Prohlížel jsem si svůj deníček a bylo mi tak nějak smutno, že ostatní deníčky jsou plné přelezů cest s obtížností, která se blíží číslu na láhvi Gábiny, kterou jsem držel v ruce.
„To už snad ani nejde víc v závodním lezení dokázat“ s trochou smutku pronesl Tomáš těsně po tom, co se stal mistrem světa. Každopádně se mu to podařilo a je to absolutně nejlepší výkon českého sportovního lezení všech dob.
Možná proto, že už jsem dobrých pět let nic pořádného nesóloval nebo možná proto, že mi poslední dobou chybí stálý spolulezec, mi začala vrtat v hlavě myšlenka na nějaké pěkné sólíčko v Jizerkách. A možná jsem byl až příliš ovlivněn přečtením rozhovoru s Peterem Croftem. Každopádně jsem usoudil, že to nejlepší, co bych si mohl vylézt jsou tři klasické béčka. Konečný výběr nakonec ovlivnila návštěva Jara a Jara z Uherského Hradiště, protože mě před měsícem postavili do úlohy jejich průvodce po Ji
Prohlížel jsem si svůj deníček a bylo mi tak nějak smutno, že ostatní deníčky jsou plné přelezů cest s obtížností, která se blíží číslu na láhvi Gábiny, kterou jsem držel v ruce.
No, vlastně ani nevim, jak bych měl tenhle článek začít, ale možná takhle...
Prohlížel jsem si svůj deníček a bylo mi tak nějak smutno, že ostatní deníčky jsou plné přelezů cest s obtížností, která se blíží číslu na láhvi Gábiny, kterou jsem držel v ruce. A v tom mi to docvaklo, není to ani tak o tréninku, o zkušenostech, fyzických i psychických dispozicích, ale hlavně o vybavení. Jo jo, to bude ono.
Odložil jsem prázdnou Gábinu a šel do sklepa, kde jsem si před nedávnem tak krásně opravil lezečky. Vzadu pod bruskou se ještě cosi povalovalo, ale pak se to trochu pohnulo - už jsem si toho nevšímal.
Když jsem byl malý nemohl jsem vylézt na strom, kde bylo hrozně třešní a já je měl tak rád. Byl jsem hrozně tlustý a tak jsem do kmene natloukl stovky hřebíky a ejhle - každý den jsem pak posedával v jeho koruně. Strom za několik let uschl. Do skály ale asi hřebíky nenatluču, pak jsem si ale vzpomněl, že už tam vlastně nějaké jsou, sice mají na konci taková malá očka či co, ale to je možná proto, aby když na to stoupnu jsem si neponičil lezečky. Hmmm, napadlo mě, ale to ještě zřejmě nebude to správné abych pokořil nějakou tu devítku či desítku. Při slově desítka jsem odložil další Gábinu a z dědova ponku vyndal vrtačku s příklepem. Po několika vteřinách jsem v dědově sklepu měl ve zdi již hezký stup a jedno madlo. Když jsem se chystal na hodiny zaslech jsem nějaký křik, co to tam dole zase dělám a ze zdi začala trochu téct voda. Pak jsem ještě objevil takoví velký majzlík, který se dal nasadit místo vrtáku a bylo vyhráno...
O víkendu jsem vyrazil do Žlebu na Labák - všichni tvrdili, že je to tam supr, teď tam jeďte, teď je to tam ještě lepší. V průvodci jsem si našel nějaké bouldery a tam jsem začal - najednou šlo všechno jako po másle. Objevil jsem dokonce nějaké zapomenuté smyčky, tak jsem je radši sebral, aby je někdo neukradl. U Růžové věže směrem k Mravenčí stěně jsem objevil dokonce lano. Už jsem ale jedno měl a tak jsem ho rozřezal a udělal si z něj úchytky na vrtačku, kladivo a krumpáč na sedák. Taky jsem objevil nějaké karáble a tak jsem to svoje nové vybavení všelijak zkompletoval a nakonec jsem vypadal jako parádně vybavená demoliční četa.
Příští víkend vyrazím zase někam jinam a jak jsem již na začátku tvrdil, je to jen o vybavení, vylezl bych toho ještě víc, ale musel jsem lézt buď brzy z rána a nebo pozdě večer s baterkou v puse. Poprvé jsem totiž přišel s kladivem v ruce ke skále někdy kolem poledne a nějací nafoukanci mě vyhnali, že je to tam jen jejich a že mi rozbijou hubu, ale já jsem jim utekl a nakonec jsem tam vytvořil několik krásných nových linií...
PS: Na protěžované věži jsem objevil nějakou nedodělanou cestu, myslím, že se jmenovala THC, tak jsem ji totálně dodělal.