Vysoké Tatry 10. februára (TASR) - Rozsiahla záchranná akcia sa rozbehla dnes ráno v Malej Studenej doline vo Vysokých Tatrách, kde v Masíve Malého Ľadového štítu uviazla štvorica českých horolezcov. Ako informoval TASR náčelník Horskej záchrannej služby z oblasti Vysokých Tatier Martin Kulanga, ide o troch mužov a jednu ženu. Horolezci sú podchladení, jeden je zranený a po horolezkyni záchranári pátrajú. Do akcie je zapojených 18 ľudí a štyri psy.
O pomoc požiadali aj Leteckú záchrannú službu Air Transport Europe (LZS ATE) v Poprade, avšak vrtuľník zatiaľ nemohol vzlietnuť pre silný vietor.
Hovorca LZS ATE Pavol Svetoň uviedol, že vrtuľník je pripravený vyštartovať akonáhle sa počasie zlepší.
Od skorých ranných hodín prebieha záchranná akcia v oblasti Malého Ľadového štítu vo Vysokých Tatrách, kde sa nachádzajú 4 českí horolezci.
13:30 hod. - prebehol transport jedného horolezca so zraneným členkom na Téryho chatu, 2 horolezci sa nachádzajú v hornej polovici južnej steny a je potrebné ich technicky vyprostit. Jedno dievča je nezvestné. Pri sťažených meteorologických podmienkach sa záchranári HZS v spolupráci s vrtulníkom LZZS Poprad snažia o vyprostenie horolezcov.
14:45 hod. - zranený horolezec bol prevezený vrtulníkom LZZS do Popradskej nemocnice. Nezvestné dievča bolo nájdené mŕtve pravdepodobne po páde, pod južnou stenou Malého Ľadového štítu. Záchranári sa dostali lezením k jednému z dvojice horolezcov, ktorý však už nejavil známky života. K druhému horolezcovi pokračuje výstup.
16:27 - Ve Vysokých Tatrách zemřeli dva Češi. Uvízli na Malém ledovém štítu. Dívka spadla, muž zemřel na stěně. Třetí člen výpravy je v nemocnici, dalšího vyprošťují.
ČTK právě uvedla, že se jednalo o členy pražského horolezeckého oddílu. Nevíte někdo víc? Nemůžu se dovolat kamarádům kteří by právě měli být na Terynce.
Mám nejčerstvější zprávu :ta mrtvá dívka je M.M. z Davysu Praha a její kluk P.J. je právě po operaci v Popradě.Je to strašně smutné,Mácu jsem znala,jezdily jsme spolu do hor. Bimboška
17:30 hod. - po príchode k druhému horolezcovi zistili, že je bez zranení a v doprovode záchranárov bol transportovaný na Téryho chatu. Súčasne sú transportované telá postihnutých do márnice v Starom Smokovci. Tento stále pokračuje za veľmi zlých meteorologických podmienok. Záchrannej akcie sa zúčastnilo 21 záchranárov a 5 lavínových psov v súčinnosti s DZ-THS, LZZS Poprad, chatára a horolezcov z Téryho chaty.
Nevím jakým způsobem se tragedie stala, ale rád bych přidal pár aktuálních informací. V každém případě je mi líto každého zmařeného života ať to bylo za jakýchkoliv okolností.
My jsme byli v sousední dolině na Brnčále a den před touto nehodou jsme se museli vrátit ze stěny Kežmaráku, protože se počasí rapidně zhoršilo (již dle avizované předpovědi), to bylo již okolo 9.30. Od té doby se počasí zhoršovalo, husté sněžení, prudký vítr(laický odhad dost přes 100 km/h v nárazech.), mohu říct, že všichni ubytovaní z chaty byli toho dne zpátky ze svých plánovaných túr do 12 hod.
Celou noc se počasí nelepšilo, ale i tak jsme chtěli 10., osudný den, zase vyrazit do terénu.
Jenže, ráno počasí víc než pod psa, vločky lítali vodorovně, vítr nezměněn.... Předpověď-setrvalý stav, částečně se počasí mělo zlepšovat ve čtvrtek a v pátek. Proto jsme zvolili ústup. Úsudek nechávám na každém z Vám, ani já si nečiním právo to soudit, nebyl jsem tam, ale chci tím alespoň trochu pomoct lidem, kteří by se mohli do podobných podmínek dostat.
Vikendove pocasie mozem potvrdit. V sobotu som bol poobede na pasoch na Sliezskom dome. Pocasie OK, k veceru sa vyjasnilo, v noci jasno a trochu mrzlo. V nedelu som slapal hore na Terynu. Rano bolo pekne, neskor okolo 10:00 postupne zhorsovanie pocasie. Hore nad dolinou uz neprijemny vietor a snezenie. Vystup vyssie nad chatu v tom pocasi nemal zmysel. Predpovede hlasili na dalsie dni zhorsenie pocasia. Niekedy je asi lepsie otocit sa ako bojovat s prirodou. Uprimnu sustrast rodine.
cus, dotaz: zustali jste na Brncalce jeste po uterku? my sme to tam zabalili a jeli domu, ale furt mam vycitky, jestli sme udelali dobre, jestli se treba pocasi nezlepsilo, podle fotek z te zachrane akce to vypadalo, ze se pocasi dost zlepsilo.... a samozrejme soustrast a hodne sil vsem kamaradum a pozustalym.
Ta holka spadla pri vystupu. Pak sestupovali, spadl ten borec. Tak tam zustali - kazdej sam - 2 lidi. To se stalo už večer. Z neznámých důvodů volali o pomoc až ráno (ani kolegové na Teryho neupozornili). Tak sem to aspoň pochopil z článku v dnešní MF Dnes. Verzi na idnes.cz sem nenasel. A
Rudo skoro to vypadá, jako kdyby jsi sežral moudrost světa. Myslím že je lépe počkat na
skutečné info co se stalo a ne dělat závěry
z novinových zkreslených zpráv.
Kačka
to si vyprošuju takový zacházení! tady se čtenáří dožadují infromací, tak se jim snažím podat to, co psali v MF dnes, když te ještě není na idnes.cz. A že jsem si to dovolil popsat vlastními slovy? nejsu datel abych přecvakával celej článek. Nikdo nemluví o něaké moudrosti. Pokud ti to je proti srsti, tak si di ke stánku koupit noviny a popiš nám sama, co si o tom myslíš!
