Jednoho z posledních krásných podzimních dnů, jsme kolem desáté hodiny ranní, vyrazili za lezením na jednu z nejvyšších skal na Vysočině - do 55 metrů se tyčící Vysokou skálu u Štěpánova.
Podle informací se mělo jednat o spíše lehčí lezení v lámavém terénu, místy na dvě délky. Protože jsme se příští rok chystali poprvé do Tater, bylo už předem rozhodnuto o vytažení alespoň jedné cesty "po vlastním" včetně štandů.
Vysoká skála u Štěpánova
Počasí nám přálo až na ranní mrazík, nad kterým, se ale v tomhle ročním období asi nikdo nepozastaví. Pozvolna jsme si vybalili nádobíčko a šli na věc. Pepa, se kterým jsem lezl ve dvojce, si na sebe pečlivě navěšel cca 20 expresek, 3 sady stoperů, mrak smyček a další zhruba tunu matroše do "velkých stěn". Domluvili jsme se , že v první cestě použijeme jak fixní tak i vlastní jištění, ať si zvyknem. První část délky vedla "botanickou zahradou, což však Pepovi nijak nezabránilo v tom, zakládat jištění zhruba po metru. Ačkoli jsem "po vlastním" ještě nikdy nelezl, zdál se mi tento postup přinejmenším zvláštním. Ovšem proti gustu žádný dišputát. A už je Pepa na štandu. Zrůůš. Navazuju se a po chvíli jsem u něj. "To vlastní jištění zase není nic tak strašnýho", říkám si v duchu, netuše sled věcí následujících. Proběhne trocha metodiky ala lodní smyčka a už Pepa odlézá ze štandu do další délky. Leze, leze, co metr to vklíněnec. Nutno předeslat, že zhruba třetinu jich úspěšné zvládá vyzvonit. Po chvíli mi komínkem mizí z očí i z doslechu. Chvíli ještě slyším cosi o tom, že nýty už se jaksi nekonají a pak už jen šumění řeky a hlasy kámošů dole pod skalou.
Začíná boj
Po asi deseti minutách, tahání za lano a neartikulované skřeky. Po chvíli mi došlo, že mi tím autor zřejmě důrazně naznačuje abych lezl. Ruším tudíž štand a hurá do toho. S jedním stoperem trochu zápolím, ale nakonec se nechá přemluvit šťáradlem a putuje na oko sedáku. Dostávám se do místa těsně pod komínkem. Pepa mě po celou dobu zběsile dobírá zbrusu novým Reversem, takže je lano mezi námi "parádně napnutý".
"Á, další stoper". "Tak pojď za tatínkem, kluku ušatá." "Hmm, moc se ti nechce." "Aha, tak tobě se vůbec nechce", začínám tak trochu chytat nerva. Balancuju na úzké římse, drže se jednou rukou skály a druhou se pokoušeje, teď už zuřivě, vyrvat vklíněnnec. Do toho mi občas pro zpestření situace spadne z ramene smyčka a Pepa mě neustále zuřivě dobírá, což mi znemožňuje se pro ten vklíněnec dostat. "Povol!!", zařvu. Nic, lano pořád napnutý. Utrousím několik nepublikovatelných nadávek na adresu prvolezce a pokračuju v marné snaze o vydolování stopera ze spáry. Drží tam naprosto neskutečně. Vztekle trhám za lano: "Povol!!!!" Zas nic. Do toho zase ta posr... smyčka. Nervy mi tečou. Od zdola sledujou můj boj kluci a Kuba to celý točí pro příští generace jako odstrašující příklad, samozřejmě s patřičnými komentáři. Hlavou se mi honí metodická doporučení, ohledně předem domluvených signálů, dávaných lanem a říkám si, že jsem to Pepovi přece říkal, což mi je ovšem momentálně naprosto k prdu. Zkouším vklíněnenec přimět k poslušnosti šťáradlem, ale marně. "Honzóó", ozve se nesměle. Opět utrousím několik nadávek a tahám za lano. Nic.
