Lezec - Zpravodaj

Prolistoval jsem celkem reprezentativní vzorek průvodců po pískovcových oblastech vydaný za poslední 3 roky, kde se dá předpokládat publikování jejich přesného a aktuálního znění. Nic. Vlastně pardón. Minulý rok vyšel Lisákův průvodce Teplické skály I. Pravidla zde jsou! Ale 3 roky stará a neaktuální. Co se týče kontroverzního paragrafu o magnéziu, je zde pouze „zakázáno používat chemické prostředky“. „Tududududu…“ V tiráži douška „Průvodce je schválen Vrcholovou komisí ČHS“.
(současné znění je: i) používat chemické a minerální látky, které by měly sloužit ke zvýšení tření a přilnavosti pokožky na skalách (např. magnesium). )

Adršpach, Královna - prvovýstup

Řek jsem no nic popátráme na internetu. Projel jsem Google, Lezce a Horosvaz.cz. V prvních dvou nic (stav je asi měsíc zpět – nevylučuji také že jsem se utnul). Na Horosvaz.cz jsem našel nakonec html stránku s pravidly. Ale ouha opět 3 roky stará verze.
http://www.horosvaz.cz/index.php?cmd=page&type=2&article=35
Takže polezu-li podle pravidel otištěných v nejčerstvěji vydaném průvodci je zřejmé, že neporušuji žádný paragraf o výslovném zákazu magnezia.
Pravděpodobně poslední verze pravidel vyšla v Montaně ale kdoví…
Důležité je, že publikování pravidel nikomu nechybí, nikdo na tuto situaci neupozorňuje. Skoro bych se nebál říci, že to nikoho ani moc nezajímá, všichni jen matně tuší, že magnezium je asi zakázáno. To nijak nebrání konzervativcům a odpůrcům magnezia v „rozpoutávání procesů“ proti nejlepším lezcům podle pravidel, která jsou „demokraticky“ odsouhlasena ale nikdo nezná jejich znění a nejde je jen tak lehce najít. Chybí už jen poradci. Ti by přijeli maximálně z NDR, tam jsou na pravidla pěkně hákliví.

Teplické skály, Prásknutí bičem

Čí jsou pravidla?

O něco výše byla zmíněna „demokratičnost“ přijetí pravidel. Všichni víme, že současná praxe změn pravidel probíhá na VH ČHS. Zkusme se na věc podívat z úplně jiného úhlu pohledu a odprostit se od institucionálních procedur – několik zneklidňujících podnětů k zamyšlení:
• Je naprosto jisté, že pravidla pískovcového lezení tu byla dávno, dávno před ČHS
• Je pravděpodobné, že v histrorii lezení byla pravidla určována lezeckou špičkou a ne demokratickým sněmem názorových starců a stařen
• V pravidlech se výslovně neříká kdo je má právo měnit a korigovat (pouze kdo má dohlížet nad jejich dodržováním, což není totéž)
• To samé se neříká ani ve stanovách ČHS
• Proč třeba nemají právo k hlasování o pravidlech jen ti lezci co vylezou za rok třeba 10 cest na písku?
• Proč se o pravidlech nehlasuje společně se „soudruhy z NDR“?
• Neuniklo ČHS náhodou, že o pravidlech se už hlasovalo jinde a s jiným výsledkem než na valné hromadě? Stačí se podívat třeba na Levý břeh (Labe) nebo do jiných podobně sportovnějších oblastí. (Vůbec reprezentativnost VH za všechny lezce je další téma ale nerad bych odbíhal).

Souhlasím, že výše uvedené názory zavánějí mírně anarchií ale jde mi o „provětrání“ velmi oblíbeného demagogického názoru „jak to máme u nás dobře zařízené, dokonalá DEMOKRATICKY odsouhlasená pravidla“ – a ty ty ty, jestli se jich nebudeš držet. Pravdou ovšem je, že na VH má pouze „demokraticky“ navrch konzervativní klika s velmi nejasným mandátem skutečného zastoupení lezecké veřejnosti.

Siesta na vrcholu

Co vlastně chce ČHS?

Každému kdo trochu sleduje dění na naší lezecké scéně jistě neuniklo, že už druhý rok NEBYL vyhlášen výstup roku na pískovcových skalách. Důvod? U navržených výstupů bylo shledáno porušení pravidel. OK fajn je zřejmé, že takové výkony by neměly být oceněny pokud chceme být konzistentní co se týče ideí a činů.
Ale zcela podle selského rozumu by měly být oceněny nejlepší výkony dosažené v souladu s pravidly. A to i za cenu že nebudou na úrovni toho nejlepšího co s v současnosti na písku a jinde leze. A určitě se takové výkony najdou, namátkou Jarda Maršík, Špek, nemám přehled.

