Romantické skály ze sopečného tufu obklopují Doubravický vrch poblíž Manětína a Něčtin, v úžasné polozapomenuté krajině mezi Plzní, Karlovými Vary a Rakovníkem.
Již dlouho nebyl vydán průvodce (25 let), který by popisoval tyto skvělé lezecké terény. A tak se parta Plzeňských znalců dala dohromady a koncem března bude k dostání nový horolezecký průvodce na jeden z nejlepších západočeských terénů.
Jistě jste si všimli, že poslední měsíce přibylo v databázi na Lezci.cz mnoho cest z Kozelky a další údaje byly opravené. Také se zde častěji objevovaly snímky lezců v těchto cestách. Důvodem byla Jirkova práce na horolezeckém průvodci. Obcházení skalních věžích, malování nákresů, shánění informací, sbírání souřadnic, focení, probírání se archivy fotografií od kamarádů a neustálé ladění finální podoby průvodce na počítači. Pak opět zjišťování zapomenutých věcí a ověřování informací v terénu, vybírání fotek, korektury, debaty o obtížnosti cest a další a další umořující věci.
V průvodci je řada dobových fotografií z pionýrských dob objevování Kozelky, zde je lezena cesta Křížová, 7+, Stěny, lezci: L. Zalabák, M. Švec, P. Tomášek
K tomu neustálé dotazy spolulezců, kdy už si konečně budou moci zalistovat v nové knížce, ubývající čas na odevzdání hotového průvodce a méně času na rodinu. Někteří to znají. Jaká je to potom pro autora i celý kolektiv spolupracovníků úleva, když Jirka s ostatními konečně spokojeně prohlásí dílo za hotové a předá ho do tiskárny.
Jedna z mnoha mapek napomáhající oriantaci na rozlehlém kopci
Na Kozelku jsem se poprvé dostal s partou rakovnických horolezců, mívají tam velikonoční sraz. Od té doby jsem nevynechal a zkusil se tam podívat i v létě. Tee-pee na tábořišti v lese, oheň, kytara, víno, zpěv, lezení, lezení, lezení, vyváření a konzumování všeho možného, hospoda v Nečtinách, večery Na Ranči (pivo, panáky, tanec, přilby, Rychlejší koně, pikantní fazole a klobása, kronika, koně), nošení dříví a vody. Je tam krásně, pokud to byly naše první skály v roce, tak i morál jsme hledali. Před dvěma roky dokonce sníh a vloni zase rekordní teplo. Několikrát jsme oblezli naše oblíbené cesty v Doubravické stěně, na Bráně, Zámku a Plzeňce, také v sektorech Stěny, Kobyla, Umývadlo. Po lezení jsme obcházeli s Márou Bekem Severní úbočí, na které došlo konečně až vloni. V ruce západočeský průvodce po nepískovcových skalách a vytištěný průvodce s nákresy a seznamy cest z lezce.
Jedna z 83 popsaných věží/stěn Houbová skála na Severním úbočí
Je nutno zmínit skály a způsob jištění. Těžko to k něčemu přirovnat, znělcové sloupy na Polínku co je za rohem to nejsou a pískovec také ne. Tuf z kterého věže a stěny na Kozelce jsou, dělá na skále takové boule a šikovné rajbasy ale i holé plotny, spáry a lišty. Vyberete si z položených cest, kolmic, spár, převisů, podle libosti techniku, sílu i vytrvalost v delších cestách. Celkově je to materiál velmi příjemný na omak. Vyjma některých méně lezených věží bez mechu a lyšeje, pokud na tom není sníh, tak je tření výborné. Platí zde zákaz používání kovových jistících pomůcek (frendů, vklíněnců a skob). Najdete zde kruhy, boráky, nýty, řetězy i skoby, několik vrcholových knížek. Smyčky užijete na prodloužení štandů, obhození hrotů a uzly ve spárách, některé cesty je zkrátka lepší si dojistit. Nejnavštěvovanější jsou skály na severu a jihu Západního úbočí a v západní části Jižního úbočí, zjednodušeně od Ranče a tábořiště až po turistickou vyhlídku. Ještě jedna věc je zakázaná – rozdělávání ohně u zmíněné vyhlídky, fouká tam vítr, zemina je prorostlá kořeny a skutečně zde hrozí nebezpečí lesního požáru. Prvovýstupy je nutno napřed domluvit se správcem oblasti, snad na Severním úbočí by se ještě nějaká možnost našla.
