Je ještě tma. Přesto se vykopem ze spacáků a začnem s obvyklým ranním rituálem. Máme před sebou pár hodin chůze k nástupu, čeká nás 22 délek. I když se nám příliš nechce, musíme spěchat. Odbíháme na záchod na střídačku a dobalujeme matroš.
Poslední rozhodování, co necháme v autě. Je čas vyrazit.
Uprostřed suťovýho pole jsem si uvědomil, že nemám brýle proti slunci. No snad to zvládnu bez nich a slunce bude milosrdný. Lepší, než si zapomenout sedák nebo lezky. Ne, že by se nám to nikdy nestalo. "Nechal jsem v káře peněženku i s Alpenverein kartou," hlásí Ondra v reakci na brejle. Snad to není špatný znamení, bleskne mi hlavou. Blbost, rychle zapudím černou myšlenku.
Čas od času nám kloužou kopyta po šutrech, jak víc a víc stoupáme směrem ke skále. Potkáváme dvojici, co se vrací dolu. Prý je tam sníh a nemají cepín ani mačky. Nabízíme jim jeden na půjčení, ale odmítají a jdou dál. Přejí hodně štěstí a mizí pod námi. Je fakt, že místy je sníh jako šutr, ale zdaleka tak dobře nedrží. Musíme kousek sestoupit, abychom obešli skalní výběžek. Kdybychom měli lyže, tak jsme mohli sjet. Konečně přelézáme na předskalí a už jsme u cíle, vlastně na začátku. Ještě poslední kontrola mapy, jestli jsme u správný cesty. Chvíle dohadování, ale přece jen se shodnem a jde se na to. Přebaluju lana, Ondra se navazuje a navléká matroš na sebe. Máme krásný podmínky a cejtíme se skvěle. Už se nemůžu dočkat svojí dýlky. Začíná super dobrodružství na Serpentinu na Dachstein.
Parťák leze opatrně, ale rychle. Zkušeně zakládá jeden friend za druhým, až dorazí ke štandu. Protahuju se a rychle běžím za ním. Batoh je dost těžký, ale i tak cítím, že mám převahu. To je dobře. Skála krásně drží i na tření. Ve štandu si předáváme presky a zbytek friendů. Jdu na to. "Dej si bacha, je to lezení," varuje Ondra. "Neboj, dám. Nehodlám nic podcenit." Pak ještě hlásí, "měl by tam být nejt".
Co nejt. Našel jsem nový skoby, nejt, a dokonce tutovou smyci v hodinách. Paráda. Cvakám ji a hlásím dolu, "teď už jsem nesmrtelnej". 7 nebo 8 metrů nade mnou vidím štand.
Hledám, kudy mě to pustí, ale nakonec beru chyt a nohama rozpírám v mělkém vhloubení. Čeká mě nepříjemný sokolík s nohama na tření. Musím si odpočinout. Vracím se tak dva metry nad smyci, kde byly dobrý nohy. Dýchám a vyklepávám. Hlásím dolu, že jdu. Beru boční chyt, co jsem prve držel asi třikrát, a chci se za něj vyšvihnout do sokola.
I když s tím člověk počítá, nestihne udělat vůbec nic. Jediný, co můžu dělat, je smířit se s osudem a doufat, že tady nezhebnu. Ozve se křupnutí, ten zvuk je mi povědomej. Batoh mě přetočí na záda. Konečně se let zastaví a já ještě jako takovou tečku křísnu šiškou o skálu. Uff. Visim si 100m nad zemí a bojím se nevyhnutelného. Mrknu se na pravou nohu a nechci tomu věřit. Takovej hnus jsem viděl snad v nějakym béčku. Z nohy mi trčí kotník a konec lýtkový kosti. Normálně si koukám dovnitř mojí nohy. No ty vole. Slyším se, jak řvu.
Během setiny sekundy se mi všechno zhroutilo. "VOLEJ, ONDRÁŠI, PROSÍM TĚ VOLEJ. Mám otevřenou zlomeninu." Řvu, abych si ulevil. Snažim se soustředit na to, co je právě teď důležitý. Z rány kape krev. Naštěstí ne moc. Tepna není zasažená. Nevím proč, ale sundavám si z pokroucený nohy lezečku. Bolí to jako čert. Pokouším se nasadit chodidlo zpět do kloubu, jednou, dvakrát. Bolest je už tak nesnesitelná, že to musím vzdát. Kapky krve kreslí na skálu. Sedím bokem na malé poličce a prohlížím ránu.
"Už jsou na cestě," volá Ondráš. "Jak dlouho?" "15 minut." Super, říkám si, ale čas se vleče. Každá minuta je jako hodina. Poposedávám, jednou si kleknu, ale noha začíná víc krvácet. Musíš vydržet, hlavně sebou nešlehni, říkám si. Nemůžu si stoupnout ani na levou nohu. Zase si odsednu. Víc to teče. Sundavám si smyci přes hlavu a zkouším zavěsit nohu přes rameno. Škrtí to a nepomáhá.
Konečně vidím na obzoru helikoptéru. Ladně se vznáší a přibližuje k masivu. Hledají. Vím, jak to zní nesmyslně, ale prosím je, aby zrychlili. Zuřivě mávám, aby nás co nejdřív našli. Najednou se otočí a letí pryč. Kurva kurva kurva, co to sakra děláš? Prosím tě, vrať se. Křičím na ně, ale spíš jen tak ze zoufalství. 5 minut je naprostý ticho. Odspodu slyším slova útěchy, že se určitě vrátí. Vím, že jo, ale trvá to hrozně dlouho.
