. Expedicni rada proto rozhodla o utoku i za relativne obtiznych podminek. Bylo to dobre rozhodnuti a nasemu druzstvu se podarilo nasadit parohy cele slovenske spicce. A o to slo !
Ahoj, bylo to tak, že jsme měli poměrně náročný tréninkový plán, který touto akcí vyvrcholil. Nebylo by ze zdravotních důvodů možné se na takové úrovni držet dlouho. Museli jsme podniknout útok hned a nebo bychom museli vložit dvoutýdenní odpočinkovou fázi a pak opakovat finální osmidenní trénink. Myslím, že je jasné, že se počasí přizpůsobovat nemůžeme. Lukáš
mohu se nesměle zeptat, jaký klíčový faktor vedl k rozhodnutí volit východní sestupovou linii? snažil jsem se analyzovat nákres a došel k závěru, že zatím co západní kuloár má kolem sebe na jedná straně 15 a na druhé 19 (!!!) šikmých čárek a je užší, má východní kuloár kolem sebe 12 a 15 čárek a je širší... Je v tomto skryto nějaké poselství?
Ahoj,
v tomto případě za tím není nic víc, než marná snaha schovat se před větrem. Pravdou ovšem je, že západní sestup je za běžných podmínek schůdnější ;)
Lukáš
To si zase prvovystupce honil ego a zazdil svym pristupem peknou linii budoucim generacim. Takoveto cesty by se meli rozhodne dojist. Jaky ma smysl budovat lezecky skanzen
Registrace
Metodika
lezec.cz
V úterý 26.2.2019 jsme se s úspěchem pokusili zdolat diretissimu Hra Kuřátek M4 na Zbojníckou kopu ve stylu RP. Je to ve Vysokých Tatrách po dlouhé době významný český milník.
GPS a mapové aplikace