Začalo to dobře. Nalézáme do první délky jako normálně v horách po tmě, začátek šotolina, mám strach. Hned v první délce zhazuji lokr tak šikovně, že máme seklé lano a druhým šutrem sestřeluji borcovi čelovku z helmy, která si to zamíříla do údolí.

Philipp – Flamm


Civetta
foto by Mara a Lukáš

Připadám si jak absolutní zelenáč, jako kdybych byl v horách poprvé. Lukáš mu nabízí 50 EUR. Prej mu bude stačit, když mu koupíme pivo na chatě. Horší, že lano máme minimálně z jedné třetiny v háji, včetně jádra. Lano seklé ve dvaceti metrech, takže se budeme muset převazovat, aby prvolezec lezl na 40 m neseklého lana a špagáty budeme používat jako dvojče ne jako půlky.
Jsme z toho zdrclí. Další délky lezu jak slimouš, psychika úplně v háji. Po pěti délkám se dostávám do normálního tempa a pěkně nám to odcejpá. Střída mě Lukáš a pomaličku začíná přituhovat.  Poslední délka už je hodně poctivá. Následují nejtěžší délky této části, nádherný odštěp, vzdušná délka, traverz v převisu po velkejch a na konec nejtěžší lezení tohoto dne po mikrolištách-skalkařina. Lukáš tvrdí, že je to za 8, já bych řekl  7+ a dostáváme se do komínů.


Zatím se křeníme.
foto by Mara a Lukáš



Nádherná polezeníce
foto by Mára a Lukáš


sněhové pole je obří
foto by Marek Pecha



Lukáš se přestává smát
foto by Marek Pecha


Lukáš bojuje - nic lehkého to teda nebylo.
foto by Mara a Lukáš


parťák
foto by Mara a Lukáš



Skalkařská délka šla v pohodě čistě.
foto by Mara a Lukáš



Zhodnocujeme situaci, za hoďku a půl zapadá slunce a police dost slušná na bivak, tak není co řešit. Kromě těch menších kamenů co lítají od někoho shora, je to výborné. Hraje nám rocková muzika z údolí, jídlo z Hudáče je mňam, mňam – boloňonské těstoviny. Co nám chybí? Obhlíží nás helikoptéra, prosil bych jedno presíčko! Zalézáme do spacáku a dobrou.
Druhý den se nám nechce, čeká na nás převísek a asi doleva do mokrého žlabu. Bez větších problémů překonávám převísek, ale ten žlab, ze kterého jsme si brali vodu, vypadá hodně nepřívětivě. Aspoň, že je tam nějaká oranžová skoba, uvidím. Ke skobě jsem se dostal, ale její pevnost  je mizivá a tak pod skobou zakládám frenda.


Nad bivakem následovala psychodélka komínem.
foto by Mara a Lukáš


Psychodélka s potůčkem
foto by Mara a Lukáš


S batohem ten otevřený mokrý žlab nepůjde vylézt. Odložit bagl, houkám na Lukáše, ať opatrně dobere a kurva, letím, naštěstí friend vydržel. Ještě, že mě ten Dumbrák ve státech naučil ty hejblátka zakládat. Lukáš na mě huláká jestli jsem v pohodě a že to oblezem zprava. Nalézám znova do žlabu a soukám se hladkým žlabem pomaličku nahoru, mokrej jsem jak Rákosníček. V další délce nalézám do sedmičkoveho převísku. Jen jedna skobka a zakládám frendíka, nadechuji se, a už jsem nad převískem, pohoda a dál to vypadá hodně frendly. Nalézám štand, ale půjdu dál. Jenže šestkovej pilíř je hodně rozlámanej. Každý chyt a stup zkouším několikrát  a i ten nejpomalejší šnek by mě předběhl. Dolézám na štand úplně psychicky vytavenej. Lukáš je u mě hodně rychle. Vím, že pookřeji, ale teď jsem rád že půjde Lukáš. Další délka šotolina, ta šla rychle byla lehká.
Následující délka nebude zadarmo. V průvodci klasicky 5, A1, akorát teda nevidíme, přes co by jsme to hákli, nějak chyběj skoby a v převisu nic nezaložíme.
Lukáš nastupuje do převisu, vše se mu pod nohama odlamuje, kurva toto je kamenolom.
Vrací se a znova nastupuje a zase se vrací a předává mi žezlo.



Sedma - kamenolom
foto by Mara a Lukáš

Několikrát také pendluji nahoru a zase zpět nad převisem, raději zabíjím skobu a jdu do toho. Jo skoby se občas hoděj.
Nastoupat, odtraverzovat po madlech doleva, kopnout nohu nad převis, malej bočák a druhej a chci přešáhnout do relativně velkého chytu, ale bočák se otevírá. Jebat, hrdinů jsou plné hřbitovy, chytám steřelou visící smyčku a hypnotizuji, ať se nepřerve, cvakám skobu a bočák vytahuji rukou, no zase je to těžší. Až ted si všímám, že se to dalo přihákovat v mokrém slizkém komíně, jenže se to snažíme lézt čistě. Zasraná lezecká pýcha, vykašlat se na ní. Střídá mě Lukáš a jsem rád. Nad námi se tyčí převislý - hodně divně vypadající komín.
Zvláštní délky, vypadají strašně obtížně, ale nakonec nejsou vůbec těžké.
Poslední vnitřní komín se rozčiluji při speleologické vložce. Při plazení po břiše se mi zasekává friend a  má zrcadlovka a Lukáš se mi oprávněně chechtá.


