Vzhledem k faktu, že do oblasti Dolomit míří stále více lezců z Čech, rozhodli jsme se napsat zprávu o nehodě, která se stala uplynulý víkend v oblasti Sextenských Dolomit, na věži Cima Grande di Lavaredo a které jsme “naštěstí” pouze asistovali.
S lezením v horách (Dolomity, Alpy, Himaláj) máme s parťákem dlouholeté zkušenosti. Určitě nechceme moralizovat a poučovat, na to bude čas v lezeckém důchodu :-). Nicméně máme pocit, že se lidé speciálně v Dolomitech poslední dobou jaksi “méně bojí” a považují je spíše za větší skalky, setkáváme se pravidelně s neznalostí a podceňováním rizik. Chyba lávky..
30.6.2011 jsme vyrazili s parťákem do naší téměř domovské oblasti Tre Cime di Lavaredo v italských Dolomitech. Jako cíl na další den jsme zvolili Diretissimu Hasse/Brandler VIII+ (VI+ ,A2) 19 délek, vedoucí v severní stěně Cima Grande. Do cesty jsme nastoupili následující ráno v 7:00 a kolem půl šesté večer jsme už hledali začátek slanění /sestupový komín- jediná slabina jižní stěny, tvořené jinak příkrými policemi s větším množstvím uvolněných kamenů/.
Skupina Tre Cime při východu slunce, šipkou je označený nesprávný sestupový směr Irů
Cestu dolů jsme již znali z předešlých výstupů a tak asi po jeden a půl hodině stojíme dole u výstupového sněhového kuloáru mezi Cima Grande a Cima Piccola / Punta di Frida. Diretka je krásná těžší cesta, vřele doporučujeme.
Lehčí délky ve spodní části stěny V – VI+
Klíčové délky VII - VIII+
Psychycky a fyzicky nastavení leda tak na večeři a láhev vína jsme uslyšeli volání o pomoc, nepříliš hlasité, ale trvalé. Vycházelo z místa, které tvoří sedlo mezi Cima Grande a Cima Piccola, tedy asi o 200 m výše, než jsme my. Pro znalé, je to místo, kde se končí slanění z Cima Piccola, nejhorší místo pro nehodu široko daleko.
Po vyškrábání se sněhovým kuloárem jsme spatřili 2 lezce. První byl na vrcholu sedla a volal nás. Jeho partner byl asi o deset metrú níže, napasovaný mezi sníh a skalní stěnu a stále ještě cvaknutý na štand /viz obrázek níže/. Po zajištění jejich stavu jsme okamžitě začali volat tel. č. 112, kde nás poslali na 118. Telefon používáme vlastní, borci měli pouze jeden, číslo na něm nešlo vytočit... Následuje vysvětlení situace a zdravotního stavu lezců operátorce a několikeré ujištění, že opravdu nejde o planý poplach. Jako odpověď se nám zjeví dole na cestě chlapík, zřejmě z chaty, pro kontrolu situace. Když si operátor takto ověří data, okamžitě nám posílá vrtulník. Vše se událo během cca 20 minut.
Po přiblížení vrtulníku na cca 20 m a ohledání místa pro eventuální přistání, nebo spíš vysazení záchranářů se pilot rozhoduje pro návrat z důvodu špatných povětrnostních podmínek. To je zhruba půl osmé večer, necelé 2 hodiny do tmy. Operátorka hlásí příchod záchranářů za několik hodin, což je vzhledem ke stavu lezců fatální problém. Snažíme se tedy zaopatřit zraněné a nenechat je upadnout do bezvědomí. Nic jiného než různé vypodložení, zabalení do aluminiových folií a péřové bundy nemůžeme dělat. Fólie jsou z našich zásob, borci je vzít opomněli. V tu dobu bylo v sedle sice teplo (cca nula), ale vítr šílený. Kdo zná tabulku teplota/vítr ví, že výsledek je taky šílený.
U obou máme podezření na poškození páteře, nohou, rukou a vážné poškození ramenního kloubu. Druhý lezec navíc upadá do 2. stupně šoku, pravděpodobně z kombinace zranění/silné prochladnutí. Detailní popis zdravotní stavu zde nebudu uvádět a soustředím se na objasnění nehody.
Po ohledáním terénu jsme se rychle dopátrali vysvětlení. Oba byli společně “cvaklí” na štand viz. foto níže. Když začal jeden z nich slaňovat, došlo k vytržení celého štandu. Následný asi 30 - 40 m dlouhý pád byl neodvratný.
Vytržení štand - slaňovací lano je patrné ve středu snímku.
Celý štand byl ještě pojištěn 1 skobou ležící opodál na smyci- taktéž původní.
Náš pohled na věc:
Irští lezci vystoupili na Cimu Grande Dülferovou cestou V+, 300 m, cestou která je přesně na opačné straně hory a vede velkým koutem. Po vylezení cesty zřejmě z neznalosti terénu naslaňovali do obrovské východní stěny a do již několikrát zmíněné průrvy k Cima Piccola – na úplně druhou stranu. Neznali sestupovou trasu.
Po proslaňování celé stěny si v posledním štandu nepojistili staré skoby a ty, uvolněny silnou povrchovou korozí, nevydržely a vytrhly se. Pro jistotu se cvakli do štandu oba.
Neměli dostatečné vybavení: telefon, fólie. (jestli je něco opravdu důležité v lékárničce, je to fólie).
A výsledek?
Lezci měli neuvěřitelné štěstí. Za cca 30 minut, se náhle utišuje vítr. Voláme znovu vrtulník. Ten nakonec opravdu přilétá a před setměním zvládá alespoň vysadit záchranáře kdesi na Cima Piccola. Záchranná akce trvala do 03:00. Dle posledních zpráv jsou oba živí, nicméně výsledek jejich nepřipravenosti je žalostný: souhrnem...zlomená páteř 2x, zlomená noha 2x, zlomená ruka 2x, těžké zranění pánve 1x, propíchnutá plíce atd atd. Cena za vrtulník a záchrannou akci bude asi astronomická.
Ještě dodávám, že druhý den se podobná nehoda opakovala (bez naší účasti) na jiné “skalce” v okolí, štěstí však bylo zřejmě vyčerpáno, lezec zemřel.
známe:) bez helmy v kšiltovce, davy na hlavu si klepajících horolezců, oblečení nula a útěk před bouřkou po šílených skobách slaněním z Dibony. Zubatá se naštěstí šla někam vyčůrat za roh, by se na to nekoukala, teda spíš měla průjem, jak tam byla dlouho.., nám to trvalo dolu skoro půl dne. DOLOMITY jsou hory jak sviňa, rozhodně nepodceňovat, 20 čísel sněhu za večer po ránu s modrym nebem bez mraku neni problem. Bez matroše a hadrů vo holečka boj...
Nojo, italskej přístup k jištění je fakt ležérní. Málem mi vypadla čelist, když na konci slaňovací dráhy v Cimy Piccolissimy po všech celkem slušnejch smyčkách s majlonkama byl v tom posledním štandu nad jeskyní jen smotanej drát.
