Závodníci se v těchto měsících již plně věnovali tréninku, když už od začátku května bylo možné lezecké stěny nebo bouldrovky bez omezení využívat.
Soustředění reprezentantů (v lezení na obtížnost a těch, kteří o tento status usilují v boulderingu) probíhá každoročně a je zaměřeno především na lezení cest na OS, bouldrů na flash a jejich následné krokování. Tak tomu bylo i letos, přičemž (také s ohledem na nestandardní sezónu -zatím jen s minimem potvrzených závodů) jsme se rozhodli nabídnout závodníkům také lezení v „přírodním terénu“.
Vše bylo naplánováno tak, aby měli všichni možnost lézt 2 dny na skalách s
Adamem Ondrou a také s
Gábinou Vráblíkovou a další 3 dny v režimu dvoufázových tréninků na stěně v Innsbrucku.
Lezecké centrum opět nabídlo spoustu cest a bouldrů, postavených stavěči s jejichž tvorbou se závodníci setkávají na závodech. První dny tréninku a jejich první fáze byly tedy ve znamení boulderingu a OS pokusů v cestách, které byly trenéry rozděleny podle výkonnosti a schopností závodníků, přičemž bylo snahou vybírat takové obtížnosti, které byly lehce nad touto hranicí. Následovalo krokování a nacvičování nezvládnutých pasáží podle doporučení a rad trenérů. V druhé fázi dne bylo na programu buď opět krokování cest na maximu závodníků nebo lezení lehčích cest (opět rozděleno podle výkonnosti) na OS, tak aby závodníci procvičili svou schopnost cestu správně přečíst, nedělat v ní zbytečné chyby a taky aby „dostali do těla“ co největší množství pohybů a netradičních kroků (po těch nejlepších chytech), které cesty v Innsbrucku nabízí.
V rámci tréninku na bouldrech se podařilo uspořádat malý simulovaný závod ve flash stylu, kdy měli závodníci pouze 3 pokusy na přelezení bouldru a jejich úkolem bylo tudíž soustředit se na každý krok a také dobře zanalyzovat a odpozorovat to nejefektivnější řešení. Starší a zkušenější závodníci neměli s koncentrací problém, u mladších závodníků bylo potřeba na tento nedostatek opět upozornit. Bouldristé pak měli tréninky zaměřené na správné přečtení bouldrů, hledání co nejjednoduššího řešení všech problémů a následné krokování.
Po celou dobu byli závodníci ve svých pokusech trenéry natáčeni, aby mohli spolu s nimi případné chyby i lepší řešení rozebrat a zanalyzovat.
Lezení na skalách bylo zařazeno především z důvodu možnosti lezení v těch nejkvalitnějších skalních oblastech a navíc s Adamem Ondrou, který nejen že zapůsobil jako další motivace svými přelezy, ale navíc závodníkům doporučoval cesty, radil kroky a vyzdvihoval důležitost lezení na skalách pro trénink jedné z nezbytných dovedností, kterou je technika.
V rámci odpočinkového dne fyzioterapeuté z FyzioGym Cooper připravili Workshop o „flossingu“, jehož cílem bylo naučit závodníky využívat tuto terapeutickou pomůcku především jako pomoc k urychlení regenerace mezi pokusy v cestách na tréninku i na závodech. Následovala autentická přednáška Patrika Chovana a následná praktická zkouška holotropního dýchání, které může být sportovci využíváno nejen jako proces nastartování regenerace, ale také jako technika při zvládání stresových situací.
Další z aktivit, kterou měli závodníci možnost si vyzkoušet, byla „ashtanga jóga“ a očistné techniky „kriyas z hatha jógy“ spolu s Matoušem Pokorným, jejíž obě části zaznamenaly velký úspěch.
Na závěr je třeba konstatovat, že forma několika závodníků je slibná a jsou velmi dobře připraveni na nadcházející závody, zároveň je ale spousta takových, kteří potřebují více či méně dotrénovat (v čemž jsou jim všichni trenéři reprezentace k dispozici). Doufáme, že účast na soustředění v Innsbrucku byla pro tyto závodníky motivační i v tomto ohledu!
