Před mnoha lety jsem se narodila v Kammsportu. Pojmenovali mě Raptor, stejně jako spoustu mých sourozenců, mezi kterými jsem strávila prvních pár týdnů svého života.
Jednoho dne jsem byla dána do velké krabice a s některými ze svých sourozenců vyrazila na cestu. Poté, co jsem na své cestě vystřídala několik krabic a polic, jsem se ocitla na věšáku v Libereckém Hudysportu. Konečně se něco začalo dít, kolem procházelo spousta lidi, mnozí si mne zálibně prohlíželi, a někteří si mě dokonce oblékli na sebe. Ale dění venku jsem pořád mohla pozorovat jen přes sklo výlohy. Ranní svítání a večerní šera, vítr, slunce, déšť, všechno bylo tak blízko, a přesto tak daleko. Všem venku jsem mohla jen závidět a doufat, že se jednou taky dostanu na druhou stranu výlohy. Až jednoho dne přišel mladík; oblékl mě a nevrátil mě zpátky, místo toho zaplatil a vyšel ven. Moje duše se chvěla nedočkavostí, konečně venku, konečně se bude něco dít, začíná život!
A tak jsem začala poznávat. Poprvé jsem na sobě ucítila déšť, poprvé mě hřály sluneční paprsky, poprvé jsem ucítila vítr a také sníh. Všechno bylo tak nové, ale věděla jsem, že přesně pro tohle jsem byla zrozena. Přišly první skály, první Tatry, první ledy a první Alpy. Všechno bylo tak krásné. Poznala jsem první bivak, pozorovala hvězdy. Poznala jsem sněhové bouře, za kterých jsem byla u konce svých sil, a také svítání plná nadějí.
A pak přišla změna, náhle a nečekaně. Celou noc jsme proseděli na polici a střídavě pozorovali světla v Chamonix a hvězdy na noční obloze. Přišlo svítání, rozpoznali jsme horské štíty kolem: Mont Blanc, Grandess Jorrasses, Charmóz, Grépon, Midi… začli opět sestupovat. Když se do nás opřely sluneční paprsky a zahřály nás po studené noci, putovala jsem do batohu. Po chvíli všechny známé zvuky pravidelného sestupu přerušil rachot padajícího kamení, ve kterém zanikly vylekané výkřiky z venku. Než mi došlo co se děje, dal se svět kolem mne do pohybu. Rachot a nárazy trvaly nekonečně dlouho.
Probralo mne ticho. Nebo to byl pronikavý pach síry z rozbité žuly? Dneska už si nejsem jistá. Přes bolest potlučeného těla jsem vnímala klid kolem, nic se nehýbalo. Dírami v batohu ke mně pronikalo světlo. Leželi jsme na ledovci, všude kolem kamení, rozházený materiál, přesekaná lana…
K bolesti těla se přidala bolest duše. Dlouhé hodiny se nic nepohnulo, jen slunce se pomalu posouvalo po obloze. Byl to nejdelší den mého života. Až pozdě odpoledne se objevil první člověk, po něm další, nakonec i vrtulník. Nikdo moc nemluvil. Všechny nás naložili a odlétli jsme do údolí. Tam mne zavřeli to tmavé místnosti. Teprve po pár dnech jsem uviděla první známé tváře, nikdo moc nemluvil, ale červené nevyspalé oči prozrazovaly velkou bolest. Stejnou jakou jsem cítila i já.
A tak jsem se ocitla ve skříni, dny ubíhaly a smutek pomalu vystřídala touha. Touha opět se podívat ven. Dlouhé měsíce čekaní byly zpestřovány jen vyprávěním šťastnějšího oblečení. Jednoho dne se skříň opět otevřela, ruka která se v ní objevila, uchopila místo mojí sousedky mne. Opět si mne na sebe někdo oblékl, zalykala jsem se blahem. Opět jsem si vychutnávala nádheru Jizerských ledů i Alpských vánic. Opět jsem žila!
