K napsání tohoto článku mě inspirovalo video s Chuckem Odettem - americký 66letý lezec, který dává 8céčka. V mém okolí se pohybují lezci, kteří sice 8c nelezou, zato jsou zhruba o deset let starší. Tady je něco o nich.
Josef
Josef mě přivedl do hor. Za ním jsem o Velikonocích v roce 2004 zašel, aby mi poradil, jak na lezení. Bylo mu šedesát, byl trochu zatrpklý a dost pil. Myslel jsem si, že má svá lezecká léta už za sebou a poradí mi spíše teoreticky. V té době mě nenapadlo, že to bude můj lezecký parťák a že spolu polezeme v Tatrách.
Po několika letech běžkování na Lysou horu, VHT v Julských Alpách a Roháčích a lezení, jak on říká na „cvičných skalách“ jako Porůbka, jsme v roce 2008 stoupali Zlomiskovou dolinou k Dračímu štítu. Josef měl hajdalácky zastrčené kladivo v batohu a já jdoucí za ním jsem pořád sledoval, kdy mu vypadne. Už jsme byli téměř u nástupu, když mu skutečně vypadlo a kleplo ho do paty. Dost jsem ho tehdá podceňoval, nevěřil jsem, že něco vylezeme. Ale povedlo se, po několika délkách lezení hřebenem Dračího štítu, slanění a sestupem zasněženým žlabem Vysoké jsme sestupovali na Popradské. Tu jsme narazili na dva strážce Národního parku. „Pánové ukážte ČHSky. Stačí jedna.“ „Tady jsou,“ říkám a ukazuji svou i Josefovu. Josef byl toho času členem HO Deštná v Orlických horách a já byl individuální člen. „Vy jste Josef Vričan!?“ ptá se starší strážce udiveně. „Mohu se s vámi vyfotit? Doma mám staré výtisky Krás Slovenska (kultovní slovenský časopis, pozn. autora), do kterých jste písal. To mi nebudou věřit.“
Od té doby jsem přestal Josefa podceňovat. Ve Vysokých Tatrách jsme spolu podnikli necelých dvacet výstupů kolem pátého stupně UIAA obtížnosti (nejtěžší cesta byla VI A1). Josefa přešly chmurné myšlenky, před třemi lety přestal pít a stále trénuje na své domácí bouldrovce. ČHSku si ale letos už nevyřídil.
Martin S.
S Martinem jsem až na pár výletů na skále moc nelezl. Zato je to výborný parťák na trénink na umělé stěně. Stěna Eliass Sareza je jeho nejoblíbenější. Chodí včas a pravidelně. Téměř vždy vyleze (nebo i sleze) deset cest. A sem tam odmontuje nějaký ten chyt, aby to bylo těžší. Před čtrnácti dny vyrazil i na nový Hangár boulder Ostrava. Ale raději leze s lanem, boulder ho moc nenadchl. Nejvíce se bál nečekaných pádů a skoků z topu. Před asi pěti lety měl vážný úraz v Tatrách. Spolulezec mu na nohu shodil kámen. Ale dostal se z toho, vrátil se.
Jarka Cuberková
Jarka dělá v úterky správkyni na stěně Eliass Sareza. A užívá si lezeckého důchodu. Jezdí lozit různě po Evropě, tu do Španělska nebo Řecka. Nepoužívá už moc dynamické kroky, ale leze pomalu a s jistotou, po malých krůčkách.
Chuck Odette říká: „To nejlepší teprve přijde“.
Myslím, že moji kamarádi si to nemyslí. Stáří s lezením moc dohromady nejde. Ale když zdraví dovolí, může se lézt.
Hezké zamyšlení a díky za připomínku toho, že jsme měli to štěstí, že jsme vyrůstali a sbírali zkušenosti právě v oddíle s Josefem Vričanem a Stývem (Jirkou Švejdou, na poslední fotce pod článkem, mimo jiné spoluatorem cesty Rolling Stones v severce Gr. Jorasses), abychom se mohli v budoucnu pokusit o výstupy, jako třeba ten nedávný ve vedlejším článku na Tengi Ragi Tau. Díky!
Registrace
Metodika
lezec.cz
K napsání tohoto článku mě inspirovalo video s Chuckem Odettem - americký 66letý lezec, který dává 8céčka. V mém okolí se pohybují lezci, kteří sice 8c nelezou, zato jsou zhruba o deset let starší. Tady je něco o nich.
GPS a mapové aplikace