Úvodem bych rád napsal, že nemám v úmyslu někoho moralizovat. Taky jsem se občas zachoval jinak než by bylo záhodno. Důležité ale je, si tento fakt zpětně uvědomit a pro příště se snad i poučit.
V polovině září (16.-23.9.2012) hostily Adršpašsko-teplické skály a přilehlý Křižák mezinárodní lezeckou společnost: Sedmnáct lezců z Finska, Švédska, Polska, Rumunska, Holandska a Belgie sem přijelo na pozvání Českého horolezeckého svazu, seznámit se s lezením na slavných a současně obávaných českých píscích.
IX. Světové hry se budou konat v roce 2013 v Kolumbii, za ČR by tam mohl závodit např. Adam Ondra nebo Libor Hroza (podle výsledků ve světových a kontinentálních závodech).
Mezinárodní federace sportovního lezení IFSC se po pařížském mistrovství světa usnesla, že jediným kandidátem o získání olympijského statutu bude lezení na obtížnost.
Dostala se mi do ruky nová desková hra s horolezeckou tématikou. Hra, která vás přenese na druhou nejvyšší osmitisícovku světa, nedá vám vydechnout a donutí vás plánovat postup na vrchol podle počasí a vaší aktuální kondice.
Aktualizace: Adam Ondra přelezl dnes ráno v norském Flatengeru jeho monstrózní projekt nazvaný Change, který navrhl na 9b+. Takže nová nejtěžší cesta na světě!
Ahoj všem,
původně jsem chtěl napsat článek ohledně mé cesty na moji první sedmitisícovku - pik Lenina (7134m.) z Kirgizské strany, což by bylo dost objemné, zážitků bylo více než dost, ale nakonec jsem se rozhodl, že napíšu jen o části přechodu z C1 (4450m.) do C2 (5415m.). Ta mně nejvíce dostala... tedy ne tak technická složitost, či výška, ale „nečekaná parťačka“. A o to se s vámi rád podělím. Jen dopředu upozorňuji, že nejsem až tak rychlý chodec, č
Mistrovství České republiky v lezení na obtížnost 2012
Rok 2012 se dostává do své poslední čtvrtiny a je tedy bezesporu na místě rozhodnout, kdo se stane jeho králem, resp. královnou ve sportovním lezení na obtížnost. Mistrovství České republiky se uskuteční druhý říjnový víkend 13. – 14. 10. 2012 na lezecké stěně Rajče v Brně,
Úvodem bych rád napsal, že nemám v úmyslu někoho moralizovat. Taky jsem se občas zachoval jinak než by bylo záhodno. Důležité ale je, si tento fakt zpětně uvědomit a pro příště se snad i poučit.
Minulý rok jsem byl na studijním pobytu v Ljubljani. Jednak jsem samozřejmě často navštěvoval slovinské skalní oblasti, ale hodně času jsem strávil také na jedné z Ljubljanských boulderovek. A jakožto častý návštěvník a člen jsem dostával (a stále dostávám) informační e-maily od vedení tohoto klubu. Většinou se jedná o provozní informace (kdy je otevřeno, kdy zavřeno, co nového atp.).
26.10.2012 mi však dorazil e-mail, který by měl zajímat každého lezce i u nás.
Pokus o doslovné přeložení článku:
„Další velmi důležitá věc jsou obavy z parkování a chování v Ospu. Osp a Mišja Peč jsou dvě nejpopulárnější lezecké oblasti v naší zemi. Návštěvníků je vždy hodně a vesničany již frustruje pozorovat horolezce. Od jara, kdy se kvůli nepřiměřenému chování ČESKÝCH LEZCŮ situace velmi zhoršila, je parkování obtížné nebo téměř nemožné. Probíhají rozhovory k řešení tohoto problému mezi agrární společností a PZS (Slovinský horolezecký svaz). Vzhledem k tomu, že většina pozemků kolem stěn je v soukromém vlastnictví, riskujeme zákaz lezení na těchto dvou vysokých skalách.
Postupujte podle pokynů a omezení, jinak bude situace mnohem horší.
Obdobná situace se vyskytuje i jinde ve Slovinsku (a na mnoha místech v zahraničí). S popularitou lezení se zvyšuje návštěvnost skal a s tím přicházejí problémy vzhledem k parkování, přístupu do skal i omezení v samotném lezení. Horolezci považují příliš často lezení na nějaké skále v lese za samozřejmost. Nicméně většina slovinských lezeckých oblastí leží na soukromých pozemcích, což znamená, že lezení závisí na dobré vůli vlastníků pozemků. Dodržujte omezení (I když to znamená 15 minut chůze navíc! Nebo tak něco.) a ujistěte se, že tam nebudou žádné problémy nebo uzavírky lezení.
Pokud budeme všichni jednat zodpovědně, budeme mít dlouho možnost vychutnávat skály, jinak tuto možnost ztratíme. Jako PZS, jako klubu a jako horolezci vás proto žádáme, aby jste dodržovali omezení a projevili toleranci vůči místním lidem.“
Tuto zprávu obdržela drtivá většina Ljubljanskych (možná i slovinských) lezců. Můžete si tedy udělat obrázek o tom, jakou jsme si za poslední roky ve Slovinsku, a asi ne jen tam, udělali pověst.
Myslím, že nesprávné chování vychází často z nedostatku informací, které se k nám jako lezcům dostávají, což mi v dnešní době internetu připadá naprosto zbytečné.