Užívala jsem si každou chvíli venku. Viděla jsem spoustu nových věcí. Jednoho dne to bylo také moře. Bylo tak krásné, stoupali jsme po nádherné oranžové žule, pod námi se vlnila modrá hladina. Když náhle přišel známý stav beztíže. Volný pád byl ukončen tvrdým nárazem o zem. Pomalu jsme se skulili do kaluže. Kromě známe bolesti jsem poprvé ucítila i slanou chuť moře. Všichni kolem nás běhali a drželi nás v klidu. Pak se ozval známý zvuk blížícího se vrtulníku. Naložili nás a po krátkém letu jsem poprvé spatřila nemocnici. Tam se na nás usmíval doktor a já věřila, že všechno bude zase v pořádku. Pak se ovšem do mého rozbitého těla ponořily nůžky, rozstříhaná jsem se ocitla na mokré podlaze.
Teď ležím v krabici, všude kolem je tma, ale já pořád doufám. Věřím, že zase uvidím všechnu tu nádheru kolem, že budu zase žít…
Máš teda pech, mě kdyby někdo rozstříhal, tak ho snad zabiju. Já v horách teda ještě nebyla, vobčas zajdu do Teska, Carefouru a tak. A kazdej pátek v noci mě majitel vyválí po zemi, když jdem spolu z hospody.
volam sa gramont spolu s mojou sestrou sme verne sluzili 3 roky
stale na horach
aj v meste
ale uz nam sili dochadzaju ja som uz dost potrhana a moja sestra sa trha tiez ale este verim ze toto leto posledny krat uvidime tetry
ja som bunda Tilak a spolu s bratom (nohavice, priezviskom tiež Tilak) nas jedna slečna často bráva na výlety do hôr a najčastejšie do snehu a my máme z toho vždy velkú radosť. Tej mojej červenej sesternici nezávidim tento osud a dúfam že tá teta čo nás bráva na prechádzky dá na nás pozor aby nás takýto osud nepostihol.všetkým kamoškam a kamošom prajem štastné návraty z hôr.
Ahoj bratia a sestry ja som bundicka ZAJO a som v horach od svojho detstva a vobec niesom zodreta, to vdaka mojej krasnej Cordure. Zo vsetkeho najradsej mam sneh a jazdu na skialpoch.
Chachá, to já vydržím všechno vy Šedivice!!!Sníh , déšť ,mráz, byla jsem skoro kol celého světa a nejsem ještě moc rozedraná, i když na zem se mnou také spadli a týden jsem byla jako pelíšek pro nemocného kocoura,fuj, všude chlupy. Ale jsem neeeeeejmocnějšíííííí!!!
Hezký zážitky, už dlouho pokukuju po jedný z tvýh sestřiček, taky se prozatím(doufám:-) dusí jen za výlohou a místo toho by potřebovala pořádně protáhnout psim počasím :-)
Jinak pěkně pojatý a super napsaný.
Clanek uplne super!!! Jestli jsi ten Mysak, co o nem mluvil Mlcoun, tak nejen ze dobre lezes, take dobre pises :) Ja bych si jen v tom Hudaci v Liberci radsi poridil tu slecnu, co tam ty bundy prodava :) ale bohuzel, zadnou slevu na ni neinzerovali :(
...radsi jsem se ani neptal...
Bejt já jury, tak máš lano. Tohle se mi zatím nejvíc líbilo.
P. S. A buď na to oblečení už taky trošku hodnej! Je to sice príma, moc si létat jako pták, ale...:o))) Vlastně :o(((.
Myšák psavý, za článek vsutku lanový s pěknýma fotkama a dobře čtivý.
Někde někdo psal, že opravdu dobrým spisovatelem se může stát ten, kdo nasbíral co nejbohatší životní zkušenosti. Myšák jich má asi dost. Přejme mu, aby si nové lano užil a další sebrané zkušenosti nedopadly hůř, než ty předchozí.
Vetsinou prispevky pouze procitam, ale nyni se neda nereagovat.
Takto skvele a hlavne originalne napsany clanek jsem na Lezci jeste necetl. Panu autorovi se hluboce sklanim.