Za chvíli, co mi přišla jako hodina, se vrací i se záchranářem na laně. Juknu nad sebe, vrtule skoro brousí stěnu. Natahuju se, co to dá, ale nemůžu dosáhnout. Když pilot zhoupne stroj po druhý, s díky chytám nabízenou ruku. Přicvakávám se k jeho sedáku jeho karabinou, protože mu to v rukavicích moc nejde. Ještě zašroubovat a je to. Teď jsem upnutej mezi skálu a vrtulník. Chlap bere kleště a zkouší přežvejknout obě lana. Nedaří se. Jakoby se snažil stříhat plech nůžkama na nehty. Mírně zafouká vítr, mrknu na vrtuli, ale pilot trvá na tom, že zůstaneme na stejném místě. Pomáhám rozvazovat lano. Je příliš napnutý a uzel zataženej.
I když je venku přes 20 stupňů, klepu se jak drahej pes. Konečně vytahuje nůž a hravě obě lana řeže. Proč to sakra neudělal rovnou? Něco si na mně nacvičuje? Nevím. Kašlu na to. Jsem šťastnej, to nejhorší mám za sebou. Stoupáme a já mávám Ondrovi. Je strašná zima, pode mnou ubíhá krajina. Ale bude to dobrý, musí. Celou dobu myslím na Janu, jak jí to sakra vysvětlím. Snad nezahořkne a pustí mě občas lézt. Nechci měnit lezení za šachovej kroužek.
Přistáváme u parkoviště. Tam už čekají další záchranáři. Vrtulník citlivě klesne a mě přenáší na nosítka. Policajt to všechno fotí. Začínám se klepat, nejde to vůbec kontrolovat. Dostávám v rychlosti sedativa a doktor mě uklidňuje. Mám kliku, že nejsem někde v prdeli, kde by pro mě nepřiletěli. Upadám do hlubokýho spánku a všechno zůstává za mnou.
Doktor odvedl skvělou práci. Sešili mě a dali sádru. Teď o mě pečují jak o vlastního. Je mi líto, že neumím dobře německy. Anglicky personál mluví jen málo, ale to nejdůležitější si rozumíme. Občas se i zasmějem, když někdo řekne něco blbě.
Furt se mi vrací myšlenky, co jsem kde udělal špatně. Urval se se mnou chyt, který byl součástí kompaktní části stěny, vypadal tak spolehlivě. Dobře si pamatuju, jak všechny podezřelý místa oklepávám. Lezem těžší věci než tohle. Zvládnu se ještě někdy postavit ke skále? Karma. Je to prostě jen zkurvená karma. Teď mi musí stačit, že se postavím alespoň na jednu nohu. Tedy za pár dní.
Jdu cvičit. Stoupnu si k posteli a zvedám se na levačce. Hodinu za hodinou, den za dnem. Před očima mám pořád kloub a tmavý místo po chytu.
Serpentina 6+, jižní stěna, Dachstein
Batoh je dost těžký, ale i tak cítím, že mám převahu.
silnej pribeh...drzim ti palce, a posilam trosku motivacni literatury.
Pred rokem a pul jsem blbe spadl na bouldrovce, pretrhal jsem si v koleni co slo, hlavne taky nervy co ridi pohyb chodidla. Mam za sebou pet operaci a furt tou nohou nemuzu hejbat. To me ale nezastavilo, lezu lip nez predtim a na podzim se chystame na bigwall do Italie.
Dri jako blazen a poslouchej doktory a fyzioterapeuty...obcas ti lidi vedi o cem mluvi. Jediny cemu nesmis verit je, kdyby ti nekno nekdy rekl, ze neco nebudes moct delat...me rikali, ze na sport muzu zapomenout, po mesici mi rikali ze mozna budu jezdit na kole a teprve po pul roce jim doslo, ze budu zase lizt.
začínám číst a říkám si, že bych se konečně vytratil na chvíli ze sportovek a vysápal si nějakou lehčí vícedélku. V půlce článku mě mrazí, ke konci mi začíná být špatně. :)
začínám číst a říkám si, že bych se konečně vytratil na chvíli ze sportovek a vysápal si nějakou lehčí vícedélku. V půlce článku mě mrazí, ke konci mi začíná být špatně. :)
Kulichu díky za otevřené sdílení takového příběhu, včetně strachu. Říkám si, že je dobré číst i o takových zážitcích z lezení a poučit se z nich. Ale hned na to mě napadá, co se tentokrát vlastně poučit? Zdá se, že jištění jsi měl (nebo bylo už daleko)? Prsák by pomohl? Nebo šlo prostě o blbé trefení stěny při dopadu do lana?
Je něco, co bys příště udělal jinak?
Jako motivace při léčbě (a nejen při ní) by mohla posloužit kniha Spiderman od Alaina Roberta. Nevím, jestli je i v češtině, ale píše v ní, jak mu lékaři po pádu předvídali, že nebude ani chodit natož lézt, a on jim svou vůlí slušně vyčistil zrak! Cvičil, až přitom řval bolestí, už na lůžku. Řekl si, že dá 700 shybů za hodinu... a dal a leze dál.
Tak oni lékaři pacienta připravují na nejhorší, případně je to to, co autor knihy (logicky) v knize pro větší drama uvede (a kdoví,jestli je to vůbec pravda, to by se k tomu museli spíš vyjádřit ti lékaři). Každopádně pochybuji, že by jim vytřel zrak (vyčistil oči?) Lékaři jsou zvyklí fakt na hodně. A vůbec stavět věc takhle konfrontačně - udravil jsem se = vytřel jsem lékařům zrak - je z prominutím dost debilní. Jako by byl nějakej boj pacient vsw. lékař, ne spolupráce.
ono je to tak, že lékař zprvu považuje pacienta za průměrný vzorek populace a prognozu výsledku léčby staví na tomto předpokladu, a průměrný vzorek populace je lempl líná ulhaná. průměrný pacient hned jak vypajdá před špitál tak pálí jednu od druhé, chlastá, žere hnusy, čumí na bednu, zapomíná zobat, nečte příbalové letáky a necvičí a nerehabilituje (tedy když s ním někdo hejbe tak to jako jo, do vířivky na pojišťovnu, to si lehne, ale že by cvičil sám doma, to né).