Komíny vypadaly strašně, ale nebyl těžké.
foto by Mara a Lukáš


Spelologická vložka
foto by Mara a Lukáš

Ten odpočinek na druhém konci mi strašně pomohl. Zjištujeme, že je půl pátý a musíme makat. Lezu nalevo po mokré skále i když napravo v převislé stěně visí fixní lana. Následující délky lezeme rychle, jen mokrá skála nás nutí k obezřetnosti. Valíme směrem k vrcholu a parádně nám to odsejpá. Lukáš maká, že ho nestačím ani dobírat, nechápu jak muže lézt tak rychle a ještě mi některé těžší délky pomáhat s batohem.


Mára
foto by Mara a Lukáš


Expozice je nádherná.
foto by Mara a Lukáš


Čeká nás poslední těžká délka (má být nejtěžší) a hlavně spěcháme za chvíly je tma. Vypadá to lezitelně, jen z toho crčí voda. Lezu rychle a už jsem pod převisem, visí z něho smyčka, nastupuji a neřeším, sakra je to lehoučké, vůbec jsem se nemusel přichytit té smyčky, řekl bych tak za šest( max 6+). Dvě lehké délky a už jsme na vrcholu, tma jak v pytli. Ze štandu halekám na Lukáše, že nad náma je parádní bivak. To jsem zase byl chytrej bivak je úplně na hovno. Nad jeskyňkou se vyspíme, no komfort to nebude a za chvilku objevujeme za rohem parádní biváček na konci feraty, ještě že jsme si to ubytování u Čedoku zarezervovali !
Vaříme čajíček, slanina, chleba, sýr a miliony hvězdiček a neskutečný klid. Ráno vnímáme první sluneční paprsky, snídaně zase slanina. Co by tomu řekli zastánci biopotravin a borci z bouldrovek? Za ranních paprsků vystupujeme na vrchol. Úplně jasno a parádní rozhledy.


Romantika
foto by Mara a Lukáš


východy miluju
foto by Mara a Lukáš


autor je trochu retard
foto by Marek a Lukáš

Dvě pivečka na chatě Torani, polívka, pohoda. Děkujeme Civettě za krásné zážitky,
je to jedno z mála co vám nikdo nevezme a v hudáči to taky nekoupíte. Návrat k autu částečně po feratě je taky v pohodě, 20 km chůze z báglem pro horolezce je sranda, nebo ne ?

Hodnocení a info:

Cesta má svou historii. Byla vylezena 1957 bez velkého humbuku (Rakušané Walter Philipp a Dietrich Flamm lezli jen dva krátké úseky po skobách a jinak vše volně !) a známou se stala až po roce, kdy byla zopakována Belgičanem Barbier a prohlášena za nejtěžší cestu východních Alp. Dnes už je to samozřejmě jiné, jedná se o klasiku, ale cesta choďák není.
Nádherný alpinismus a famózní zážitek. V cestě najdete vše od skalkařiny, přes kouty, převislé odštěpy, lámavé a mokré délky, speologické komíny, převisy, kdy se přehoupnete přes hranu a vidíte na nástup, který je třičtvrtě kiláku pod vámi….
Cesta má 34 délek dle průvodce a obtížnost ED2.
25 délek 5 a víc dle průvodce, ale některé jsou lehčí. Převážně 5 nebo 6, několik délek za sedm, vše je lezitelné čistě a pokud jste rychlíci tak vylezete cestu za jeden den( a místňáci to samozřejmě uměj). Ale…dát si v biváčku prorostlou slaninu s chlebem a poslouchat z údolí rockovou muziku a čumět na hvězdnou oblohu má také své kouzlo ( že si tu slimáčí rychlost umím zdůvodnit?).


přehled cest
foto by Mara a Lukáš




Pod stěnu asi tři hodiny z vesnice Alleghe, na konci vesnice je velké parkoviště dále po turistické stezce č 565.
Spaní přímo pod Civettou u nástupu či na chatě Rif. A. Tissi.
Sestup: na jih přes chatu Torrani (píííííívo a další pochutiny) dále po feratě na turistickou stezku. Sestoupit je také možno po feratě Alleghesi.
Na závěr nějaké “chytré“ kecy:
Umění lézt 5- 6 v rozbitém terénu a také na mokré skále.
Na skalách je dobré, aby jste 8 lezli (aby byla určitá rezerva).
Samozřejmostí je umění zakládat a mít slušnou fyzickou kondici, kterou na bouldrovce nenaberete.
Cestu bych doporučoval lézt ke konci léta (zaledněné komíny) a jen při opravdu dobré předpovědi, horní část stěny je totiž tvořena soustavou komínů a koutů, koupačka je prima, ale tak v podolí v bazénu a fixní lana ve dvou třetinách stěny naznačují nejednu prekérní situaci.
O víkendu při tutové předpovědí někoho potkáte, ale v týdnu budete v cestě nejspíš sami.
Jištění: v cestě nenajdete ani jeden nejtek, štandy skoby je nutné kontrolovat (jednou jsem vytáhl  skobu rukou), občas uvidíte dřevěné klíny po prvovýstupcích, friendy se hodí menší velikosti a samozřejmě vklíněnce a nezapomeňte kladivo a pár skobiček.

A na závěr hluboká poklona prvovýstupům a nechápačka jak to mohli před více jak 50 lety vylézt a skoro celé volně a zanechali hodně málo skob.
Jo a pokud první tři délky v komínech(délky 19-21) ( za nejtěžší skalkařskou délkou) oblezete zprava, tak nevím jestli si můžete říct, že jste to vylezli. Jedná se o tři těžké lezecko-psycho délky a hlavně tudy to šli prvovýstupci a musel bych se stydět to zprava ojebat.
A jaké měli vybavení pánové a dámy?
A lezení končilo stupněm 6 a teď máme už stupeň 11 a kolik lidí z Česka leze aspoň ty těžší klasiky? Tragedie, smutek, no nevím !? 
Tak se mějte zase někdy.


Mara a Lukáš