Ale ruku na srdce: Kdo si přidává vlastní jištění když vidí slaňovací štand na dvou skobách protaženej spoustou smyček, kterej se evidentně použivá? Myslím, že by 99% z nás dopadlo stejně, možná včetně zachránců - autorů článku. Dneska už málokdo tahá do hor na klasické cesty kladivo, takže dotlouct skoby není čím...
Kladivo tahám; a to, co vidim na fotce, bych si za normálních okolností (=relativní klid a dost matroše) asi pojistil. Ovšem, pokud je kam. (Novou skobu bych nejspíš neměl, abych tu starou vyměnil.)
P.S. A taky je fakt, že hodně záleží na tom, jak slaňovali. Do štandu z rezatic by si měl sedat jen jeden, a to velmi s respektem; a slaňovat kurva pomalu a bez cukání.
To, co vidíš na fotce po vytržení nevidíš když je to ve skále a před vytržením. Tak vidíš jen kroužek a ne to, co je hůvnitř. Kdybys měl pojišťovat každej štand (jakože ty ostatní nebudou o mnoho lepší), slaňoval bys tejden, takže to málokdo dělá, i když by měl, jak vidno.
Pravda. Analýza po události je vždycky jasnější než před ní. Vždycky člověk posuzuje riziko a na základě toho, co vidí a jak to odhadne, se zařídí; kdyby věděl to, co bude vědět za půl hodiny, bylo by rozhodování o dost jednodušší. Blbý je, že omyl může být fatální. Situace, že člověk nerad použije ne úplně pěknej štand s tím, že ho používá kdekdo, tak teda asi drží, je asi kdekomu povědomá. (Stejně - chyt na ulomení, ale už to vylezlo tolik lidí, tak asi drží...) Snad to pro oba lezce dopadne co nejlíp.
Tak, tak. A není to jen otázka Dolomit a hor. Myslím, že obtížnost rozeznání skalního šrotu dokumetuje docela dobře i tenhle příspěveček z mé zahrádky: http://goo.gl/b8cHR
Možná by pojišťovna dost ušetřila, kdyby zajistila aspoň na tak frekventovaných místech, jako jsou Cimy, solidní a orientačně jasný sestup. Borčík s vrtačkou, červeným sprejem, báglem železa a lepidla možná nebude ani tak drahej jako půl dne lítání záchranářskýho komanda vrtulníkem ve špatným počasí.
Tak se divam, ze ten vikend byl v dolomitech pro zachranare zabavny. 2.7. jsme nastupovali do prvniho pilire na Tofanu d. R a zrovna vytahovali na podvesu nejakeho lezce ze steny 3 pilire. Ani nevime co se jim stalo, byli ve 2 delce. Co me prekvapilo, tak kolem nich bylo spousta dvojek a nikdo k nim nelez.
Co ja slysel, tak mistni (tohle byl pripad Frantiku v Samonicich) k tomu uz obcas pristupuji tak, jako ze - platim si pojisteni, tak at to vyuziju. A zavolaji si misto slaneni. At uz z vrcholu, nebo z mista, ktere je nad jejich sily. Pokud to tak maji i ostatni, tak se holt prestanou zajimat o nejake jine dvojky. A pruser je na ceste ...
Prasknout se na sestupu z Cima Grande neni takovy problem, jde to hladce. Milion polic, vsude same rezatice. Kdyz se k tomu setmi, je o zabavu postarano. Popis 'naslanovali do ohromne vychodni steny a skoncili u Cima Picolla' je mi dooost povedomy >-o A dolomitske rezate standy, to je kapitolka sama pro sebe. Hod prvni kusem dolomitu, kdo ses do nich nikdy bez pojisteni nepovesil. Jesteze do byli Irove - katolici to maj nahore pojisteny, jinak 40 m padu snad nelze prezit.
Zkušenosti s horama jsou dost relativním pojmem, skoro vždycky Tě v horách může překvapit něco novýho.. Ale na druhou stranu, čemu v cestě věřit víc než štandu?!
Zkušenosti s horama jsou dost relativním pojmem, skoro vždycky Tě v horách může překvapit něco novýho.. Ale na druhou stranu, čemu v cestě věřit víc než štandu?!
Tre Cime znám moc dobře a podobnejch kuriozních štandů je tam mraky. Vždycky přijišťuju uzlem/ friendem/ vklinencem. Pokud štand drží, druhý (nejlépe ten lehčí) jištění bere s sebou. Platí jak při cestě vzhůru, tak i dolů. Howk.
Kluků je mi líto, ale z Gande měli jít dolů trochu jinou cestou.
S tímto postupem souhlasí i autoři článku :-)!
Jsme rádi, že náš popis rozvířil tuto debatu. Každopádně příspěvky typu "kdybych si pojiš´toval štandy, slaňuju tejden" jasně ukazují, že osvěta je potřeba.
Naše lezecký heslo je rychlost=bezpečnost tzn matroše, oblečení atd berem naprostý miniumum..ale štandy se snažíme pojišťovat.
Osvěta je potřeba, dík za ni. A opravdu pojišťujete všechny štandy, nebo jenom ty, které se vám zadjí nedůvěryhodné? Ono to taky někde beze skob moc nejde.
Ještě k tomu, že Irové slańovali jinudy - to asi ano, ale s příčinou nehody to nijak nesouvisí. Štand by se mohl vytrhnout i ne té správně cestě.
Osvěta je potřeba, dík za ni. A opravdu pojišťujete všechny štandy, nebo jenom ty, které se vám zadjí nedůvěryhodné? Ono to taky někde beze skob moc nejde.
Ještě k tomu, že Irové slańovali jinudy - to asi ano, ale s příčinou nehody to nijak nesouvisí. Štand by se mohl vytrhnout i ne té správně cestě.
z Grande se dá zabloudit slušně - když jsme tam byli prvně, tak nás vzali ssebou 2 taloši co to tam znali a práskli jsme se moc hezky - místo pár slanění a cestiček po mužících z toho bylo 4 hodinový motání po svahu :-/
Perfektni clanek, v podstate to nejlepsi co ted na lezci je. Proc neni v levem sloupci? Jasně, stručně a pokorně.
Vyborny lezecky vykon trochu zapada ve svetle popsane nehody, kazdopadne ve vsech smerech RESPEKT. Diky.
Teda z té fotky vypadají ty skoby vcelku dobře...Záleží samozřejmě na tom, jak byly zatlučený, případně jak hoši slaňovali, ale kdyby byly zatlučený nějak rozumně tak tenhle štand by musel vydržet...