Tak si říkám, že už se tam jakžtakž vyznám, v průvodci je to samej Zalabák, Vaník, Benetka, Hein, Žižka, spousta plzeňáků, ejhle tuhle novější cestu dělal Algena, Míka,… Vloni jsme našli i Nečtinskou skálu u Preitenštejna. Jo jo, ale průvodce s novými cestami a všemi plánky by se stejně hodil.
Kozelka
Autor: Jiří Sika
Lektorovali: Zdeněk Vaník a Jiří John Žižka
Fotografie: Plzenští lezci
Vydavatel: autor vlastním nákladem
Vydání: 1.
Datum vydání: březen 2010
Vazba: šitá
Jazyk: čeština + základni informace v angličtině a němčině
Počet stran: 152
Počet věží a stěn: 83
Počet skalních cest: 449
Výška skal: do 25 m
Obtížnost cest: převážně 5 - 7 UIAA až do obtíž. 9+/10- UIAA
Cena: 290,- Kč
Průvodce fundovaně mapuje ucelenou oblast, vše je na křídovém papíře s barevnými fotografiemi na předělech kapitol. V úvodní části najdete důležité informace včetně popisu příjezdu, mapky (detailní mapky oblasti jsou na vnitřní straně chlopní desek), parkování, ochrany přírody, pravidel lezení a kontaktu na ubytování i použité literatury. Následuje statistika obtížnosti cest a tabulka nejtěžších prásků. Dál už najdeme jednotlivé skály s popisem cest, plánkem a GPS souřadnicí. Ty souřadnice jsou fajn, protože méně znalí si mohou snadno ověřit u jaké jsou věže. Skály i lezení je pěkné na všech stranách kopce a díky tomuhle průvodci můžete objevit i dosud vámi neobjevené věže a cesty. Zvláště o svátcích najdete na severu a jihovýchodě klid, v létě stín. Jednotlivé skály jsou očíslované shodně jako v terénu římskými číslicemi podle starého průvodce, ty novější potom číslicemi arabskými. V závěru průvodce je seznam cest a věží, základní informace v anglickém a německém jazyce najdeme na příslušné dvojstránce.
Hodnocení:
Osobně si myslím, že průvodce bude do konce příštího roku vyprodaný. Poprvé jsme se zde dozvěděl o dvou křížích na Kozelce, které jsou na fotkách v průvodci a doufám že i pomocí něj konečně zjistím kolik je celkem na kopci vrcholových knížek.
Plus:
+ snadná orientace v průvodci
+ dobové i aktuální fotografie prvovýstupů a domácích lezců
+ přehledné nákresy
+ GPS souřadnice věží
+ informace v cizím jazyce
+ bez reklam
Mínus:
- chybí fotoprůvodce (ale plánky jsou postačující)
- poměrně malý náklad (ale pevně věřím v další vydání někdy v budoucnu třeba - s Nečtinskými skalami nebo Polínským vrchem)
Kde průvodce seženete:
Od autora (jirkas @ lezec . cz), na meilu zde na Lezci,
(pošt/balné 30,- Kč, u dvou a více knih bez poštovného)
Na průvodce se opravdu těším. Je to chválihodné dílo o jedné nádherné oblasti.