Radnice, Ukřižování

Bylo by nejen poctivé toto udělat a jasně říci toto jsou výborné výstupy bez magnezia ale také nenásilně výchovné a příkladné. A ČHS? „Srabsky zaleze do boudy“ (promiňte mi tu expresi) a mlčí. Bojí se, že by přiznalo nemožnost dosažení špičkových výkonů bez magnezia? Bylo by to přiznání, že pravidla jdou proti všeobecným zásadám sportovních přelezů (RP apod.) nebo se stydí za důsledné aplikování pravidel? Žádné rozumné zdůvodnění doposud podáno nebylo.

Postoj špičky

Naše lezecká špička se konečně probudila. Zaplať pánbůh za otevřený dopis - první vlaštovku, ale jinak takové nesmělé zívnutí, které ale nic neřeší, jen upozorňuje „už dlouho nám ……. na hlavu“ a zdá se že je toho dost.
Jak už bylo výše zmíněno, pravidla v lezecké historii většinou určovali ti co posouvali hranice v lezení dále, hlavně tito „by mohli mít právo“ určit co je přípustné a co ne. Byla to předválečná i poválečná špička, která například dala zvyklost minimálního jištění, velké vzdálenosti kruhů. Nebo to byli nějací „pekaři sněmující na valných hromadách“?
Z nedávné historie například kauza Sedláček, kdy se zmíněný lezec pokusil přenést zvyklosti umělého modelování skály i do lezení na písku. Byla to opět hlavně špička, která svými činy (dělání cest v nejvyšším stupni) odmítla tyto praktiky a zůstala pouze u magnezia.
Při psaní této stati jsem si dlouho pokládal otázku, proč tak dlouho naše špička mlčí a neangažuje se v tomto celkem zásadním sporu?
Nabízejí se samozřejmě vysvětlení o individualismu, který je dán jednak charakterem sportu a jednak tím, že pokud jste na špici makáte, trénujete a politika vás nezajímá. Ano spor o magnézium je pouze politika.
Podle mého názoru je příčina ještě někde jinde. Pojmenoval bych ji jako „absurdita“. Nechápete? Představte si, že na reprezentační soustředění českých fotbalistů přijede nejlepší brankář světa Petr Čech. Přijde k němu bafuňář, který to sice kdysi dočutal do I. Národní ale dnes má na svazu slovo a řekene mu.: „Dobrý Petře jak to hraješ tam u vás v Anglii, ale tady u nás, ehm máme taková specifika víš, řekněme tradici. Začal to už Plánička, zkrátka a dobře budeš chytat bez rukavic, tak jak je u nás tradice.“
Petr má dvě možnosti v té lepší formě prvního případu ho pošle k psychiatrovi a v tom druhém dělá, že se nic nestalo, že to je jen takový výstřelek, folklór, něco o čem se mluví ale nebere příliš vážně. Stejně i v tom krajským přeboru chytají s rukavicemi… Je možné, že takto to cítí lezci a lezkyně, kteří podávají nejlepší výkony, ale mimo pravidla. Ale to by nám měli říci oni sami.

Maglajzisti a klasici v radosti a ve shodě
(křtění průvodce Teplické skály, léto 2007)

Vydírání a kolaborace konzervativců

V článku na lezci upozorňujícím na valnou hromadu a její hlavní kontroverzní bod „Valná hromada ČHS za 2 týdny: MG, peníze, hlasy jednotlivců...“ se hned jako první komentář od Petra Jandíka objevilo upozornění na to že lezení s magneziem na písku je kromě rozporu s pravidly i proti pravidlům ochrany přírody. Toto je velmi častý argument konzervativců a odpůrců magnezia. Řekl bych těžký kalibr, vytažený když se vyčerpá racionální munice škodlivost, omezování druhých apod. Zkusme se podívat trochu na oporu této argumentace.
Před několika lety došlo ke změně zákona Zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Lezeckou činnost je možné povolit dle § 43 příslušným místním orgánem ochrany přírody, že musí být dodrženy Pravidla a zejména (!) zákaz lezení s magneziem. Některé zdroje dokonce tvrdí, že se Pravidla stala součástí tohoto zákona (já jsem to tam nenašel – prosím odborníky u uvedení na pravou míru).
K tomu jen, že pokud by tehdy už pravidla drakonicky nezakazovala magnezium nebo jej alespoň nějak upravovala, nepředstavuje toto žádný velký problém. Chci tím ale hlavně říci, odpůrci a konzervativci protlačili zákaz magnezia do podmínek udělování vyjímek a dnes se rádi tímto ohánějí. „My nic, my bychom to magnezium i klidně skousli, ale co by na to řekli ochranáři.“
Ale nejen to, někteří jdou ještě dál. Naprosto mě nadzvihly skutečnosti vyplývající z příspěvků v Montaně 6/2007 konkrétně články Petra Jandíka a Paní Aleny Čepelkové (proti autorům osobně nic nemám, jde o informace a postoje).
Z Petrova článku vyplývá, že ČHS se dotazuje ochrany přírody, zda jim vadí lezení na písku s magneziem v některých CHKO – dokonce přehledná tabulka jak toto ochranáři vnímají. V případě paní Čepelkové závěr jejího příspěvku. „Bedlivě si rozmysleme, čeho chceme změnou dosáhnout. (myšleno povolení magnezia) Mějme přitom na paměti, že nejsme na světě sami.“
Jak tyto „vzkazy“ lze také vnímat? Nesnažte se o nějakou změnu, protože nad námi je nejvyšší instance – ochrana přírody a s tou my musíme být za dobře ať jsou jejich argumenty sebenesmyslnější (škodlivost magnezia doposud nebyla prokázána). Pokorně skloňte hlavy tak jako váši vůdcové a porobte se!
Tedy ne diskuze mezi lezeckou veřejností, žádné vyjednávání s ochranáři ale „dobře si rozmyslete čeho chcete dosáhnout…“ a nekomplikujte nám život.
V této souvislosti bych rád připomenul „dotazovačům“ za ČHS ohledně magnezia, že ve zbytku lezeckých oblastí ČR, z nichž většina leží v CHKO se leze také s magneziem, tudíž nevyčerpali zdaleka své možnosti a těším se na další anketu mezi ochranáři, zda vadí lezení s magneziem v Moravském krasu nebo na Srbsku.
Dále bych poprosil příslušné činovníky ČHS aby si dobře přečetli ve stanovách čí zájmy má ČHS hájit.