Naprosto debilní skrytá reklama na Tilak pro idioty. Na tento server to nepatří!!!! A v tom krásném počasí a makačce dle foto a v mrazu se pory normál goretex bundy ( ne GTX) vlivem zmrznutí na povrchu při transportu vlhkosti uzavírají a jste víc mokřejší než byste byli v dešti. Igelit efect. Jo vydělávat se musí !! tak to nemám autorovi za zlé. Po pár hodinách v jakýmkoli goretexu by byl tak dehydratovaný, že by nepomohla ani dvojnásobná běžná dávka vody. S následkem svalové disproporce. Což nikde Vaše a jiné reklamy na Goretex neuvádějí. Doporučuji vyzkoušet na sluníčku a na sněhu - budou stačit 3-5 hod makačky a rychle budou pryč tahané a cenné zásoby vody.
Skoc si do zdi, reklama je to akorat pro takovy jako jsi ty. Asi ti uniklo ze to neni reklamni canc o bunde Tilak, ale pribehy lidi, co ji nosili. Zjevne nemas ani ahnung o cem Mysak pise, tak neprud. Tvoje radobyodborny hodnoceni goretexovyho obleceni je pod timhle clankem naprosto mimo misu.
Já myslel také nejdřív na píár, ale ty jsou na téma, jak tě výrobek vždy ochrání od zlého a budeš se od rána do pozdní noci smát a smát a pěkně nevázanej, navázanej, vodvázanej...a Myšák si v té bundě vždycky spíš pořádně natloukl. Takže spíš bych to viděl tak, že když mu barbaři roztříhali bundu, tak z toho bude alespoň lano.
Ale Papouši, ty hnidopichu, nebuď tak paranoidní. Mě teda ten Kamsport taky nejdřív trochu praštil do očí, ale na druhé straně Myšák už se něco napsal, podle mě, dobrých článků.
Zkrátka, mě je šuma fuk, jestli je todle pijár nebo ne. Článek se mi fakt hodně líbil, možná i víc než ty moje s fotkama šutrů.
Koneckonců, Lezec.cz dává odměnu za články pisatelům výjimečně a většinou jim musí stačit dobrý pocit a chvála komentátorů, takže pokud by, hypoteticky, měl mít Myšák nějaký užitek ze skryté reklamy (možná jsem naivní, ale pochybuji o tom), nechť ho má.
Já když dělám fotoprůvodce, tak taky skoro pod každým šutrem leží PAĎácká matračka, a žula je totál obílená Šťávovo maglajzem. No, zřejmě taky pijár.
Podle mě - super článek - a víc bych to neřešil.
Jakube souhlasim s tebou, ale nemas pravdu s tou srandou. Vim kdo byl v mel tu bundu alpach a taky jsem ten co pobihal okolo Mysaka kdyz me pristal vloni pod nohama a do smichu mi nebylo i tojeho prvni zachrceni po padu mi pripadalo jak rajska hudba protoze jsem vedel, ze aspon dejcha.
No to je sila. Prokristapana, co to je za hloupy clanek? Myslim, ze ani basnik nevi, co tim chtel vlastne rict. Prosim, mene podobne "poetickych" zvastu na Lezci.
Ten článek je všechno, jen ne hloupý. Koncepce vyprávění nějaké věci už tu sice byla, dalo by se vytknout, že se opakují slova (známý stav beztíže - známý zvuk vrtulníku), nějaké synonymum by bylo lepší, dá se v tom vidět skrytá reklama (Kdybych to psal odpustil bych si názvy firem), ale článek je to i přes tyhle drobnosti jeden z nejlepších v poslední době.
To snad Bůh ani řešit nemusí. Bylo to tu a bude, jméno firmy bych do té poetiky netahal a nenechal mluvit bundu tak pateticky. Ovšem to, že moje bunda mluví dost prostě (je fakt, že ta z nějakýho podobnýho vyxlajvantu občas taky ujíždí), nic neznamená. Pokud by s tím chtěl Myšák dosáhnout na nějakou literární cenu, tak to asi ne, ale tady je to docela milé, ne?
Co tím chtěl básník říci? Asi se podělit o pár veselých příhod.
No, taky mi to přišlo spíš dost blbý. Nápad tak pro osmačku do slohové práce. Dlouho jsem přemýšlel, jestli to vážně není ironie, ale nezdá se. Možná kdyby to zhudebnil Petr Váša, že by to překročilo svůj stín. Zaplaťpámbu, že sem většina přispěvatelů píše bez přílišných literárních ambic.
