Při lezecké návštěvě Irska bychom rozhodně neměli očekávat několikasetmetrové stěny ani vynýtované cesty v kompaktní skále, jimiž

byste prostupovali v záři slunce jen v šortkách a tílku. Skálolezecká realita je poněkud jiná. Můžete zde nalézt spoustu malých oblastí, k jejichž návštěvě je nutné, většinou v nepromokavém obleku a v holínkách,  přebrodit několik potoků a bažin a vystoupat několik stovek výškových metrů. Přesto však má lezení na „zeleném ostrově“ svoje nezapomenutelné kouzlo. Lezení v odlehlých končinách, kde krom ovcí a otravných mušek jen těžko naleznete živého tvora, nebo spouštění se z útesu nad bouřícím mořem rozhodně zanechá krásné a neobvyklé vzpomínky v srdci každého lezce.

Víc než líčit svoje lezecké zážitky bych se chtěl zaměřit na popis jednotlivých oblastí, ve kterých jsem měl možnost působit. Nejprve výčet mou navštívených lokalit:

County Clare:

the Burren

County Galway:

the Little Killary,  Connemara Mts.

County Mayo:

Killary Harbour, Doo Lough Crag, Achill Island

Sluší se začít tou nejvýznamnější a největší, tak tedy hurá do

the Burren!

Název celé oblasti, která není výhradně jen lezecká, ale spíš historicko-archeologická, má jazykové kořeny v Irském Boireann, což znamená skalnaté místo (oblast). Všude kam jen dohlédnete jsou šedivé vápence, které v dobách ledových „uhladil“ kontinentální ledovec. Burren je též známý velkou koncentrací megalitických staveb a reliktní flórou. Z lezeckého hlediska byl Burren objeven v 70.letech minulého století. Údajně prvními lezci, kteří prostoupili místní vápencové stěny byli borci z IMC (Irish Mountainering Club). Lezly se většinou cesty do obtížnosti HVS (asi 7 na písku). Rok 1975 zaznamenává průlom do kategorie cest „Extreme“. Je vylezena cesta „Marchanded Crack“ E1 5b (Američan Bob Richardson a Jihoafričan Jonni Levy). V druhé polovině 90. let již obtížnost cest označuje číslo E6 6c... (tolik asi k historii podle oficiálního tištěného průvodce).



The Burren: Pohled na horní patro skal v oblasti „Ailladie“. Výška stěny nepřesahuje 15m.
foto by© Petr Vyšohlíd

Já jsem v Burrenu vyzkoušel oblast nazvanou Ailladie. Jedná se především o útesy dosahující výšek od 15 do 30 metrů. Lezl jsem většinou cesty kolem obtížnosti HVS, což se poměrně dalo zvládnout. (na písku by to bylo kolem 7 – 7b). Zkusil jsem taktéž E1 5b (cesta Jet) a výraznější rozdíl v obtížnosti, či psychické náročnosti vzhledem k stupni HVS jsem nespatřil. Asi nejhezčí cestou, kterou jsem zde vylezl byla Pis Fliuch HVS 5a, která je ohodnocena třemi hvěždičkami (viz. Foto). Dále mě zaujala cesta Nut Rocker, HVS 5a, v níž jsem v klíčovém kroku nalezl hluboce vklíněný friend z dílny Rock Empire (že by Češi?).



Pis Fliuch, HVS 5a,  Jedna z velkých klasik Burrenu. 30 metrů úžasné koutové spáry.

foto by© Ali Rose


Jug city ,VS 4c, 17m two stars, Další „Burrenská“ klasika. Nejprve je nutné slanit na polici, zřídit „štand“ a potom hurá na vrchol. Leze Ali Rose ze Skotska.

foto by© Petr Vyšohlíd


K patě útesu se dá buď sestoupit po pěšince, nebo slanit. Nutné je, jako u většiny oblastí na mořských útesech, dbát na příliv a odliv. Některé cesty (např. Celá oblast Mirror Wall) se za přílivu vůbec nedají nastoupit a mohou být doslova nebezpečné!Spát se zde dá na louce přímo nad útesem. Oficiálně není campování povoleno, avšak většinou se toleruje. Chovejte se prosím opatrně ke kytičkám a neodhazujte odpadky.