Tak se tu diskutuje o tom jak je to se standy naprd a zaroven jak to kazdej vi a doufa ze jeho ten stand udrzi... tak ted mi ale vysvetlete, jak byste v danem miste slanovali vy sami (nejlepe autori clanku). Delali byste novy stand a nebylo by vam lito matrose? meli jste ssebou kladivo pro zatluceni techto skob? nebo by slanoval jeden, druhy cvakly nekde jinde, koukal by jak ten prvni pripadne pada dolu, nebo by slanil prvni, druhy za nim a sam by stand vyrval... nechci rejpat, jen by me zajimalo, jak by se v danem miste zachovali autori clanku i ostatni, protoze autor clanku popsal problem, ale nepopsal jak by se na danem miste zachoval on sam.
nechci odpovidat za autory, ale z meho pohledu je zasadni skutecnost ta, ze touto cestou nemelo byt sestupovano, tzn. problem vzniknul spatnym zhodnocenim sestupu, od toho se myslim odviji veskera diskuze. Skutecny problem tedy neni spatny stand, ale orientacni chyba pri slanovani, ktera mohla vzniknout treba podcenenim pripravy na vystup.
nevěřím svým očím,
máme tu dvě teze: 1. štand nevydržel.; 2. štand nevydržel, protože sestupovali jinudy.
J. tvrdí, že 2. je správně, asi nejsem sám, kdo si myslí, že je to blbost...
Ale ne, myslím, že J1 implicitně tvrdí, že štand na špatné sestupové trase nemusí být nutně spolehlivý; oficiální sestupový štand by selhat neměl určitě a kdyby byl zvolen správný sestup, nemusel by se potenciálně nespolehlivý štand využít. Nějak moc modality (kdyby) :)
jo, to mě taky napadlo, ale nechtěl jsem mu to ulehčovat:)
ovšem asi to byl výstupový štand. a asi se přes něj leze, případně prchá při nepřízni počasí. takže to neřeší základní problém, že selhal štand a proto spadli.
Zdravim. Bohuzel se musim pridat do vetsiny, ktera prohlasi takovej stand za bezproblemovej. Je zrejme ze chyba byla sestupovat jinudy nez normalkou, ale trosku to chapu protoze jsem ten slanak k sestupovce hledal snad pul hodiny. Navic kdyz si vemu jak jsme minuly rok slanovali v bource pul Quijota na Marmosce, tak se dojistovani nekonalo, maximalne jsme dodavali smycky do standu, protoze nektere uz budily hruzu ale jinak filozofie 2 a vice skob = OK. Metodicky spatne ale.. Jeste teda asi borci podcenili hory s vybavou, kterou postradali. Ten alobal nezabere nic a je to dost dulezity.. Tak at se dari. Zdar!
Nechci být za chytrého, ale přijde mi, že šetřit prachy na vlastní smrt je dost blbé. Už jsem takhle nechal při slanění pěkných pár smyček, vklíněnců a nějaké friendy. (Možná že mě nemilá příhoda potká jindy a při jiné blbosti, ale zatím jsem to všechno přežil.)
V zásadě je jasné, že tomuto riziku se dá těžko zabránit, ale rozhodně se dá snížit!
Když už z něčeho takového slaňuju:
- pořádně si to prohlídnu
- zkusím proklepnout, zvuk hodně napoví (když to kladívko mám)
- slanění rozhodně pojistím
- nesedíme v něm všichni najednou
- první jede těžší (pokud je to dobře pojištěné, může zlehka testnout pevnost)
- druhý věci vybere nebo tam něco nechá, podle uvážení
- slaňuje pomalu, modlí se a raději moc nedýchá :)
V zásadě je jasné, že tomuto riziku se dá těžko zabránit, ale rozhodně se dá snížit!
Když už z něčeho takového slaňuju:
- pořádně si to prohlídnu
- zkusím proklepnout, zvuk hodně napoví (když to kladívko mám)
- slanění rozhodně pojistím
- nesedíme v něm všichni najednou
- první jede těžší (pokud je to dobře pojištěné, může zlehka testnout pevnost)
- druhý věci vybere nebo tam něco nechá, podle uvážení
- slaňuje pomalu, modlí se a raději moc nedýchá :)
Ahoj. Taky me toto trochu prijde jako "po bitve general". Ano, Irove slanovali asi spatnym smerem, nicmene jeli dolu... Splest se muze kazdy a hodnotit to z pohledu nekoho kdo tam byl xkrat je prinejmensim nespravedlive. Pokud byste tam byli sami treba poprve tak myslim ze byste taky nemeli zdaleka tak velky nadhled. Ja si myslim, ze ti dva Irove neudelil nic spatneho. Pisete, ze si berete minimum matrose a zaroven jistite kazdy stand navic... a vzdy a jak? V mnoha mistech to proste nejde nicim vylepsit, podlozit, atd... Petr Jandik ma pravdu ze se lehce radi jak na to ale skutecnost je mnohdy jina! Tvrdit ze pokud to unese jednoho tak druheho uz taky neni argument. Myslite ze ten stand nikdo nikdy nepouzil? Podle mne jde rizika snizovat ale v zadnem pripade je nelze snizit na nulu, to nejde. A leze-li hodne lidi = obcas to hloupe jedno procento proste nekdo vyzere. Kazdopadne autorum clanku preju at jim to porad takto pekne leze a diky za clanek... a diskuzi. Rad se poucim a to opravdu. Diky.
ctrnacta delka uz nevim ceho u Arca byla tak rozchrastana, ze jsme to otocili a mazali dolu, driv nez vyvalime neco o hmotnosti rovnajici se petinasobku nasi vahy. Vsechny vyskobovane standy cca od 7 delky neslo dojistit jinak nez frendem. Pocitej 7x cenu tohodle jistitka. Sorry, ale nejsem Rothschild. Takze ted poradte. No my vzdy dojistili, ozkouseli pri prvnim slaneni a druhy slanujici uz frenda vyndal a jel jen po skobach.
Ad absurdum: Pokud je Ti smrt milejší než nějakých deset tisíc korun, máš volbu jasnou. Pokud přemýšlíš, lze velmi často místo frienda umístit smyčku či vklíněnec. (Obvykle na túru - lezu trojkové až pětkové klasiky - beru dvě lanovice ze starého lana, které používám na jištění, a když na to přijde, tak je při slanění klidně oželím.)
To jsou trošku demagogické otázky. Kdyby člověk věděl, že to nevydrží, nechal by tam cokoliv. Když to neví, záleží jen na stupni důvěry ve štand, kterou nemáš jak racionálně podložit fakty.
Samozřejmě, komu se štand vytrhne, byl blbej a udělal to špatně. Kolika z nás se ale nevytrhnul jen o pár procent vůbec nevíme. Nikdo nemá na to, aby si pojišťoval úplně všechno a nechával matroš na každém štandu, vynechám-li několik statisticky nepodstatných jedinců.
No a pokud nepojišťuju všechno, pak tam vždycky mám neznámé procento pravděpodobnosti, že budu mít smůlu a že ten slaňák prostě neodhadnu.
Metoda testování nejtěžším členem týmu je dobrá, ale taky ne stoprocentní. Může se stát i to, že těžší štand naruší a ten pak prdne pod tím lehčím, co posbíral dodatený materiál v domnění, že je ozkoušeno a už se nemusí jistit.
