Po krásném slunečnosněžném dni stráveném lezením v oblasti Plantation - Stanage (pro nemístní Peak District, UK) jsme si sedli doma a zírali na nové číslo Montany, které Štěpán přivezl po svém minulotýdenním zájezdu z Tater. To víte české čtení je velká vzácnost.
Zaujal nás článek, který hodnotí české lezecké výkony za uplynulý rok. Nejvíce, ostatní autoři prominou, nás zaujalo Zobanovo hodnocení.
A při bouřlivé diskuzi mezi námi jsme zjistili, že pokud se chceme zařadit mezi kladně hodnocené a uspěšné, tak musíme splnit několik bodů.
První a nejdůležitější - pochválit se sami a první. Za druhé - pokud se nechceme ztratit a nenajít náš kopec, což by nás mohlo stát několik dalších expedic, je velice sportovní, pro pozdější hodnotu našeho výkonu, provést nástup do základního tábora vrtulníkem. Za třetí - pro uskutečnění výstupu a vyniknutí mezi nejlepšími, musíme použít co nejsportovnější styl, který ostatní uz dávno zavrhli. Za čtvrté - když nemáme na to, kopec vylízt, a už nás dopravili do základního tábora, musíme najít důvod dostatečný tak, aby nás opravňoval k nevylezení na vrchol. Za paté - při plnění bodu jedna zároveň situaci co nejvíce zdramatizovat Za šesté - nezapomenout ztrhat výkony ostatních co vylezli cíleně (dřive než oni začnou plnit bod jedna), a najít na jejich výkonech co nejvíce chyb.
Přejdeme k tomu nejdůležitějšímu v tomto článku.
Po náročné přípravě, která probíhala v pátek malým mejdanem (bylo nás málo) a v sobotu v Československém klubu v Londýně (tam nás bylo hodně), jsme určili cíl, že v neděli jedeme do Peaku. Protože na to máme a jsme dost dobrý.
Abychom se po cestě neztratili, přibrali jsme spolehlivého přepravce, Báru. Měli jsme štěstí jazyková bariéra se nekonala a ani extrémně špatné povětrnostní podmínky nám nezabránily v dosažení parkoviště pod skalami.
Skupina se rozdělila na dvě části, každá měla svůj samostatný cíl. První úderná dvojice se začala aklimatizovat lehčími výstupy ve stylu OS (Ooh shit). Druhá skupina vyrazila zmapovat okolní terén a najít kvalitní možný náhradní cíl skupině jedna.
Povětrnostní podmínky se měnily z minuty na minutu. Den vodorovných sněhů se střídal s Palermem, naštěstí objektivní nebezpečí lavin na naší straně kopce bylo malé, ale neustále jsme museli hlídat kopec protější, kde by nám případná lavina odřízla sestupovou cestu do bezpečí.
Vzhledem k situaci jsme byli nuceni použít špickový styl a pokusit se cestu zdolat alespoň metodou TR (neplést s RT).
Užasná linie cesty nám otevřela výhled na okolní krajinu, což se stalo osudné prvnímu, začal se kochat a jako Ptáček se snesl zpět. Po složité manipulací s materiálem a lany nastoupil do cesty druhý. Handicap (odřený kotník), který měl již z aklimatizačních výstupu mu pravdepodobně znemožnil v klíčovém místě průstup násobícísemi obtížemi.
Mistní lezci nacházející se v sektoru současně s námi, sice dosáhli vrcholu, avšak přihlédneme-li k jejich finančnímu zabezpečení, domácímu prostředí a bojovému zápalu a jejich talentu, musíme konstatovat, že měli daleko navíc.
Vedoucí expedice: Štepán Ptáček
Vrcholové družstvo: Michal Maděra
Podpůrný tým: Natálie Artušenková
Styčný důstojník se znalostí místního jazyka: Barbara Lonsdale
Děkujeme všem našim sponzorům, že nám opět nic nedali, a měli proč. Doufáme, že se příště pochlapí a umožní nám lépe zkvalitnit naši předexpediční přípravu.