Tady je přesná citace záchranáře (nemusíš chodit na idnes.cz, ale rovnou mfdnes.cz):
"Podcenili počasí. Udělali také chybu, že volali o pomoc až ráno v sedm hodin," řekl MF DNES mluvčí Letecké záchranné služby Pavol Svetoň.
Během výstupu se horolezci dostali do problémů. "Jedna z nich, jedenačtyřicetiletá žena, se zřejmě zřítila ze stěny. Přesné informace zatím nemám, domnívám se, že se to mohlo stát už v pondělí večer," uvedl Svetoň. Později se zřítil i další z horolezců.
Další dva horolezci z pražského oddílu zůstali uvěznění na stěně Malého ledového štítu celou noc. Záchrannou službu kontaktovali až ráno v sedm hodin.
Když sem se díval mfdnes.cz, tak to tam ještě nebylo.
Nu, tady máš drahá Kačko přesnou citaci z MF dnes. Neřekl bych, že se příliš liší od mojí převyprávěné verze. Tak bych si pro příště vyprošoval ty invektivy o pojídání moudrosti. Na takové věci jsem háklivý.
Diskuse o věrohodnosti informací z MF Dnes je něco jiného, která sem teď asi nepatří
Rudo, nezlob se, ale nejde o to, co si myslis, ale o to, co se stalo, jak se to stalo, proc se to stalo, a kde byly chyby a jak se z nich muzeme my ostatni poucit a treba prezit. O tom co se tam asi stalo lze napsat tisice verzi a vsechny k nicemu. Pockejme, az se Pavel a Tom vrati. Treba budou schopni se podelit.
jo jasan, tady se to zvrhlo trochu jiným směrem. Sem se namíchl, že se tu snažím a pak je to tak oceněno...
Asi bychom se neměli zabývat takovýma malichernostmama, když někdo přišel o život.
Tady je přesná citace záchranáře (nemusíš chodit na idnes.cz, ale rovnou mfdnes.cz):
"Podcenili počasí. Udělali také chybu, že volali o pomoc až ráno v sedm hodin," řekl MF DNES mluvčí Letecké záchranné služby Pavol Svetoň.
Během výstupu se horolezci dostali do problémů. "Jedna z nich, jedenačtyřicetiletá žena, se zřejmě zřítila ze stěny. Přesné informace zatím nemám, domnívám se, že se to mohlo stát už v pondělí večer," uvedl Svetoň. Později se zřítil i další z horolezců.
Další dva horolezci z pražského oddílu zůstali uvěznění na stěně Malého ledového štítu celou noc. Záchrannou službu kontaktovali až ráno v sedm hodin.
A prosim! Neplkejte tak voloviny jako ti ubozaci na idnes.cz ci novinky.cz ci mfdnes.cz. Na rodzil od onech serveru, zde jsou i lidi, ktere je znaji dlouha leta a vedi, ze Maca nebyla z tech, co by byla v horach poprve. Bude mi chybet.
Myslím, že by tato diskuze měla přestat... Horolezectví je samo o sobě nebezpečný sport a kdo už leze nějaký pátek tak ví, že tam "nahoře" to vypadá všechno jinak. Od PC se to mluví. Mluvím jako člověk s 18 letou praxí, který už lecos viděl a zažil.
Ta debata kolem nehod je vždy důležitá, protože je možné se poučit analýzou důvodů a příčin pro sebe i ty ostatní. CO, jak a proč se stalo zajímá snad každého horolezce. To, že soucítíme s postiženými i vyjadřujeme upřimnou soustrast jejich blízkým je samozřejmé. Určitě je tam nahoře na obláčku nebude zlobit, když se dozvíme jejich poslední krušné zážitky a poneseme je v sobě a předáme dál. Tak jako je to v symbolickém cintoríně: mrtvým na pamiatku a živým pre výstrahu.
Kladu tedy otázku pro toho, kdo zná odpověď. Co se nepovedlo?
Slam
Mas pravdu. Rozdil je myslim v tom, kdyz se nekdo snazi dozvedet, jak se to stalo, aby se sam poucil a kdyz nekdo odsuzuje nebo hodnoti a nebyl tam, ani nezna primou vypoved zucastnenych. A to nemyslim horskou, ale ty lezce. Horska je vzdy, at chce ci nechce svym povolanim trochu ovlivnena. Nikdo z nas nevi, jake bylo pocasi nahore, kdyz vstupovali do steny. Nikdo nevi, co vedeli dve dvojky navzajem o svem postupu.
Tu holku a kluka co je ve spitale znam, a vim, ze nebyli zadni hazarderi. Mockrat jsme vedli debaty o lezeni a oni byli vzdycky ti opatrnejsi. Proto trpelive cekam, az se dozvim pravdu z jejich pohledu.
Zatim preji jen klid dusim tech, co se nevratili a hodne sili tem, kteri se vratili.
Podepsal bych se pod Gejzův příspěvek. Všichni přímí účastníci jsou ještě na Slovensku. Soudíte ze subjektivního vyjádření člověka, který se právě vrátil z akce v mínus dvaceti, větru a vánici, a přitom tam nikdo z nás nebyl.
1. Pokud vím, bylo den před tím, tedy to ráno, co vyráželi, jasno. Předpověď sice hlásila zhoršení, jenže na Teryně si tak maximálně můžete poslechnout rozhlasovou relaci. Nic přesnějšího pro Tatry v ní není. Maximálně tak ještě člověk zredukuje plány a místo do Hokejky půjde na něco lehčího třeba na Malém Ladovém, že...
2. Minimálně dva z nich byli opravdu zkušení a nepatřili k žádným hazardérům.
Svědčí to hlavně o tom, že nevrátit se může kdokoliv z nás.
P.S. Někdo tady psal, že z chyb je důležité poučení. Jistě, ale aby skutečně bylo možné se poučit, je nutné znát fakta a pokud možno je hodnotit s odstupem a bez emocí.
Bohužel emocím se nikdy nedokážu vyhnout v případech jako tento. Když jsem se zavázal v BK mimo jiné sledovat úrazovost, netušil jsem, jak moc a jak často to bude úplně nejtěžší... jak často půjde o kamarády a o úrazy smrtelné.