Jinak správné pořadí při slaňování je: ženatí s dětmi - ženatí bez dětí a nakonec sbovobní, ve skupině pak třídit podle váhy, nejtěžší napřed. Otázka je, kam zařadit svobodného leč výzmamného politika, ale ten by se nejspíš zařadil sám :-)
nutno říct, že tři (a více) skob (pokud nejsou všechny za jedním lokrem) bych asi radostně považoval za tutovku. někdo snad ne? jo kladivo, to tahám jen když ho vyhodnotím jako věc šikovnou na nějaký strmý sníh (a hrdinské cesty coby ženatý a dětný nějak moc nevyhledávám).
by mi zajímaly ty dodatečně velezkušený komentáře až se s nějakou tučnější rodinkou sasíků odporoučejí třeba hodiny v šustrveg na falku...
Dve tenoucky sparky, v nich nabouchany tri skoby a okolo Legoland. A ted Ance Kubo hajnej rad, jak to mam sichrovat. Promotas jeste jednu smycku, predstiras, ze nejsi ateista a vopatrne slanujes. A potom je na Lezci kazdej chytrej, kdyz to nevyjde. Pojistujes si hroty v Tatrach? Kolik abalakovovych hodin delas do ledu na slaneni - staci ti dvoje az troje? Diky autorum za pripomenuti rizika, ale nemuzu uplne souhlasit.
Je jasné, že takovým nehodám se člověk v horách nemůže zcela vyhnout. Jejich riziko lze maximálně snižovat. Cílem našeho článku, bylo zejména ukázat, že nehody nejsou otázkou jednoho problému, ale jejich řetězce, stejně jako v letectví, jejichž pravděpodobnost se mezi sebou násobí.
V tomto případě:
Neznalost setupové trasy = naslanění do nepoužívané cesty = pravděpodobný výskyt nepoužívaných a rizikových štandů + neznalost postupu jištění při slanění + nevhodné vybavení = nehoda s vážnými následky.
My se snažíme dodržovat: Pokud je to možné, nesedět ve stejném štandu. Štand před prvním slaněním pojistit a velmi dobře prohlédnout. První lehce otestuje a slaní. Druhý dojištění bere a slaňuje (a modlí se).
Ještě pro doplnění některých komentářů:
- pokaždé, když lezeme novou horu, VELMI pečlivě studujeme zejména sestup. Když jsme poprvé sestupovali z Cimy, měli jsme dokonce topo. Na cestě vzhůru (pokud nevleze člověk tam, kam výkonostně nepatří) hrozí riziko menší, než na sestupu.
- Jeden byl schopen se do folie zabalit. Kdyby měli i svoje, společně s našima jim to mohlo pokrýt třeba i nohy. Kdyby nepřišli záchranáři, hodily by se i nám.
- Co se týká materiálu – obvykle ho druhý před slaněním vyndavá. Ale vždy nám zní v hlave věta, kterou řekl při jednom slanění Dodo Kopold „na kolik si ceníš svého života..jednu smyčku, skobu?“ (když jsem ji tam nechtěl nechat).
- Ano, už jsme taky lezli a utíkali z velkejch sraček a potom jde většina zásad stranou, je to boj o holej život. Ale tady bylo jasno, čas, klid a mír.
Lezení zdar!
mno ja toho moc nalozeneho nemam, ale v horach mi to kladivo za to stoji. Tie stare skoby sa daju preklepnut, nic to nestoji a dost to pomaha. To len ako dalsi tip, do klasik bez skob a kladiv neleziem, na to sa dost bojim :)
kluci, jen taková okrajová otázka: je někdo z vás lékař, či záchranář? mě to totiž dost udivuje ta diagnozka v článku? na základě čeho jste jí vyslovili?
Ale jo, kluci, díky za informaci o nehodě. Tím to ale asi mohlo skončit. Ještě bych Vám i poděkoval. Ale ten Váš rozbor, který zcela jasně odhaluje kreténství a blbost Irské lezecké obce, předložení důkazů o tom, že podcenili kopce, protože je považují za trošku větší skalky, nepojištěno, nazatuplováno, nedoklepáno, špatné směry přístupu, nástupu, postupu, sestupu, …….. no prostě úplně všechno na hovno. Ještě chyběla informace, že dva lahváče Guinnesse skončily na maděru, což je po čtyřicetimetrovém pádu zcela a úplně nevyhnutelné. Fakt jste bouráci. Ale upřímně řečeno, co budete dělat, když Vám při stejné situaci odletí batoh někam do Prčic. Kde pak budete hledat folii a telefon. Co když ten telefon rozmlátíte …… Zbaští snad každý z Vás ráno jednu folii a telefon, aby ho mohl v případě nouze vykakat? A kam dáte lahvičku rumu? Vlastně tu s sebou raděj nenoste, protože se může rozbít a přispěchavší záchranáři, až ucítí chlast, tak budou všude rozhlašovat, že Češi zase podcenili hory, nebo skalky za překližku a překližku za já nevím co a přijeli ve starém autě a nenechali peníze u závory a vůbec to jsou blbci a lůza. A ještě ke všemu ožralá, protože je to cítit na hony daleko. Škoda jste nebyli poblíž, když jsme na jednom kopečku, který jsme si popletli se skalkou a hledali podle topa slaňák. Pořád to vycházelo a topo Made In Švajc nelže. Ale co to, on ten slaňák je pryč a sním i několik Tatrovek kamene!!! Kdo nám poradí, co budeme dělat? Tenkrát nás nenapadlo, že by bylo nejjednodušší skočit dolů a pak si v pohodě přečíst rozbor naší blbosti. No nic, problém byl vyřešen, úpatí bylo dosaženo a o tom jak, bych se raděj nešířil, abych neurazil skalní …………….. a horská božstva. Abych to nepopletl. A počasí bylo přímo ukázkové, blesky, kroupy a vítr jako kurva, prostě takové normální podcenění situace. Stáli a stojíme prostě za prd. Ještě jednou díky za rozbor.
Petr
Zas potvrzeno pravidlo ze mezi mrtvym (potlucenym) blbem a zivym hrdinou je nekdy svinsky mala mezera.
A ze po bitve je generalu ze neni kam plivnout.
Peknej a poucnej pribeh, kdo chce, veme si z toho to pouceni, kdo potrebuje ukazat ze je proste chytrejsi ..atd.
Kromě funkcniho telefonu, kterej maji oba U SEBE, ne oba dva v batohu, doporucuju vzdycky celovku, uz se mockrat vyplatilo, i jako signalizace kdyz vam sutr rozbije ten mobil. Celkove z Tre Cime je sestup dost problematickej i vinou kamennych muziku kteri sou vsude a snadno svedou z cesty... Sestup z Cima Ovest, tak to doted nechapu jak se da bez predchozich zkusenosti trefit... slaneni...bludiste...