Ta hrana kterou Mysak leze se jmenuje Don E4 5c, Kdyz ji vsak polezes z druhe strany tj. zleva tak to je The Archangel E3 5b. Zminovana Ulysses'Bow E6 6b je videt primo za Mysakem.
Bohuzel cestou pres kanal se nam ponekud zmenila diakriticka znaminka, takze misto ? je treba dosadit - nebo ", podle smyslu.U Natalie odmyslet dlohe a, ja jsem totiz na to desne pysna.
Dale nazvy fotek:
1- Vystup do zakladniho tabora
2- Z aklimatizacniho vystupu
3- Pocasi se nam zhorsuje
4 - Zapytli, co muzes a to jakkymkoliv stylem.
I kdyz Mysak zrovna tohle vylez, ale o to tu zrovna nejde. Jinak autoru clanku bylo vice, ale nechame Stepana, at si taky uzije popularity.
No jestli vám doposud sponzoři nic nedali, tak myslím, že po jasném definování pravidel a hlavně postupu podle nich, se jistě nějací ozvou. Každopádně vtipný článek, dík.
Rád bych se zeptal jak se vlastně jmenuje mediální hvězda ZOBAN vlastním celým jménem....vím, že je Radek, ale jak dál? Z článků v Montaně ( byly tuším 3 )jsem vždy vytušil,že psal o sobě a hodnotil i sebe....ale zatímco byl autor vždy zoban v aktérech výletu přezdívka nefigurovala narozdíl od podpisu pod článkem. Měl jsem z toho trošku chaos....kdo ho zná i podle jména....tak tomu to asi nepřišlo, ale my, ke kterým mediální věhlas tohoto borce dolehl pouze pod nálepkou ZOBAN jsme byli trošku zmatení.....ale na druhou stranu chápu, že je vhodnější hodnotit a opěvovat výkony Radka..... a podepsat se Zoban.
Že Vám chlapci a děvče do toho vstupuji. Skoro to vypadá tak, že vás ten Z.R.L. nějak jako irituje, či co? Neznaje Vás ani jeho, ni cest extrémních, netuším jak kdo vyniká v lezení, ale v sebechvále je Z.R.L. slabý průměr. "když se sám nepochválím, nikdo to za mne neudělá!" Však sami jistě víte. Je pravda, že sebechvála vyvolává jisté asociace. Uzel-metodika...dost Jene!!!
Jak pozoruji, lezci sportovní, duše často prosté a přímočaré se chválí sami. Kolikrát již jsem jen četl v průvodci, že pro oblast znamenal zásadní zlom příchod...který zde vytvořil cesty posunující místní i evropskou...a jeho obdivuhodné výkony...a na konci se z osoby třetí, přesune na první (zasloužené) místo a je tam co autor podepsaný. I v článcích v Montáně si často říkám: "Kdo to tak nekriticky obdivuje Mistra xxx? "Není do něj zamilovanej?" "Asi jo, ale dnes se homosexualita smí, tak co?" A pak kouknu kdo se to do xxx zamiloval, no - jasně xxx!
Druhá metoda je klasická-reciproční. Uzavře se dohoda o vzájemném chválení a já pak chválím jeho a on chválí mne...
Nevím (já ho neznám) proč zvolil metodu alterega, ale přijde mi to tvůrčí.
Nicméně podepisovat se, jak se stává zvykem, v papírovém časáku přezdívkou, mi přijde nevkusné a vůči čtenářům "nečestné a nesportovní."
Nazdar hrdini borci,
jsem rad, ze po letcich nekdo dalsi za Kanalem nadale udrzuje dobre jmeno nasi male zemicky. Podany vykony nelze hodnotit jenom dle delky clanku v Montane a vykresleni srdceryvne sceny na pokraji smrti. Tito MLADI a KRASNI borci ukazali vsem tzv. velkym a v casopisech propiranym lezcum, zac je toho v cechach cosi ....