Sportovní lezec a klasik (Šrůťas a Piskoř křtění průvodce Teplické skály, léto 2007)

Prohibice versus kodex

V poslední době se na lezci ale i v jiných mediích objevilo spousta úvah na téma magnezia ale k návrhům praktického řešení se nedopracoval zatím nikdo. Následující řádky jsou pokusem či návrhem o řekněme jakýsi kodex „lezce s magneziem na písku“. Jednak se lze jím řídit i v současné situaci, protože pravidla respektována nejsou a pokud prohibice vypadne z pravidel, lze v tomto duchu navázat.

§ 1.
Každý lezec má právo najít lezenou cestu co nejblíže stavu při prvovýstupu a to esteticky i fyzikálně (z hlediska použití magnezia)

§ 2.
Uplatnění § 1. lze aplikovat takto (doporučení)
(1) Lezec se snaží magnezium použít co nejméně nebo vůbec
(2) Magnezium lze např. použít jen na části lezecké cesty (nebezpečné nebo klíčové místo)
(3) Lezec se vyvaruje se použití magnezia na lehkých cestách a cestách, které svojí obtížností leží daleko od jeho maxima
(4) Použití barveného magnezia je lepší než použití magnezia bílého
(5) Pokud to situace dovoluje, mělo by být samozřejmostí cestu po sobě CITLIVĚ očistit s maximální opatrností vůči skále
§ 3.
Etické hledisko.
Je evidentní, že použití magnezia na cestě, která byla udělána bez něj, snižuje etickou hodnotu výstupu. Je na zvážení každého lezce, zda se vyhne použití magnezia na tzv. klasických cestách.

Uvědomuji si, že to není řešení ideální, stejně budou omezena práva těch, co nechtějí na písku lézt s magneziem, ale doposud nikdo nic jiného nenabídl. Osobně se domnívám, že to může být malý vstřícný krok v tomto sporu, který nebude mít vítěze (pokud nepočítáme ochranáře). Dále bych mírně vypíchl formu kodexu jako doporučení, což může mít daleko větší dopad než tupá prohibice „urážející hodnoty“ zastánců magnezia. Je to také o osobní odpovědnosti a tolerantnosti, která je čímdál více potlačována institucionalizováním tohoto světa.
Na závěr řečnická otázka konzervativcům: „Umíte nabídnout něco jiného než prohibici?“

Staník Stanislav Štěpánek
zastánce mírného použití magnezia
bývalý člen ČHS

p.s.

Celá samotná pravidla si myslím, že by zasloužila obsáhlou diskuzi, protože možná obsahují dosti velké množství „vlákniny“ které běžný lezec nepotřebuje řešit. Myslím si, že stručnost a jasnost je někdy více.
Jako perličku bych třeba připomenul § 4.7. Stavění, který má 5 odstavců, řešící „čisté“ a „nečisté“ stavění. Ohlédnuto od skutečnosti, že většina stavěných úseků je dnes překonána volně v duchu sportovního lezení, ještě jsem nezažil žádnou diskuzi v hospodě ve smyslu „ Vy……, postavili jste tam nečistě! Vy jste to ani nevylezli!“. Jaký kontrast k sumě emocí vyvolaných Článkem 2, odstavec i) …….. magnezium, zapomeňte, zakázáno…

Štěpánská koruna