Velka gratulace k vystupu...
Dodnes jsem nepochopil, jak může být v takhle frekventované cestě v obou směrech (spousta lidí chodí i nahoru touhle trojkovou normálkou a všichni tudy sestupují) tak mizerné jištění (slanění) i značení. Dojišťování, opatrné, pomalé slaňování atd. je při frontách v obou směrech téměř nemožné a tak se běžně slaňuje z rezavých skob a starých smyček naostro...
Možná Ti pomůže k pochopení úvaha, že ve velkých horách je člověk, podobně jako v Tatrách nebo ve Švýcarsku na Matterhornu, každý zodpovědný sám za sebe. Není to prostě jako někde ve Svatém Jánu nebo v Šárce, kde se o oblast stará určený hospodář, který dohlíží na kvalitu jištění a v negativním případě to přejistí. Nedokážu si představit, že by někdo zodpovědný z CAI – Club Alpino Italiano, přelejzal různé cesty a vyměnoval viklavé skoby nebo nějak značkoval sestupovou cestu. Třeba na Velké Cime je spousta mužíků, které se sestupem prakticky nemají nic společného – s tím si prostě každý nějak musí poradit – není totiž někde na překližce nebo na cvičných skalách. Někdo prostě slaní na ostro, jiný si udělá svoje vlastní slanění kousek dále – každý se může svobodně rozhodnout která varianta je mu příjemnější. Další možností je se na takovouto frekventovanou cestu prostě vykašlat.
Michale, s myslenkou ze v horach je kazdy zodpovedny sam za sebe naprosto souhlasim, ale tady jde o situaci kdy jsou urcitej kopec, cesta ci sestupovka prelidneny tak ze se ceka ve fronte na nastup ci na slaneni. Pak skutecne neni od veci aby >>nekdo<< opatril to slaneni spolehlivymi body, pripadne jasne vyznacil kudy se brat. Kdyz si predstavim ze se 30 dvojek rozprchne po vrsku kopce a kazda bude hledat vlastni sestupovku, jezi se mi srst (jen tech lokru co nahazej dolu na ty pod sebou..). Nicmene ano, taky se lze na takto frekventovanou oblast vybodnout (ale kdyz ono uz skoro neni kam utect...).
Nevím jak by sis to představoval, aby se o to „někdo“ staral. Kdo? Kdo ho za jeho výkon a ztracený čas s opravou zaplatí? Kdo zaplatí materál? A jakoukoliv oficielní akcí ten který se do toho namotá přebere zodpovědnost – tedy při případné nehodě i případný soud. To si nikdo nevezme na triko. Třeba normálka na Matterhorn je také v sezóně přelidněná a jsou tam, nad chatkou Solvay fixní lana. Ty tam umístili už kdysi zermattští vůdcové aby ulehčili svým klientům výstup. Jinak nikdo ani neštěkne po nějakém měnění případných skob a pod., to je věc každého, který se tam pustí - měl by být na všechny možnosti připraven. A také si myslím, že prvovýstupci na těchto dnes hodně frekventovaných cestách prostě dávali skoby kam se jim zalíbilo, ti co lezli po nich a měli méně odvahy si pár skob přidali, v pozdějěší době pak sololezci ty existující skoby v cestě třeba nepoužili – máme prostě jistou svobodu a ta někdy přináší problémy. Každý je svého štěstí strůjcem a když Tě štve čekání tak holt musíš do nějakého horského koutu na nějakou cestu, která tak příliš známá není – těch je stále dost
On se občas někdo, doopravdy najde. Většinou jsou to, podobně jako na Matterhornu, vůdci, kteří se nechtějí zrakvit při sestupu s klienty. Nebo někdo, komu není líto čas od času vyndat nějakou průserem zavánějící prastarou skobu a vyměnit jí za svou novou. To si asi může dovolit každej z nás
Jistě máš pravdu, že si to může dovolit každý z nás. Skoba nemá vlastně skoro žádnou cenu. Ale nikdo na to nemyslí a jsem přesvědčen, že se prakticky nikdo nenajde kdo by byl ochoten se nějak angažovat. Dnešní lezci se vydají do známých a frekventovaných cest bez kladiva a bez skob – to přece nepotřebujeme, vždyť je to snad dobře vyskobované. A horští vůdci dobře vědí kde mají davát bacha a kde je to bez problému. Takže jsme zase tam kde jsme byli – kdo se bude o klasické cesty starat? Myslím si, že je toto všeobecné myšlení přeneseno z překližek a skalního lezení – tam je vše regularisované, „někdo“ se stará a lezci profitují. Je to super odjištěné, nikdo se nemusí starat. V horách ale je to trochu odlišné. Tam se musí starat každý sám aby nejenom měl dost sil a uměl dolézt až na vrchol ale pak ještě je nutné se dostat nějak bez problémů dolů. Dnešní generace lezců bohužel spoléhá často na to, že se „někdo“ bude starat – ať už o cokoliv. Každý se spoléhá na mobila a že v prostě v úzkých zavolá a problém bude vyřešen, to ještě před 30 lety nebylo myslitelné – a tak tehdá člověk prostě musel spoléhat jenom a jenom na sebe.
Nevím, jak je to v cizině, ale u nás jsou tyhle stesky v podstatě následkem dojišťování na písku (a nejen tam viz Nos v Jizerkách). Se slovy "aby se to lezlo", "aby se tu nikdo nezrakvil" ... se dodají kruhy a borháky. A lidi přestanou používat hlavu a jen tupě cvakají presa. A když dojde pevné jištění vyvalej oči a stěžují si, že je to nebezpečné a "někdo" by měl ....
@TOA: myslím, že mě snad nikdo nenařkne z toho, že vykecám tajemství a bude tam pak spousta Čechů, když prozradím, že z přelidněných oblastí typu 3 čimy je stále ještě kam utéct. A sice kamkoliv, skoro všude to bude pustější. I v sev. vápencovejch Alpách lze vybírat ve škále "nikdo - potenciál pro prváče méně významnejma stěnama na méně významný kopce v méně významných pohořích" až po "lidí jak sraček, fronty, borháky". Je to vlastně velký štěstí, že většina, přestože na to nadává, stále tíhne k tý druhý kategorii.
Vse zalezi na perspektive.. ja jsem odsouzen k zaniku neb porovnavam se stavem pred 25-30 lety. Takze z meho hlediska je vsude nesnesitelne prelidneno )))) Nicmene dik za optimistickou zpravu.
Vse zalezi na perspektive.. ja jsem odsouzen k zaniku neb porovnavam se stavem pred 25-30 lety. Takze z meho hlediska je vsude nesnesitelne prelidneno )))) Nicmene dik za optimistickou zpravu.
Asi už to nebude aktuální, ale nedá mi to. Přelouskl jsem Váš článek a nějaký ten komentář ale pořád se mi zdá, že jste z těch Irů udělali pěkné pitomce. Já se prostě těch Irů chci zastat.