Ale vždy, bez ohledu na to, o jaký případ se jedná, dodržuju zásadu hodnotit s odstupem. Doporučuju Vám všem totéž.
Kdosi mi dnes psal, zkusím to parafrázovat: "když se statistická položka změní v někoho blízkého, ve známý úsměv, který už neuvidíš".
Co dodat. Snad jen přání síly všem zúčastněným.
Máco, vzpomínáme.
No každopádně všem pozůstalým chci vyjádřit upřímnou soustrast,pitvat tady jak kdo co proč je celkem zbytečný,je vidět že i starší generace celkem zbytečně riskuje,jestli někdo podcení počasí tak neni co k tomu dodat.Kdo nemá respekt k horám nemá ho ani sám k sobě,jenže tady si člověk neodře jenom koleno...rád bych viděl zprávu od HS co se konkrétně stalo,do Tater jezdim pravidelně a rád se vyvaruji chybám byť třeba nechtěným.
Vážení, nikdo nemá právo hodnotit co kdo podcenil. Nějaký keci člena HS, že se jednalo o plánovanou sebevraždu prostě nemůžu strávit /TV Nova/. Nikoho z účastníků neznám, ale nemám zrovna dojem, že se jednalo o nějaké amatéry, spíše Horolezce. Tragédie v horách se prostě stávají. Kdo z nás neudělal někdy chybu a přitom měl prostě štěstí, že přežil? Pokud ztratíme kamaráda, můžeme na hory zanevřít ale nakonec stejně zjistíme že, bez nich neumíme žít.
Soustrast všem, kteří jste je znali.
Čítam a počúvam rôzne stanoviská na teraz túto poslednú tragédiu. Plne sa s tebou stotožňujem, ale žijeme medzi ľudmi, ktorí sú rôzni.., na to sa predsa povznesieme.
Ahoj vubec nevim jak to bylo, zaslechl jsem jen kuse info, ale rozhodne bych neneapadal kluky z HS i kdyz asi oba vime jak to tam nekdy funguje. Ale taky si dokazu dobre predstavit jak TV dokaze z pulhodinoveho rozhovoru vystrihat dve odpovedi a ty pridat k uplne jinym otazkam. A jak uz tady spousta lidi rekla, nema to smysl: jedinej kdo vi trosku co se tam stalo je HS a ti co pomahali a jedinej kdo to vi presne jsou postizeni.
Podle me tyhle debaty tady jsou tak trochu jako "jedna baba povidala" a nekteri jsou chytry jak opice:-(
Tom
ono je opravdu teĎ těžké říct jak to bylo .. sami všichni dobře víte jak si novináři píšou co chtějí a zkreslují realitu.
Je to tragedie ale určitě to nebyla sebevražda, ty lidi jsem osobně znal a vím že to byli zkušení lezci.
škoda jich
bohuzel to je zase ukaz toho, ze i zkuseni horolezci delaji chyby, to ze je to jejich chyba je celkem bezpredmetne.Proc si vsichni mysli,ze jsou mistri sveta a pocasi je nemuze prelstit ??? Dejte na predpoved pocasi !!!!!
Preji hodne stesti a at uz se nic takoveho nestane.....
To jim fakt pomuze, takovy kecy. Pche, dejte na pocasi. Jsi asi velice zkusena horolezkyne, jak vidno. Kdybychom dali na predpodved pocasi, tak jednak nikam neodjedem a jednak nic nevylezem. Jo a mimochodem, rika ti neco pravdepodobnost urcovani pocasi. A co ja vim na Teryne internet ani televize neni, tak reci o tom ze mame davat bacha na predpovedi jsou takovym trapnym tlachanim. Neber si to moc osobne, takovych komentaru je zde vic. Cau
Rád bych, kdyby se povedlo zjistit, asi lépe až vyprchají emoce a celá situace se zklidní, okolnosti celé tragedie pro poučení ostatních. Oslovuji tímto Ty, kteří jsou schopni toto zjistit. Nechci, aby celá debata šla do ztracena.
Díky
BK o tomto pripadu vi, sleduje jej, predpoklada, hodnoceni po zprave, resp. hlaseni oddilu. Okolnosti smrtelnych urazu, pokud se je podari zjistit, BK pro potreby lezecke verejnosti zverejnuje pocatkem roku na oficialnich strankach horolezeckého svazu.
GPRS, WAP = technologie dostupné skoro každému, umožňují zjištění počasí i na Teryně. Ovšem, pořád je zde ta nepřesnost. Nevím jak v horách,ale v klasickém terénu se dá počasí odborníkem předpovědět na 3-4 hodiny dopředu s 90% pravěpodobností.
tak s tímhle vůbec nesouhlasím, kamarádi se zabili na Kežmaru a nebyla to jejich vina, urvali se skalní bloky, když už dosedli do štandu..takže to, že každá nehoda je něčí vina je pěkná blbost..
Teď jsme přijeli z Brnčálky. Ani internet není všemocný. Jeden kluk ho tam měl a dovídal se z něj věci, které v reálu byly jinak. Chodili jsme na minitůrky po okolí a podmínky se měnily někdy po pár metrech. Z pevného firnu v závěje prašanu, pak trochu počínajících deskových lavin... Bohužel, za počasí posledních let čekat na naprosto bezpečné podmínky v zimních Tatrách znamená nikam nejezdit. V horolezení riziko prostě je. Ono je v celém životě a na silnicích se pozabíjí a zmrzačí desítky lidí týdně, aniž to někoho zaujme. Je určitě dobře vědět, co se stalo a pokusit se v tom nalézt poučení, jak ne. Ale naprosto bezpečné lezení je, myslím, protimluv. samozřejmě i já bych teď uměl poradit, co měli dělat. Teď jo! Ale vůbec si nejsem jistý, jestli bych to všechno tak dobře věděl v jejich situaci. Ale možná je někdo, kdo vždycky ví? Stejně jako je spousta lidí, co "bezpečně" poznají lavinózní terén od naprosto tutového. Pro zajímavost uvádím ty, kteří to neuměli a buď na to dojeli, nebo se dostali na hranici maléru. (nejspíš nezkušeností, jak by řekli vědoucí) Hermann Buhl, P. Preuss, bratia Pochylý...a pěkně si naběhli: K. Diemberger, R. Messner, D. Scott...