Drzte se, rekove meho srdce!!!
A kdyz tak si zalozime vlastni casopis, kde se bude psat o nas :o)
HOW dopsal jsem!!!
Chlapi, ste fakt dobří, lezete aj takové těžké cesty, aj frendy jste si na to koupili...měli byste to Zobanovi i celé české reprezentaci natřít :o)) Až budu velký, chtěl bych být taky horolezcem jako vy :o)
Pavel Urbánek
To je pravda i kdyz Natalka mela nejkratsi vlasy ze vsech a na nastupovych delkach se s tim poprala jak chlap , ale co naplat k te muzske krase ji porad neco chybi.
Copak friendy, ty se koupit daj, ale ty super zluty kytickovany kalhoty, ty beztak Zoban v Himalajich nemel a proto nemel sanci uspet. (Predpokladam, ze jsou "made by Natalka", nebo se pletu?)
Hope jsi dabel, skoro se stydim za svuj komentar "drobne upravy", ale necham ho tam (asi to jinak nejde), aspon se na zebricku komentovanych clanku posunem o kousek vys.
Dekuji
Pokud vím (?)Montána je časopis v soukromém vlastnictví, vycházející bez dotací nás, daňových poplatníků. Tj. pokud to neodporuje tiskovému zákonu, může psát co chce a my to zase na oplátku nemusíme kupovat. Poslali jste tam ale vůbec svůj, lepší, článek? Nevím, možná by ho neotiskli, možná tvrdě prosazují své "koně", ale i na to mají právo. Až si budete vydávat vlastní můžete v něm klidně zakázat i označení špice cepínu jako "zobana". Čímž nechci říct, že nemáte Montánu kritizovat!!! Jenom bych zmínil ty mantinely.
S výstupy roku, hodnocenými ČHS, je to jiné. Ale i tady je třeba (byli jsme k tomu všichni vyzváni), tam hlášení o svém díle dodat. Dodali jste? Dodali ti, kteří by podle vás měl být ohodnocení? Pokud ano, a byli zneuznáni, měli by to oni, nebo kdokoli, kdo o to ví zveřejnit. Nepodali-li, není o čem mluvit.
Notak Jene,
To uz ti zase vyhasla fajfka anebo doporucena medikace nezabira zkus teda bryle a znova si clanek precti nic nezakazujeme, nenarizujeme a dokonce neuvadime ani jmeno. Pouze ukazujeme cestu novym nadejnym lezcum a lezkynim jak se dostat k penezum aby mohli posunout bajnou latku vykonnnosti nahoru. To vis my co uz lezem jenom obcas tak uz to nevytrhnem a ti co o deni ve skalach vedi uz jenom z vypraveni kamaradu taky ne. Timto koncim at ti neopadne pena.
Leda tak! A to je od Vás hezké; to se mi líbí; lidé si mají přeci pomáhat!!!
No, já jdu ven, mám propustku s doprovodem, tak se půjdu někam proskočit!
S medikací to vzdali. Již jako o malém pacholeti odborníci sdělili mým nebohým rodičům krutou pravdu, že naděje na uzdravení je marná, dá se pouze doufat v jen pozvolné zhoršování. No, tolik jsme doufali alespoň v to, ale modlidby naše byly neoslyšeny! Ale, jak se říká nemá cenu plakat nad rozsypaným mádžem.
"Už běžím sestří!" A můžu si vzít ssebou tu šňůrečku?" "Děkuji moc, sestří!" "A baťůžek?...
Registrace
Metodika
lezec.cz
Po krásném slunečnosněžném dni stráveném lezením v oblasti Plantation - Stanage (pro nemístní Peak District, UK) jsme si sedli doma a zírali na nové číslo Montany, které Štěpán přivezl po svém minulotýdenním zájezdu z Tater. To víte české čtení je velká vzácnost.
GPS a mapové aplikace