Lékař ví, že to může dopadnout různě a každý výsledek má nějakou pravděpodobnost, ale není věštec, takže ví, že výsledek dopředu nezná. Nestanovuje tedy pacienta jako průměr populace, počítá se všemi možnostmi. Pacientovi třeba vyjmenuje možnosti, jak to může dopadnout, ten pak často prezentuje ostatním jen tu nejhorší.
Netvrdím, že se tací lékaři nenajdou. Lidi ale slova lékařů s oblibou zkreslují, (neříkám, že schválně, ale přijde mi, že ve společnosti ČR panuje vůči lékařům obecně jistá neláska :) Jiní lidi zase chtějí vypadat jako velcí hrdinové "doktor říkal, že asi nebudu chodit, ale já mu vytřel zrak".
Tvůj názor na průměrného člena populace je podle mě přemrštěně negativní.
P.S. výše koukám jsem napsal z prominutím, tedy oprava - s prominutím
Oni hlavně doktoři málo komunikují a vysvětlují (asi taky na to mají málo času). Spadl jsem na písku a blbě dopadl na patu.
Doktor: "Máte to zlomený, sice celkem dobře, ale i tak pro Vás léto Vás skončilo, tady jsou berle, nashle. Další prosím."
Říkal jsem si, že doktor straší a plánoval, jak za měsíc budu chodit a za další měsíc lézt. Předevčírem jsem oslavil 3 měsíce o berlích a doufám, že příští týden rentgen dopadne dobře a začnu to rozhýbávat.
Chápu, že varianty jsou různé a doktor neví, ale kdybych aspoň v tom květnu věděl, že srpen je bez šance a září třeba na 50%, můžu se nějak podle toho zařídit. Zatím kdykoliv jsem se zeptal, dostal jsem další prášky nebo injekce, ale odpověď ne.
Jasne, kdyz maji lekari na starost nesportovne vyhlizejici typ s mizernou stavbou tela, tak k nemu budou pristupovat trochu jinak nez uz ke od pohledu sportovne ladenemu cloveku.
Kazdopadne vetsina lekaru rika, ze podobny uraz se bezne leci tu a tu dobu a lecba vetsinou dopadne tak a tak. Jak si to pacient vztahne na svoji osobu a jak s ohledem na sva specifika ziska relevantni udaje od lekare, je na nem. Navic ucinek a vysledek lecby neni pri dnesnich znalostech jen deterministicky, ale taky stochasticky a nelze ho stoprocentne predikovat.
Mimochodem, hodne lekaru i fyzioterapeutu ti rekne, ze casto je problem zcela opacny nez tu nastinujes. Ze dost velke procento lidi ma tendence rehabilitace prehanet. To je silne kontraproduktivni.
Rehabilituj s rozvahou, hojici proces zasadne neurychlis. Ja mel zlomeninu kotniku spojenou s vykloubenim. Za mesic a pul mi dovolili se postavit plnou vahou. Za 7 mesicu první lezeni v horach (1 hodina nástup, 300m lezení). Pak za další měsíc další lezení v horách (2 hodiny nástup 500m lezení). To druhý lezení v horách jsem přehnal a rehabilitace se vrátila o několik měsíců zpět. Z dnešního pohledu bych lezení v horách nechal až na další rok po úplném zhojení.
Pekny pribeh... Koukal jsem na tu fotku a skoro to vypada jako by se kost nezlomila ale jen vykloubila a konec vykouk ven? Drzim palce at rychle srustas..
Ahoj prajem ti skoré uzdravenie a zotavenie. Svojim príbehom nám pripomínaš že aj toto je o lezení. Zaujímalo by ma z hľadiska metodiky, či si neurobil niečo čo by pád zmiernilo, napr. či si mal prsák a pod..
ďakujem .
Vlado
Vrtulník byl na místě za 20 minut, což byl i původní odhad záchranářů. Komunikovali jsme, noha krvácela minimálně, vyhodnotili jsme jako nejlepší prostě počkat. Kdyby Kulich po pádu nereagoval, snažil bych se k němu samozřejmě co nejrychleji dostat (neměli jsme vizuální kontakt,byl po pádu za hranou)
zrovna na tuhle cestu jsem si vždycky tajně myslel že až se jako trošku naučím lézt (tedy, po sedmadvaceti letech nějaké pronikavé zlepšení neočekávám). má to pověst hezké slušně jištěné cesty v pevné skále s hojnými ale krátkými těžkými misty.
pád po ulomení chytu nebo stupu je vždycky nekontrolovatelný a není to žádné odskočení, a nemusíš letět nijak daleko a hluboko. držím palce ať to srůstá.
a vrtulníkáři jsou frajeři, ta stěna je zatraceně strmá. skoro abychom opravili letitou poučku o podvěsu a šedesáti stupních.
Ta uz asi dost dlouho diky moderni technice neplati. Na vlastni kuzi jsem u situace, kdy vrtulnik se zavesenymi zachranari zachranoval na standu, kde nad nami byla mirna previsla stena.
S tím vrtulníkem souhlasím, stěnu jsem jen vidět ze stran a shora, ale když by se mě někdo zeptal, jestlí v ní může zasáhnout vrtulník, tak bych řekl, že pouze raketama nebo gatlingem...