Asi takhle, kdyby se Váš článek omezil na popis Vaší cesty a na to, co Vás potkalo na sestupu, jak jste pomohli lidem v nouzi, lidem kterým se v horách přihodilo něco moc nepěkného, tak to je na potlesk na otevřené scéně, ale když potom pouštíte do éteru spekulace, za které by se nemusel stydět ani Herlok Šolmes, tak je to spíš na pískot a hrst drobných, které se házejí na jeviště, když kus prostě začíná stát za prd.
Píšete, že lezete všude možně, jste tudíž automaticky ve škatulce maximálně zkušení. Tím jste nás uzemnili hned na začátku. Koneckonců, lezete i v Himálajích. Lepší razítko si najít nemůžete. Dobrá. Tre Cime znáte jak své boty, je to Váš druhý domov. Dobrá. Lezete jen s minimem, jídla a oblečení. Dobrá. Podle fotek materiálem na sedáku taky moc nehýříte a nacvakané máte jen staré rakve rezatice, které vypadávají, no jen se na ně podíváte. Průběžné vlastní jištění nikde a to se podle popisku pohybujete v klíčových délkách. Takže, buď jste tak dobří, že se připojišťovat nemusíte, anebo na to serete a lezete jen s tím, co ve stěně je a ono to nějak dopadne. Teď jen nevím, jaký je vtom rozdíl. Snad jen ten, že pokud všechno dobře dopadne, tak je to v pohodě ale, pokud Vás někdo sebere dole, tak dojde k závěru, že jste dvojka ptáků, kteří si spletli skály se skalkama. Jaký je rozdíl mezi Iry a Vámi? Tvrdím, že žádný. Oni prostě dostali Peška. Měli moc blbej den.
Jste prostě borci jen z toho důvodu, že jste nespadli, tudíž Vám fungovali telefony a měli jste fólii. Nic víc. Nebo snad ano? Neumím si totiž představit, jak někomu šacuju batoh a hledám jeho obvazový materiál, popřípadě tu slavnou folii. Ať má batoh jak karavan, beru svoje věci, vím totiž, kde je mám. Znám to ze své vlastní zkušenosti.
I kdybych tu folii měl a měl rozmlácený hřbet, pánev, nohy, ruce, tak si docela dovedu představit, jak se do ní motám. A to všechno ve větru, který neumožní ani zásah vrtulníku. Scéna jak od Chaplina! Taky vím jak chutná přeražený hřbet a jedna ruka na nic. Asi takhle, nic moc. A jeden kamarád ve větru taky roztahoval folii, nic nám nebylo, byli jsme dva a nakonec nám každému zůstal jen proužek na kolena. Úžasná věc, tahle folie. Musel nám stačit batoh a nohy v něm.
Že Irové byli nezkušení je patrné i z toho, že proslaňovali celou tu stěnu bez úhony. Myslím, že měli dost času na to, aby něco zanedbali už o trochu vejš, nezdá se Vám? Kolikrát přesedali? Že zabloudili, to Vám řekli, nebo si jen našli někde, třeba na netu, informaci, že tohle je docela dobrá varianta sestupu, kterou někdo absolvoval a zdálo se mu to prostě jako dobý nápad. Já nevím, ale dolů se prostě dostali. Bohužel to poslední prostě nevyšlo.
A opravdu nevím, jak bych se asi měl chovat u štandu, který je smotán ze dvou skob a ještě je připojištěn skobou třetí a další smyčkou. Vždyť to je luxus, tři skoby na štandt. A co ty karabiny? Ty patřily Irům anebo to jsou erárky. Já hádám na Irsko. Jedna asi vede k sedícímu klukovi a druhá drží lano. Tak to je paráda, nechávat ve štandech karabiny, abych neničil smyce a lépe stáhl lano. To je zcela jasná začátečnická chyba! Anebo to jsou ty erárky, jedna vede k pojišťovací skobě a druhá byla nechaná na slaňování. Takhle vybavený štandt je opravdu luxus a musí uklidnit i toho největšího posránka. Já bych asi tedy klidný byl. A co ty skoby? Rezavé jsou, to jo ale nebál bych se do nich sednout ani teď, podle fotky se dají klidně znovu použít. Jsme v horách a máme opravdu jiná měřítka, není třeba eloxu, jako utíkačky rozhodně stačí. A možná bych se ještě poohlédl po okolí, kde se válí ten lokr, za kterým se všechno tohle nacházelo. Nevím. Jak tam skoby byly natlučené, ale pořád na nich hledám byť jen jednu rýhu po vytržení.
No nic, kluci jsou dole, a snad se z toho rychle vybabraj. Rozhodně jim nebylo do skoku a asi jste jim zachránili jejich životy. Za to Vám budiž vyjádřen nehynoucí dík. A to myslím skutečně, skutečne vážně.
Ale jinak ……………., jo mám tady navíc jednu folii, zlatou, Salewa, nechcete?
Chlape, ty snad neumíš číst!? Je to pěkné. Aspoň se někdo těch kluků zastal. A o lékárničce nebo zlehčování tam není ani slovo. Pormiň dělají tam pitomce z lidí, kteří se dostali do průšvihu snad jen pro to, že neměli kus alobalu. Přečti si to ještě jednou!!!!
Ten kus alobalu je standardem ve vybavení při horském lezení a zachránil už nejeden život nebo aspoň zdraví. Kdo ho s sebou nebere, chybí mu představivost nebo pud sebezáchovy.
Připadá mi, že ten článek nebo komentář, je tak trochu o něčem jiném. Nezdá se ti? Ale když tedy jinak nedáš tak se kladné reakce na komentář zříkám a přidám se na stranu našich lezců. A troufnu si i fstyčit varovný prst. Ano byli to pitomci ti Irové protože se u nich nenašelRed Bull. Nebo znáš jiný prostředek který dává křídla?
o čem, .... jak to napsat a nenapsat toho tolik co ábéelko. Rozhodně ne o tom, že se pisatel dopouští podrazu, a že si dělá srandu z lékárniček. Jak to jen napsat a neposat tě do dubového prkénka. Ach jo, tak si to přečti ještě jednou už to tady jednou zaznělo. Rozbory v literatuře jsem neměl rád.
No, myslím že ABL nezpochybňoval nošení lékárničky, ani vhodnost přítomnosti AL folie v ní. Pouze zpochybnil možnost využití obojího majitelem v situaci těžkého poranění. A napsal to velmi vtipně. Skutečně nevím, jak bych se s těma všema zlomeninama dokázal zabalit, byť bych jí měl v baťohu na zádech, který by mi při pádu náhodou nesletěl kilometr daleko.
Občas to vypadá, že lidi vybavení lékárničkama, telefonama, vysílačkama, alobalem, trochou teorie a kdoví, čím ještě, mají pocit, že se jim nemůže nic stát. Ale může. A stačí málo a ty šance mají nakonec stejný, jako ti "skalkaři"... Jedna věc je mít dobře nastudovanou trasu výstupu i sestupu, ovšem realita ve stěně je kolikrát trochu jiná, ale proto snad lezeme, ne?
