Sraz party ze školy ve Švýcarsku je nádherná myšlenka, ale je fajn, když se narozeninový mejdan spojí s další aktivitou. Jitka byla na kopci jednou, Láďa bude mít premiéru.

Vybrali jsme skupinu Allalin s tím, že Weissmies je v „docházkové“ vzdálenosti, takže plán lze operativně upravit.

Saas Fee

Jiná země uprostřed Švýcarska. Když se zde ubytujete na 2 a více nocí, stáváte se „občanem“ „Republiky Saas Fee“. V rámci „občanského průkazu“ (Bürgerpass) máte možnost využívat zdarma autobusy a lanovky v oblasti - Metro Alpin je třeba jednou zaplatit (jízdenka Metro Plus a upgradovat Bürgerpass), pak můžete i na Mittelallalin kolikrát chcete. Než vyrazíte z domova, ověřte si, v kolik jede první „horolezecká“ lanovka. Jezdí v 6:00, ale my měli smůlu, v 6:00 jela až od soboty dál. To sebere čas potřebný na delší túru. V Saas Fee si uvědomíte ale i další rozdíly proti jiným oblastem: lidé jsou zde vstřícnější, vlídnější, usměvavější, cítíte se tu víc doma a víc v pohodě, než v jiných oblastech …


Místo čtyřtisícovky trek po tenkém ledě

Měli jsem krásný plán na týden. První kopec měl být Strahlhorn. Pak Allalinhorn, když to dobře půjde tak Alphubel, případně Weissmies. Já s Jitkou jsme přijeli dřív, Láďa měl dorazit o den později za námi, Strahlhorn by možná jako svůj první kopec neocenil.
Chtěli jsme si udělat aklimatizační túru, tak jsme nejeli lanovkou na Felskin, jak nám radil kamarád, který to tam má prochhozené, ale zvolili jsme Glacier Trail a s batohy „na těžko“ jsme ostře stoupali od Mattmark See na Schwarzbergschopf 2870 m, abychom pak sestoupili o pár desítek m na ledovec a namířili k místu plánovaného bivaku pod Britannia Hütte. Jenže příjemná představa procházky po firnu se změnila v komplikované překonávání ledovcových louží a potoků na ledovci, do kterého celé dny pere červencové slunce. Přestože jsme šli po značené cestě, místy bylo obtížné jít dál, bylo nezbytné v okolí louží a vodotečí zvažovat každý krok, protože jsme se bořili do mokré břečky a místy se propadali do vody. Přeskakovali jsme a opatrně našlapovali. Cajk. Vypadalo to, že nejhorší máme za sebou. Pak ale přišlo místo, které nebylo moc kudy obejít. Tak jo: odrazit, přeběhnout. Zabořil jsem se hluboko, pleskl sebou do vody a bágl mne přiklepl do mokrého chladu. Rychlý skok ven. Klika, boty jakž takž, ostatní uschne. Jitka to nakonec přeci jen obešla, ale nevrátila se do mojí stopy a když se probořila, hodně si nabrala do pohor. Pak už jsme firn zvládli, ale čekal nás ještě svižně tekoucí potok, který jsme překonali po viklavých kamenech. Pak už celkem klidně dorazíme na morénu pod Britannií. Stavíme stan na firnu. Najíme se. Stmívá se a nastavuji budík na tři ráno.
Ráno zkontrolujeme boty: ještě z nich teče voda. Škrtáme Strahlhorn a znovu usínáme. Budíme se před půl desátou, balíme stan, stoupáme na Britannii a místo čtyřtisícovky zdoláváme 3075 m vysoký Klein Allalin. Dostává se nám nádherných výhledů na okolní kopce i na Mattmark See. Dole je vidět nepatrná tečka našeho zaparkovaného auta.
- Glacier trail v pozdní letní odpoledne určitě příště nezvolíme! Když Ti kamarád radí nechoď tudy, poslechni
- Ověř si aktuální podmínky na infocentru
- Zvaž možnosti a rizika
Z Britannie přejdeme lehkým firnovým terénem na Felskinn a přesouváme se do kempu Kappelenweg, stavíme stan a chystáme věci na další den.