Jestli to má být skrytá reklama (třeba na ten liberecký Hudysport), tak by to textu z mého pohledu spíš pomohlo. Aspoň něco.
Mně se to fakt docela líbilo. Teda: vybavily se mi zážitky z válení se v bahně s přirozmláceným tělem a ta nedočkavost během léčení, až budu moct zase ven.
Tedy mně to něco řeklo-tedy pro mně to je dobré. Což nezamená nic víc, než že je to pro mně dobré. :o)))
Clovece, cteme stejnej clanek? Zrovna u ty vety o libereckym hudaci jsem se zastavil a zasmal. Vzdyt Mysak pise vlastne o me. Kolik veci ja tam uz vyzkousel a nekoupil. Vzdyt me uz tam obsluhuje jen muj kamarad. U ostatnich prodavacu musim nejdriv pockat, nez obslouzi zakazniky, kteri maji penize. Asi to bude i moji bundou. Je to sustacka, ale taky by mohla vypravet. :)) (V Jizerkach jsem s ni byl, v Tatrach, v Dolomitech dokonce taky. Ale to jsem byl mladsi, bunda nova, a nemela zaplaty. Jeste ji budu muset vzit vrtulnikem, aby nezavidela.)
Asi to každý čte trochu jinak a strká do toho svoje zážitky a zkušenosti a pocity a tak. To je jasný. Ale kdybych byl rozhodčí a měl hlasovat (za sebe) kvůli lanu, tak tohle je někde dole - ve srovnání se spoustou jiných, třeba mnohem civilnějších (ale ne nutně) textů.
Možná to celé opravdu je ironie, potom bych nenamítal vůbec nic. Já si tím dlouho nebyl jistý, pořád jsem čekal na nějaký zřetelnější signál, ale ono se to zvrhlo spíš k tomu patosu, co už se tady o něm myslím J.P. zmínil. Takže se mi zdá, že ironie a sebeshození toho kýčovitě banálního nápadu asi záměrem nebylo.
Zdá se mi trochu neadekvátní základní nápad a způsob zpracování. Dejme tomu, že nápad je vtipný. Ale pak by to právě chtělo nějaké další vtípky v textu. Nebo to aspoň třeba postavit obráceně, tak, že by se ukázalo, že mluví bunda, třeba až na konci (to už tu taky bylo, ale to je asi jedno). Aby to aspoň mělo nějakou pointu.
Asi by bylo lepší komentovat to s humorem třeba za rozedranou větrovku, než to tu takhle blbě rozebírat. Vyprovokovaly mě ty adorace.
On je asi problém, že z textu jde obtížně pochopit (soudím podle toho, že to zjevně většina nerozpoznala), že se jedná o příběh dvou lidí spojených postupným vlastnictvím jedné bundy. Alespoň pokud jsem už teď v obraze. (?)
Aha. Takže "hurá, že už je rozstříhaná". No, to už dává smysl trochu víc. To jsem ale nepoznal. Je to zašifrovanější, než by člověk čekal. Říkal jsem si, jakej je ten Myšák Terminátor, co všechno přežije...
Az ted, kdyz jsi zduraznil, ze jde o dva majitele, tak mi docvaklo, kdo byl prvni majitel a ze byli spojeni vic nez jenom lanem a vlastnictvim nejaky blby bundy. Konec legrace, clanek je najednou lepsi nez po prvnim precteni.
Což ale bohužel zas svědčí o tom, že článek neni tak úplně nejlíp napsanej, když je třeba v komentářích dovysvětlovat. Ale aspoň už to přestává být takový blábol.
(Zajímalo by mě, kolik nezasvěcených to při čtení poznalo.)
Já třeba ne.
Asi to je hned. Stalo se mi, že jsem něco smolil a napsal takovou "naprosto průhlednou" (jak mi to v té chvíli připadlo) narážečku, odkaz... No a pak jsem to četl třeba po měsíci a sám jsem nevěděl, co jsem tím myslel a nebo (ještě lépe) jsem tu "dokonale průhlednou věc" přehlédl. Jo, sám autor a byl jsem mimo. :o)))
No, tento článek se dá pochopit i trochu oklikou. Vlastně je to příběh jednoho lezce, který napsal své akce bez zbytečných podrobností, ale zcela originální formou. Myslím si, že je to dobrý nápad.
