Lezec - Zpravodaj

Vstoupili jsme do nového roku a tak se zeptám, jak hodnotíš svou minulou lezeckou sezonu, byla úspěšná?
Minulá sezóna byla pro mě poměrně úspěšná. Sice jsem měla o trošku větší ambice, ale i tak jsem spokojená.

Můžeš nám na začátek říct něco o sobě?
Řeknu vám o osobě, že jsem malý blonďatý blázen do lezení a do sportu! Je mi 16 let a jsem napůl z Tisé a napůl z Ústí nad Labem. Baví mě cestovat se svým borcem. Ráda hraji na klavír. Baví mě chodit na pokec s přáteli. Občas si přečtu i nějakou tu knížku. A ráda hraji žolíky. Občas se jdu zkulturnit do divadla, kina či na koncert. K jídlu mám nejraději dušenou zeleninu s rýží a tvarohové koláčky.

Ananda, Ceuse
foto by Ondra Beneš

Od kolika let lezeš a kdo tě k lezení přivedl?
Už jako malý špunt jsem jezdila s rodiči a kamarády do skal. Nejvíce jsme lezli ve skalním království v Tisé, které máme pár minut od našeho baráčku. Takže k lezení mě přivedli rodiče, kamarádi a nádherné Tiské stěny.

Prožívá rodina tvé lezecké úspěchy? Podporují tě?
Od mých prvních závodů Lanex cup, kde jsem skončila na 3. místě, se mnou taťka začal jezdit trénovat. A samozřejmě, že když se mi povede něco urvat na závodech nebo na skalách, prožívají to skoro víc než já.

Co tě na lezení chytlo a co tě na něm nejvíc baví?
Chytl mě ten pohyb na skále, přemýšlet kam dát ruku, nohu a hlavu, být se skvělými lidmi ve skalách a „bušit“ s nimi na bouldrovce. Miluji ten pocit, když se mi povede vylézt nějakou (pro mě) těžkou cestu. Nebo když nacvičuji nějakou pěknou cestu, večer si lehnu do spacáku a začne se mi promítat celá ta cesta. Mám chuť vzít baterku a dát pokus:)

Frankenjura
foto by Radek Vopat

Bereš lezení jako sport nebo životní styl?
Do mých 11 let jsem dělala všechny možné sporty. Jezdila na kole, chodila na sportovní gymnastiku (6 let, dobrý základ pro lezení), atletiku, lezla, jezdila na lyžích, běhala na běžkách..a všechny sporty mě bavily stejně. Jenže pak jsem se ze srandy nechala přihlásit na závod Lanex cupu. Ten se konal na podzim v Bělé u Děčína, což je kousek od nás. Nakonec jsem skončila na 3. místě a vyhrála pohár. To mě namotivovalo získávat další! Tak jsem přes zimu trénovala, na jaře jsme jeli do Francie a pak jsem hned vylezla několik 7a. Z toho prvního 7a jsem měla velikou radost, dokonce větší než z nějakého poháru. Od té doby se lezení stalo mým životním stylem.

Kdy ses lezení začala věnovat naplno a cíleně trénovat?
Naplno jsem se mu začala věnovat ve 12 letech s kamarádem Morsem. Táta přestavil garáž na bouldrovku a tam jsme „drtili“. Byly to první nejlepší tréninky, které měly hlavu a patu. Po každém tréninku jsem myslela, že mi upadnou ruce. Díky těmto tréninkům jsem se hodně posunula dopředu.

Pamatuješ si svou první vytaženou cestu?
Jasan, byla to pěkná čtyřková spára na plotnách u Laga v Arcu. Bylo mi 8 let. Hrozně mě to bavilo a hned jsem si musela vytáhnout cestu vedle.

Pomáhá ti někdo s tréninkem?
Teď už ne. Trénuji s kamarády z Ústí a Děčína a musím si vystačit sama se sebou.

Kolikrát týdně trénuješ?
Když už počasí nepřeje jezdit lézt do skal, tak dva dny lezu a den restuji. Takže tak 4-5 krát v týdnu chodím na boulrovku nebo jedeme na velkou stěnu do Drážďan nebo do Prahy, jelikož u nás v Ústí není žádná stěna vhodná na trénink. Do toho ještě posiluji a doplňkově jezdím na běžkách nebo snowboardu, když je venku teplo a pěkně, jdu běhat nebo na kolo.

Už máš vypozorované, jaký trénink „přináší ovoce“?
Většinou míchám hrušky, jabka, banány, ale již se snažím do tréninku vložit jakýsi systém, tak uvidíme. Teď se snažím hodně bouldrovat, protože se mi v cestách často stává, že dolezu do nějakého klíčového boulderu a nemám sílu ho udělat a přitom nemám natečeno.

Trénuješ raději s ženskými nebo s chlapy?
Ve skalách jsem nejraději s mixem. Ale trénovat mě baví více s kluky, kteří lezou stejně nebo lépe než já. Potom mám totiž motivaci pořádně zabrat, abych nebyla zas tak pozadu.

Trénuješ kvůli skalám nebo závodům?
Trénuji kvůli oběma! Ale více kvůli skalám. Na závody se připravuji třeba 2-3 týdny předem a na skály se snažím celý rok.