Allalinhorn, Holaubgrat

Jdete na čtyřtisícovku s někým, kdo trochu leze a chce něco víc než nejjednodušší cestu? Vezměte ho na Holaubgrat. Obdarujete ho úžasnými emocemi z nádherné cesty s lezeckými prvky těsně pod hranicí čtyř tisíc metrů. Běžte tam za dobré předpovědi počasí a odměnou vám bude pohled na všechny významné alpské vrcholy široko daleko včetně Matterhornu.
V 7:30 vyrážíme ze Saas Fee, před osmou jsme na mezistanici Holaub a skrz tunel se dostáváme z masivu na ledovec. Sestupujeme a přecházíme k hřebeni Holaub. Stoupáme na něj s několika dalšími dychtivými horaly vedenými horskými vůdci. Na hřebeni doplňujeme energii a tekutiny – flapjacky z ovesných vloček a jonťák. Odhadujeme optimální tempo, abychom nemuseli čekat před podvrcholovým lezeckým výšvihem na vrcholový hřebínek, který je už vyloženě za odměnu. Od vrcholového kříže nádherné výhledy, jenom Matterhorn se nám schovává v mracích. Těsně před zahájením sestupu se konečně ukáže a máme radost; fotíme a jdeme normálkou dolů.
Na Mittelallalinu pivko a azurový pohled na bělostný vrchol.








Weissmies
Podle průvodce jednoduchá túra. Časově by nám Alphubel nevyšel, Weissmies je ideální volba. Láďa půjde na svou první čtyřtisícovku. Dorazil pozdě večer, tak vstáváme s rezervou a ráno se pečlivě balíme, abychom měli rezervní vrstvu, seřízené mačky, …
Pěšky jdeme na lanovku a necháme se vyvézt na Hohsaas. Vystoupíme z lanovky a mám pocit, že jsme jinde, než jsme chtěli být, žádná cesta není vidět ani náznakem, přestože na mapě byla …
Vyrážíme s ostatními. Sestoupíme k ledovci, obujeme mačky, vezmeme do ruky cepíny a postupně stoupáme po objevujícísch se stopách vinoucích se firnem mezi kusy ledu. Sem tam překonáváme trhliny a traverzujeme strmý firn z dálky se zcela nevinně tvářícího kopce. Přemýšlím, jak bude probíhat sestup. Tento terén vyžaduje soustředění a nebude tolerovat chyby. Vystoupáme kolem mohutných séraků do sedla, kde začíná být zima a foukat ledový vítr. Oblékáme péřovky a čepice a vyměňujeme rukavice za silnější. Vystupujeme po dlouhém ale již posledním hřebeni na vrchol a zdravíme se se skupinkou Švýcarů a navzájem se fotíme. Moc nepobydeme, je tu frišno. Jdu poslední, zlehka napínám lano a vybízím k maximálnímu soustředění na každý sestupový krok. V nejstrmějším místě Jitka přede mnou lehne na bok a zapře se mačkami. Nevím, co se děje, ale bleskově zapichuji cepín s přehozenou smyčkou lana až po hlavu do firnu a kontroluju situaci. Jitka vyjela na Láďu, co blbne. „To nic, jen malé škobrtnutí.“ Otáčím se na Láďu: „Podívej se dolů: strmý svah něco přes 45° a hrana, za kterou není vidět. Mohou tam být trhliny.“ „To mohl být průser…“ Pak už každý krok na jistotu.
Dole pivo a ohromené pohledy ke vzdálenému vrcholu.
Láďa odjíždí za rodinou k moři a druhý den dostáváme od jeho ženy sms: Je vyřízený, ale šťastný…