"Musím si odpočinout. Vracím se tak dva metry nad smyci, kde byly dobrý nohy. Dýchám a vyklepávám. Hlásím dolu, že jdu. Beru boční chyt, co jsem prve držel asi třikrát, a chci se za něj vyšvihnout do sokola."
asi bych se bal volat su nesmrtelnej, povercivost :)
lizt jeden flek vickrat tak hold mas pak smulu a vylomis. dobre beru ze nic nejde hned, ale priznejme si ze timhle tomu des na proti.
silove mit nad cestou takovou prevahu, preburacis ji a nic se nestalo. Treba vytrvalostne si nemel dle popisu. mozna ze kontrolovanej od skok kdyz se seknes a nebo ti dojde je lepsi nez tohle..
par krat se mi uz stalo ze jsem neco urval, ale pac su posera hlidam si na vícedelce a pisku druhou ruku,teziste v nohach. Kdyz vse mam jen na jedne su nervozni ze me druha nezachrani. Zvlast kdyz nemam nohy na kontra proti rotaci. Pises to ze se dost v klidu se heverovat v rozchrastu za jednu se spatnyma nohama.
Hlavne ze si v poradku a clanek peknej. Fotka nechutna :) hlavne hlavu vzhuru stat se muze vzdy a cvicit jak pisou ostatni dle pokynu a nad ramec v rozumne mire. taky mi doktroi rekli jak neco nepujde, ale nakonec to slo. akorad jsem jim delal vrasky s objemem rehabilitace. nastesti to vydrzelo, dnes bych sel na polovinu pres doporuceni ne na 1x tolik :D
a prave proto ze to ma tisic prelezu se tam nic neulamuje?
kazdy sveho stesti strujce. neni to napadani autora ani znevazovani, jen priklad ze asi mohl dopadnout lip mit treba vic vytrvalosti. ulomit to mohl druhej a sednout si do lana v klidku.
nekolikrate jsem neco urval pod nohou a pod rukou, ale vzdy se stestim ze me zachranilo teziste s druhou nahradni zachranou.
ano, kdyz jsem prasil v uplnem zacatku a lezl jak slon, utrhl jsem nohou kusanec skaly. mel jsem dobre cvaknuto a pohoda, ale mohl jsem si za to sam. nekompakt a lezl jsem jak slon. Vse zarvat na vic nebylo.
vic se mi vzdy vyplatilo lezt jak na pisku, nic nezatezovat a jak ve skorapce vsude. porad odlehcovat exponovanym mistum. vetsinou nic neulomim. cesta co bych rval a lamal otocim a nelezu, nema na ni potrebnou silu, tzn lehkost pohybu. jeste bych ji doprasil ulamanim dalsim lezcum.
Nerikam, ze neulamuje, ale ze pravdepodobnost, ze se s tebou ulomi pevny chyt, kdyz ho pouzijes vicekrat se skoro nemeni (viz analogie se Sportkou). Ten primarni rizikovy faktor je samotne lezeni, ne fakt, ze pouzil nejaky pevny chyt vicekrat, to uz marginalie.
Wtf! Lezes vubec? Vzdyt obe ruce na sokola, nohy na treni proti a par rychlejch prehmatnuti je preci uplne typickej krok v takovejch koutovejch lehce previslejch ctyrkopetkach.
Kdyz se ti vylomi kus sokola co zrovna drzis pri prehmatavani, tak proste startujes s vetsi ci mensi rotaci, podle toho jak sikovne si mel nohy, ale udelas tim leda prd.
Jak to chces resit jinak? Oblizt okolo za 8?
Vytrvalost ani síla problém nebyly, na to Kulicha moc dobře znám. :) A to burácení? Nevím, my teda v horách neburácíme. Spíš se snažíme vždy držet optimální směr a když si nejsme jistý, tak se třeba vrátíme, vyklepneme a znovu rozhodneme kudy dál. Dobrý znamení třeba je, když zjistíš, že děláš v 6kový dýlce kroky za 7+. Ale každej samozřejmě leze jinak.
To je samozřejmě dobré pravidlo. Na horách s rozvahou. Není nic horšího než zbloudit do těžkého nebo rozřachtaného terénu z kterého se pak blbě vrací. Předpokládám, že pisatel "jdete zranění naproti" toho v horách moc nenalezl.
Vytrvalost ani síla problém nebyly, na to Kulicha moc dobře znám. :) A to burácení? Nevím, my teda v horách neburácíme. Spíš se snažíme vždy držet optimální směr a když si nejsme jistý, tak se třeba vrátíme, vyklepneme a znovu rozhodneme kudy dál. Dobrý znamení třeba je, když zjistíš, že děláš v 6kový dýlce kroky za 7+. Ale každej samozřejmě leze jinak.
Vytrvalost ani síla problém nebyly, na to Kulicha moc dobře znám. :) A to burácení? Nevím, my teda v horách neburácíme. Spíš se snažíme vždy držet optimální směr a když si nejsme jistý, tak se třeba vrátíme, vyklepneme a znovu rozhodneme kudy dál. Dobrý znamení třeba je, když zjistíš, že děláš v 6kový dýlce kroky za 7+. Ale každej samozřejmě leze jinak.
Tak nevím milý anonyme, ale jak si hlídáte druhou ruku v momentě, kdy s ní chcete přesáhnout do dalšího chytu? Udržíte se nohama v kolmém nebo převislém? Poučte nás, prosím! A když tedy kontrolovaně odskakujete do smyce místo slézání, nejdete tím naproti průseru s urvanou smycí? Co je pak lepší? Po bitvě bývá hodně generálů. Pěkný den! A Kulichovi přeju úspěšné uzdravení a motivaci k dalším výletům na skály!
Tak se zapomenutými brýlemi se to nehezky vyřešilo... Pěkný článek, jak už psal někdo výše, je nutné si při lezení stále uvědomovat, jak blízko je člověk k průšvihu. Přeji brzké uzdravení!
Měl jsem podobný úraz v Tatrách před 10 lety,noha mi zůstala ve spáře a kotník to odnesl hodně podobně.V Popradě byli taky borci.Dnes zase lezu ale už to není ono.
Bylo nutne to sroubovat? Nebo jen navraceni vseho do puvodni polohy, zasiti a fixace? Pokud to druhe, mohlo by to se to dat do poradku relativne rychle.