Na štandu
"Lezééš?" To už to nevydržím a dávám nadávkám volný průchod. Řvu na Pepu:"Povol mi lano, ty v..." Zase nic. To už to nevydrží ani kluci a řvou na Pepu:"Povol mu!!!" Pepa: "Cože?" Běží asi pátá minuta mého boje s gravitací a lidskou blbostí. To by jste nevěřili, jak dokáže člověku natýct při vyndavání jednoho jedinýho vklíněnce. "Jen klid, klid , přestaň zuřit a začni racionálně uvažovat" říkám si. Slézám trochu níž, co mi lano dovolí a zkouším ho vyndat rukou (ten vklíněnec, samozřejmě). Jak tam mrška drží? "Ááá už to mám!!!" Konečně!!! "Máš povoleno! ", ozve se. Už ani nemám sílu nadávat. Ruce mám jak bandasky. Chvíli tupě zírám, vyklepávám a pak už v pohodě odlézám komínkem nahoru a po chvíli jsem u Pepy nahoře. Původně jsem měl v plánu mu říct něco, co by si za rámeček nedal, ale vztek nahrazuje uvolnění a dobrá nálada, kterou mi nemůže zkazit ani lezka proražená při sestupu o kamen. Holt sestup, vždy jen v pohorkách, radí čtyři ze tří metodiků.Lezeme ještě jednu cestu, tentokrát už komplet po vlastním, ale podobná "zábava" už se nekoná" Jen na štandu s sebou šiju jako kdybych měl blechy, důvěra se holt musí budovat pozvolna. Tentokrát s sebou už táhnu "kletr s pohorkami"-o další díru v lezce už nestojím.Sestupujeme, svačíme. Pepa ještě zkouší přelézt dosud volně nepřelezený a jak se zdá i nelezitelný strop (alespoň pro nás) a už balíme a tradá domů. Nic naplat. Příště už budu moudřejší. Ale stejně je tu krásně...
Jen takova cestinarska poznamka:
"Balancuju na úzké římse, drže (BRAVO) se jednou rukou skály a druhou se pokoušejíc (POKOUSEJE), teď už zuřivě, vyrvat vklíněnnec."
POKOUSEJ JE! Moje rec! A kousaje prechodniku potkal jsem fenu, ktera prochazejic prechodem, se mnou sla, krok za krokem, bok na boku, az spolecene prochazejice do brany Ustavu pro jazyk cesky, sezrali jsme se laskou.
info VYSOKÁ SKÁLA u ŠTĚPÁNOVA 14:32:46 14.02.2006
na první fotce je skála jen do půlky. Kdyby to vyfotili od silnice, byly by vidět i plotny druhé délky. skala je sice uz trochu zarostla ale hlavně tam, kde nevedou cesty. Je zde asi 7 cest 4 na dvě delky a zbytek v horní části. Cesty jsou vynýtovány. Obtížnost je většinou kolem IV , tedy vhodné pro začatečniky a zvyk na výšku a lezení na prvním konci lana. Posledních cca7m tvoří skála samostatnou věž, z vrcholu je krásný rozhled, na vrcholu je knížka+ nákres skály a cest s jejich obtížností. Když stihnete (se svoji drahou polovickou -kterou zde muzete poslat na prvnim-) vylezt všechny cesty za den, budete příjemne unaveni. Zkrátka se zde za pěkného počasí dá prožít (prolézt) pěkný den.