Mirror Wall, Pohled do stěny „Mirror Wall“ v době odlivu.

foto by© Petr Vyšohlíd



Jet, E1 5b, Laura (Australia) bojuje v „Jet“
foto by© Ali Rose


Nyní opustíme County Clare a zamíříme na sever do Galway

County Galway je pro milovníky hor významná hlavně Národním parkem Connemara a jeho nádhernými b> The Twelwe Bens - nikdy jsem jich dvanáct nenapočítal, ale prý tam jsou.

Connemara nabízí několik více délkových cest. Lezl jsem pouze cestu b> The Carrot Ridge, která vede již z dálky dobře viditelným hřbetem a skýtá množství překrásných výhledů. Je však jen V Diff, což představuje asi 3-4 na písku a tak nenadchne lezce toužící po těžkých krocích. Ostatní cesty se dle popisu zdály až příliš velkým dobrodružstvím.



The Carrot Ridge, Ir Marc McGrath ve 2.délce na Carrot Ridge.

foto by© Petr Vyšohlíd


The Twelwe Bens, Pohled na skupinu Twelwe Bens, která dosahuje nadmořské výšky kolem 750m.n.m.
foto by© Petr Vyšohlíd

Nedaleká oblast The Little Killary  se nachází v okolí malebného zálivu Little Killary. Jedná se o pás skal, dosahujících výšky kolem 15 metrů, nabízející jen asi 15 cest obtížnosti do E3 5c. Lezení je zde příjemné, ve většinou pevné skále. Já jsem si oblíbil několik cest: Super Direct na The Pinnacle (HS 5c), Ivy Slab Direct (HVS), Hotwells (VS 4c), The Quiet (HVS 5a) a Drown In The Sky (E3 5c) .



The Little Killary, Pohled na hlavní pás skal v oblasti the Little Killary. V pozadí Atlantik.
foto by© Petr Vyšohlíd


Hotwells, VS 4c, Ali Rose (Scoland) leze Hotwells, jistí Andy Hayward (England)
foto by© Petr Vyšohlíd

County Mayo

Dále na sever, poté co se nám podaří buď přeplavat nebo objet Killary Harbour – údajně jediný fjord v Irsku, zavítáme do County Mayo. Pro lidi, kteří rádi stoupají na kopečky, je zde několik lahůdek. Hora Mweelrea (což znamená lysá hora), s 817 m.n.m. nejvyšší hora  západního Irska a posvátný Croagh Patrick, jenž je národním symbolem Irska a cílem řady poutníků.


Croagh Patrick, Vrchol Croagh Patricku. Tato cca 750m.n.m je pravděpodobně hlavním poutním místem v Irsku a zároveň jedna z nejnebezpečnějších hor v Evropě... Z tolika důchodců, co tam každý rok lezou, většinou někdo odpadne...
foto by© Petr Vyšohlíd


Lezecké zkušenosti mám z oblasti Doo Lough Crag, kde je kolem 30 cest, z nichž některé mají až 4 délky. Přístup je značně komplikovaný, resp. namáhavý. Čeká vás asi 200 výškových metrů příkrým, vždy řádně mokrým svahem. Leze se převážně v téměř vždy alespoň vlhkých plotnách, kam vlivem SV orientace sluníčko svítí jen v ranních hodinách.Vylezl jsem zde cestu „Heuston Blues“ VS 4b a rozhodně se mi nezdála zadarmo.Perlou mezi místními cestami je asi „Bragela's Watch“, 4 délková cesta (100m) obtížnosti E1, o níž průvodce říká: „An excellent climb with a real mountain atmosphere“.

Lezecká oblast Killary Harbour je místem spíše pro rodinný výlet, či místem pro zamilovaný pár. Totální odlehlost těchto skalek a velká náročnost na orientaci vám může místo pořádně naběhlých bandasek připravit spíše namožení v oblasti lýtek a stehen. Jesli však ke stěnkám přeci jen dorazíte, můžete se vyskotačit na 14 většinou lehkých cestách od II do V UIAA s jednou těžší cestou The Egotist E3 5c s jejíž lokalizací si nejsem vůbec jistý.