Příčinou smrti (zranění) v horách NENÍ VŽDY něčí chyba! Náhodné bouřky, již míněné vylomení celých skalních bloků, náhodné pády kamenů, které by prorazily pancíř, natož přilbu, když se utrhne lavina za naprosto ideálních podmínek, daleko od Tebe a pak Tě vezme dolů, pád celého rampouchu, i když mrzne... TO NENÍ CHYBA, TO JE NAPLNĚNÍ AKCEPTOVANÉHO RIZIKA (a to v horách nechybí nikdy). Nebuďme vždy ti nejchytřejší, nevíme, koho z nás budou balit do pytle příště.
Obávám se, že je to ještě horší. Chyby děláme všichni a stále. Někdo méně často, ale také. Jsme tak totíž od přírody naprogramovaní. Budu-li cvakat vždy dvě karabinky, možnost "dojet" na opomenutí při cvaknutí je výrazně menší až nulová. Ale je. O většině chyb se ani nedovím (že ten čok by neudržel ani batoh), o dalších vím jen já, protože se tím nechlubím. Další jsou veselé příhody s dobrým koncem. Další jsou obdivované "odvážné kousky".
A pak je ten smutnej zbytek...
S chybama je nutné bojovat, vymýšlet před nimi obranu. Ale budou tu. Včetně toho počasí, které si stejně udělá občas co chce ono, a ne co má dle odborníků dělat. Schválně jsem tentokrát sledoval co se hlásí a co je venku. Býval to veliký rozdíl. A to bylo to nejaktuálnější! V neděli byla pro Vysoké Tatry trojka lavinová a u Zeleného (což také Tatry jsou) byla tráva, kamení a zbytky udusaného firnu. Další den (někdo to tu taká vzpomenul) jsme prchali do chaty. Sníh a vichr (kolem mne ve žlábku tekl sníh z vršku), a hlášená byla už jen dvojka. Samozřejmě o dolinu vedle to tak mohlo být. Ale stále se musím rozhodnout podle sebe a vážit riziko. Všichni musíme. Ať nám to vychází!!!
Tu trojku jsem viděl jako předpověď na internetu v sobotu večer. 3+ s prognózou setrvalý stav. V pondělí odpoledne sněžilo a foukalo a už to bylo o hubu. Pokud si vzpomínám. Prostě to přišlo tak náhle, tak náhle...
Je plynulá škála nebezpečí od tzv. "objektivních" která prakticky nelze ovlivnit, jedině akceptovat a snažit se omezit exposici (padající kameny, shora spadlá lavina,...), pak jsou věci kde lze rozhodováním a chováním riziko ovlivnit třeba o hodně řádů ale ne na nulu! (lidma utržené laviny, jištění) a na opačném konci spektra jsou "čistě lidské příčiny", třeba použití odsedávky necvaklé v jištění (zkrat), zásadní přecenění schopností (turista nahoru vyjede na horu lanovkou a sestupuje lezeckým terénem a po ledu a sněhu bez vybavení). A ani lidksým chybám se vlastně nedá vyhnout, žádný člověk nedokáže fungovat doslova na 100%.
Že před každou smrtí je chyba je myslím nebezpečná iluze, protože si pak člověk může myslet, že když nebude dělat chyby, nemůže umřít. Ale ono to tak není. Tady ti mrtví měli možná stokrát větší zkušenosti než já a jsou mrtví. Když lezu do hor, je nějaká pravděpodobnost, že budu mít smůlu a zůstanu tam. A asi ne malá, kdybych měl tipovat číso, tak 1/100 asi určitě... To je důvod k úvaze proč do hor lezu, jestli to za to stojí - a tu úvahu by podle mě měl prodělat člověk nejpozději v horoškole. A když někdo tu úvahu projde a pak má smůlu a umře, tak je to pro blízké lidi těžké, ale je to přirozený běh věcí. A nejsou to žádné "zmařené životy" a žádné velké soudy nejsou na místě.
Co je opravdu tragédie, když zemře někdo, kdo si riziko neuvědomuje, pohyb v horách konzumuje jako jednu forem z napínavé ale bezpečné zábavy, někam ho vyveze cestovka a tak. - a ten člověk si neuvědomoval, že může taky umřít. To ale podle všeho nebyl tady ten případ.
Samozřejmě souhlasím, že analýza příčin nehody a možných chybných rozhodnutí je důležitá, nehody jsou zpětná vazba pro metodiku a rozhodování.
Sorry za takové množství rozumů... dopsal jsem si to spíš pro sebe.
Všichni by nejraději slyšeli, že šlo o fatální chybu, aby si mohli říct: "to já bych nikdy neudělal a proto by se mi to stát nemohlo". Jenomže tak jednoduché to není.
Tohle si právě myslím. Hledáme důvod, proč se nám tohle stát nemůže. A tohle (blbost, kterou bychom MY neudělali) je nejjednoduší způsob, jak se upokojit, že se nás to netýká!
Ještě: Ti veleborci většinou nedojíždí a nemrzačí se v těch nejtěžších věcech. Osudné bývají zdánlivě (z ušáku nebo hospody) nepochopitelné "chyby"...
Ahoj všem.
Jsem jedním z těch dvou, kteří nehodu v Malé studené dolině přežili. Když jsem ležel v nemocnici, umiňoval jsem si, že do internetových diskuzí, které se jistě rozpoutají, nebudu zasahovat, ale přeci jen mi to nedá.
Ze všeho nejdřív chci poděkovat všem, kteří zde (či jinak) vyjadřovali svou účast. A taky chci poděkovat klukům z Horské služby, především za sundání Tomáše ze stěny. Rozhodně ale nemůžu zapomenout na kamarády z našeho oddílu, kteří byli na místě neštěstí v úterý ráno první a kteří v záchranné akci sehráli nezanedbatelnou úlohu! (Nejen, že mi pomáhali z kopce dolů až dokud jsme nepotkali HS, ale hlavně natáhli ve stěně fixy prakticky až k Tomášovi, který strávil noc ve štandu a výrazně tak pomohli lidem z HS v jejich práci!!!) A samozřejmě taky díky Miro Jílkovi, který se celé záchranky aktivně účastnil a co jsem stačil zaregistrovat, kluky z HS neustále popoháněl ke většímu spěchu.