Nojo. Petr už je taky v letech a my máme nárok na trochy sentimentu. Uvidíme starý pohory v předsíni a brečíme dojetím, dokud nám nedojde že jsou tady navíc a že přišli s milencem naší nezletilé dcery a nebo přestárlé manželky. :o)))
Kterej francouz napsal knihu Duše věcí? Nojo, navíc skleróza.
Z těhle článků si třeba vezmou inspiraci i ti, co mají problém, jak se prodat. Trouba,se chválí sám. Ti lepší si to recipročně vyměňují s jiným. Ale nechat se prezentovat matrošem! A ještě by v tom byla ta reklama!
Ale Myšáka ani Petra z toho nějak moc nepodezírám.:o))
Tem co psali o skryte reklame a nesmyslnosti clanku, uvedomili jste si, ze Mysak neni prvnim majitelem bundy, ze ji vlastnil nekdo pred nim? Jsou veci, na ktere se reklama nedela. I kdyz to tak asi vyzniva.
Ahoj Mysacku, pekne jsi to napsal, ja jsem to sice uz nekolikrat cetla, kdyz to jeste nebylo cele, ale takto s fotkama, je to fakt dobre. Jenom doufam, ze uz nikdy spolu vrtulnikem nepoletime a bunda zustane pekne roztrihana, radeji ti pridam na novou. Ne, ze bych ti to nemohla rici sama doma, ale kdyz se ted tolik nepotkavame, ahoj.
no ahoj Mysacku....az po precitani tohto clanku som si uvedomila par podrobnosti...a vies co? som na teba hrda...to tvoje male dielko ma cit, originalitu, opisuje dva dolezite okamihy tvojho zivota..a aj napriek tomu je plny nadeje..taaaakze len tak dalej, zi naplno, uzivaj kazdy okamih a potom o tom pis...:)
Ahoj Myšáku,
článek se ti moc poved, je vidět, že máš talent nejen na lezení!!! A už se konečně vraťte z těch dálek, ať může i nová bunda poznat, kdeže je vlastně nejlíp! (Vzkaz pro Naty - tak mám taky dva nový Qvarky!! Měly bysme je prubnout!)
Ahoj Blanko, tak jsem zase zacala poradne lezt, tedy zatim jen na stene, ale zatim neni ani pocasi ani prilezitost vyjet z Velkomesta, abychom, az zase prijedem, mohly spolu podat nejaky vykon, oni nam ten posledni chlapci stale jeste zavidej a nedokazou odpustit. Asi tentokrat neco s tema novyma miminkama, kdyz mame ta dvojcata, uz jsem na tom letos v Alpach zapracovala, tak ty trenuj v Jizarkach, a pristi zimu uvidime. PS: Od pondelka nastupuju do skoly...
Tak to byl tak milý článek! Kolikrát jsem Ti tu bundu Myšáčku už svlékala abych mohla pohladit to Tvé ohromující mužství. I v mém bříšku se už klubou nejméně trojčátka a těší se na tátu! Ahoj Myšpulko jen Tvá Maruška.
Mila Marusko, nesji tak trochu mimo misu? Jestli jsi tu bundu nekdy videla, tak jiste vis, ze jako bunda lezecka, je strihu do pasu, takze, by se nemusela sundavat, stacilo jen rozepinat kalhoty. Jsem rada, ze nase dva pary dvojcatek budou mit tri nove sourozence, konecne dame dohromady ten lezeckolyzarsky tym. Tak koukej se pochlapit, at se narodej s lyzema, nebot ty nase mely na nohou jen macky.
Ahojte všichni, velice srdceryvný příběh, jen nutno dodat, že "autor" tohoto článku se poněkud nechal inspirovat někde jinde a nezaobíral se takovými maličkostmi, jako alespoň některé nápadné pasáže vynechat. ( A pak přišla změna, náhle a nečekaně apod.)Náš pán tvorstva se totiž nechal inspirovat příběhem kondomu ( viz www.ftipky.cz), který byl také "uvězněn v krabici s kamarády..."
