O únorovém lezení už bylo něco napsáno i náležitě a spravedlivě okomentováno. Zkouším tedy psát o dalším výletu do Siurany a lezení přitom vynechat, co možná nejvíce.

Některé komentáře bažily po informaci, jak se jezdí na skály v okolí Barcelony a dalších drobnostech. Pro majitele novějších aut věc celkem triviální ( dálnice vede z Prahy do Reusu, dále asi 30km přes hřeben do Siurany). My jsme se museli několikrát zastavit a prokázat připravenost v technických a jazykových znalostech.

Z Prahy vyjíždíme někdy večer mojí oblíbenou dodávkou důvěrně přezdívanou prasečák. Nutno dodat, že má natočeno poctivých, ne li minimálních 360 000Km a to bez nehody. Za tyto zásluhy v práci i ve skalách ho chci vzít na výlet do Španělska, pravděpodobně poslední. A co si budeme namlouvat, pohodlí je pohodlí.  Jestli tam chce emigrovat nebo ne, při odjezdu netuším, přestože jsem mu předběžně slíbil nějakého hodného nového majitele nebo výsostné místo na vrakáči. 

Zastavení první - Rozvadov: „ támhle se postavte a vypněte motor!“. Co přijde, už tušíme, nejedeme přes hranice poprvé. Asi je zajímá, jak vypadá pořádná lezecká kára. Strážníci prohrabávají všechny věci, skříňky, jídla, věci na lezení, hudební nástroje. Chápeme, že bojovat proti drogám se musí. Co kdybychom je náhodou vezli do Španělska, kde o hašiš nezavadíš. Nakonec přece jenom něco našli. Starou tupou kudličku zvanou motýlek. Podle nějakého zákona zakázanou. Tak se mnou něco půl hodiny sepisují, jako s teroristou, prý to snad jako první přestupek proti říšskému právu snad projde bez pokuty. Dobrotivý Němci…



foto by © archive Ála a Ondra B. a Eva O.

Zastavení druhé - tankstelle AGIP Aurach: To, že kape z motoru olej, víme všichni. Když ale decibely motoru začnou omezovat v produkci rádio, začne nám to trochu vadit. Hodlám ho umlčet jedním litříčkem, dle rady obsluhy radši dražším. Ich habe auch Transporter, zehr gut! Díky za radu. Dále ten dobrý pán slouží jako kněz ve zpovědnici zlomených srdcí. Kouknu pod auto a trochu ztrácím barvu. Oproti tomu parkoviště nabírá barvu olejově černou a v tu chvíli chci být poprvé doma. V motoru nezůstalo asi vůbec nic. Že je to od nás ( čemuž nechcem ani věřit ) dosvědčuje krásný obrys předního spoileru vykapaný olejem atd.….Samozřejmě nás napadají různé nápady, je jasný, že tady končí sranda a jen tak se nikam nejede. Nejlepší je najít místo vytékání. Naleju litřík za 11E, nastartuju, olej vyšplíchne do louže a místo úniku je lokalizováno. Čidlo stavu oleje- dutý šroub zakončený umělou hmotou, v této chvíli netěsnící. Dostáváme se k hledání podobného šroubu a nacházíme.  Atyp od bezpečnostních pásů… našroubujem, utáhnem, dolejem olejíček a frčíme. Zmrzlí, černí od oleje ale spokojení sami se sebou a stavem situace.


Zachovalý motor prasečáku
foto by © archive Ála

Zastavení třetí – asi o dvě hodiny později: Jarda mi něco povídá, ale nějak ho neposlouchám.  Začíná na mě totiž blikat kontrolka dobíjení. Spíš problikává, zato vytrvale. Zastavím, kouknu do motoru, kde se voda vaří, že by z toho v kuchyni měli radost. Jenže já z toho radost vůbec nemám, chtěl bych být doma podruhé. Ondra mě uklidňuje, že klidně bude řídit. Navrhuji, že by mohl řídit směr Praha, čím blíž k Čechám, tím levnější odtah.
Ve 3 ráno už z toho vůbec nejsem moudrej, takže jedeme dál. Dobíjení svítí jen při určitých otáčkách a vlastně nám žádné potíže kupodivu nezpůsobilo.


Culda
foto by © archive Ála


Cestou poctivě kontrolujeme a doplňujeme olejíček, cesta v rámci možností příjemně utíká. Až k Barceloně.


