Petr Resch zakončil zimu přelezem boulderu „S Trny V Kůži Hledám Krásu Růží“ 8B+ (Mlýnský vrch).  A protože takový skvělý přelez nemůžeme nechat bez  povšimnutí,  poslali jsme Petrovi pár otázek.

V popisu boulderu „S Trny V Kůži Hledám Krásu Růží stojí“: Start v  Machetas, doprava po oblé hraně bez chytů a se špatnými stupy až do lehkého terénu- „kruťárna“. To nezní moc přívětivě. Jsou tam vůbec nějaké chyty a stupy? Co všechno se skrývá pod slovem „kruťárna“?
No mně tam naopak přijdou docela solidní stupy. Je to ale možná tím, že mi sedí styl lezení absolutně bez stupů a tady prostě nějaké jsou. Na druhou stranu je tam metr a půl prostoru, kde chyty nejsou vůbec. Teda já bych to alespoň tak nenazval.

Jaký krok ti dělal největší potíže?
Ona je ta reálná obtížnost, která z toho dělá to, čím to je, vtěsnaná vlastně do tří kroků. Po relativně lehčím začátku (řekněme někde kolem 7C, 7C+) přijde místo, kde jsem poměrně dlouho přemýšlel, co vlastně z té nabídky divných vlnek s občasnými krystaly brát. Sáhneš někam pravou rukou, něčeho se musíš přidržet, aby sis posunula levou ruku do pozice na závěrečnou „rozpažku“. Nakonec jsem to řešil takovým krystalovým „odtláčkem“ za palec a ukazováček.

V deníčku píšeš, že jsi ho lezl v průběhu celé zimy.  Kolik tak pokusů?
Co je pokus? Reálně to vypadalo tak – očistit krystal na pravačku a zasednou. Ten ne, tak jiný. A zase jiný… Když už jsem přišel na to, kam tu ruku dát, mohlo to být třeba třicet.

A našel jsi  s trny v kůži krásu růží?
No já už jí na Petráči našel dávno, Rosťovi se povedl ten název úplně parádně, protože tohle je i na Petrohrad „nadstandard“. Pro mě byla obrovská výhoda, že jsem to lezl víceméně skoro vždy při teplotách pod nulou, takže to tolik nebolelo.

Na Rovišti jsi v polovině prosince vylezl Bílé Ticho 8c. Pamatuji se, že tehdy byly lezecké podmínky jen pro opravdové lezecké „krutory“, něco okolo -10 °C. Vypadá to, že zima ti při lezení nevadí?
Nevadí mi obecně, ale letos jsem si na ní zvykl jako nikdy. Vlastně jsem lezli celou zimu a vůbec mi to nepřišlo divné. Ona ta zima bohužel strašně zbrzdila přípravu PADání, protože se moc nedalo čistit, ale zase se právě daly lézt věci, který bych asi normálně ani nezkusil.

A jaké jsou pro tebe ideální lezecké teploty?
Po téhle zimě říkám –5°C. Nejlepší je ale udělat si k tomu oheň, vytopit se (hlavně lezečky) a pak hurá užívat tření.

... třeba takhle:

foto by archiv Petr Resch

„S Trny V Kůži Hledám Krásu Růží“ je tvé druhé 8B+. První, Barevný Svět, jsi vylezl v roce 2006. U něho máš poznamenáno, že ti zabral čtyři dny. Který tě stál více úsilí?
V Barevném světu to bylo o něčem úplně jiném. Tehdy jsem brouzdal Petráčem a kreslil prvního průvodce. Barevný svět mi tak nějak padl do oka, ale tam jsem hned cítil, že to půjde. Zimu předtím jsem strávil na své malé stěnce ve sklepě (prostě jsem měl tu vůli – kdo tam byl, pochopí) a lezl na strašných hnidách téměř bez stupů. Silový potenciál na první krok v BS mám tak nějak už z mládí, takže v terénu ten boulder potom šel docela rychle. Můj první nástřel klasifikace byl taky někde mezi 8A+ a 8B.