Skála není lámavá!! Ani to není chrasťák !! Jedná se o lezení v pevné skále. Asi 200m na levo od skály (při pohledu na skalu) je studánka s pitnou vodou. Půjdete li od studánky do kopce dojdete (asi 300m) ke kompaktní skále která není odjištěna (či přejištěna). (její oblý převys připomíná hlavu velké želvy) Zde se pří hození lana za strom na top rop odvaří i bourák. (Taky by zde mohl někdo vynytovat sportovni cesty)
Další skály se nachází asi 500m po silnici dále za zatáčkou na pravo od silnice v lese- kde taky nejsou (už nebo ještě) cesty. Přístup (z Brna) - Vlak do Nedvědice, pak bus do ŠTĚPÁNOV NAD SVRATKOU odkud pěšky asi 1000-1500m po silnici kolem Hodonínky (potok) směrem na obec Hodonín. Skála se nachází asi 20 m na levo od silnice , je dobře vidět a dá se parkovat přímo pod skálou.
Průvodce: Moravské skály (stará malá modrá knížka),(mají ho i v některých knihovnách, kde se to dá ofotit., ale není potřeba)SKÁLA je orientovaná převážně na jih, v zimně se ale slunce nevyhoupne přes protější kopec a svítí tak převážně jen na horní půlku skály.
Závoda
Každému podle jeho gusta. Psal jsem jen o situacích, ke kterým při lezení dochází, s odstupem času se jim člověk zasměje a dělají lezení lezením.Alespoň pro mě.Mohl bych psát i ve stylu přišel jsem, viděl jsem zvítězil jsem, ale člověk by si měl myslím umět udělat legraci i sám ze sebe.
Tak nejak. Je to sice lepsi nez "nenasla jsem vchod do stanu" nebo "oblikli me do sedaku a vylezla jsem na kopec", ale jestli je pulka clanku o tom, ze nekomu tekly nervy, protoze nemohl vyndat vklinenec, tak nic moc.
Co bude priste? Clanek na tema "rozvazala se mi lezecka"?
Nevím, je to asi věc názoru. Pro mě se život skládá právě z těhle "maličkostí". Tím ovšem neříkám, že by se mi nelíbil např. článek typu Severní stěna Matterhornu. Je to prostě jen něco jiného. To se mi právě líbí. Rozmanitost.
Já opravdu nevím, co se těm věčným rejpalům nelíbí na článcích tohoto typu. Jestli touží jen po odborných popisech toho jak někdo přelezl ty nejobtížnější cesty? Uvědomte si, že sousta lidí, obyčejnejch lidí, leze pro radost a o tu radost a zábavu se chce podělit, tak jim to nekažte a nedělejte z lezců suchary, kteří nerozumí a nebo nechtějí rozumět legraci. A jestli lezci jsou takový suchaři, tak to jsem rád, že lezec nejsem a jsem jeden z těch obyčejných lidí, kteří si pro zábavu zalezou.
na první fotce je skála jen do půlky. Kdyby to vyfotili od silnice, byly by vidět i plotny druhé délky. skala je sice uz trochu zarostla ale hlavně tam, kde nevedou cesty. Je zde asi 7 cest 4 na dvě delky a zbytek v horní části. Cesty jsou vynýtovány. Obtížnost je většinou kolem IV , tedy vhodné pro začatečniky a zvyk na výšku a lezení na prvním konci lana. Posledních cca7m tvoří skála samostatnou věž, z vrcholu je krásný rozhled, na vrcholu je knížka+ nákres skály a cest s jejich obtížností. Když stihnete (se svoji drahou polovickou -kterou zde muzete poslat na prvnim-) vylezt všechny cesty za den, budete příjemne unaveni. Zkrátka se zde za pěkného počasí dá prožít (prolézt) pěkný den.
Skála není lámavá!! Ani to není chrasťák !! Jedná se o lezení v pevné skále. Asi 200m na levo od skály (při pohledu na skalu) je studánka s pitnou vodou. Půjdete li od studánky do kopce dojdete (asi 300m) ke kompaktní skále která není odjištěna (či přejištěna). (její oblý převys připomíná hlavu velké želvy) Zde se pří hození lana za strom na top rop odvaří i bourák. (Taky by zde mohl někdo vynytovat sportovni cesty)
Další skály se nachází asi 500m po silnici dále za zatáčkou na pravo od silnice v lese- kde taky nejsou (už nebo ještě) cesty. Přístup (z Brna) - Vlak do Nedvědice, pak bus do ŠTĚPÁNOV NAD SVRATKOU odkud pěšky asi 1000-1500m po silnici kolem Hodonínky (potok) směrem na obec Hodonín. Skála se nachází asi 20 m na levo od silnice , je dobře vidět a dá se parkovat přímo pod skálou.
