Pár dní na hrazdu v kanclu nešáhnu. To ostatní zase zapříčinilo padající víčka. Přesto je mi jasné, že příští rok to bude zase.
Letos se PADání fakt povedlo. Po loňském ročníku jsem si řekl, že je na čase představit účastníkům všechny kouty Petrohradu a tak byl Josemit jasná volba. Je tomu už totiž skoro pětadvacet let, kdy se právě tady začala psát historie petrohradského PADání. Tehdy ještě lezci netušili, jakým směrem se lezení bude ubírat, a tak necitlivě použili v některých liniích nýty či kruhy, dnes člověka nesmí překvapit, když sem tam při boulderování nějaké to jištění potká. Poprvé se mi tak na PADání stalo, že si lidé nestěžovali na podkopané kraviny, ale naopak se ptali po nižších boulderech. I těch ale bylo dost.
Celá akce začala pro řadu lidí už v pátek, kdy se do kempu v Jesenici sjížděli lezci ze všech koutů Evropy, slušně rozjetý večer měla partička Němců, kterým snad ani moc nevadilo nucené převlékání jednoho z nich po pivní sprše od obsluhy. Takových už bylo. Sice se mě snad všichni postupně ptali, jestli bude zítra něco suché (zoceleni celozimním vysušováním frankejurských dírek), ale to byla pouze nezralost, protože kdo někdy na PADání byl ví, že tam nikdy neprší.
foto by © Azbest
V sobotu jsme myslím docela obstojně zvládli prezentaci
244 účastníků, ani jsem letos nepřemlouval další desítky lidí, kteří se na akci přijeli jenom podívat. Zážitky měli určitě stejné, akorát holt přišli o parádní suvenýrek od firmy PAD. Po jedenácté se všichni rozutekli po kamenech - zkoušeli, lezli, padali, chytali, čistili…
Z těžších věcí trochu k mému překvapení odolala „Hypotéza“ (8A), přece jenom bylo na ty malé chyty horko, nejvíce přelezů bylo z osmiček na „Klystýru“ (posouvám na 7C+/8A). Krásné bylo sledovat boj Mrázy a Martina Stráníka na „Činkách a nožích“ (8A), oba nakonec urvali. Radost mi udělal Rosťa krásným a jediným přelezem „Krucistisku“ (8A+), Adam Rosťu udolal velice vyrovnanými výkony. Oba dva dali „Neue Mädchen“ (8A+), traverz pod legendární Ermitáží, na němž je krásné, že prozatímní tři přelezci řešili jednotlivé kroky úplně jinak. Dvojice Adam a Rosťa stejně jako vloni poměrně hodně utekla ostatním lezcům, možná škoda, že měl Mráza dost načaté prsty z boulderingu v Chřibech. Navíc by přece jenom potřeboval trochu víc převislých věcí po slušnějších chytech. V silovinkách typu „Klystýr“ a „Blue session“ se docela prošel. Za Mrázou byla ve výsledcích zase docela propast a následovala poměrně vyrovnaná trojice Jonas Junker (D), Martin Spilka (ten večer zjistil, že si nezapsal jeden boulder, s ním by byl čtvrtý) a Martin Stráník. Martina „Činky“ asi dost unavily, protože stihl dát pouze šest bodově výhodných věcí a jedno 6A+.
Nejtěžším dívčím přelezem byl boulder „Huevos revueltos“ (7B+) na Vejci, který zaznamenal hned čtyři dámské přelezy. První čtyři dívky měly nesmírně vyrovnané výkony, všechny mezi šesti a sedmi sty body, což znamenalo mít zapsané téměř jenom sedmičky. Klobouk dolů, ženský bouldering u nás nabírá na obrátkách (tak si uvědomuju, jakou tu píšu kravinu „u nás“, když z téhle čtyřky byla z ČR pouze Nelly). Každopádně to svědčí o vysoké úrovni ženské soutěže.
Také soutěž
sběrač nabírá na popularitě. Nový mužský rekord je 51 kousků, stejně tak mezi ženami jsem se dočkali rekordu s 28 přelezenými bouldery. Celkově jsem obdržel docela dost tabulek ze kterých bylo zjevné, že lidi jdou právě po co nejvyšším počtu.
Velmi příjemným zpestřením byly bonusové bouldery. Nejlehčí mužský „Mrtvice“ za 6B padl poměrně rychle, ačkoli i tady se muselo hodně dýchat. Hezkou tlamu tu hodil Vojta Vrzba, hned další pokusovač se zachránil z výlezu přepadem na strom. Nejlehčí ženský bonus „Frňák“ mě snad nejvíc potěšil, protože vítězka botiček se tu fakt dost dlouho kousala a její radost z přelezu byla hodně upřímná. Postupně došlo na téměř všechny bonusy, ten poslední ukořistil Adam Ondra, který chvíli před koncem závodu zopakoval po pěti letech parádní technickou oblou hranu „Chleba“ (původně jsem dával 7C, dnes 7C+). Nezopakován zůstal ženský bonus „Syndrom vyhoření“ za 6C+, který byl přece jenom hodně morálový. Trochu jsem sázel na Jitku Mázlovou, ale vlastně to nikdo ani pořádně nezkoušel. Zato v jediném nevylezeném mužském bonusu se pár lezců vystřídalo, ale nakonec zůstává „Blues o spolykaných chytech (prstech)“ bez přelezu. Moc velké horko.
foto by © Azbest
V lehčích boulderech jsme si dovolili poměrně značné úlety v klasifikacích. Některé čtyřky prostě nešly. Sorry, já rozdíl mezi čtyřkou a pětkou nepoznám. Snad to ale nekazilo radost z pěkného dne.
foto by © Azbest
Každé odpoledne se přelomí do večera. Ten v jesenickém Autocampu byl ve znamení setkání hromady různě sedřených boulderistů. Spinkání to měli stanaři zadarmo, poněkud diskriminováni tak byli chataři, neboť se nám nepodařilo realizovat myšlenku s jídlem zadarmo (neskutečný organizační galimatijáš). Příští rok to budeme řešit nějakou slevou, nyní chatařům budiž satisfakcí, že normálně se v kempu platí auta.
foto by © Azbest
A zase k těm příjemným věcem. Parádně večer nastartovala kapela MeGusta, dorazili ho kluci z Wan men sonku. Já už jsem v tu chvíli sbíral neskutečné množství gratulací, který nás určitě nakopnou na příští rok.
Situaci jsme si zkomplikovali sami, laťku jsme nasadil fakt hodně vysoko. Dlouho po půlnoci ještě zaznělo něco málo songů u ohně.
V neděli jsem ještě vyvětral Mrázu a Adama na žihelských megablocích Dědkovi a Bábě. Všichni jsme byli dost vyřízený, ale návštěva myslím splnila očekávání. Jsou tu možný parádní směry, včetně patnáctikrokovýho 8C. Ještě se uvidíme!
Speciální poděkování:
mé tělesné stránce a rodině,
bráchovi za skvělé bouldery (třeba psychotechnická Bublina za 7B je bez přelezu),
Karlovi za ledacos,
Pavlovi Mangovi za lanovku a počítačovou gramotnost a taky ledacos,
firmě PAD,
firmám Rock Pillars, Ocún, AIX,
ČHS
a spoustě dalším
Další foto bude ve foto galerii
Azbestova fotogalerie
Zde jsou výsledky
Výsledky
Tak ahoj za rok