Přijde mi, že přes zimu neustále něco přelézáš venku. Trénuješ někdy taky na umělé stěně?
Jsou to takové vlny. Právě před Barevným světem jsem byl celou zimu na stěnce. Letos je to bída. V práci mám hrazdu, tak na ní alespoň shybuju. Mnohem víc ale trénuju v létě, kdy se boulderovat nedá a skály na lano tady nemáme (tedy nemám je za barákem jako vy v Labáku).

Ne vážně. Jsi silný jak silnice. Co za tím stojí…talent, dřina, od všeho trochu?
Když mi bylo osmnáct, trénoval jsem i čtyři hodiny denně. Panel, boulderovka a pak na dodělání (když se objevila), tak Ruzyně. Ten potenciál je tam z této doby. Čili talent rozhodně ne, dřina určitě, no a pak ještě ten poněkud buldočí styl.

Za poslední dobu jsi vylezl nespočet těžkých boulderů, které budou na Petrohradském Padání 2010.  Byly i tyto bouldery součást přípravy pro tvé těžké projekty?
Možná to bude znít hloupě, ale je to naopak. Kdo mě zná, potvrdí – ty těžké přelezy jsou vedlejším produktem příprav na PADání. Já už totiž v těch skalách skoro nic jiného nestíhám. Karel to tuhle počítal a vyšlo mu, že tomu každý dáme za rok dobře 500 hodin práce, takže když vynechám nějaké čtyři měsíce, kdy se na Petrohradu relativně nic neděje, dostanu se k 65 hodinám měsíčně, což je vlastně třetinový úvazek.

Když jsme u Petrohradského PADání, letos se už uskuteční neskutečný 8. ročník. Kde na to pořád berete sílu organizovat tak časově a organizačně náročné závody?
No to nevím. Možná to u mě bude právě ten bulldog a Karel možná jenom nemá to srdce se mi na to vykašlat. Schválně se ho někdy zeptej.

A co na to rodina?
Mírně se zlobí, ale snažím se jí to vynahradit. Jo a já mám prostě fantastickou ženu. Aničko jestli to budeš číst, posílám pusu.

Pořád nechápu, kde se na Petrohradě tolika boulderů bere. To odněkud vozíte?
Nevozíme, ale „decentní“ úprava terénu vždy pomůže. Speciálně letošek byl hodně tvrdý. Něco podobného nechci opakovat a reálně právě teď jsem z toho opravdu hodně vyčerpaný.

Na kolik ročníku to ještě vidíš?
To vyčerpání je aktuálně fakt veliký...

Kolik lidí se  na Petrohradském PADání podílí ?
Raději snad ani nekomentuji.

Co nám řekneš na to, že ty jako  trenér reprezentace lezeš líp než většina tvých svěřenců?
Já už tu repre nedělám, proto jsem se taky nechal přesvědčit Sikovkou (pozn. Jirka Sika), abych si na Lezce zase zapisoval výstupy. Ale bez ohledu na funkce, já jsem huba nevymáchaná a klidně řeknu, že těm mladší prostě chybí tah na bránu. Nemají ten stisk bulldoga, nemají jasný cíl, kam jít. To obrovské množství možností, které se dnes nabízí pro seberealizaci vede k roztříštěnosti zájmů. O to je hodnotnější, že se z toho dokázali vymanit dva lezecké fenomény, které ví co chtějí a jdou za tím. Však víme, o kom je řeč.

Máš v hledáčku další boulderingové "prásky", nebo že by na laně?
Já mám hlavně v hledáčku rodinu. Doufám, že ten hledáček moc nepřibližuje a je to už na dosah. A až budu s tou rodinkou, tak třeba dodělám krásné projekty na Ostaši, vylezu nějaké to 8c+ a třeba mi vyroste spolulezec do hor. A tohle všechno se stane, to neznáte Resche!

Díky za rozhovor



foto by© Standa

Deníček Petra Resche.