Vzpomněl jsem si na starý zvyk, a když tentokrát trávíme Silvestra na Luckém vrchu, pár kilometrů od Čtyř palic ve Žďárských vrších, přesvědčuji dnes kamarády: pojďme a pokusme se znovu na Nový rok o Hore zdar!
Co přinesl letošní rok českému sportovnímu lezení?
Chtěl bych před zodpovězením této otázky pozdravit všechny příznivce, ale i odpůrce sportovního lezení resp. soutěží a popřát jim Dobrej Climb! do dalšího roku.
Rok se prohnal stěnami jako vítr a jeho horká stopa se do paměti zapsala tu více tu méně nesmazetelně. Prožitá skutečnost přeměněná ve vzpomínky se rozplývá v minulosti a dává příležitost zachytit slovy obraz, který zanechala. A proto se prosím pokuste přežít tento poněkud upovídanější poslední letošní díl, popřípadě jej vůbec vynechejte.
Naproti masivu Sella je 2672 m vysoký kopec Sass Ciampac se 450metrovou jižní stěnou. Stará jižní cesta z roku 1910 vede v pevné skále a stojí za to si ji dát.
Je sobota ráno. Rychlík na Budějovice duní po pražcích ranní zamrzlou krajinou. Sakra, hlásili 7°C a ne že bude mrznout. Už skoro měsíc jsem si nešáhnul na skálu. Naposled jsme bloudili totálně mokrým Petrohradem a hledali nějaké suché bouldry. Letošní podzimní počasí je nějaký moc teplý a vlhký. Snad to dnes vyjde.
Výstupy roku 2003 v horách, závodníky roku a plány na příští rok vyhlašoval dnes na tiskové konferenci pro novináře Český horolezecký svaz.
Závodníkem roku byl samozřejmě Tomáš Mrázek (mistr světa v lezení na obtížnost), závodnicí roku Věra Kotasová (5. celkově v SP v boulderingu).
Asi jednou z nejpodstatnějších změn je rozdělení úkolů v komisi sportovního lezení:
Lezení na vápencových stěnách u moře na západním pobřeží severní Itálie. Romantické prostředí u Ligurského moře nedaleko Pisy s proslulou šikmou věží. Kromě klasických sportovních výstupů na jednu délku jsou zde i vícedélkové cesty na stěně vysoké 200 metrů. A možnost celoročního lezení. Tuto prosincovou neděli zde bylo dle počasí na CNN cca 17 stupňů Celsia.
Vzpomněl jsem si na starý zvyk, a když tentokrát trávíme Silvestra na Luckém vrchu, pár kilometrů od Čtyř palic ve Žďárských vrších, přesvědčuji dnes kamarády: pojďme a pokusme se znovu na Nový rok o Hore zdar!
Snad po 20 letech od chvil, když jsme tady s horoškolou začínali. Lano, expresky, pár smyček. Cepín ani mačky nemáme a po pár metrech v nádherně vysněženém a ledem zalitém Korzu (II UIAA) si naštěstí uvědomuji, že už se fakt nemusím před holkama vytahovat (manželka stála dole) a za vyvrknutej kotník mi to nestojí, tak pytel. No nechal jsem se spustit z expresky v nýtu.
Nahoru jsme se dostali z druhé strany sestupovkou (CH - I UIAA) a stopy ve sněhu jasně dokazovaly, že první jsme zde dnes nebyli. Nevadí, sníh bělostný jako na objednávku, sluníčko v tu chvíli dokonce ozářilo horní partie skalisek, nádhera.
Tím Korzem jsem tedy nakonec proslanil: jednak pro expresku, a taky jsem byl aspoň tady letos první, kdo zde oprášil sníh: takže Hore zdar! (ve slanění).
Korzo II UIAA, Čtyři palice, 1. ledna 2004
Čtyři palice, 1. ledna 2004
Vrchol, Čtyři palice, 1. ledna 2004
Drátník, pohled z vrcholu Čtyř palic, 1. ledna 2004
Slanění cestou Korzo II UIAA, Čtyři palice, 1. ledna 2004