Tak to zklamu, to rozumis spatne ty... Ono cestina je bohaty jazyk a je dobre k nemu tak i pristupovat ;) Ale chapu, ze bojovat se zazitymi vzorci v hlave, je extra tezke.
V podstatě evidentní problém s vnímáním vnějšího světa, zkreslený vlastním očekáváním. V určité míře to děláme nepřetržitě všichni, ale tohle co předvádíš je už trochu křiklavě za hranou. Projekce se tomu říká, kdybys to chtěl odborně.
Máš pravdu, sorry. Každopádně, s tím odpovídáním jsi to trochu přehnal, tazateli. Projekce je úplně normální, to není žádná nemoc; takže to co jsem předved za hranou není.
Jo, jo, prostě lezení není fakt legranda... Mě zůstal v ruce a pak na hlavě pomalu metrákový, čedičový balvan z hrany na sypací skále Káčov u Mnichova Hradiště, hnus, neřízený držkopád je fakt na palici. Naštěstí jsem byl pouze dotlučený, i když letba byla určitě kolem 15 m a já zůstal viset na posledním vklíněnci. S manžou jsem se sotva dobelhal na vlak do Mnicháče. Potom znovu lezení s hodně velkým přemáháním hlavového morálu.
Jinak lezení vícedélek s báglem na zádech a blembákem na hlavě je pocuc. Nevím, jak to děláte vy ostatní, ale při každém obhlížení cesty nahoru mi blembák narazí do vršku báglu, zajede do očí a to jsem fakt v Jiříkově vidění. Asi není nad to, nechat všechno na Terce nebo Zbojárně a jít si zalízt na pohodku, na lehko, vratka odpoledne na pivko a cígo, žádná masáž štreka do dalšího údolí, mít dvacku na zádech a dokazovat si, jak mi hercna ještě funguje, což jsem taky dost rád provozoval.
Přeji, fakt přeji brzké uzdravení a žádné zdravotní komplikace. A jak píší hošani, neposlouchat opatrnické zvěsti doktorů a nedat se, páč všechno je na každém z nás!
pokud ti blemba vzadu narazi do baglu, kdyz zvednes hlavu, tak mas spatny batoh... Na lezeni a do hor pohledej 30-40L a souasne ho otestuj
a na lezeni nebal az po strechu.
Ja se zas snazim lezt vse hodne nalehko. Tzn vse do jednoho batohu, ktery si stridame (nese vzdy druholezec). Nejobjemnejsi jsou boty a ty si kazdy privazeme na sedak, pokud se nesestupuje slanenim a musime je tahat.
S batohem na prvnim je to opruz, ale je jasne, ze jsou cesty, kde se tomu asi nevyhnes.
My jsme postupne presli k minimalismu. V horoskole kazdy taha tezky batoh a je to naprd. To mu vydrzi par dalsich cest. S rostoucimi cisly pak zjisti, ze to moc nejde, a nebo ze to je extremne vystavujici a tezkopadne.
Ted bereme co nejmene veci do ultralehkeho batuzku jen pro spolulezce. Mimo povinou vybavu, bereme hadry a boty na sestup, ve vylehcenych verzich, snadno sbalitelnych. Stene tak u jidla netahame zadnou nevyzivnou vahu. Vyuzivame toho, ze diku tomu se da postupovat velmi rychle a s mensi unavou. Ono stejne s rostoucimi cisly (pro me v horach vse nad kontinualni 6+ - 7) je ten batoh pro prvolezce fakt peklo. I v lehcich cestach to sakra minimalizuje unavu, vystavenost u prvolezce.
Smůla. Moc pěkně jsi to popsal - zažil jsem podobnou story před měsícem ve Wilder Kaiseru, Fleischbank. Pětková vícedélka, druhý den lezecké dovolené. Čtvrtá délka, 5 metrů nad třetím nýtem, přechod z komína na pilířek, lehce přituhuje, ale už jsem u nýtu a chystám cvaknout. Najednou letím i s blokem. Proč já idiot jsem nezaložil, lehký terén, asi bych tam něco našel. Pozdě. Člověk se furt učí. 8x fraktura v zápěstí a lokti, naštěstí bez otevřené zlomeniny, kosti zůstaly tam, kde mají být, takže nadějná prognóza. Záchranáři i doktoři jsou frajeři, dokonalá práce - hluboce smekám. Video https://www.youtube.com/watch?v=xlwOoxo3RUo
To je přesně ono, pokud se člověku dobře leze, chytne dobrý rytmus cesty, tak co by se zakládalo, odlezy na vícedélkách 5-10 m žádný problém. Nesmí to ovšem rupnout... Pamatuji si z nějakého článku nebo snad knihy, že Joska Smítka nelenil a zakládal na pískovci i na dvojce, why not?!?
Lezli jsme s parťákem před rokem. Krásná,vyvážená, těžší cesta v pevným matroši.Autor měl prostě smůlu. Přeji brzké uzdravení. Hlášky typu "jsem nesmrtelnej" do hor nepatří. Naopak respekt z každé cesty ano, ve vícedélce to platí dvojnásob.
Ještě že jsi poučil. Hned to všichni budeme brát seriozněji.
Pro autora článku - pěkně v tempu, s citem pro slova a stavbu vět (i přes ten prožitek). A ta lehká marlowovština tam sedne, i když to některé zjevně pobuřuje. Poradil bych psát.
Ano doktorska péče je ruzna jako jsou ruzni třeba malíři nebo jina odvedvi.Dost zaleži ke komu se dostanes.Jestli nekoho znas.Obecne to v Praze pokud nekoho neznas stoji za prd.Dop. třeba Holibka tez horolezec,Krivohlavek-
Liberec,Boleslav- Kutaček,Śochman-horolezec.tem patři muj a mých znamých dik.Tak se drž a brzo na laně.