Chci zde popsat, co se vlastně stalo, protože souhlasím s tím, že to může být užitečné pro ty, kdo se do hor budou vydávat v budoucnu. A taky chci vyvrátit všechny ty kecy o "plánované sebevraždě", "zoufalých skocích do hlubin" apod.
Výstup na Maľý Ľadový štít hřebenem přes Pfinovu kopu jsme si s Marcelou naplánovali jako víceméně odpočinkovou záležitost, protože sice nepanovalo příliš velké nebezpečí lavin, ale všude bylo hodně ledu a terén byl všeobecně "nic moc". Na vlastní žádost se k nám v pondělí ráno přidala ještě jedna lezecká dvojka (kluci byli v našem oddílu dva roky) a protože zvolená cesta nebyla nijak zvlášť obtížná (dvojkový hřeben, který se dá i při nepříliš ideálních podmínkách uvládnout za několk hodin), nebyl důvod je odmítnout. V pondělí ráno, když jsme odcházeli z chaty bylo počasí dá se říci průměrné. Den před tím většina skupiny absolvovala lehčí výstupy v okolí chaty (Baranie rohy, Centrálny žlab Mačacího kotľa, Cyklistický led) a počasí sice mělo tendenci se během odpoledne kazit, ale nic tragického to nebylo. V pondělí ráno bylo polojasno, místama mlha a lehce pofukovalo. Předpověď, kterou nám chatár tlumočil, zněla - další snižování teplot (ráno bylo cca 6 - 7 st. po nulou) a ustávání větru (v neděli vpodvečer občas fouklo docela zčerstva).
První část cesty jsme absolvovali bez větších problémů, ale nahoře na hřebenu se ukázalo, že terén je hodně namrzlý. Vzhledem k výkonnostnímu rozdílu obou dvojic (a taky protože oba kluci byli z mojí předloňské horoškoly...) jsme dále postupovali společně s tím, že jsme většinu cesty jistili. To nám však ve čtyřčlenném lanovém družstvu zabralo příliš mnoho času, takže v okamžiku nástupu do poslední závěrečné (vysněžené) části hřebenu jsme již nabrali dost velkou časovou ztrátu. Tento fakt jsem se pokoušel telefonicky sdělit na chatu, nicméně absolutní absence jakéhokoliv signálu mi v tom zabránila. V tu chvíli již se rovněž začalo horšit počasí, začalo hodně foukat a sněžilo. I dnes jsem přesvědčen, že pokračovat ve výstupu bylo správné rozhodnutí, protože závěrečná pasáž hřebenu je výrazně jednodušší, než ta, kterou jsme měli již za sebou. Bohužel ještě před dosažením vrcholu nás zastihla tma, což spolu s drastickou změnou počasí natolik zhoršilo možnost orientace, že přestože jsme s Marcelou na Maľém Ľadovém již několikrát byli, volba sestupové trasy byla v tu chvíli spíše otázkou hádání. Bohužel se nakonec ukázalo, že jsme volili špatně. V první části sestupu jsme zahlédli světlo čelovky (později jsem se dozvěděl, že to byl Miro Jílek, který se nás vydal hledat). Blikal jsem, ale světlo za chvíli zmizelo. O mizerných podmínkách orientace svědčí skutečnost, že přestože jsme podle všeho byli v horní části jižní stěny, Miro měl pocit, že nás vidí v Sedielku a obrátil se zpět k chatě. Bohužel i já jsem měl pocit, že Mirovo světlo vidím někde na úrovni Sedielka, přestože on byl ve skutečnosti v dolině. Opět mnohonásobné zkoušení telefonu a stále žádný signál! Každá dvojka měla k dispozici jedno lano - kluci 60 m a my 50 m (tedy žádnou třicítku). Programově jsme neslaňovali na svázaných lanech, protože jsem měl obavy ze zaseknutí lana (jak se hned asi ve třetím slanění ukázalo - oprávněné). Slaňovali jsme tedy dále na padesátce - já první (hledal jsem štandy) a ostatní pak za mnou. Bohužel jsme si stále nebyli stoprocentně jisti správností cesty, jediný určitý směr byl - dolů. Ostatní byly díky panujícím podmínkám pouze odhady. Při jednom z posledních slanění jsem zahlédl pod sebou začátek sněhového pole. Po té, co jsme se sjeli na jednom štandu jsem o tom řekl ostatním s tím, že to bylo příliš vysoko na to, abych to skusil skočit - zde zřejmě pramení ony historky o našem skákání! Při slaňování následující délky jsem sníh opět zahlédl a terén nad ním jsem vyhodnotil jako "slezitelný". Rozhodl jsem se tedy projet celou délku a zbytek se pokusit slézt až na sníh a zjistit alespoň orientačně, zda se dostáváme dolů správným směrem. Větší část jsem skutečně slezl, ale ve spodní části se pode mnou utrhla ledová plotna a já zbytek svahu proletěl v kotrmelcích a přistál v hlubokém sněhu. Nejsem schopen říci, jak přesně dlouhý pád byl, ale odhadl bych to tak na 15 m. Volal jsem nahoru, co se stalo - že jsem spadl, že jsem relativně v pořádku, ale že lano nedá až dolů. Co se dělo dál jsou už jen dohady (a budou už napořád). Z toho, co jsem se později dozvěděl od Tomáše, Marcela slaňovala za mnou. Jestli ale vypadla z konce slanění, spadla při slézání posledního úseku nebo co se vlastně rozhodla udělat a co se skutečně stalo - to už se nikdo nedoví. Prý ji našli jen několik desítek metrů od mne. Já jsem však bohužel nezaregistroval ani výkřik, pád či volání - prostě nic. Rozhodně je ale nesmysl všude možně udávaná dálka jejího pádu - 300 m. Kdo tu stěnu zná, tak ví, že by ji musela v tom případě proletět takřka celou. K velké smůle i daleko kratší pád nakonec stačil k tomu, že už ji nikdy neuvidím...!
