Už dlouho jsem si říkala, že je třeba vyzpovídat Kikuš neboli Kristýnu Ondrovou. Ta si během krátké doby do deníčku připsala dvě 8b a pár pěkných onsightů. Takže zde je rozhovor nejen o jejích prvních 8béčkách...

Ahoj Kikuš, tak jak to bylo s těma 8béčkama, které jsi v poslední době vylezla? Začneme u prvního Cupata+Chupito 3euros v Margalef ve Španělsku. Můžeš nám cestu trochu přiblížit? Proč sis vybrala právě tuto cestu?
Cupata se mi zalíbila hned od pohledu už loni, a to jsem ani nevěděla, za kolik je, protože jsme měli staršího průvodce. Prostě krásný šedý, místy oranžové vápno, ideální sklon – velmi mírný převis, ideální délka – něco přes 20 metrů a všude plno dírek.

Je cesta vytrvalostní? Bouldrová? Jak vypadá nejtěžší místo?
Pro někoho boulderová, pro mě spíš vytrvalostní. Prvních pět expresek pumpuješ po dobrých dvojprstovkách. Kala říkal tak 7b+, prý dobrá zahřívačka. Mně to však přišlo vcelku těžký a nakonec to taky bylo poslední místo, který jsem nemohla spojit. Pak chvilku vyklepeš a přichází nejtěžší boulder za maličkou lištu, přidrž, přidrž, dírku, dírku... ale můžu to tu vůbec popisovat? Co když to chce někdo na onsight?


znavená Kristýna
foto by Vojta Vrzba

Takže sečteno podtrženo, jak dlouho ti přelez zabral?
Tak týden, ale mezitím jsem zkoušela i nějaký onsighty. 

Přijde ti obtížnostní skok mezi 8a+ a 8b?
Přijde, a to dost velký. Ale to tak bývá vždycky u obtížností, který máš na svým maximu. První 8a mi dalo taky pekelně zabrat. Ty mezistupně jsou trochu snazší, toho se člověk tolik nebojí.

Někde jsem zaslechla, že jedno španělské 8b už jsi měla  na lopatě minulý rok?

Jo, jo. V baskické oblasti Apellaniz. Ale pak jsem si natáhla prst a bylo po pokusech a vůbec po celé podzimní formě. Ale bylo vcelku poctivý (i Patxi v komentáři na 8a.nu píše „hard“ :-), takže čert ví, jak by to dopadlo.

Hned po Cupata+Chupito 3euros  jsi vylezla Evoluci ve své domácí oblasti Holštéjn v Moravském Krase. Jak ti tato cesta přijde – těžší než ta předešlá nebo srovnatelná?
To je trochu jiný lezení. V obou sice nejvíc potřebuješ silný prsty, ale v Evoluci  jsou mnohem těžší kroky. Zase nepotřebuješ vytrvalost, dole se nadechneš a najednou je konec, nebo tak mi to alespoň při přelezu připadalo:-)

Jaká je vlastně Evoluce?
Krátká, pořád těžká. Teda když nepočítám nástupovou plotýnku, po které se dá vyklepat v koutku. Ta zas ale strašně ráda vlhne, a pak se užije spousta legrace na stupech s kapesníky. Následuje 15 až 20 kroků (podle počtu přidrží) převážně po lištách. Nejtěžší místo začíná založením špatné paty, dvě lišty, oblina a dlouhý krok, ve kterým jsem nejčastěji padala.


Kristýna Ondrová v Evoluci
foto by Ála Rozsypal - www.zlobastream.cz

Která z cest pro tebe byla psychicky i fyzicky náročnější?

Fyzicky asi Evoluce, psychicky určitě ta první. U Evoluce jsem tak nějak od jara věděla, že když budou podmínky, tak ji vylezu. Je to za rohem a mohla jsem jet na pokus téměř kdykoliv. Ve Španělsku mě trochu tlačil čas a taky mi přišlo škoda viset dlouho v jedné cestě, když kolem byla spousta dalších. Navíc jsem se v předposledním pokuse dost zbytečně vysypala z položenýho dolezu a musela dát další rest. 

A které jsi víc považuješ?
Určitě té Evoluce. Přece jen je to v Krase, klasifikace se už ustálila, i když v Krasu patří taky k těm lehčím. Cupata má to číslo spíš za krásu než za skutečný obtíže (jak píší Španělé). Možná by jí 8a+/b slušelo víc. Ale nějak se začít musí, takže já ji rozhodně zhazovat nebudu. 

Je Kras tvoje srdcová záležitost?
Poslední dobou určitě ano. Na takovýto zalezení jen tak pro potěšení to moc není, protože co si budeme povídat, lehčí cesty jsou oklouzaný, často nepříjemný a už jsem je lezla mockrát, ale vybrat si nějakej cíl a na něj se zasoustředit, to má taky svoje kouzlo. Navíc spousta kamarádů, příjemné posezení u Pepy...

Co na něm máš nejraději?
Že jsou ty cesty s každým dalším pokusem lehčí.

Které další oblasti máš ráda?
Frankenjuru, Margalef a takový ty dlouhý „pádlovačky“ taky.

Myslíš, že jsi u sebe prolomila magický stupeň 8b  a teď už budou padat další a další?
Od té doby jsem žádné další nezkoušela, takže nevím. Psychickou bariéru jsem sice prolomila, ale ještě zbývá ta fyzická. Na většinu desítek mám pořád málo síly, tak s tím zkusím něco udělat.