Soustředění bylo náročné, ale troufám si tvrdit, že velmi přínosné nejen pro závodníky, ale také pro trenéry a kouče. Velký díky patří Ivě Vejmolové, Matouši Pokornému, Petru Klofáčovi, Adamu Ondrovi a Gábině Vráblíkové. Za neúnavnou a nikdy nekončící fyzio péči děkujeme Patrikovi a Nikol Chovanovým z Fyziogym Cooper! Za fotodokumentaci pak vděčíme Petře Adamovské a Jakubu Konečnému!
Dovolujeme si připojit několik hodnocení a komentářů účastníků soustředění v čele s Adamem Ondrou.
Adam Ondra: Vzhledem k výjimečné letošní závodní sezóně, kdy do dalších plánovaných závodů je relativně daleko, proběhlo po 19 letech (!) soustředění závodní reprezentace (neplést se soustředěním skalní reprezentace) nejen na umělé stěně, ale i na skalách. Z 5 tréninkových dní většina závodníků trénovala tvrdě 3 dny na umělé stěně v Innsbrucku a využila tak perfektně připravených cest a bouldrů na stěně v Innsbrucku, které minimálně v případě cest s lanem pravděpodobně svojí kvalitou nemají ve světě obdoby. Dle mého názoru ale bylo neméně důležité ukázat dlouhodobý přínos pro závodníky i v lezení na skalách, kde se dá pracovat na mnoha technických parametrech lezeckého umění, ale také na psychické stránce. Někteří závodníci lezou na skalách často (většinou jsou to také ti nejúspěšnější reprezentanti, stejně jako naši úspěšní reprezentanti v minulosti), někteří méně a mají k tomu často i málo možností, jak z finančních i jiných důvodů. Proto považuji za velice přínosné, že si každý reprezentant mohl na skalách zalézt. Jsem rád, že jsem mohl asistovat při koučování právě na skalách a snad i přesvědčit naše reprezentanty, že nejen silová stránka je v lezení důležitá, ale výkon se skládá z mnoha dalších faktorů, které můžeme souhrnně nazvat technika, jejíž některé části se dají na skalách natrénovat nejlépe a kde jsem zároveň u mnoha reprezentantů viděl rezervy. Z nejlepších světových závodníků, kteří lezou výborně technicky, jsou všichni buď vylezení na skalách, nebo jsou naprosto výjimeční pohyboví talenti. Upřímně, momentálně v naší reprezentaci žádný takový pohybový talent nevidím a proto si dle mého názoru nikdo nemůže dovolit skály zcela vynechávat při cestě za naplňováním svého výkonnostního potenciálu.
Jakub Konečný: Volba místa pro soustředění, jakožto příprava na nastávající závodní sezónu byla jasná. Nestává se, že by zrovna toto tréninkové centrum někdy zklamalo. Na soustředění jsem jel po pár týdnech tvrdšího, silově zaměřeného tréninku a plánem bylo se celkově uvolnit a naladit do závodních cest. Nejvíce jsem uvítal přítomnost Adama a dle mě to bylo i cílem tohoto pobytu. Motivace a inspirace na nás reprezentanty dýchala po celou dobu. Zmíněná byla i nedílná součást lezení v nejširším slova smyslu- technika. Těchto šest dní se lišilo od minulých soustředění celkem zásadně, pro mne, jako spíše lezce s kořeny ve skalách, se nejednalo o nic nového, avšak přidanou hodnotou to bylo právě pro mladší ročníky. Večery a volné chvíle měli za úkol vnést do tréninkového řádu i širší smysl, co se týče prevence zranění, regenerace, správného lezeckého naladění a zdravého přístupu ke sportu. Já, i když jsem lezec spíše individualista, celou akci vnímám pozitivně a věřím, že tyto pocity převládají i u ostatních členů pobytu.