Zastavení čtvrté - Barcelona: To už je vlastně jenom drobnost.  Je večer a nejdou rozsvítit světla. Návrh na přespání je zamítnut. Prý bychom byli zabiti a okradeni. Což by byla po prožitých útrapách škoda, když už máme skály za rohem. Dálkovky fungují, tak je zacloníme igeliťákem na odpadky jako okna vlaku při okupaci. Pomocí tohoto podlého triku dojíždíme bezkonfliktně do Siurany.
 
To, že před spaním poprosím Culdu, aby vypnul rádio a ono samo zhasne, mě už ani moc nepřekvapí.  Ráno samozřejmě funguje, jako by se nechumelilo.

Zastavení páté-Siurana:   Z cesty  (a Ondra z lyžáku ) se pár dní vzpamatováváme, ruce bolí a nelezou. Objevíme sektory Siuranella. Sice ve stínu, ale Ondra mě uklidňuje slovy „ my ze severu jsme na zimu zvyklí, lezl jsem i ve větší zimě“  jenže bouldry nejsou skály a lézt vytrvalostní 30m 7C+ s modrými prsty je fakt zážitek. Příště ale radši na slunci. Počasí se mění, větry, deště, slunce, zima. Někdy úspěchy, někdy neúspěchy. Culdovi to jde ze začátku pěkně, 2x 8a za den, 7c+ flash. Ondra mě dostává svojí nezničitelností. Jemu prostě žádná neodolá. Mě bohužel jo a tak mam zase pár důvodů se tam vrátit. 

Zastavení šesté -  Raco de Misa: Mont Sant nelze vynechat, i když od rána prší. Hydrofobia jak má být. Dojdeme pod skály a pozorujeme, jak vichr dokáže změnit počasí během několika hodin. Se Zuzkou si trochu zalezem, nakouknu do 2. délky hydrofobie, která se mi vůbec nelíbí. Převislá podivná koutospára bez mága. Prostě není důvod lézt dál. Objevíme kouzlo gymnastiky na stromech, Zuzka se trochu pohoupe nad údolím a spokojení, trochu nakulení se v noci vracíme do Siurany. Dostáváme 5l oleje od Evy za velice slušnou českou cenu, takže zbytek pobytu je celkem bez problémů.  Od druhé posádky dostaneme jako pozdrav z domova vypínač na světla, který dokonce funguje. Zuzka se domu vrací letadlem. Určitě jí hrozně mrzí, že s námi nemá společné zážitky z cesty a že je za pár hodin a  195 ,- Kč doma. 


Zastavení sedmé - bouldrová oblast u LLeidy, několik hezkých bouldrů na pevném pískovci. Jarda se konečně dočkal, pobíhá mezi kameny se svítícíma očima a Startkou, která nikdy nezhasíná;. Hezký zážitek, ale podruhé už bych tam nejezdil, není tam toho zas tak moc. 


Zastavení osmé -  Santa Linya: Ohromná jeskyně. Asi se tady všem líbí, převislé lezení s bouldrama, některé cesty hodně lezitelné , některé kulišácky zapeklité. Jsou to poslední dva dny lezení, tak se tu všichni zničíme, doslova co tělo a kůže dá.  Z hlediska auta plyne jenom jedno poučení: “ neotvírejte násilím dveře, když jsou přimrzlé! “  Ale oprava prý zas tak moc drahá není, tak nemá cenu o tom více psát.

Zastavení deváté – Přejíždíme přes Pyrenee, jsem dost v nepohodě, tuším ještě nějakou zradu. Před vařením večeře nám ještě vyhoří zářivka, a to tak, že dráty jsou díky zkratu během několika vteřin celkem slušně odisolovány. Od výfuku se kouří jako ze spalovny, oleje ubývá.V jednom stoupání to jdeme zkontrolovat, zase slyším divný zvuky. Když nemůžu nastartovat, napadne mě jenom “Teď to opravdu přišlo“. V tu chvíli opravdu nevím, jaké je optimální řešení, když se kousne motor. ( Na tuto otázku ať si každý sám zkusí odpovědět). Naštěstí to byl planý poplach, motor naskočí a cesta domů proběhne celkem normálně. U Norinberka  nám nezbývá nic jiného, než prasečák roztlačit. Tentokrát už motor pomocí startéru naskočit nechce. 

…. Poslední roztlačení proběhlo minulé pondělí před cestou do servisu.  Prasečák má vyndaný motor, na kterém  je potřeba vyměnit spoustu těsnění a těsněníček, trochu vybrousit válce atd. Prostě normální údržba. Jezdím metrem a jsem rád, že na benzince nemusím hledat nejlevnější olej.  Kdyby někdo chtěl fajn auto na práci a do skal, můžeme  se domluvit. Tel.: 604 873 124


Prasečák
foto by © archive Ála