Lidi vybavení lékárničkama, telefonama, vysílačkama, alobalem, trochou teorie a kladivem mají šanci na přežití větší a možná že díky tomu, že Kuba a Žemla zmíněným disponovali, jsou Irové naživu. Kdyby měli Irové vlastní fólii, nemuseli Kuba se Žemlou tolik mrznout, kdyby měli Irové kladivo a četli víc teorie, třeba nemuseli spadnout. Podle mě z Irů nikdo blbce nedělá, kluci prostě poukazujou na jejich ,možná domělou, chybu a na tom snad není nic špatnýho.
jak bych to dělal já (v situaci těžce zranění dva lidé, já s parťákem utahaní, ale celí:
1. vlastním materikálem ošetřit zraněné. fakt nebudu někomu šacovat batoh abych hledal jeho folii a vobinadlo, použiju svoje vybavení, o kterém vím kde hledat a co s sebou mám.
2. potom je čas šacovat cizí batoh, a zabalit se do jejich folie a zhodnotit zásoby šatstva a rozdělit mezi zachraňované a zachránce.
tedy lékárničku (ve smyslu záchrany života a ne namazání vlka či zalepení puchejře) nenosíme pro sebe, ale pro ostatní. správná otázka je, jestli kdyby se role votočili, by zmínění irové měli čím a uměli vypravěče vošetřit a zavolat hůpšrajbr.
To máš pravdu, já jsem se jen snažil prokousat se tím "kdyby" a "možná". Napsali naši borci, že Irové neměli kladivo? Když jdou naši borci jen s minimem oblečení taky nemuseli mrznout........ Pochop, já si nedělám srandu ani z jednoho ani z druhého, nezlehčuju lékárničky ani folie, sám mám hříchů, že to do kletráku nenarveš. Ale jen mě neskutečně štve, když naši borci prdlačku vědí ale smotávají tady teorie jek z dedektívky. Stačilo udělat jedno, informovat o tom, co se nám přihodilo,prostě jdeme okolo, vidíme co se stalo, pomůžeme a život jde dál. Takovéhle plácání se po zádech prostě trochu smrdí. Nikde jsem se nedočetl o tom, že tam s Irama poklábosili na téma, co se vlastně stalo. Zmiňuje se jen folie, rozbitý mobil, a pravděpodobné bloudění. Nic víc. Takže co z toho vychází? Sespup byl veden jinudy, než kudy se normálně sestupuje. Na tom nevidím nic špatného. Představa, jak se motám na oficiálním slanění, kde je na policích kamení a další sestupující družstva, kde hvízdají šutry a lana, kde se na štandu sejde třeba i šest lidí ..... děkuji nechci. Raděj půjdu jinudy. Je to samo sebou chyba jak prase, za kterou bych měl být přísně kárán. Jestliže se fakt sekli, tak se taky nic hrozného neděje, dolů se dostali. Proslaňovat stěnu po štandech přece není nic, za co bych měl být pranýřován. To přece není chyba! Že se spolehli na tři skoby na štandu. To přece taky není chyba. Kdo z nás tahá defektoskop a zkoumá, jak vypadá skála a jak železo. Že si jeden z nich při praskání vlastních žeber poškodil i ten mobil, no to je přece taky chyba. No a pak je tu alfa a omega celého průseru - folie. No, neměli ji. Měli ji naši borci a tak ji použili. Za to jim patří opravdu velká poklona, už jsem to psal, zachřánili jim krky. DÍKY. Ale kdyby Irové našli někoho v podobné situaci, jistě by si poradili. Dá se použít spousta jiných věcí. Ta folie je vynikající věc, nic neváží .... sám ji mám, nebojte. Ale nedá se na ni stavět zemegula. Nemám, poradím si jinak. Co jsme delali před pár lety, kdy folie byla pouhým snem, mobil popisoval je Clark ve svých sci-fi a vysílačka připomínala velikostí pouťový flašinet. To budem za chvíly zkoumat, zda máme náhradní baterie do mobilu a jejich absence bude značit neschopného a nezodpovědného lezce? To snad ne!
ABL, jsi podle mě klasickej příklad čtenáře, kterej dá víc na dojmy než pojmy. Máš pocit, že kluci machrujou a že dělaj z Irů blbce a proto překroutíš a zesměšníš to podstatný, co v článku bylo. Já pocit, že kluci machrujou nemám, a i kdyby machrovali, na podstatě toho, co píšou, to nic nemění. A podstata toho článku není v tom, jaký jsou kluci borci ani v tom, že Irové neměli fólii, jak se snažíš naznačovat. Je škoda že hádka o dojmech většinou to podstatný přehluší
Pavle, dojmy,pojmy, třesky,plesky, elce,pelce....Jsem děsně rád, že Tě zaujalo slovo borci. Trefil jsi hřebík na hlavičku. Použil jsem to slovo steným způsobem jako oni a vidíš, nabyl jsi dojmu, že je zesmněšňuju. Kvůli jednomu pojmu. Nikde od našich autorů nezaznělo, že si s Irama na tohle téma povídali a oni se jim s tím vším svěřili. Z těchto pojmů, nabývám dojmu, že kluci jen spekulujou. A když to dám dohromady se slovíčkem "borci", tak nabývám dojmu, že je zesmněšňují a sami sebe tudíž vyzdvihují. Nebudu opakovat to, co jsem napsal nahoře, jen to shrnu, pořám mi vychází, že jediná chyba byla ta folie. A jen na okraj, ještě jsem fakt nezažil, aby někdo při slaňování budoval dva štandy. Na jednom slaňuje jeden a druhej vedle čeká, jak to dopadne. Pak ten druhý hupsne do toho prvního, svůj vytluče a vesele, bezpečně slaňuje. A nebo protáhne lano z jednoho do druhého a vytluče ten první. Tím se ale dostává na tenký led, protože, ten jeho je testovaný jen na sezení, nikoliv na slanění. Takže si zase může hodit korunou, jak to asi dopadne. Hele, ale to jsme zase asi někde jinde,že? Zkusíme to jinak......... vylezli jsme na čimu tou a tou cestou, byla taková a maková, líbila se nám, pozor v tamté dýlce na tuhleto ..... na sestupu jsme potkali dva Iry, kterým se utrhl štandt. Měli rozmlácený telefon a tak si nebyli schopni zavolat pomoc. Činíme tak tedy mi, motáme je do folie, podkládáme, děláme jim všemožné pohodlí, děláme jim společnost........dobře to dopadá, kluci jsou zachráněni. Jdem se dolů ožrat. Dávejte bacha lidi. I když se to dá těžko poznat, štandt prostě může povolit. Očuchávejte ho jako sousedovic Azor a máte-li pochybnost, neváhejte něco přidat. I když i to je někdy těžký. A ještě p.s. pořiďte si folie. Skoro nic to nestojí, všude se vejdou a užijete je i na jiné věci, než na balení lidí, kterým není zrovna do skoku.