Nevím, jak se s nastalou situací popasovali kluci nahoře (a jestli vůbec věděli, co stalo pod nimi - myslím, že spíše ne) - já jsem prostě proseděl noc pod stěnou ve sněhu na batohu s tím, že za žádnou cenu nesmím usnout. Ještě několikrát jsem se pokoušel použít telefon - ale signál si pro tu noc vzal prostě volno. Občas jsem tedy zavolal do tmy, občas zapískal na píšťalku nouzový signál (než se mi celá obalila ledem) a čekal na svítání. Když začínalo být trochu vidět, sestoupil jsem sněhovým polem asi o 25 m níže, kde se mi konečně podařilo chytit na nějaký signál (mám pocit, že Orange) a zavolat na chatu. Viditelnost byla stále pouze na úrovni nějakých max. 50 m, nebyl jsem tedy ani schopen říci, na které straně Sedielka se nacházíme. Asi za 60 - 90 minut už u mne byli kluci spolu s Mirem a jednak mne začai transpotrovat dolů k Modrému plesu a hlavně začali tahat fixy nahoru ke klukům.
Za hlavní příčiny naší nehody bych označil prudkou změnu počasí (tak silný vítr jsem venku v Tatrách zažil jen jednou - před čtyřmi lety, když jsme hledali pod Velkým Hankem v lavině nosiče z Terynky Ďura Petránského) a následnou špatnou orientaci při sestupu. Všem, kdo se diví, proč nás nikdo nezačal hledat a zachraňovat ještě v pondělí večer či v noci chci říct, že jsem naprosto přesvědčen, že za daných podmínek by HS stejně k záchrance nastoupila až ráno. Vede mě k tomu moje zkušenost právě z výše zmiňované akce v roce 2000, kdy právě kvůli silnému větru to HS kousek nad Zámkovského otočila, protože dolinou prostě nešlo projít. A Ďuru našli lavinoví psi až ráno...
Za čtyř lidí jsme byli dva instruktoři a společně s Marcelou (a ona ještě daleko víc, než já) jsme už ledacos zažili. A myslím, že jsme té hranici, za kterou už začíná příliš velké riziko, byli mockrát daleko blíž, než letos v Tatrách. Máca měla spoustu zkušeností ze skalek i z hor - je velká škoda, že už je nikomu nepředá. Oba kluci, kteří byli s námi, sice nebyli žádnými zkušenými harcovníky, ale úplnými zelenáči už také ne a rozhodně nebyli v horách poprvé! Vše, co se stalo, budiž nám všem poučením, že jsme v horách vždy jen na návštěvě, bez ohledu na to, kolik toho o nich víme. A když se osud rozhodne - nikdo z nás tomu nezabrání. Máca zůstala v místech, která měla moc ráda a v mém srdci bude po ní už napořád prázdný kout.
Všem vám přeju, ať se ze svých cest vždycky vrátíte - ať už povedou do velehor nebo třeba na Prachov. Nikomu nebudu říkat, aby zbytečně neriskoval, jen si prostě dávejte bacha - nikdy nevíte, co vás čeká za nejbližším rohem...
Díky za jasné a srozumitelné vysvětlení. Každý, kdo leze v zimě v horách ví, že se podobná situace může vyskytnout kdykoliv. Většina to přežije a nikdo se nic nedozví.Vy jste to štěstí neměli.
K uvedenemu popisu nehody len niekolko poznamok, hlavne pre poucenie z tejto nehody, pretoze to som nikde nezaregistroval, ani od prezivsiho clena skupiny.
1/ základna prirucka horolezectva hovori, ze pri zlanovani musia byt konce lana zviazane,zlanujuci musi mat prusika o to viac pri zlanovani do neznameho terenu, v zlom pocasi. V takom pripade musi mat zlanujuci pripraveny dalsi prusik (jumar), pretoze je vysoka pravdepodobnost ze sa bude musiet vratit. Z uvedeneho popisu som pochopil, ze tu bola niekde chyba.
2/ vo vichrici nie je mozne dorozumievanie, teda ak sa isiel niekto pozriet dole, jedina moznost ako povedat ostatnim co a ako bola vratit sa a spolu prebrat situaciu...
3/ ak je situacia naozaj vazna, (oriantacia, pocasie, unava,...) jedine spravne rozhodnutie, bolo zostat na nejakom relativne bezpecnom mieste(POLICI) SPOLU a preckat noc.
4/V horskom terene (zima)sa zasadne pouzivaju dve lana na lezecku dvojku (dvojcata, alebo polovicne) aj na lahke tury prave preto ze sme v terene, kde v pripade zleho pocasia , ked treba zlanovat niekolko dlzok to je jedina zachrana. Spoliehat sa na to ze sa mi pri zlanovani nikde lana neseknu je viac nez naivne. Podla mna dve jednoduche lana na styroch lezcov je viac nez malo!!!
Pri lezeni pouzivam jedno - lahky teren, (druhe mam zbalene v batohu pre strycka prihodu.
Z uvedeneho vyplyva, ze najvaznejsim vynnikom celej tragedie nebolo pocasie!!! (ak uz akceptujeme nazor, ze skutocne dobre pocasie na lezenie v TAtrach v zime nie je), ale NESPRAVNE ROZHODNUTIA clena alebo clenov druztva.
Dufam ze to bude poucenim pre vsetkych.
P.s. Viem co hovorim leziem 25 rokov od Tatier po Himalaje.
Při čtení výše uvedeného mě občas polévalo horko. Snad a zejména proto, že pisatele komentáře znám a jednu z obětí této tragédie jsem znal rovněž. A také proto, že jsem si opět uvědomil, jak blízko je někdy člověk k průseru. Nehodlám však teď a tady komentovat uvedený Pavlův příspěvek. Pro nějaké trochu objektivní hodnocení zde chybí ještě Tomášův popis dění, o kterém Pavel, jak sám uvádí, nic neví i konkrétnější informace o průběhu předcházejícímu celé věci, a řada doplňujících informací, např. o časovém průběhu, vybavení jednotlivých účastníků atd..
Zkusím však reagovat na příspěvek podepsaný „rebro“
Jistě, v průběhu noci muselo dojít k několika na sobě nezávislým chybám a chybným rozhodnutím. Ostatně, je tomu tak vždy, a jak známo, chybama se člověk učí, i když v tomto případě bohužel jsou minimálně dva, kteří pro sebe z celé situace už žádné poučení nevyvodí.