Tvůj bratr Adam je známý tím, že je ke klase cest hodně poctivý. Jak u něj dopadly tyto dvě cesty?
Jak už jsem psala, to španělský by jako 8b možná neobstálo. Ale nevím, poslední dobou se mi zdá, že se Adam v těchto obtížnostech přestává orientovat. 

Kdy začínal tvůj bratr lézt, už víme, ale jak to bylo s tebou? Kdy jsi začala lézt a kdy ses lezení začala věnovat naplno?
Já začala lézt vlastně kvůli němu. Asi v 16 letech, kdy už jsem nějakou dobu s rodinkou do skal nejezdila, mě ukecal na víkend do Jury a tam se to nějak zlomilo. Najednou byl z toho „nudnýho“ lezení nejlepší sport na světě. Taky jsem Adamovi záviděla, že si může každý den zapsat cesty do deníčku, tehdy ještě papírovýho, a celý si to pěkně vybarvit. No a naplno jsem začala hned, bylo potřeba hamounit. Abych měla, co zapisovat:-) 

Tvé jménu často figuruje  na závodech Českého poháru – ve výsledkové listině téměř vždy do 3. místa. Na závody SP bys nechtěla jezdit? Výkonnost bys na to určitě měla.
A tak to si právě nemyslím. Ono umístit se na Českým poháru není zas takový umění, když se podíváš na počet startujících, zvlášť v ženské obtížnosti. Svěťák je trochu jiná liga. Párkrát už jsem o tom uvažovala, ale vždycky se zaleknu boje o poslední příčky.


Kristýna Ondrová
foto by © Radmil Schneider

Bouldrových závodů se neúčastníš. Proč?
Obtížnost je pro mě pořád ta královská disciplína. Celková příprava je náročnější, potřebuješ sílu i vytrvalost. Bouldery jsou trochu útěk, ale zase chápu, že je to větší sranda. A o tu v tom lezení přece jde. Na skalách lezu v podstatě jenom s lanem, bouldry mě moc nenadchly. Sedíš na zadku, nemůžeš se odlepit od země a najednou zjistíš, že už vlastně vůbec nemůžeš a přitom si neudělal ani krok. A taky se bez jištění o dost víc bojím.


Kristýna leze Vasco de Gama 7A
foto by Vojta Vrzba


Takže jaký typ cest máš nejraději?
Tak úplně nejraději mám mírně převislý nebo kolmý cesty, takovýto lezení se spoustou drobných chytů, kde třeba na metru uděláš osm kroků. Ale v podstatě kromě úplných střech a příliš převislých převisů mám ráda všechno.

Je určitě nasnadě zmínit, že tvým dlouholetým přítelem a lezeckým partnerem je Aleš Eichmeier alias Kala. Lezete povětšinou stejné cesty? Trénujete spolu?
Už je to šest let, co jsme spolu a zároveň se vzájemně trénujeme. No, vlastně je to spíš o domluvě kdy a kam se pojede na výjezd, kam půjdeme na stěnu a co zhruba ten den polezeme. Ve skalách se rozlézáme a dolézáme na stejných cestách, nacvičujeme většinou každý něco svého. Nevím jak to, ale do mých cest se mu poslední dobou nějak nechce :-) O onsighty se občas hádáme, ale Kala má rád jiný charakter, takže to není zas takový boj. Na stěně lezeme nejčastěji spolu.

Jak se vlastně na těžké cesty připravuješ?
Namaluji si je na papír a ten pověsím na chodbu.

Co je tvou silnou a slabou lezeckou stránkou?
Možná mám silný prsty, ale i to se dá o moc zlepšit, a slabý je všechno ostatní.

Studuješ nebo pracuješ?
Na jaře jsem dokončila vysokou a teď znovu nastoupila do prváku - na doktorský studium mezinárodního a evropského práva. Takže studium plus vcelku pravidelné brigády.

Jaké jsou tvé další lezecké a životní plány?
Já se nechci opičit po Adamovi, ale konkrétní plány neprozradím, protože by se nevyplnily. Ale jeden projekt na příští rok už se rýsuje a taky doufám, že bude ještě pěkný podzim. A celkově samozřejmě dokončit tu školu a pak se uvidí.

Práskni nám něco na Adama. Jaký je jako bratr? Jaký to vlastně je,  být sestrou nejlepšího lezce světa?
Určitě bych nepsala, že je Adam nejlepším lezcem na světě, objektivně se to určit nedá (ale já sama samozřejmě vím, že je).
Nějaké výhody z toho jistě plynou, třeba že si nemusím kupovat lezečky a jiný materiál, na což se však hned váže jedna nevýhoda, že pak má člověk batoh plný bot a před cestou si nemůže vybrat ty pravý. Ale to je v podstatě taková příjemná nevýhoda. Těch nepříjemných moc není. Někdy se stydím, když Adamovo publikum v mezičasech sleduje i mě, zvlášť když mě Adam pošle do nějaké zaručeně lehké a inflační cesty, někdy se bojím nevraživých pohledů jeho fanynek... Ale moc času teď spolu ve skalách netrávíme, takže tohohle si užívají spíš jiní. Jako brácha je moc fajn, za nic bych ho nevyměnila.


Kristýna a Adam
foto by Vojta Vrzba

Moc díky za rozhovor