Nemohu si ovšem odpustit dotaz. Článek uvádí: "Platí zde zákaz používání kovových jistících pomůcek (frendů, vklíněnců a skob)". Z jakého právního předpisu tento zákaz plyne?
Od Jirky mi minulý týden průvodce přišel poštou, tak jsem ho otevřel (ve finální podobě) a našel pár dalších příjemných věcí - mapu skal v ČR na obálce, stručnou charakteristiku lezení na každé věži u všech nákresů (klobouk dolů), panáčka znázorňujícího výšku každého objektu.
Přečetl jsem si také citlivou hisotrii od Johna. Ta je také odpovědí na tvou otázku se zákazy, což se dá brát také jako doporučení pro trvale udržitelné lezení. Pramení z místní lezecké tradice a vzájemného soužití s obyvatelstvem, ale chrání i bezpečnost lezců samotných. Týká se to také parkování pod vesnicí, používání studny, rozdělávání ohně u vyhlídky, zahrabávání exkrementů (o odnášení odpadků nemluvě). Vklíněnec i jiné železo by zde použil také jen sebevrah! Souhlasím s takovými podmínkami pro lezení - protože je tvoří lezci sami a jsou rozumné. Měl by to být stále standard na všech skalách a pokud se to některý "lezec" neměl od koho naučit, tak ho upřímně lituji.
Dobrá dobrá, beru to jako názor, ale opravovat formulaci nebudu (leda bych to zvážil na popud Jirakse, Johna, nebo Azbesta), promiň, já zase vyjádřil ten svůj.
V průvodci jsem o víkendu také objevil další věc, na kterou se liší názory lezců, ale zase chápu místní důvody. Je to odstraňování "volných" kamenů - zde je doporučení nechat je pokud možno na místě (pár cest je i s přilepenými původními chyty). Rovněž souhlasím s tím, že kdyby se vše volné "vykutalo", z některých objektů by mnoho nezbylo a připojuji se k prosbě nechat to na místě pokud to někoho akutně neohrožuje.
Jak napsali Libor i Martan, mělo by to být jasné. Navíc tady na západě Čech jsme poměrně liberální a v průvodci se snažíme v historickém kontextu lezcům podat logické vysvětlení, proč některá pravidla je dobré dodržovat.
Tyto základní věci by nám všem měly vejít do krve.
- neničit skálu
- nedělat bordel
- nesrat místní
OVK ve všech materiálech týkajících se Kozelky toto omezení uvádí.
To znamená, že je to ve všech průvodcích, na příslušných oficiálních stránkách atd. Např. na ofiko stránkách ČHS .
A tento zvyk existoval mnohem dřív než OVK.
Myslím, že všechna pravidla lezení , pokud nejsou citována např. ve výjimkách povolujících lezeckou činnost , nemají žádný právní základ. Je to jen dohoda mezi lidmi. Když si přečteš průvodce, zjistíš, že to jako zákaz neprezentujeme.
Vzhledem k tomu, že Kozelka je Přírodní rezervace, musí být k provozování lezení výjimka. A dost bych se divil (nemám ji aktuálně k disposici), kdyby tento letitý zvyk nebyl do výjimky zakomponován.
Tohle pravidlo tady existovalo dřív než OVK a dřív než současná pravidla lezení na nepískovcových skalách. Stále se k němu hlásíme a je jedno, jak to nazývat. Rozhodně OVK toto pravidlo ve všech materiálech týkajících se Kozelky prosazuje a již nesčetněkrát jsem to dokola vysvětloval. Ve smyslu stávajících pravidel je to jejich zpřísnění , které má OVK v pravomoci.
Ale z právního hlediska může na skalách něco vyžadovat : majitel, orgán ochrany přírody, lesníci stran lesního zákona a asi i myslivci.
Zákon č. 114/92 Sb., lezení zakazuje pouze v NárodníCH přírodních rezervacích, také záleží na formulaci vyhlášky, kterou byly konkrétní PR zřízené.