Právě. Obecně neznamená jednotlivci. Obecně znamená většina, to dobře chápu. Jen jsi napsal kravinu, tak jsem se tě dovolil na to upozornit. Vidím, že jsi nepochopil nic. Což jsem ale, vzhledem k tvému úvodnímu příspěvku, docela čekal.
Omluva by byla na místě, kdyby ses mě dotkl, to se ale nestalo. Omlouvat se někomu s jistotou, že ses dotkl jeho ega - to je z tvé strany drzost. Protože nemůžeš druihému vidět do hlavy. Píše se to takhle: promiň, jestli jsem se tě dotknul.
To bude dobrý,já si dolámal kotník podobně. Ve Svatém Jánu na Dušičkový stěně, cesta Vánoční. Pár metrů nad kruhem mi zůstal v ruce chyt, když jsem dolézal na polici. Pád po zádech, kámoš mi ze štandu v pohodě chytil ale cestou jsem zřejmě zavadil levou nohou o poličku a zlomil si kotník tak, že jsem se díval na podrážku lezečky. Spustil mi na zem, já se doplazil dolů k chatám a chataři mi hodili autem do Vinohradský nemocnice. Předtím do mě ještě nalili rum, aby to tak nebolelo :-)Operace a pět měsíců hojení, stalo se to v lednu a v červnu už jsem lezl v Řeži Břízkovou.Byl jsem mladej,je to už spoustu let, dneska by to asi tak dobře nešlo.
Čau, já jsem tam zrovna ten den byl ještě s jedním kamarádem a taky jsme potkali ten pár co to vzdali kvůli cepínu a mačkám. Lezli jsme zrovna faratu Johan a najednou jsme slišeli zřejmě tebe. Ten vrtulník tam byl snad za 2 minuty. Jsem rád, že jsi OK. Měj se a snad se to zhojí a ty budeš zase lézt.
Předpokládám že měl pojištění od Alpenvereinu. Nic jiného do Alp ani nemá cenu, jinak by asi ještě řešil, jak splatí statisíce za vrtulník a nemocnici...
...akorát tu pojistku v Alpách nikdo nezná. Takže si ji horské služby apod. napřed ověřují. Na rozdíl od známého Alpenvereinu.
Je samozřejmě pravda, že veškerou lékařskou péči máš v Evropě hrazenou z tvé české zdravotní daně (které se z maskovacích důvodů říká zdravotní pojištění).
Ano mám. Ve dvou případech drobných úrazů. Samozřejmě v případě velkých úrazů se nikdo na nic neptá a polomrtvolu vezou na operaci.
Jednou v Šamonicích na zamrzlé sjezdovce svážela horská služba zlomeniny jednu za druhou - část na mezistanici lanovky a část rovnou vrtulníkama do nemocnic. Na mezistanici jsem pozoroval, jak třídili lid - všechny alpenvereiny ošetřovali hned a bez ptaní, pak také nějaké místňáky s žabožroutskými kartičkami, a zbytek si ověřovali přes telefon někam na svoji centrálu.
Jindy v polských Krkonoších, paní v letech vyrazila s partou na ledovato-sněhovou cestu do Soví doliny. Měla nějakou nevolnost, jestli jsem dobře vyrozuměl, tak od srdce. Lékař (záchranář?) po ní chtěl doklady, že si ověří u policie totožnost. Vytáhla alpenverein, nic neověřovali a už jí naložili do kanadských saní a frčela.
Hezká historka, tak do Ženy a život.. To si jako nad nimi stál a díval ses jim přes rameno a poslouchal hovory a díky své znalosti francouzštiny sis je přeložil? Nebo jak si to zjistil. Vcelku mě i baví ten popis. Až má člověk pocit, že si byl na příjmu na traumatologii v nemocnici a ne jen na stanici lanovky, u které byla namrzlá sjezdovka. A teď s fakty ven, kolik těch lidí a při jak dlouhém časovém období si na té mezistanici napozoroval?
K původnímu tématu. Byl jsem v cizině přímo či nepřímo u 4 nehod. Nás se tedy neptali ani u ne tak závažných úrazů. Vše se řešilo až mnohem později.
Ono taky není důvod, buď cáluje pojišťovna nebo si to cáluješ sám. Zachranáři si vždy cestu ke svým penězům najdou. Rakušáci např. mívali ve zvyku využívat na pokrytí jejich služeb naše exekutory.
Historka Žena a život: Grand Montets, jedním ze zraněných byl můj synek, s dalšími zraněnými jsme pak jeli dolů lanovkou, na někoho už čekala sanitka, my jsme dostali xeroxovaný plánek, jak se pěšky dostat k doktorovi v Argentiére, kde jsme se pak setkali s dalšími dvěma zraněnými lyžaři. Byl to príma den. Začátek května, francouzské prázdniny začaly, den před tím teplo, po ránu všechno umrzlo. Když došly francouzské helikoptéry, začaly přilétat jejich švýcarští kolegové. Stačí jako popis?
Hehehehe pokud Tě to opravdu zajímá. Mě opravdu nikdy žádná horská služba nezachraňovala, to si můžeš být jistá. I když jsem k tomu neměl před dvěma roky daleko na Dachsteinu, kde jsem si zlomil nohu goo.gl/6K6675
Jinak jsem vloni telefonicky pomáhal řešit záchranku s bivakem z glocknerského hřebene nad Myayerlrampe goo.gl/2fsvcK
Taky jsem byl vloni u toho, když v našem oddíle zachraňovali dva lezce po bivaku a ztrátě orientace na sestupu ze Žluté hrany na Tre Cime.
