Oblast Kaynaklar se nachází na svazích pohoří Nif východně od části Izmiru nazvané Buča. Nachází se v nádherné kopcovité krajině nad Izmirem a je obklopena olivovými háji a pichlavými hradbami cesmínových dubů. Prvně mě na tuto oblast upozornil ve skvělým článku zde na Lezci David. Článek o jeho putování do Turecka si můžete přečíst zde: Cesta a David tam v krátkém odstavci zmiňuje i tuto zajímavou oblast. Od té doby také došlo k rozvoji a vytvoření mnoha nových, většinou těžších cest. Charakteristika oblasti: Ve čtyřech hlavních sektorech naleznete vše po čem srdce skalního lezce zatouží. Nachází se zde totiž více než stovka cest v délkách od 10 - 30 m (nejčastěji kolem 20). Leze se po drsném načervenalém vápenci prvotřídní kvality. Jištění je velmi dobré a převážně se jedná o nýty. Prostředí je úchvatné. Na jednu stranu se otvírá výhled širokým údolím směrem k Izmiru a na druhou stranu se kopce často noří do dramatické oblačnosti, vždyť pohoří Nif dosahuje nadmořské výšky téměř 1500 m.n.m. Jak se tam dostat: Do Izmiru se dostanete nejlépe letadlem a to s vámi s největší pravděpodobností dosedne na hlavním letišti Izmiru - Adnan Menderes Airport (ADB). Letiště se řekne turecky Havalimani. Do Izmiru se přímo létá z Norimberka, Mnichova, Berlína, ale také z Prahy a let trvá asi 2,5 hodiny. Příjezd, přístup: Oblast samotná se nachází jen coby kamenem dohodil od letiště (20 km). Z letiště se tedy musíte vydat směrem na část Izmiru zvaná Buca (Buča), přesněji na autobusovou stanici v centru této čtvrti nebo ještě lépe na náměstíčko, zvané Heykel s kruhovým objezdem a jezdeckou sochou Kemala Atatürka, odkud vyjíždí pravidelně několik minibusů a dolmušů přímo do Kaynaklaru. Autobusy vyjíždějí každou hodinu a cesta do Kaynaklar trvá asi 30 minut a vystupuje se úplně na konci celé trasy na náměstíčku v Kaynaklaru. (poznáte podle gigantických stromů) dolmuš je označen nápisem "Buca-Kaynaklar". Dolmuše odjíždějí až se naplní, tj. asi každou půlhodinu, jízda trvá 20' a stojí 1,5 YTL. Prokličkovat pulsujícím Izmírem není pro cizince úplně snadné, ale když víte kudy, cesta z letiště vám zabere slabé dvě hodiny. Přístup ze samotného Kaynaklaru je již snadný a dá se říci i příjemný. Z Kaynaklaru z malého náměstí pokračujeme dále do svahu, minete mešitu až se dostanete na prašnou cestu. Po asi 150m od náměstíčka, je po pravé straně zeď s vyvedeným potrubím a asi čtyřmi hubicemi s pitnou vodou, po nabrání vody tedy pokračujte ještě asi 20 m a pak se dejte doleva přes potok přes malý můstek a dále pokračujeme rovně do kopce. Po levé straně jsou některé ploty a domy, pak se cesta stáčí u posledního domu doprava asi po další půl kilometru se dostanete se na louku pod stěnami (Ön Yüz), která je ideální pro postavení stanu. Kemp bivak: Alternativní ubytování poskytují nějaké levnější hotely v centru Izmiru, avšak to není ono a navíc dojíždět do skal je v tureckém provozu velmi nepříjemné. Proto jistě každý lezec ocení možnost spát ve stanu pod skalami. Další možnosti je spát beze stanu přímo pod stěnami v sektoru Magara. Pitnou vodu a jídlo získáte z vesnice. Neoficiální kemp na louce pod skalami zde vlastně zlegalizoval každoroční lezecký festival, který každoročně pořádá na jaře. Letos to již bude asi devátý ročník. Pevně doufáme, že se tato symbiosa lezců s místními nepokazí. Doporučené cesty: Jak již bylo výše řečeno naleznete zde čtyři hlavní sektory Magara (Jeskyně), Ön Yüz (Přední část) , Vadi (Údolí) , Agil. Ön Yüz Sektör Patří mezi nejrozsáhlejší sektory v Kaynaklaru a proto ho místní celkem rozumně rozdělili na dalších šest podsektorů - Mumya, Afro, Hüdaverdi, Kaptan Hook, Tetris a Yilan. Nám se nejvíce líbilo v Yilanu, který poskytuje, narozdíl od ostatních, i těžší cesty. Cesty v levých podsektorech jsou poměrně krátké a obtížnost se nejčastěji pohybuje mezi 5 až 7 stupněm UIAA. Cesty jsou dobře odjištěny. Magara (jeskyně), Jednoznačně