Četl jsem pěkné i nepěkné věci o této cestě. A protože jsme chtěli nějaký trénink na Mont blanc, vydali jsme se o víkendu zdolat tuto horu. A věřte nevěřte, povedlo se :)

Nebudu zbytečně vyprávět o našem putování do oblasti a výstupu na chatu Stüdlhütte, protože je to nejméně zajímavé na celém výstupu. Jen řeknu, že cesta je poměrně krátká a velmi lehká. Na tabuli psali cca 5 hodin, ale při ostřejším tempu jsme ji dali za 3 hodinky. Na chatě jsme sice neměli rezervaci, ale pokud obsadí všechny pokoje, ještě mají k dispozici chodbu, předsíň a zimní noclehárnu. Takže si myslím, že i bez rezervace se někam vmáčknete. Na chatu jsme dorazili okolo 13 hodiny za mírného deště. Během 15 minut začali padat kroupy a za dalších 15 minut začalo sněžit. Napadlo cca 10 cm. Ovšem potom se obloha stala modrou a vydrželo to až do pondělní noci. Takže pokud si budete myslet, že hlásí dobré počasí, nenechte se nachytat. Počasí je velmi proměnlivé a zrádné. Zbytek dne jsem využili k prozkoumání cestě k ledovci. Protože jsme vstávali okolo 4-5, je dobré se hned po pár krocích neztratit.


Grossglockner (hi res)
foto by © Patrik Bay



Grossglockner (hi res)
foto by © Patrik Bay


V den výstupu jsme vyrazili v půl 5 z chaty. Kupodivu jako první. Cesta byla dobrá a obloha vymetená. K ledovci naprostá pohoda. Potom jsme se navázali a vydali jsme se k nástupu na cestu Stüdlgrad. Ledovec se dá obejít tím, že přelezete nejnižší část hřebenu, ale je to myslím zbytečné zdržení.
Tím, že napadl v sobotu sníh, bylo celkem vhodné lézt v mačkách i na skále. Kupodivu se to celkem dalo a až do horní části cesty jsme je nesundali. Potom nastaly těžší úseky III+ a IV- a tam už bylo zapotřebí trochu citu a tak šly mačky dolů. Ten den šlo na vrchol touto cestou snad jen 20-25 lidí a tak to bylo celkem dobré. Cesta je fyzicky náročná a dlouhá. Z vrcholu je ale za odměnu parádní výhled a pokud vám to tam nebudou kazit davy lidí, určitě si ho užijete.


Grossglockner (hi res)
foto by © Patrik Bay



Grossglockner (hi res)
foto by © Patrik Bay

Cesta Normálkou byla trošku zklamání. Přímo agresivní vůdci hnali své svěřence hlava nehlava. Kdybych uměl lépe německy, tak bych se snad neudržel. Myslím že je to ostuda pro rakouské horské průvodce. Nejhorší je snad úsek z vrcholu na malý Grossglockner. Cesta vede přes malinkaté sedlo, kdy je cesta široká snad jen na délku boty. Tam je neohleduplnost nejvíce znát. Místo aby vás nechali vylézt a počkali, hrnou se přes vás jako lavina a zamotávají se do jistících lan ostatních. Ale po pár desítkách minut se to přece jen uvolnilo a mohli jsme pokračovat dál. K chatě Adlersruhe si dejte časovou rezervu právě pro čekání, až se trasa uvolní. Až k ledovci je cesta celkem slušně zajištěna tyčemi a borháky. Pod chatou vede ferrata až na dolní část ledovce a potom už je to kousek zpět na chatu Stüdlhütte. Ferrata není obtížná a jištění není snad ani potřeba.


Grossglockner (hi res)
foto by © Patrik Bay



Grossglockner (hi res)
foto by © Patrik Bay

Pár rad nakonec:

Cesta je dobře odjištěná, ale někde bych víc jistících bodů určitě uvítal.
Pasáže III až IV jsou celkem na vzdušných místech, takže pro ne-milovníky výšek nic moc.
Pokud napadne trochu sněhu, terén se stává bez maček alespoň v dolních partiích velmi kluzký. Proto počítat radši z horší variantou.
Hodně trpělivosti na cestě zpět normálkou :)
Z vybavení jsme použili cepín, lano, pár smycí, osmu, karabiny a expresky. Ale za horšího počasí to asi stačit nebude.


Grossglockner (hi res)
foto by © Patrik Bay

Nejsme žádní velcí lezci a proto pro nás tento výstup byl velkou zkušeností. Pro úplné začátečníky to možná bude trošku velké sousto. Určitě bez člověka, který se už trošku vyzná.
Snad tento článek pomůže alespoň někomu.
Zdar