Dříve nějaké tatranské záchranky. Zvláště dobře si pamatuji na rozbitou Vlastovu hlavu ve Slavkovské galérii popsanou tady na Lezci goo.gl/2LEWRJ
Taky druhý synek si udělal před pár lety něco ve freeridu v Marillevě. Vykloubil si koleno, měl ho úplně do pravého úhlu, když mu zajela lyže do hluboké šlápoty ve sněhu, ale byl mladej, tak mu to neprasklo. Následoval svoz do údolí, doktor, nemocnice, sádra, odvoz do Čech.
Nějaké drobné pomoci několikrát v Alpách během záchranek cizích horolezců a lyžařů.
První pomoc a záchrana a přivolání pomoci v Krkonoších, když matka dostala srdeční záchvat na Krakonošově snídani, nefungovaly mobily, přítomní Poláci se nebyli schopni domluvit s českou dcerou a sanitka se nemohla dostat kvůli silné vrstvě sněhu a horská služba kvůli místy odtálému sněhu na silničce.
Atd...
Jo, za horolezecký život toho člověk stihne tolik, že ani sám nechce.
Se zlomenou nohou? To si nedovedu prestavit. Jedine, ze by to nebyla zlomena noha, ale prst ci nejake ty kustky, o kterych casto lide ani nekolik dnu nevedi, ze s nimi neco maji.
TWL Turku už s tím 3 roky opakovaným blábolem přestaň. Kolik Ti za tuhle agitaci Alpenverein platí? Kde jsi zjistil, že UNIQA, rakouská pojišťovna, od který je ta kartička přes ČHS a přes kterou býval roky pojištěný i AV, je u rakouských záchranářů málo známá?
Všechny pojistky jsou "zdravotní".
Jedině AV umožňuje transport z kopce i bez zdravotní indikace (ztráta lana, rozpadlá mačka, technické obtíže, změna počasí...).
Ach jo ... co trochu prehledu pred sirenim pycovin :(. K te zachrance bez zraneni. U CHS je to takhle ....
OTAZKA?Vztahuje se pojištění UNIQA na záchrannou akci i v případě, že nikdo není zraněný?
Odpověď: Ano, vztahuje, pokud záchranná akce byla potřebná k „odvrácení vzniku bezprostředně hrozící pojistné události“ např. při náhlém zhoršení podmínek, ztrátě horolezeckého vybavení nutného k dokončení výstupu, vyčerpání apod. V takovém případě je limit na záchrannou akci 600 tis. Kč, při zranění platí vyšší limit - 2 mil. Kč.
Trochu samostatnosti Pani Horolezci, ale co uz ...
Kumulovaný limit pro léčebné výlohy a asistenční služby je 2 mil. Kč
V asistenčních službách jsou vždy zahrnuté záchranné práce (horská služba, vrtulník) s pojistnou částkou 600 tisíc Kč. Pokud je záchranná práce spojena s jakýmkoli lékařským zásahem, poskytuje se plnění i z pojištění léčebných výloh a pojistná částka na záchranu se navyšuje až do limitu pojistného plnění 2 mil. Kč.
Zhoda je čisto náhodná. Naozaj som chcel vedieť, či finančné krytie nemocničného ošetrenia/hospitalizácie je v prípade AV dostatočné, a či nie je potrebné sa dopoistiť.
Nemám vedomosti či na prípadné vyšetrenia v Nemecku, Švajčiarsku atď. ako napr. CT alebo magnetická rezonancia, resp. použitie titánových šróbov "stačí kartička VZP".
Obecne ti v EU karticka VZP poskytuje narok na stejne osetreni jako rezidentovi daneho statu ve statnim zdravotnickem zarizeni. Nekde, napr. ve Francii, je pomerne velka spolucast, kterou ti pokryje bud cestovni pripojisteni nebo AV/CHS. AV/CHS pojisteni je potreba na zachranku a transport a tam je vyse dostatecna. Podle me idealni kombinace VZP+AV+cestovni pripojisteni napr. k bankovni karte.
Ahoj, díky všem za reakce. Vrátil jsem se konečně domu. Bohužel přes Vinohradskou.
Pár informací k hospitalizaci a zranění.
Klasifikace zranění zní takto: otevřená luxace TC kloubu.
Operatér ve Schladmingu usadil zpět kotník, tam kde ho tělo očekává a sešil vazy. Tady bych se rád pozastavil. Prý se to běžně nedělá, protože buď srostou samy nebo se šijí až následně, pokud je to nezbytně nutné. Když jsem se ptal na důvod, tak je to proto, že je to náročná mikrochirurgie. Dál jsem nepátral. Nic méně jsem z toho vyvodil, že se tímto úkonem v našich zeměpisných šířkách nikdo nechce zabývat.
Po přijetí do Vinohradské nemocnice jsem si vyslechl několik negativních reakcí na typ sádry, kterou mi udělali ve Schladmingu. Což pochopitelně mělo za následek předělání ihned na místě.
Rozloučil jsem se s lehkou prodyšnou sádrou, která se dala lehce rozevřít a nikde neškrtila a přivítal novou sádru typu L. Ta spočívala v ofačování nohy několika vrstvami obinadla s přiložením vrstvy sádry odspodu. Vytvořila tak písmeno L od kolene počínaje, přes lýtku až ke konečkům prstů. Z bočních stran dolní části končetiny totéž. Nakonec tu část nohy opět převázáli několika vrstvami obinadla. Nyní mám nohu v pořádnym svetru, který váží určitě přes 2 kg, ale konečně nepohnu ani prsty a k ráně nemůže žádný vzduch. Doufám tedy, že se noha stihla zotavit ještě v Rakousku. Tady už to nebude mít tak lehký.
Info k pojištění: ČHS trio plus nějaký doplňkový pojištění co mám soukromě.
Pojistnou událost jsem ihned ještě ze špitálu nahlásil na UNIQA pojišťovnu, která je partnerem ČHS. Napsal jsem jim i kontakt na špitál, aby se mohli domlouvat přímo. I mě každý den volali a ptali se. Teď už jen poslat jim všechno poštou a snad to všechno uhradí.