No řekni, není to bez těch borců a spekulací lepší?
Tohle sis moh přečíst sám, je to komentář autorů článku výše :
"Je jasné, že takovým nehodám se člověk v horách nemůže zcela vyhnout. Jejich riziko lze maximálně snižovat. Cílem našeho článku, bylo zejména ukázat, že nehody nejsou otázkou jednoho problému, ale jejich řetězce, stejně jako v letectví, jejichž pravděpodobnost se mezi sebou násobí. V tomto případě:
Neznalost setupové trasy = naslanění do nepoužívané cesty = pravděpodobný výskyt nepoužívaných a rizikových štandů + neznalost postupu jištění při slanění + nevhodné vybavení = nehoda s vážnými následky." ... Jediný problém (podle autorů) je fólie? Jestli si autoři při psaní článku spravovali ego, nebo ne, nevím. Jen jsem chtěl říct, že je škoda, když kvůli "špatný" formě článku lidi nečtou (nebo nechtějí číst) obsah a tvůj příspěvek jsem k tomu zneužil jako příklad. Prostě by se mi víc líbila debata o tom, jestli a kdy dotloukat skoby, dojišťovat štandy, co mít v lékárně, jak nerozmlátit telefon při pádu a podobně než rozebírat osobnosti pisatelů. Hloupé, vím
Kdybych to nečetl, nemohl bych psát. A rozhodně neřeším, kdo si co léčí. Jak bych tohle prosím mohl vůbec dělat? Nikoho z nich neznám. Nelíbí se mi ta pitomá forma, která dělá z Irů úplné blbce! Propáníčka co se tady řetězilo? To je horší než rozbor jakékoliv nehody na TV Nova. Do této chvíle nikdo neřekl, že se podařilo Irům zakufrovat. A i kdyby jo, podařilo se jim dostat dolů. Nevím co se odehrávalo, ale dokázali to. Že se cesta málo leze? Nevím, nemohu to posoudit, ale štandy v ní jsou. To znamená, že kdo ji leze zespoda, je taky v ohrožení života. To se dokonce dá předpokládat i pád do štandu. Proč už ta cesta není zavřená a není tam černožlutá varovná páska? Takže - o bloudění nemám důkaz, tak ho vynechávám. Slaňování údajně málo používanou cestou, která mě ohrožuje štandy pochybné kvality vynechávám. Neznalost postupu při jištění vynechávám. Tři skoby na štandu!!! A podle foky hádám, že karabina, ve které je cvaklé lano, patří Irům. Proboha vždyť oni tam nechávají svůj materiál. Pokud vím, karabina se tam nechává z důvodů lepšího stahnutí lana a aby nedocházelo k odírání smyček. Že? Já nevím kolik čechů tohle dělá. Leckdo z nás by tento nepořádek ze štandu uklidil. Tohle na mě nedělá dojem, že Irové nevěděli co dělají. Takže to vynechávám. Zbývá to nevhodné vybavení. A to je jako co? Nebyl u nich nalezen chránič páteře, loktů, kolen, kostrče, absence papučí, vybavení pro případný bivak, plyn, benzin, svítilna, GPS, rachejtle ..... Zmiňuje se jen mobil poškozený pádem a .......... folie.= nehoda s vážnými následky. No to je na průser zaděláno už od Belfastu. A zase se vrátíme ke třískobovému štandu, do kterého se cvakli OBA. Vždyť to tak děláme všichni! I ke dvou skobovému. V jednom návodu jsem četl popis - VÁHU BŘEMENE JE TŘEBA ODBORNĚ ODHADNOUT. - a je to. Takže to taky vynechávám. A co mi zůstalo po kapsách? Nic. Snad jen přání nám všem, ať se nám podaří něco pěkného vysápat a ve zdraví se vrátit domů.
Ne, proto nekteri vazne ne, pokud pro toto ano, je snazsi,atd chodit treba po zabradli na vysokem moste apod:-)
Jet lest nekam pro ten "adrenalin" ..pane jo, ja se muzu zabit, proto lezeme ne?...ty jo, to je "bomba" delam neco co dela jen ...10000lidi u nas?...jsem "vyjimecny":-))
Na motorce, v aute taky nejezdis snad proto, protoze to je "zivotu nebezpecne" ne?
Hezký a důležitý článek. Nicméně musím říct, že poprvé se setkávám, alespoň virtuálně, s horolezcem který by dojišťoval štand ze tří skob.
A to po desíkách let lezení. Asi se dnes více dbá na bezpečnost... to je dobře, no...
Nicméně jsem si i já všiml, že autoři se při lezení cvakají do stejných erárních skob (pravděpodobně, nebo tahají vlastní rezaté), které se málem staly osudné oněm Irům.
Když jsem četl příspěvky o tom, že na dojištění štandů není dost matroše, vzpoměl jsem si, jak jsem na svatební cestě s manželkou slaňoval z poloviny jižní stěny Marmolaty - cesta Gogna, odhadem cca 13 plných lanových délek. VŠECHNY štandy jsem si dojistil 9 mm lanovicemi ze starého lana, které jsem si do této stěny pro tento účel vzal. Slaňovací lanovice mě na konci slanění došly, ale lezecký matroš jsem obětovat nemusel.
Věděl jsem v té době o dvou případech z Tater, kdy stará slaňovací smyce ve štandu praskla.
Gogna na Marmolatu je moje vůbec nejtěžší cesta v horách. Dva dny po slaňování jsme ji s manželkou vylezli. Dnes po cca 22 letech již manželka neleze, ale já bych si tu cestu vylezl znova - a zase bych si vzal něco na slaňování.
Když jsem četl příspěvky o tom, že na dojištění štandů není dost matroše, vzpoměl jsem si, jak jsem na svatební cestě s manželkou slaňoval z poloviny jižní stěny Marmolaty - cesta Gogna, odhadem cca 13 plných lanových délek. VŠECHNY štandy jsem si dojistil 9 mm lanovicemi ze starého lana, které jsem si do této stěny pro tento účel vzal. Slaňovací lanovice mě na konci slanění došly, ale lezecký matroš jsem obětovat nemusel.
Věděl jsem v té době o dvou případech z Tater, kdy stará slaňovací smyce ve štandu praskla.
Gogna na Marmolatu je moje vůbec nejtěžší cesta v horách. Dva dny po slaňování jsme ji s manželkou vylezli. Dnes po cca 22 letech již manželka neleze, ale já bych si tu cestu vylezl znova - a zase bych si vzal něco na slaňování.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Vzhledem k faktu, že do oblasti Dolomit míří stále více lezců z Čech, rozhodli jsme se napsat zprávu o nehodě, která se stala uplynulý víkend v oblasti Sextenských Dolomit, na věži Cima Grande di Lavaredo a které jsme “naštěstí” pouze asistovali.
GPS a mapové aplikace