Eliška Adamovská: Dle mého názoru šlo určitě o jedno z nejlepších soustředění, kterého jsem měla možnost se zúčastnit. Myslím si, že bylo velmi dobře organizačně zvládnuté na to, kolik lidí se účastnilo a s tím, že program byl opravdu flexibilní a mohl se přizpůsobit podle osobních preferencí nás jednotlivců. Za mě (z velké části skalní lezkyně) je kombinovat skalní lezení s tréninkem na stěně skvělý nápad. Ať už proto, že co může být pro děcka větší motivace, než pozorovat lézt a nechat si poradit od Adama? Tak hlavně i proto, že z vlastní zkušenosti můžu říct, že mě skalní lezení na mé cestě velmi posunulo- ať už po technické, tak i po mentální stránce. Může být sice pravdou, že na skalách se dá trochu síly ztratit, nicméně- určitě ne, za dva dny, které jsou navíc proloženy těžkým tréninkem na stěně. Osobně si myslím, že pro ty, kteří třeba nejsou na skalní lezení zvyklí a moc jim to nešlo (nebo naopak šlo!), to mohlo být skvělou motivací k tomu, začít na sobě pracovat nejen jako na závodníkovi, ale jako na lezci. Lidé tady mohou třeba namítat, že skalní lezení je v přípravě na závody k ničemu. Já bych ale chtěla říct, že za 1. se tady určitě nikdo neulíval a za 2. nejbližší závody jsou za měsíc a motivace získaná ve skalách může být skvěle využita jako palivo k tréninku na umělé stěně, který teď u každého následuje. Jde jen o to, to správně uchopit.
Ráda bych také vyzdvihla doprovodný/ dobrovolný program, který byl za mě super, ať už mluvíme o ranním otužování, józe, dýchacím cvičení, nebo také hlavně o workshopech od fyziogymu, jak se co nejlépe starat o své tělo a předejít tak zraněním. Nikdy před tím se nám nikdo moc nevěnoval po jiné stránce než lezecké, a myslím si, že je to třeba.
Jsem moc ráda, že jsem se mohla zúčastnit.
Eliška Novotná: V letošním roce bylo soustředění delší než dříve a člověk do sebe lépe dostal pohyby na cestách, které jsou podobné těm na závodech. Právě díky super tréninkovému potenciálu této stěny jsem vynechala lezení na skalách. Velké plus byla i spolupráce s ostatními závodníky, ale i trenéry, kteří nám pomohli analyzovat chyby pomocí videorozborů. Přidanou hodnotou soustředění tvořilo i ranní otužování, péče fyzioterapeutů či přednáška o terapeutické gumě Flossband. Celé soustředění mělo podle mě velký přínos a věřím, že nám všem pomohlo v mnoha ohledech.
Marek Jeliga: Lezení ve skalách bylo super doplňkem k překližce. Byla to příjemná změna prostředí a lezl tam s námi AO, který nám byl ochotný kdykoliv poradit. Ale za největší plus považuju zlepšení v regeneraci, hlavně ve formě otužování a dechových cvičení, nebo ve formě fyzio přednášek.
Markéta Janošová: Soustředění bylo hodně povedené, asi nejlepší, co jsme kdy měli. Hodně krásného lezení na stěně i na skalách společně s reprezentací ČR. Bylo dobré, že si můžeme navzájem poradit nejen ve své kategorii, ale můžeme si vzít k srdci rady od Adama, který má víc zkušeností, než my všichni dohromady. Vybíral nádherné oblasti, i když zrovna počasí nebylo ideální, a doporučoval krásné cesty. Skály jsou nenahraditelné prostředí pro trénink. Podle mě se všichni snažili, udělat pro nás maximum. Absolvovali jsme přednášky o flossbandingu, dýchání, jógu, při trénincích jsme dostávali rady a na skalách podporu. Škoda jen, že to nebylo delší. Děkuji všem, kdo se na tomto soustředění podíleli.
Přehed hodnotných přelezů:
V oblasti Nassereith
- Jakub Konečný: Hades 9a PP a Fortuna 8b/b+ flash,
- Eliška Adamovská: Fortuna 8b/b+ PP a Uranus 8a+/b PP,
v oblasti Schleier Wasserfall
- Adam Ondra: Orca 9a přelez stylem PP
a cestu Warme Dusche 8c/c+ na OS,
- Markéta Janošová: Damen Chaos 8a+ na flash,
- Adam Adamovský: White Winds 8a+
v oblasti Thalhofergrat
- Adam Adamovský: cestu Zen 8a na OS,
- Markéta Janošová: Zen 8a stylem flash,
v oblasti Zemmschlucht
- Adam Ondra: Zwerg Buns di - 8B flash,
- Jakub Konečné: Nihilist 8A+ flash a Zwerg Buns Di 8B,
v oblasti Monkey Island
- Adam Ondra: Walk The Line 9a,
- Jáchym Cink, Marek Jeliga a Honza Vopat: rychlý přelez cesty Space 8a
Autorkou článku je Alexandra Gendová - trenérka reprezentace a hlavní trenérka VSCM
Autory fotek jsou Petra Adamovská a Jakub Konečný