Když jsme u těch závodů, máš na závodním poli nějaké ambice?
Mám, ale nepovím :) Ale spíš mám větší ambice na skalách.

Jsi v reprezentaci. Budeš jezdit i na závody Světového poháru?
Uvidím časem…

Co ti závody dávají? Dokážou tě závody vyhecovat k lepšímu výkonu?
Často se mi na závodech stává, že v kvalifikačních cestách jsem hrozně vyklepaná a moc se mi nepovedou. Zato ve finále se kousnu, co to jde a vyhecuji se k lepšímu výkonu.

Patříš na závodech mezi kliďase nebo nerváky?
Mezi nerváky. Před cestou se mi zvedne tep a začnu se celá klepat. Ale přijde mi, že si na závody zvykám a je to lepší než dřív.

Zillertal
foto by Radek Vopat

Jaké bylo na závodech tvé dosavadní nejlepší umístění?

1. místo na MČR mládeže, 2. místo na MČR v ženách a 3. místo na ČP dospělých v Lomnici nad Popelkou.

Na skalách jsi ustálila stupeň 8a. Cesty v tomto stupni dáš většinou do pátého pokusu. V Juře jsi vylezla i několik 10-. Vzhledem k rozptylu obtížnosti v tomto stupni v Juře se zeptám, která z těch cest ti přišla jako 8a+?
Třeba Vis-a-Vis na Krottenseer Turm.

Zillertal
foto by Radek Vopat

Kterých tvých přelezených cest si ceníš?
Většinou těch, ve kterých hodně zabojuji, především morálových cest na písku, kdy musím překonat strach a lézt na jistotu.

Zkoušela jsi už nějaké 8b?
Ne, nikdy jsem do žádného nenalezla. Ale určitě se chystám.

Máš skvělé výstupy i ve stylu on-sight- 7c+. Baví tě víc RP nebo OS?
Jak kdy. Ale většinou mě baví OS přelezy víc. Když nacvičuji nějakou cestu, obětuji ji max. 4 pokusy a pak už mě to omrzí a nebaví mě to lézt pořád dokola.

Vyrostla jsi na písku, minulý rok jsi vylezla i tři Xa, paráda! Co pro tebe znamená lezení na písku?
Lezení na písku je bomba odvaz! Vzrůšo! Mám ráda tu ladírnu a ty "labácké" lišty! Ten klid a ne ty davy lidí jako jsou třeba v Ospu. Občas mi to přijde i super relax, třeba si dát nějakou lehčí cestičku na věž.

Aladinova lampa, Teplice nad Metují
foto by Ondra Beneš

Jak se vypořádáváš se strachem?
Nekoukám dolů, křičím na jističe, ať dává bacha, někdy to nedám a slezu.

Takže baví tě víc vápno nebo písek?
Baví mě lézt všude, kde je teplo, hezké počásko a pěkné cesty! Ale když jsou ideální podmínky, tak písek je písek.

Tvůj přítel Ondra leze těžké vícedélkové cesty. Láká tě i toto lezecké odvětví?
Láká, ale jsem hrozná poseroutka:) Minulý rok jsem lezla s Ondrou v Arcu na Colodri 13 délkovou cestu. Když jsem tahala, bála jsem se v takové výšce odskočit do lana. Ale myslím, že jde o zvyk. Příští rok bych s Ondrou chtěla jet do Alp a něco podobného zkusit zase.

Které typy cest ti sedí?
Vytrvalostní cesty bez těžkých boulderů a cesty po dírkách.

Při tréninku jsem si všimla, že tvou silnou lezeckou stránkou je bojovnost a technické finty. To máš od přírody nebo jsi na tom musela zapracovat?
Nejraději patičky a šídítka:) Něco jsem okoukala, na nějaké jsem přišla sama. A od přírody mám možná tu techniku.

Jsi sponzorovaná?
Ano. Největší sponzor jsou rodiče! Potom Hudy sport, Rock Empire a penzionek v Tisé www.nakovarne.com.

Chtěla by ses věnovat lezení profesionálně?
Profesionální lezení na umělé stěně mě příliš neláká, ale spíše si pohrávám s myšlenkou o jisté profesionalitě ve vztahu ke skalnímu lezení.

Dokážeš si představit, co všechno profesionální život lezce obnáší?
Jo, jo jsou to roky ukrutné dřiny s nejistým výsledkem.

Co studuješ?
Ekonomické lyceum na ústecké Obchodní akademii.

Věnuješ se i boulderingu?
Boulderingu se věnuji především tréninkově na umělce. Na skalách upřednostňuji lezení s lanem, ale bouldering také nezatracuji. V minulém roce jsem například strávila příjemný týden boulderingem ve Fontainebleau. Ale jak jsem říkala, ten pocit v těžkém kroku několik metrů nad kruhem je pro mě zdrcující a fascinující zároveň a pokud se v cestě zadaří, je to pro mě malé vítězství sama nad sebou, které může pochopit pouze ten, který toto zažil.

Prozradíš lezecké cíle na rok 2010?
Xb na písku.

A ty dlouhodobější?
8béčko.

Díky za rozhovor a přeji stále stejnou motivaci a pevné zdraví!

Rozhovor s Editou Vopatovou

Komentáře