nejpůsobivější sektor s největší koncentrací "prásků". Je virtuálně rozdělen na levou a pravou část a uprostřed umístěnou mohutnou jeskyní. Cesty spíše těžší, mimo spodek a levou část. Perfektní skála, dobře odjištěno. Vadi (údolí), Skvělý sektor s delšími cestami v mírně převislých stěnách. Skvělé cesty, skvělé dlouhé vápno. Techniku a vytrvalost předloktí s sebou. Dobře odjištěno. Agil Nově otevřený sektor, který má jeden malý háček, na jaře pod ním sídlí kozy. V malém podsektůrku, takové plotničce vlevo dole je několik kolmých kratších cest, které jdou lézt celoročně, ale není to žádná super krása. Napravo od ní již pokračuje hlavní Agil sektor s delšími a tvrdšími cestami avšak se zvířecím omezením. Nyní zde naleznete asi cca 10-12 cest. Celkem by zde mohl být potenciál kolem 30. Pak se zde nachází ještě jeden malý sektor Tapadaki, ale ten je nahoře a jsou tam jen dvě cesty. Tento výlet jsme prožili naplno a intenzivně, v Turecku to ani jinak nejde, vše je tady intenzivní, slunce, déšť, příroda a přátelství. Klima: Prý se může lézt celoročně, avšak prosinec a leden jsou bohaté na srážky (teploty v lednu byly pro lezení snesitelných 14 - 16 přes den) v noci pak kolem deseti. V létě je pak určitě ve skalách vedro. Kaynaklar je vápenec, takže cesty s krápníky zůstávají delší období mokré po těžkých deštích. Například, když přestalo pršet v noci a můžete jít a lezení dnes stejně jako v jednom sektoru bylo obvykle několik suchých tratích. Zajímavosti: Jméno Kaynaklar znamená v turečtině prameny, které vyvěrají v okolních horách. Symbolem Kaynaklaru však nejsou ani tak skály jako strom, který roste na nevelkém náměstíčku. The Foundation of Protection of Cultural and Natural Heritage, tvrdí, že strom je starý 980 let a má výšku 30 m s průměrem kmene 4 m! K vrcholku skalního útesu vás cestička zavede nejen k nádherným výhledům, ale i zde můžete spatřit zbytky prastarého opevnění. GPS souřadnice: Parkoviště: Skály: Stravování Pár poznámek na závěr, aby jste se vyznali v báječné turecké kuchyni. Je levná a nám unaveným po celodenním lezení chutnala fakt skvěle. Přestože je Kaynaklar, jak jsem psal výše, tak trochu ospalá díra, najdete tady mnoho různých typů restaurací a možností se najíst. Lokanty, jsou v Kaynaklaru asi tři, ale vlivem konkurenčních podniků/jídelen se v nich zaměřili jen na čaj a kávu. Ty konkurenční podniky jsou nazývány "Restoran" a jsou více podobné klasickým restauracím, nabízí různé druhy jídel. Je zde pide salon, kebab salon nebo köfte salon a pak balik salon. Salon si představte něco jako bufet, kde se dá posedět. A i když základem turecké kuchyně je kebab, v Kaynaklaru ani na něj pro záplavu dalších jídel nedošlo. Kebab se podává v různých variantách a viděli jsme ho hodně v Izmiru. Víceméně je to jako místní „fastfood“ na ulici. Je hlavně se zeleninou a dalšími přísadami do bulky nebo placky (dürüm) často se kebab podává s rýží (pirinç) či jinou přílohou to když si ho necháte dát na talíř. Kebab je buď kuřecí nebo skopový. Vepři jsou v turecku na black listu. Známý je také šiškebab, to jsou válečky z mletého masa na špejli, usmažené nebo opečené na ohni. V mnoha restorantech dělají skvělé maso se zeleninou na grilu köfte. Kousky masa s grilovaným rajčetem nebo paprikou jsou skvělou volbou. V malých podnicích se prodávají grilovaná kuřata (piliç). Výběr zeleninových salátů není příliš velký, převážně je to jeden druh, nejčastěji je míchaný z okurek, rajčat a papriky. Zalévá se různými dresinky, např. citronovým. Někde si můžete dát kukuřici (misir) . Pide je turecká pizza. Je to dobré a vcelku levné jídlo. Připravuje se v různých variantách, se sýrem, zeleninou nebo kousky masa vypadá jako malá kánoje s náplní. Lahmacun je turecká pizza, ta má klasický tvar kulatýho koláče. Další specialitou, kterou vyzkoušejte je gözleme. To jsou takový silnější palačinky s náplní zeleninovou, sýrovou nebo masovou. Vždy