Pozn.: pokud se týče PR, je v ČR pouze několik "povolení", ty však nepovažuji za zbytečné dokumenty, neb ČHS i lezci se starají také o krajinu a tímto je jak vyjádřen vztah k přírodě (například nelezení v části skal, nebo termíny), druhak jsou to dokumetny, které dávají lezcům jistotu, že v tom a tom místě se tehdy a tehdy lézt může a přitom je to v symbióze s ochranářema a po ničem vzácným se nešlape (aby to nebylo jedna paní povídala).
Nejsem geolog, ale vzdycky jsem si myslel, ze na polinku to je stejnej material jako na kozelce - tuf nebo tufit. znelci se mi nechce moc verit. Muze k tomu rict neco nekdo kdo se v tom vazne vyzna. Jinak super prace, diky moc kluci - pruvodce na kozelku uz to vazne vydat chtelo.
Na skalních oblastech je fotka od Venci, kde je dobře vidět sloupovitá odlučnost pilířů a skály připomnají nejvíc čedičové varhany, podobně jako kopeček co je vidět z vyhlídky na Kozelce. Na sklaních oblastech je dokonce napsáno, že je to rula, ta ale vypadá jinak. Například vyletnik.cz uvádí čedič, tištěného západočeského průvodce zde nyní nemám. Hovorově jsme vždy přezdívali polínka čedič, ale z geologie mám pouze maturitu, tak vím jen že přesné ozačení to nebude a nejpodrobněji by to věděl pouze tamní oblastní geolog.
Tak západočeský průvodce 87 uvádí žulu (v 1. vydání jsem Polínský vrch nenašel), což opisuje i mapa skal od Žaketu. V průvodci z roku 85 je také žula (17 cest). Na lezci je v mapě čedič a v průvodci rula. Turistická mapa KČT uvádí čedič, geologickou mapu jsem někam zahrabal.
Tolik by asi stačilo z pramenů, po svátcích kontatkuji nějakého geologa. Na pasportizaci českých skal (ověření a přesné zařazení) bohužel nikdo fundovaný zatím neměl čas.
Zas tolik ty cepíny rozdávat nezkoušej:) Běhy mi poradil stránky geology.cz, kde je také geologická mapa. Zkušené trpělivé oko zde nalezne mimo jiné tyto údaje o horninách: Kozelka = trachyandezit, andezit, skalka viditelná z vrcholu Kozelky = bazalt, Nečtinská skála = bazalt, Polínko = bazanit. Vše jsou vulkanity z Kenozoika. Z toho je vidět, že mezi skalami je rozdíl, leze se zde na třech odlišných horninách. Přitom na kozelce jsou největší odlišnosti ve struktuře jedné horniny vidět ve stěnách. Markantní je také odlišný charakter Pilíře a Bariéry (Nečtinská skála).
Po lezecku by se to dalo shrnout, že máme po každé v ruce něco jiného a používme jiné jištění vlastní, popř. i fixní jištění může mít jiné parametry nebo náročnost osazování.
Konec pátrání. Podle západočeských geologů tomu klidně můžeme říkat čedič (..."nefelinický bazanit můžete klidně hovorově nazvat čedič s olivínem"...) a tímto jim i zde děkuji za pomoc. Pro fajnšmekry mám uložené printscreeny obrazovek z mapy i s legendami.
Cepínů mám hromadu, takže jestli to není vyloženě historickej kousek (o ten bych zájem měl), daruj ho do hospody Na Ranči na zeď, nebo mi kup pivo až mě potkáš CHLAPE;)
Reklama: tuším že pokud na Ranč darujete nějaké omšelé lezecké relikvie, panák vás nemine!