Feechopf místo Alphubel
Po zdolání dvou čtyřtisícovek ve dvou dnech byl plán dát třetí den třetí čtyřtisícovku. Vybrali jsme Alphubel s přelezením hřebínku z Feejoch na Feechopf. Opět v 7:30 lanovkou a metrem na Mittelallalin. V 8:15 jsme byli nahoře. Na schodech od lanovky na terasu Mittelallalinu mám pocit, že nemám nohy. Druhá snídaně – flapjack, už dobrovolně, obléknout výstroj a jdem. Časový plán – Feejoch za hodinu, Alphubeljoch za maximálně další dvě, pak nahoru na Alphubel, dolů na Längfluehütte a stihnout lanovku ve čtyři – ambiciózní ale reálný. Nojo člověk míní, život mění.
Feejoch jsme dosáhli po hodině, výborný čas, navázali lano a vydali se po hřebínku na Feechopf. Dvojkové lezení v úžasné výšce, hřeben místy sotva půl metru široký, pěkná expozice na obě strany. Vzrušující zážitek, když je to poprvé, dech beroucí zábava, ale i psychické a fyzické napětí.  Petr lezl první a přes hroty mě jistil na morál, lezecké kroky nebyly příliš těžké. Skála ale místy připomínala spíš lego, spousta uvolněných kamenů, každý chyt a krok musel být uvážený s potřebnou dávkou respektu a soustředění. Po dvou hodinách lezení s průběžným jištěním jsme konečně stáli na sněhové čepici Feechopf (3888 m), nádherný pocit, že jsme dosáhli vrcholu a lákavý pohled na Alphubel.
A pak mi někdo po cestě dolů do sedla Alphubeljoch vypnul proud… Kdo to nezažil, nepochopí. Asi důsledek nedostatečného příjmu živin – ty Flapjacky jsme s sebou nenesli pro srandu králíkům. Ale já pořád neměla hlad a pak už bylo pozdě. Udělali jsme přestávku, najedli se a místo nahoru na Alphubel jsme šli dolů na Längfluehütte, těžké rozhodnutí,  bylo to tak na dosah. Z hattricku nebylo nakonec nic. Časově by to bylo na hraně. Snad někdy jindy, až lanovka pojede v šest.
Po cestě jsme narazili na „balvany" ledu, zbytky séraku, co se utrhnul včera (to dunění bylo slyšet až na Weissmiesu a teď jsme věděli, odkud to šlo). Následoval komplikovaný sestup mezi séraky a ledovcovými trhlinami, sníh změklý od poledního slunce. Místy jsme cestu museli vymyslet a najít, Po 2.5 hodinách jsme dorazili na Längfluehütte, jedno pivo do každé nohy a dolů lanovkou do Saas Fee.
Poučení – jídlo je v horách stejně důležité jako pití. A když ti parťák řekne, že se bude jíst, tak se bude jíst, i když je to kulinární sebevražda.  A vlastně ty flapjacky nejsou tak špatný. (Jitka)








Procházka kolem rybníka a předvrchol Spechhorn
Zvažujeme, zda dáme ještě kopec nebo nějaký lehký trek. Rozhodujeme se pro procházku kolem Mattmark See obklopeném kytičkami, kopci, vodopády a přiměřeně i turisty. Okruh kolem vody má necelých 10 km, ale cestu zpět si prodlužujeme směrem k Itálii horní variantou přes Tälliboden. Krátce pronásledujeme skupinku důchodců a mně a Pepovi přijde, že trošku sportu navíc by neškodilo. Po jednom kopci nad jezerem po očku pokukuji už od rána. Jana s Jitkou se drží původního záměru povídat si při pohodové procházce. My vyrážíme po louce a přes kameny vzhůru. Cestou se rozhodujeme, který vrchol nás láká. Galmenhorn působil nepřívětivě a Spechhorn mě láká čím dál víc. Je vyšší, než se zdálo, potkáváme sem tam sníh. Taky dospělého kozoroha. Zvědavě, trochu lhostejně a s převahou pána hory si nás prohlížel. Vystoupali jsme na předvrchol do výšky 3077 m, čímž jsme se dostali nad úroveň Klein Allalinu. Čas a obutí právě tak na procházku bylo důvodem se vyhnout vrcholovému hřebínku. Sportovní ambice jsme uspokojili, nastoupali jsme něco přes 900 m. Seběhli jsme dolů a zpestřili si cestu překonáním svižně tekoucího potoka. Někde jsme sešli z cesty a minuli lávku. Pepa zul boty, já překonal potok po čtyřech širokým rozporem. Za odměnu bylo pivko v restauraci u hráze.

   
Skupina Allalin ze Spechhornu

Pepa na Spechhornu

Spechhorn a Galmenhorn

Procházky „kolem rybníka“ je lépe naplánovat předem:
- Galmenhorn, Spechhorn, Ofentalhorn, Jazzihorn
- Nollenhorn
- Monte Moro a dále směr Schwarzberghorn, což vede k úvahám o Strahlhornu Jižní stěnou
No nic, konec úvah. Autobusem do kempu, sbalit stan a opouštíme vlídné Saas Fee. Tady nejsme naposled. Je to krásný region a máme tu nějaké resty …


Pohled na nádherný Allalinhorn při sestupu a pozdrav z Längfluhe hütte…