je třeba specifikovat. Na stole je vždy servírován bagetový chleba (ekmek) nebo ještě lépe vynikající teplé placky. Z džbánku na stole si můžete nalít vodu (su). V balik salonu se připravují skvělé ryby (balik). Polévky (çorbasi) to jsme většinou přeskočili. Pokud ještě nemáte dost budete mít na výběr z nabídky sladkých dezertů (baklava), jsou dost přeslazený. Nápoje Nejobvyklejším nápojem je čaj (çay), pije se pořád a všude. Je to tmavý černý čaj turecké provenience na černomořském pobřeží. Podává se v typických malých skleničkách a hodně se sladí (min 2 kostky). Turecká káva jak ji známe u nás se v Turecku tak nedělá. Vaří se po arabském způsobu v džezvě a servíruje se hodně slazená. Turci si ke všemi dávají místní jogurtový nápoj ayran. Je to něco jako slabě solený zředěný bílý jogurt. Je nejen osvěžující, ale obsahuje i kvanta bifidus regularis, tak vám pěkně zreguluje zažívání. Chutná jako náš kefír, ale chutnal mi víc. Pivo (bira) je poměrně drahé a je k dostání ve speciálních obchodech, nejrozšířenější (a také nejlepší) jsou domácí značky Efes a Tuborg. Balená voda (suyu) a plechovky coca-coly nebo fanty apod. jsou k dostání všude. Kromě piva nenajdete v obchůdcích mnoho jiného alkoholu. V Turecku se však vyrábí také velmi kvalitní víno (şarap). Země je dokonce jedním z největších producentů vinné révy, z většiny se však vyrábí rozinky. Snídaně turecká snídaně (kahvalti). Většinou je všude stejná: bagetový chleba nebo placky, velmi dobrý sýr, vajíčko, olivy, pár plátků okurky a rajčat. Nezbytnou součástí je med, případně džem. A samozřejmě čaj. Můžete vyzkoušet dát si po ránu nějaké místní pečivo. Dělá se spousta druhů sladkých koláčů, většinou plněných tvarohem, čokoládou nebo jablky. Sladkosti Turci milují sladkosti a sladkých dezertů mají nepřeberně. V cukrárnách (pastane) vám budou z té záplavy efektních koláčů, dortů a zákusků jít oči kolem. Typickým zákuskem je baklava, sladký dezert z ořechů a medu. Dále můžete vyzkoušet rýžový pudink (sütlaç), který se dělá i ožehnutý pečený v hliněné misce. Nejznámější cukrovinkou je lokum. Výborná je i hutná zmrzlina (dondurma) tu ale seženete jen v Izmíru. Takže po skvělém lezení džbánek "ayranu" a křupavý sendvič "köfte ekmek" a Afyiet Olsun (dobrou chuť). Cena za snídani se pohybuje mezi 7-10 YTL za osobu, za večeři 8-10 YTL, placka stojí 4 YTL, kofte ekmek 4 YTL, čaj 0,5 YTL, ayran 1 YTL, sušenky 0,5 – 1 YTL. Varování: Na stráních se pasou kozy a dost často se pohybují i nad skalami a často se pohybují na samém okraji stěn, odkud mohou uvolnit i nějaký kámen. Tip: Když přicestujete letadlem nebudete mít plynové bomby, my jsme "vařili" na pevném lihu a ten se celkem osvědčil, respektive dařilo se nám jen ohřívat, v údolí fouká často vítr a tak na lihu nic neuvaříte. Proto jsme na vaření typu těstoviny/rýže rezignovali. A proč taky vařit, když dole ve vesnici se za pár lir můžete oddat gastronomickým orgiím. Turečtí pastevečtí psi, jsou to převážně dobrácká zvířata, která sice svojí velikostí trochu budí respekt, avšak převážně se přijdou jen nechat podrbat nebo ještě pravdě podobněji loudit něco k snědku. Každý má ve své genetické výbavě panický strach z pastevců házejících kameny, tak pokud by vás ohrožoval, stačí předstírat, že něco zvedáte ze země a pes je ten tam. V této oblasti, zejména na venkově se jinak než turecky nedomluvíte (anglicky umí jen studenti, ale ti často zvládnou jen "Where do you come from?" , proto naučit se pár tureckých frází, pozdravů, poděkování a číslovek je naprosto esenciální. Viz slovníček. Zdroje: Zajímavé stránky tureckých lezců Dorukspor Okolní oblasti: Bafa Golu, Gokdere kanyon, Selcuk Dokumenty ke stažení: Slovíčka a fráze bez nich se asi nedomluvíte The Best of Turkish - Quick Tour Všeobecné informace o cestování do Turecka: (pdf) Turecko_general_info - download Šikovný mini slovníček Anglicko-Turecký: (pdf) turkish - download Průvodce:
|