Podotýkám, že Myšák se donedávna podepisoval ještě s měkkým "i" a psal "myluji tě",takže mě tato záležitost náramně pobavila!
Pozdravuji Marušku a dodávám, že má sice velké mužství, ovšem s funkcí a použitím už si Myšák rady neví, o čemž mluvím z vlastní zkušenosti. Takže Maruško otevři oči.Je dost dobře možné,že tvoje trojčátka budou mít po republice sourozence. Myšák není nic jiného, než samolibý rozmazlený chlapeček, co čeká mámě u sukně na pochvalu a vy mu to všichni žerete.
Takže se připojuji ke kritikovi. Tento článek není z jeho hlavy a fakt,že ho vydává za svůj,svědčí o Myšákově omezenosti.
Tento článek mi připadá nudný. Nemá ani šťávu ani nějakou logiku příběhu.Nebýt diskuse, jen bych ho prolítl a nezabýval se. Autoer je O.K. ale že se tolika lidem tak líbí? Asi jsem fakt už mimo mísu...M.
Mysaku , tak neautorsky clanek jsem dlouho necet.Fotky jsou krasne ale jinak pises jako nejcetsi smirak.Desi me uroven ctenaru , kteri to nejsou schopni videt.Ted se na me sesypete, ale musel jsem to ric.Vy i Mysak jste banda polointeligentu.Uroven psani celkove klasa a Mysak tomu dal korunu.Kolik autoru uz v minulosti chtelo takovym blabolem oslnit.
Tak se pekne vyhrivej v tech paprscich polointeligentu, ale dej pozor at to neprezenes mohlo by se ti totiz rozsvitit a mozna by sis vzpomel na svoje jmeno.
Chlapče kritická! Psát kritiku není žádná sranda. Budeš-li dostatečně kritický i k sobě, sám uznáš, že Myšák je přeci jenom ve srovnání s Tebou, jako kritikem, spisovatel.
Osten tu je, ale ta forma, ta forma!!!
Tvůj F.X.autsajd
Vyrobili me na Uralu z tvrde sibirske oceli. Kdyz jsem sjizdel z pasu, nasedli do mne delnici ve vojenskych stejnokrojich a vyjeli jsme na ulici. Deti nam mavaly na stastnou cestu, stari vojaci na mne hazeli stribrne mince na stastny navrat. Projel jsem velkou sovetskou zemi. Bojoval jsem u Orla, probil jsem se az do Berlina.
Uz jsme oslavovali mir a ja odpocival, kdyz tu prisel rozkaz, abychom spechali na pomoc Praze. Byla to zla cesta. V Krusnych horach staly zaseky a prekazky, splhal jsem se cestami, kudy stezi projde clovek. Fasiste kladli zoufaly odpor, ale nas nezastavili. Moje osadka nekolik dni a noci vubec nespala, nejedla, ani na umyti nemela cas. Kdyz jsme si proklestili cestu horami, byli jsme uz v Cechach. Jak me tu vitali!
Jel jsem v cele celeho sledu. Mym velitelem byl gardovy porucik komsomolec Ivan Goncarenko, odvazny a statecny vojak. Nekde cestou se k nam pridal Cech Zdenek se samopalem. Ukazoval nam cestu. Muj velitel, mechanik a Zdenek sedeli ve vezi tanku. V dalce pred nami se rozlevala slaba ruzova zare. Jak jsme se blizili, rudla a silila. "Praha hori!" vykrikl Zdenek. Muj velitel dal rozkaz: "Plnym plynem vpred! Vasjo, slapni na to!"
Padil jsem noci a za svitani jsme byli v Praze. Nikdo nas tu jeste necekal, nikoho nenapadlo, ze bychom mohli tak rychle dorazit aћ od Berlina. Dojeli jsme k nejakemu mostu. Fasiste tam utocili. Zneskodnili jsme je a postupovali k barikade. Obranci nehnute stali a po tvarich jim tekly slzy. "Proc jste nestrileli?" ptal se jich muj velitel. A tu ukazali sve zbrane: byly prazdne. Nemeli uz naboje. Spechal jsem dal. V prazskych ulicich se jeste strilelo.