Tedy postupně k bodům:
1. prusík a uzel na konci: zde máš nepochybně pravdu, ovšem s jistou výhradou, neb se jedná o obecně přijatou poučku, ze které, jak už to u základních zásad bývá, existují výjimky. Pokud, jako v tomto případě hodlám slaňovat a posléze slézat, tak i kdybych si uzel dole zavázal, opět bych jej rozvazoval (v lezecké pozici je totiž pohodlnější a bezpečnější nechat lano z osmy vyklouznout, než jej odepínat) a těžko bych předpokládal, že vzápětí spadnu a způsobím si úraz, tedy nebudu moct ostatním nad sebou říct, že na konci uzel není. Pokud jsem pochopil, Pavel se hodlal vracet (tedy prusík či jümar asi připravený měl), zabránily mu v tom další okolnosti, se kterými nepočítal.
2. komunikace: ano, máš pravdu, ve vichřici se nedomluvíš. Ale opět: pochopil jsem, že se hodlal vracet.
3. správné rozhodnutí; zastavit další postup, zabivakovat: zde souhlasím téměř bezvýhradně. Ale, mezi náma, netuším, jak bych se sám v uvedené situaci zachoval. Jede o lehkou cestu, pokud by se podařilo najít správný směr, jde to na chatu bezpečně a nepříliš časově náročně. Tady bych se rozhodoval podle aktuálního stavu členů skupiny a podle jejich kondice (fyzické i psychické). Představa, že po přečkané noci venku ještě někoho budu muset snášet opravdu není příjemná a snaha dostat své spolulezce do bezpečí a pohody by mi možná rovněž vnukla pocit, že je lépe dojít ještě večer. K tomu by se, pochopitelně, přidružila myšlenka na ty, kteří jsou na chatě. Nepodařilo se jim dát vědět co s námi je…
4. lana: v teorii máš opět nepochybně pravdu. Jenže… Jednalo se o známý choďák. Jak jsem znal Marcelu, ta lana, která s sebou měli, velela vzít zejména kvůli dvěma mladším účastníkům, nedávným absolventům horoškoly (tedy „pro jistotu“). I když základní výcvik ukončili, přesto za ně nepochybně cítila zodpovědnost. Ve skutečnosti je zde jediné místo, které je lepší jistit. A i to lze přeběhnout po hřebínku. Jinak se tady s lanem prakticky nikdo nezdržuje. Jde o turisťárnu a klasicky odpočinkový výlet. Obávám se, že bych při tomto výletě s sebou měl maximálně dvojče v batohu a to bych si ještě říkal, jak že to moc nemyslím na průser.
A zcela závěrem. Nehodlám zde nikoho obhajovat. Pouze uvádím, že kategorické odříkání několika bodů, které rok co rok opakujeme horoškolákům je pěkné, má však své ALE. Nic není zcela černobílé.
Na opravdové hodnocení si ještě pořád radši počkám na více informací z více stran, a doufám, že budu mít možnost položit ještě celou řadu doplňujících otázek. Ty se ostatně snažím mít většinou; v případě smrtelných úrazů mi však přijde poněkud nešetrné z těch, kteří měli to štěstí, že přežili, tlačit nějaké odpovědi. O podobných případech se obvykle snažím zjistit co nejvíc, ostatně spadá to do náplně práce mé pracovní skupiny při Bezpečnostní komisi. A možná i právě proto jsem se stal velikým nepřítelem kategorických soudů, či hodnocení situací, o kterých nemám komplexní informaci.
Jenom k těm lanům (hlavně pro Rebra). Řešit kolik by jich "správně" měli mít u sebe mi přijde úplně mimo. Vždyť po celou dobu sestupu měli stále jedno lano v baťohu! Mnohem diskutabilnější mi přijde rozhodnutí ho nepoužít. Obvzláště při slaňování potmě do neznámé stěny (Pavlovu větu "Bohužel jsme si stále nebyli stoprocentně jisti správností cesty" nemohu přijmout, tak zkušení horolezci jako oni stoprocentně znají sestup z Malého Ľadového, ve kterém se ani zdaleka neslaňuje, tudíž si byli (nebo měli být) jisti, že sestupují špatně.
Kratší délky při slaňování mohou být výhodnější (např. snažší komunikace a jednodušší řešení problémů se zaseknutím lana při stahování) ale osobně bych při slaňování do neznáma rozhodně upřednostnil výhody svázaných lan, koneckonců zaštandovat dříve než na konci lan můžu vždycky.
PS. Při konzultaci nehody s tatíkem sem dostal menší pojeb, že taky existuje taková věc jako kompas a ať prej mu bez ní do hor ani nepáchnu.
Jirka Šplíchal ml.
Jirko, v horách je pochopitelně dobrá buzola nepostradatelná. Ale z tvého komentáře mám pocit, že ten hřebínek o kterém se mluví znáš. Kompas Ti řekne cosi o světových stranách, ne o tom, kam máš jít. V tomto konkrétním případě by Tě měl uchránit od sestupu do sousední doliny, ale víc ne. V opravdovém hnusu máš buzolu pro pomoc v orientaci aby ses nestočil úplně, ale od zabloudění Tě neuchrání.
Ahoj Rebro,
mozna mas pravdu. Jen me tak ale napada, co onen vsem lezcum znamy pomer rychlost v horach x nebezpeci v horach? I horska rekla o te ctyrce, ze byli dobre vybaveni. Ja bych take volil jednu dve pulky na celou ctyrku, nez abych mel na zadech tezkou svini a byl o to pomalejsi.
Vzdycky je to o pomeru - lehka vybava=rychlost proti tutova vybava=mozna budu moc pomaly.
Povazuji jejich vybavu za primerenou okolnostem.
Já jako začínající lezec sleduji nejen tuto diskuzi s touhou víc poznat, co obnáší horolezectví. Jedna věc je nastudovat metodické materiály nebo si přečíst Pita Schuberta, ale ještě jinak se člověk poučí, když sleduje aktuální příběh. Jistě není snadné ukázat na chyby při takové tragédii, jako je tato, ale jsem ráda, že se to i přesto děje. Díky, Pavle, že jsi popsal, co se vám opravdu stalo a díky rebro, že jsi nám začátečníkům znovu připomněl, co je třeba dělat v kritických situacích. Pomůže nám to snižovat riziko, které je v horolezectví už tak dost vysoké.