Tak já opráším staré znalosti, kdyby to třeba někoho zajímalo:-) Zjednodušeně andezit je znělec, bazalt je čedič. Jsou si velmi blízké způsobem vzniku i technickými vlastnostmi, jen čedič obsahuje méně křemene, tudíž bývá tmavší až úplně černý, Polínka považuju odjakživa za znělec. Kozelka je klasická láva a popel, která ztuhla "velmi rychle" na povrchu země, tudíž je mj. mnohem křehčí, byť s nedalekými Polínky může mít stejné chemické složení. Tuf bude dobrý název. Žula (hlubinná vyvřelina, která tuhla milióny let) a rula (ještě navíc metamorfovaná hlubinná vyvřelina) jsou geologicky úplně mimo, což neznamená, že nemůžou tvořit hned vedlejší kopec - za miliardu let se přihodí věcí:-)
Jinak v pondělí si jdu pro průvodce, díky!
Dovoluji si opravit. Andezit je petrograficky něco jiného než znělec(fonolit). Je to sice též výlevná hornina, ale petrografie je poněkud jiná (znělec má např. nepoměrně vyšší obsah oxidu křemičitého).
Neznám až tak záp.Čechy i když na Kozelce jsem byl, ale mám dojem , že andezity se zde vubec nevyskytují. Velmi dobře známé jsou třeba ze Slovenska např. lezecké terény Kalamárka, Vtáčnik. Určité typy žul (v zásaditém prostředí) se objevují poblíž znělců. Znělce mohou také vznikat částečným tavením spodních partií žulových ker v kontaktních zónách. Takže kde je znělec může být blízko i žula(granit). Ale myslím, že takový případ v této oblasti popsán nikde není. pokud se nepletu Kozelka je tufit( tj. zpevněný sopečný tuf.
Ahoj, chtěl jsem se zeptat jak se hospoda pod Kozelkou jmenuje přesně?? Do oblasti se chystáme, tak bysme se rádi předem informovali jestli průvodce maj...díky
Pověstný ranč mezi vesnicí a skálou nelze minout - viz mapa nahoře, nejspíš se nedovoláš:))) V Nečtinách je hospoda (super ceny a strava) také snad jen jedna (motorestík je ještě cestou na Polínka na křižovatce hlavního tahu Pl - KV). Jirka tam průvodce teprv snad o víkend poveze, o velikonocích budou tábořiště tradičně okupovat rakovnické oddíly;)
tzn. že bude rozumně veselo, snad i muzika a bude si s kým zalézt:) myslím že i nějací plzeňáci dorazí na skály, holt jsou svátky a začíná jaro, tak se skály plní lidmi, je dobré s tím počítat nic víc, někdo třeba návaly nemá rád.
Tak už ho mám v knihovně. A musím říct, že je to opravdu povedená knížečka. Sem si myslel, že Kozelku znám a že už tam nemám co lézt a byl jsem rychle vyveden z omylu. Vyrazím objevovat dosud neobjevené. Díky
Tož Jirko, to dílko je parádní, mnohem lepší, než oblast samotná, jsou tam skvělé myšlenky, třeba ten popis jednotlivých skal, češtinář občas pláče, ale celek je prostě parádní. Akorát to postavím do knihohny a nevidím, co jsem tam zařadil. Hmm... ten hřbet, tam chybí popis.
Chybějící název na hřbetu jsem úplně přehlédl, teď to bude vypadat jako ovlivněný článek, jejda.
A nějaké ty překlepy jsem taky pak viděl v turistických zajímavostech. Rozhodně je to ale směr, kterým by se i další české průvodce mohly vydat. Třeba se něco bude dát opravit v dalším vydání jestli ho Jirka bude chtít udělat, až se tenhle vyprodá, že.
Ta rozkládací obálka je super, dá se použít jako záložka, snad se to časem neutrhne.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Romantické skály ze sopečného tufu obklopují Doubravický vrch poblíž Manětína a Něčtin, v úžasné polozapomenuté krajině mezi Plzní, Karlovými Vary a Rakovníkem. 
kozelka_ukazka
GPS a mapové aplikace