Vjeli jsme na namesti; zdalo se, ze je opustene, jeden dum horel. Muj velitel zvedl priklop a vysunul se z veze. Tu se vsak rozlehla palba. Ze sklepniho okna vyletla proti mne pancerova pest. Nas strelec, ktery se opozdil a zustal venku, tam vrhl granat. Musel jsem strelce chranit svou hrudi, protoze fasiste do neho zacali palit. Bojoval jsem tu sam, moji kamaradi, tanky, zustali nekde vzadu. Ted Nemci pritahli proti mne dokonce rychlopalne delo, ale jsem Sibiran a niceho se neleknu. Pustil jsem se do boje s delem a vyradil jsem je jedinym vystrelem. Videl jsem, kolik pancerovych pesti se roztrhlo o muj pancir. Vystrelil jsem posledni granat. A tu jsem zacal horet.
Teprve pozdeji jsem se dovedel, ze v tomto boji v prvych dnech miru padl i muj velitel komsomolec Goncarenko, i mechanik komunista Mjagkov.
Zustal jsem se svym velitelem a s nasimi padlymi navzdy ve vasi zlate Praze. Postavili jste me na vysoky zulovy podstavec. Jsem zvlastni pomnik, a ja to vim. Lide me maji radi. Mym hrdinum nosi kvetiny, ukazuji me detem a vypraveji o kvetnovych dnech. Jako pred lety rozkveta kolem mne zjara serik, mesto je stale krasnejsi, i mir je stale krasnejsi a drazsi, mir, ktery jsem privezl Praze i ja, uralsky tank c. 23.
Re: sis dal fusku, klofal si to na klavesnici hlavni?
13:51:08 19.02.2005
Smarja pano, slzu sem uronil. Ja diky Tobe dostal v druhy tride jednicku z vytvarky. Tank c. 23, hm, ale to si nebyl jeste ruzovej, natoz sesrotovanej.
Tohle ke dost negativní a kontroverzní reprezentant. Já bych za nejlepší z tohohle žánru dal spíš povídku Jiřího Suchého "Střela" z knížky 100 povídek aneb nesplněný plán.
Dyď je to pjekný!!! No, ještě tu máme třeba "Borovici" a pak "Moji přátelé", ale to je oboje flora.
V tomhle případě bych si možná spíš vzpomněl na horůrek od (tuším) Blocha-Plášť.
Brrr! Smutný příběh, jsem také Raptor, narozená už v Tilaku. Zatím jsem mnoho nepoznala, jen lyžování a Sázavské lesy v sedle Husabergu. On můj majitel je kapku popleta, a koupil mě menší, tak se tím dost trápím. Jsem teď k mání v sekci inzerce. Držím vám palečky, zoubky a nehtíčky holky, ať nedopadneme jako sestřička v příběhu.
Loučím se loučím... mír s vámi... pax.
Já bych chtěl Myšáka pochválit za článek. Nevím historii toho co se přesně stalo a je to dobré vyprávění o průseru a když se to přežije, tak se tomu můžem smát a dělat si srandu, jakou chtěl tenhle článek vyjádřit. A kdo píše, že je to blbost, tak nic takovýho ještě nezažil.
Diky za bezvadnej clanek, vazne i nevazne tohle je fakt pro radost :-)
A ty komentare, proste to nema chybu. Smekam autorovi a pro nektere doplnim ze zcela bez ironie !!!
Radek
Ahoj Mladsi bratre, uz jsme toho tu o tobe slyseli dost. No bracha se tady snazi, leze jako das, brzy mu ukazeme i prirodu. Tak pekne studuj, skoda, ze ti nevyslo lezeni, protoze od Nacelnika by ses lecos naucil.
TAk ahoj
Ahojda Natalko, no to jsem rád, že se nám tam o Majkýho staráte, určitě potřebuje pomoc jako sůl. Taky mě mrzí, že lezení nevyšlo, snad najdu někoho, kdo by mě do tajů lezení zasvětil. Možná další semestr.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Před mnoha lety jsem se narodila v Kammsportu. Pojmenovali mě Raptor, stejně jako spoustu mých sourozenců, mezi kterými jsem strávila prvních pár týdnů svého života.
GPS a mapové aplikace