Průvodce: Moravské skály (stará malá modrá knížka),(mají ho i v některých knihovnách, kde se to dá ofotit., ale není potřeba)
Ohledně té lámavosti. Já nevím, ale dostal jsem trochu jiné info. Lámavá není asi všude, ale zejména na jaře se tu dost často něco vytrhne. Nezávisle na sobě mě na to upozorňovalo hned několik lidí.
Lámavé to trošku je,i když hezké tak na Štěpánku doporučuji alespoň nějaké zkušenosti, pro začátečníky to rozhodně není ideální, už se tam zabilo a zranilo hodně lidí.
Mam jiné měřítka na to co je lámavé či chrasták, samo že po zimě občas něco vypadne. Podle zpráv jedna paní povídala: se nejvíc lidí zabilo- při nejištěném přeskoku (při sestupu - doporučuju na dvakrát slanit nebo se jistit, protože to zkresluje a právě, když skočíte moc a skala vás odrazí zpět , padnete po zádech (a hlavě) moc moc metrů. - a z důvodu lezení po vlastním (styl viz článek((ignorace nýtů)) ) a taky ještě před tím než to vynýtovali. Myslím, že nějaké katastrofy byli právě důvodem k přenýtování cest. Jedná se ale o lehký terén (viz klasifikace) + vzdálenosti mezi nýty se dají půlit vklíněnci. Je to jedna z prvních skal v životě na které jsem lezl. Podle mne dobrá škola.
Podle informací, které mám já se tam staly smrťáky dva.S jedním člověkem se vytrhl chyt při v podstatě nejištěném přelezu-nepoužil téměř žádné body postupového jištění(skálu velmi dobře znal), ale stalo se tak, právě po zimě, vlivem eroze a druhý zemřel při již zmiňovaném nejištěném přeskoku, jelikož dostal infarkt.Ohledně té lámavosti.Asi jsem se špatně vyjádřil.Spousta bloků tam duní a po zimě je skála dost rozrušená vlivem eroze.A ještě k tomu lezení po vlastním - nedělali jsme to kvůli tomu, aby jsme nějak zbytečně riskovali, ale pouze z důvodu nácviku, protože skála je vysoká a některé cesty na více délek.Není mi známo, že by se tam někdo zranil při lezení po vlastním.
Botanická v Liberci je zupa, hlavně ty bílý mloci a jeseteři. Jinak ste si chlapi fakt mohli přibalit pilku (http://tinyurl.com/f2eje), trochu tam ten náletovej bordel vyřezat, lokry vzít pajcrem a pak to sjet rejžákem. Olin Lacoša by vzal i vysokotlakou wapku.
Pokud jedete dál po cestě ze Štěpánova na Bystřici,tak jedete přes Lesoňovice,za tou to obcí po pravé straně se nachazí vrch Jahodná 687 m.n.m.Ze silnise jsem tam viděl skálu.Nevite jestli se tam leze??nebo je dokonce průvodce??
taky se me to zdálo lehčí, navíc se tam pořád mění vrcholový knížky. Jednu dobu tam byly dvě.
Nevím jaký náčrt tam je teď, ale myslím jak trochu sleze sníh tak to zjistím.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Jednoho z posledních krásných podzimních dnů, jsme kolem desáté hodiny ranní, vyrazili za lezením na jednu z nejvyšších skal na Vysočině - do 55 metrů se tyčící Vysokou skálu u Štěpánova.
Na štandu
GPS a mapové aplikace