Milá Markéto, ano, z nehod je důležité poučení, jsme-li schopní jej vyvést. Podobná věc se může, bohužel, stát každému z nás. Přesto však bych nepovažoval horolezectví za nějak příliš nebezpečný sport. Samozřejmě, jisté riziko zde vždy je, smutným dokladem jsou právě podobné příběhy. Přesto však není horolezectví zdaleka tak nebezpečné, jako usednout do auta či vyjít na pražskou ulici.
Podotýkám, že jsem se v případě horolezectví už dávno stal jedním z těch poserů, kteří žďárák, izošku a lékárničku tahají v batohu bezmála i tehdy, jdou-li si zakouřit na zápraží horské chaty. Přesto mám poněkud tíživý pocit, že nehodám se nelze zcela vyhnout. Často se jedná o nešťastnou souhru okolností, či sečtení malých chyb, ze kterých by žádná, sama o sobě, k nehodě nemusela vést.
Zde došlo k prudké změně počasí. To se v horách stává proklatě často a v Tatrách, díky jejich geografické poloze, ještě častěji. Náhlá změna počasí byla příčinou veliké řady nehod i úmrtí v horách, ovšem, ještě víc je těch případů, kdy se dotyčným nic nestalo. Měli štěstí, nezbloudili, pokud ano, našli zase cestu nebo zvolili správnou alternativu. Ostatně, za mizerného počasí a při sestupu (kdy bývá orientace horší než při výstupu) není bloudění nic neobvyklého. Stejně tak není nic neobvyklého na tom, že se při sestupu zasekne lano. Není neobvyklé, že podmínky jsou i v cestě kterou dobře známe, výrazně horší než jindy, postup se zbrzdí a díky tomu se nedokážeme vrátit za světla (sakra to jsem rád že už se mi to dlouho nestalo). Není rovněž neobvyklé, že v náhlém zhoršení podmínek prcháme z cesty, necháváme za sebou zaseklý špagát a nutně vršíme chyby. Jen nebývá až tak obvyklé, že se někdo z túry nevrátí.
Obávám se ale, že všechna dostupná metodická literatura, ale ani popisy konkrétních případů a nehod, nemohou vynahradit osobní zkušenost. Opravdu považuju za důležité pro provozování tohoto sportu mnoho nastudovat, znát a umět, ale je třeba teorii doplnit praxí, zkušenostmi, sám si své chyby vyžírat a sám si z nich brát ponaučení (i když musím sebekriticky uvést, že existují jedinci, kteří se nedokáží poučit ani z vlastních chyb). Ponaučení vyplývající z cizích neúspěchů zdaleka nebývá tím nejúčinnějším a lze jej srovnat právě s tou metodickou literaturou.
Já bych na ta hodnocení počkal, až budeme vědět co se doopravdy dělo. Zatím známe jen vyjádření jednoho z přeživších, kterému touto cestou posílám opravdu upřímné soucítění.
Neznáme pořádně podmínky na hřebenu a možnost zabivakování. Neznáme stav těch čtyř, když se rozhodli pro sestup (pamatuji, jak jsem nemohl použít prusík, ani osmu pro totálně omrzlé ruce). Nevíme, jestli nespěchali s některým z nich, kdo na tom byl špatně. Ani kompas vše nezachrání-musím vědět, kde vlastně jsem a pak se podle něj mohu zorientovat. Nevíme proč (tuším, že pro vítr?), se nevraceli raději po hřebenu...
Tuším, co všechno „měli udělat jinak“, ale vím i jak jednoduché je na to přijít ex post, a jak složité je to „tam“.
Bohužel, ve vypjatých chvílích děla často člověk věci, které by jinak nedělal. Tomáš má (myslím) pravdu, že pomůžou jedině praktické zkušenosti, ale ani ty nejsou všemocné. Někdo dělá pitomost za pitomostí-a nic se mu nestane. Někdo to štěstí nemá a stačí mu i jediná. A někdy jen „rána osudu“. A pak je tu ještě zákon „kumulace průserů“...
Snažím se po léta z vlastních skoromalérů vyvodit poučení. Ale vidím to čím dál složitější, místo abych měl jasno. Několikrát se my vyplatilo udělat něco, co “se nedělá“, ale v dané situaci se ukázalo lepší. Každá konkrétní situace je jiná. A ten, kdo se musí rozhodnout je ten stresovaný, vymrzlý, který neví nic z toho, co ví všichni ostatní zpětně.
Do nebezpečí jsme se vydali tím, že jsme se narodili. A živí z toho nevyváznem. Někdo zemře na horách, někdo při bouračce, někoho sejme nemoc. Někdo věnuje život ochraňování svého života a vyjde mu to-zamře stár na proleženiny a otrávenost životem...
Statistiky mi přijdou úsměvné. Museli by vědět kolik hodin věnovali lidé horolezení a kolik hodin ježdění v autě za dlouhé časové období a ve velkém množství vzorků. Pak najít způsob jak vyřadit statistiku matoucí milovníky "Ruské rulety" v obou činnostech (ožralej sólolezec, hra -projíždění autem na červenou...).
Bez toho ta statisika vždycky vyjde pokaždé jinak. Navíc mne nezabije pravděpodobnost, ale konkrétní malér. Tedy lezu-li na dvou lanech z vrchu jištěn trojku v pevné skále, jsem jistě bezpečnější, nežli v privátním závodě po okreskách s pěti promile v krvi. Dám-li si sólo Petit Dru v zimě, bude to asi horší.
Ale jak to dopadne stejně nikdo neví. Je neuvěřitelné, jak ty největší pitomosti dobře končí a...vůbec. I ten Messner si pořídil největší zranění, když se vracel z tahu a přelézal "vrátka"...
Hlad po informacích zůčastněných je sice pochopitelný, ale myslím, že bychom neměli příliš vyzvídat. Pavlovi patří dík za to, že se s námi podělil o své nepříjemné zkušenosti i když vůbec nemusel. Myslím, že Tomáše bychom měli nechat na pokoji, protože na tom jistě není dobře ani zdravotně (omrzlé nohy) ani psychicky. Asi se mnou budete souhlasit, že nejlepší bude počkat si na zprávu bezpečnostní komise a poté si udělat úsudek každý sám.
Registrace
Metodika
lezec.cz
GPS a mapové aplikace