Výlet na Achill Island  určitě stojí za námahu. S pevninou je spojen mostem a tak se obejdete bez čekání na trajekt. Lézt zde můžete jednak na „Slievemore“ s několikadélkovými cestami a řadou možností k prvovýstupům, nebo na „Waterfall Cove“.

Osobně se mi více líbila Waterfall Cove  (s asi 20 cestami obtížnosti II-VI+ UIAA), kde jsem poprvé v životě vyzkoušel nástup do  stěny útesu pomocí slanění. Leze se především po ukloněných plotnách. Pozor na příliv!



Waterfall Cove, Laura si užívá svého prvního slanění z cliffu... Směje se, asi neví, že když spadne, vlny ji semelou a utopí se :o)

foto by© Ali Rose


Achillbaldger (alt start) 12mHVS 5a, Leze pan Učitel, jistí Laura. Nádherná 2cm široká spárka... jen ten příliv přišel trochu rychle...
foto by© Petr Vyšohlíd

Závěrem pár obecných informací o lezení v Irsku

Jedná se téměř výhradně o „tradicionalistický“ styl lezení: žádné nýty, skoby jen sporadicky, hlavní jištění pomocí friendů, vklíněnců, smyček atd.

Slaňovací kruhy neexistují. Ke slaňování, popřípadě jako štand na dobírání, slouží ocelové kolíky (stakes), někdy působící velmi nevěrohodně vlivem stále promáčené půdy.

K označení obtížnosti výstupu se používá Britská stupnice (pro většinu z nás poněkud zmatená :o)

Před lezením na mořských útesech je nutné zjistit čas přílivu a odlivu. Za přílivu mohou být některé štandy pod vodou!!!

Pro případ, že cestu na útesech z nějakého důvodu nemůžete vylézt, je dobré nechat slaňovací lano viset a mít po ruce pár prusíků.

Přilba nemusí být každému příjemná, ale doporučuje se.

Několik slov k Britské stupnici

Britský systém využívá vyjádření obtížnosti pomocí dvou stupňů: celkového (písmenného, popř. písmenko a čísílko)- například HVS, E2 atd... a technického (číslo + písmenko)4c, 6b atd...



Porovnávací tabulka lezeckých stupnice , Tabulka byla zhotovená podle podkladů z knihy Rock Climbing, Essential Skills & Techniques

foto by© Petr Vyšohlíd


Celkový stupeň shrnuje všechny obtíže dohromady (tzn. vyrovnanost cesty a její zajistitelnost)

Technický stupeň popisuje nejtěžší krok v cestě.

Kdybychom teď, hypoteticky, vytvořili cestu s nejtěžším krokem za 5b (Britská tech.), což je asi 6a (Francie). Záleželo by dále na její vyrovnanosti a jištění.

Cesta s jen pár 5b kroky, rozumně odjistitelná, by dostala celkový stupeň E1 (E1 5b).
V případě, že by cesta byla krok za krokem 5b, nebo s velmi sporým jištěním, nesla by označení E2, tedy E2 5b.
Cesta s jedním 5b „suprově“ zajištěným a zbytkem v lehčím terénu by byla ohodnocena jako HVS 5b.

Hodnocení obtížnosti je věcí silně individuální a tudíž se liší oblast od oblasti, lezec od lezce, nálada od nálady.

Řada Britů a Irů, s nimiž jsem se setkal, považovala jejich systém za nejdokonalejší, neboť vystihuje cestu se všemi jejími aspekty. Já však, coby milovník písků, nedám dopustit na naše staré a stejně výstižné: 7a namáhavé, nejištěno (špatně jištěno), lámavé... :o) což ve své podstatě celou cestu vystihuje také velmi trefně.

Autor mimo jiné čerpal z

Rock Climbing, Essential Skills & Techniques, Libby Peter, Mountain Leader Training UK. (Britská klasifikace obtížnosti výstupů)


www.climbing.ie   (názvy cest a lokalit)

Climbing Guide to The Burren, Calvin Torrans/Clare Sheridan, MCI, 1997 (historická data)


Dovoluji si ještě odkázat na tematicky příbuzný článek  Drown In The Sky  na:http://mb.horolezci.cz/handler?module=articles;action=display;art_id=33