ZDAREC! BYLI JSME TAM, KDYŽ SE TI TO PŘICHOMEJTLO. Slyšeli jsme tě řvát a sledovali tvou záchranu. Nejdřív jsem si myslel, že tam leze Adam Ondra nějakou svoji rekordní cestu a že se u toho hecuje. A pak jsem pochopil, o co jde. No fakt v tom článku nekecáš, ten tvůj řev docela mrazil. Muselo tě to brutálně bolet. Myslím, že každý, kdo měl něco zlomené, tak ví :-((( aaaau! Volali jsme na vás, jestli nepotřebujete pomoct, komunikoval myslím tvůj parťák, s tím, že už máte potvrzenou záchranu. Ty jsi byl asi trochu v šoku. Snažili jsme se ukazovat směr záchrany tomu vrtulníku, ale taky mne překvapilo, že docela hledali. Byli jsme dole na suti tak 300m od vás a čekali, jestli nebude něco potřeba. Pošli mi kontakt na zajda1975@centrum.cz pošlu ti fotky tvé záchrany. Sem to dávat nechci. Ten zásah záchranářů byl docela umění, on tou vrtulí fakt tu skálu skoro brousil. Stěna měla tak 75 – 80 stupňů? Podařilo se mu to až na podruhé, musel jít na podruhé výš, aby k tobě toho záchranáře dostal. Myslím, že jsi měl hodně velké štěstí, že nebyl silný vítr a mohli do toho jít. Ale asi to umí, ten vrtulník tam byl při záchraně jak přikovanej, a měl toho záchranáře na hodně dlouhým laně. Když tě nabrali, říkali jsme si, že ti musí být hodně velká kosa při tom letu na laně. Pak mne potěšilo, že přiletěli ještě pro tvého parťáka, ale on to odmítnul a šel po slanění hrdě po svých. Potkali jsme se pak dole na suti. No, myslím, že jsme byli všichni trošku jak po návratu z kina po hororovým filmu, ani mne nenapadlo mu dát kontakt. My jsme pak šli Steinerweg, upřímně, nechci zlehčovat tvé dost brutus zranění, ona ta neretušovaná fotka tvého kotníku mluví za vše, ale klobouk dolů taky před Barčou, mojí výbornou spolulezkyní, že to dokázala rozdýchat a jít do toho. My jsme si pak kontrolovali celou cestu všechno snad 5x, každou karabinu, skobu, chyt, stup. Jistili jsme i dvojkovej choďák. Pořád jsme slyšeli ten tvůj řev a vrtulník. Však jsme lezli jak šneci, nedali jsme to za den a nakonec jsme museli přespat ve stěně v takovým výklenku. V podvečer se mne Barča zeptala: „Co myslíš, jak mu je?“ Tak jsem ji uklidňoval, že jsi určitě v pohodě, jsi zoperovanej nějakým zodpovědným super sympatickým Her Doktorem z hor jako byl v tom seriálu a ještě se možná na ten seriál díváš v rakouský televizi na pokoji (verze pro Barču) a frčíš na nějakých superzápaďáckých patácích a večeři ti nosí takový ty echtovní rakouský sestřičky v krojích (verze pro mne)  A pak na nás v noci přišla bouřka, blesky, šutry kolem nás lítaly o sto šest a to už byla zase naše story. U nás nakonec v pohodě, i když o fous. Nahoře blesk vyrval feratu aji s cca kubíkem skály. Jsem se pak dole v autě musel podívat do zrcátka, jestli jsem nezešedivěl (otázka jestli víc ze tvého kotníku nebo z té bouřky, bylo to tak 50/50) Tak se dej brzy do kupy a lezení, dalším zážitkům, tvé zotavující se haksně s respektem k horám ZDAR! Zajda
ve steinerovi jsem přespal před osmnácti lety, a bylo jasno, bezvětrno a děsná kosa. ta večerní bouřka ve stěně, to musel bejt silnej zážitek, byli jsme o pár kilometrů vedle na werfenerhütte, a jenom dojít přes terasu na hajzlík vyžadovalo silné odhodlání.
Diky za informace. Rozdilny pristup lekaru vychazi hlavne z rozdilne skoly, ale neda se rici, ze jedno nebo druhe je spatne. Co se tyka znemozneni pristupu k rane, tak infekce v rane je fakt hnus a tohle je jedna z cest jak omezit riziko.
Tak at jde lecba rychle!
ještě k těm pojistkám v horách. Nevím jak funguje ČHS přes Uniqu, ale já už mám roky OEAV pojištění a když mě v roce 2010 stahoval vrtulník pro urvané vazy v koleni a kotníku a na dvakrát mě letecky převáželi do špitálu, nikdo se na pojištění neptal, až v nemocnici. A stejně mi potom domů do ČR přišla faktura za leteckou záchranu na cca 270tisíc Kč a za ošetření už nevím na kolik tisíc....všem jsme s berlemi a sádrou po stehno řešila během 3 měsíců běháním mezi Alpy.net, se kterými jsme řešila úhradu pře Alpenverein a mezi VZP, kteří se zdráhali proplatit rakouské nemocnici náklady na ošetření v nemocnici....a mezi tím mi začaly chodit rakosuké exekuční upomínky kvůli nezaplaceným fakturám....tak te děs, běs, zkušenost s následným řešení "plnění pojstné události" fakt hrozná....
Registrace
Metodika
lezec.cz
Je ještě tma. Přesto se vykopem ze spacáků a začnem s obvyklým ranním rituálem. Máme před sebou pár hodin chůze k nástupu, čeká nás 22 délek. I když se nám příliš nechce, musíme spěchat. Odbíháme na záchod na střídačku a dobalujeme matroš. 
foto - zraněný kotník - needitovaná verze
GPS a mapové aplikace