Levá ruka je zarvaná ve spáře. Pravá ji bere na bekend.
Nohy drží tak, že ani nejdou. vyndat. První kruh je něco přes dva metry pod nohama, další kousek od rukou. Ještě jeden krok. Do řiti - spára se trochu otevřela a přestala brát. Ruce jedou ven, nohy krásně drží. "Dopr…, Pepo asi pudu!" Ještě pár vteřin boje, v okolí žaludku příšerné svírání a: "Bacha du!" Hlava toho moc nepobírá. Všechno je nějak vzhůru nohama. Švihlo lano, něco prosvištělo kolem (Pepa) a pak nic. Brada byla přitisknutá na prsa. Teď se povoluji zatnuté svaly a hlava se pokládá na schod. Byl to dobře osmimetrový kondor hlavou napřed - až na zem. Nemám ani škrábnutí, Pepa si hoví zhruba dva metry nad zemí - pěkně ho to potahalo. Omrd je jak válečný fotograf - bez hnutí brvou to všechno nafotil.
Takhle to dopadlo zhruba před rokem, když jsem si řekl, že se chci aspoň trochu naučit lézt spáry. Myslel jsem, že prachovský Bič je na to ideální. Asi nebyl. Říkal jsem si mockrát, že si ho musím zkusit znova, ale vůbec se mi do toho nechtělo. Teď, na začátku sezóny, to najednou přišlo. Když jsem si odpoledne balil věci věděl jsem, že dneska bude lezení bolet - pudem si trošku zapráskat Bičem. Pepa je pro. David se s chutí přidává - vždycky dolezl pod třetí. Dále ni krok. Pokaždé slezl. Omrd není k mání, protože je zamrdaný v Práglu (tak tomu městu poslední dobou říká :-)
Těsně před šlehnutí Bičem
Těsně po
Navlíkáme se do vercajku. S uspokojením vytahuju bambuláka, kterého jsem si speciálně na tuhle cestu upletl. Přesně vím, kam ho chci dát - tam kde sem minule vyhučel. Z minula vím, že ve spáře musím být pravou rukou a Pepa musí stát víc pod kruhem - loni ho to přitáhlo nějaký ten metřík pod něj a pak ještě něco nahoru.
Jde se na to. K prvnímu sokolikama - paráda, v pohodě. Nález do spáry - ještě to jde, i když je uvnitř docela vlhká. Blížím se k onomu místu. Přichází na řadu bambule. Ale není to jen tak. Musím ji tam nahodit. Moc to nejde. Dostávám do hlavy pár solidních pecek od moji stejně solidní bambule. Už tam je. A je tam taky pěkně na prd - nedrží. Ještě nějakou dobu se jí tam snažím nacpat líp ale zbytečně. Spíš morálová. Po tom, co se mi stalo před rokem se mi dál moc nechce. Hlavou mi probleskne, že se na to vybodnu a ke druhému to nechám vytáhnout Davida. Pak bych zas nastoupil já. Hned takový nápad odheknu - to bych pak v sobě pořád cítil šlince po tom zatraceném Biči. Odhodlávám se k další cestě. Ruce se dřou, nohy krásně drží. Už je to tady - 2. kruh! Beru ho všemi pěti a je mi fuk, co by na to řekl klasik. I kdybych to dál nedolezl, tak je to můj osobní triumf. Překonal jsem pro mě klíčové místo. Klíčové lezením, ale hlavně podělaným strachem. Sedím, odpočívám (od prvního ke druhému mi to podle mě trvalo tak 10 - 15 min). David dole hlásí, že tohle bylo v poho. To nejlepší prý teprve přijde. Hned je mi "líp". Jistič si dává cígo. Já vyklepávám ruce a skenuju, jak to vypadá dál. Dokouřeno a jízda pokračuje.
Kousek nahoru (krásná fixní smyčka s Davidovou připomínkou, že: "tahle už tu byla za mýho tatíka") a zas do spáry. Pomalu se deru výš. Prekérka. Nějak to nejde dál. Začíná mi nepříjemně šít noha. Musím si odpočinout. Přenáším váhu z nohy na nohu, střídám ruce. Fajn, přestalo to. Zase se mi vůbec nechce, zevluju. Ale já prostě chci! Levá výš, pravá chytá nějakou oblinku. Kruh! Ručka jede ze spáry čím dál tím víc. Seru na oblinku a du po kruhu jak pes po uzeném. Mám ho, cvakám, sedám. Je to boj. Tady se spára lomí doprava. Co se týče pocitů, tak už je to v klidu. Kruhy jsou kousek od sebe (stejně u každého sedím, protože mě cesta sem nahoru pěkně zmohla), nohy ve stěně (sice hodně na tření, ale nehrozí pád hlavou napřed). Po dalších desítkách minut jsem u pátého kruhu. Dá se říct, že tady Bič končí. Štanduju a dobírám najdřív Pepu a pak Davida. Patom dolézáme "soustavou komínů na vrchol".
Nahoře jsou pocity nás všech k nezaplacení. Kdo prožil nějakou podobnou bitvu, kterou nejdřív těžce projel, ale pak se kousnul a vyhrál ji určitě ví, co myslím. Kecáme a kocháme se západem slunce.
Slanili jsme. Cestou ke kolu jsem si uvědomil, že jsme se ze samé radosti zapomněli písnout do knihy návštěv. Davidovi ruce jsou na tom nejlíp. Moje dostali pohulit ale jde to. Pepovi vypadají, jako by někoho před chvílí umlátil k smrti.
Jsem šťastný a spokojený. Překonal jsem svůj morálový blok a prodrásal se až nahoru. Když jdu teďka kolem, tak se mi tomu skoro nechce věřit. Spáraři se nejspíš jen usmívají, jako že prachovský Bič je naprosto nádherný. Já spárař nejsem. Možná, že mi někdy spáry půjdou líp a já si pak tuhle cestu vychutnám. Ale rozhodně nikdy nezapomenu, jak jsem nejdřív dostal tímhle Bičem pěkně na prdel, ale jak jsem ho pak roztřesenýma rukama uchopil a pak jsem si já i borečci, co byly se mnou, tak nějak nejistě zapráskali.
Dle titulku jsem si už myslel, že jste opravdu lezli Prásknutí bičem v Teplických skalách a vy jste zatím bojovali na Prachovském Biči. Je to pěkně hrdinná historka spárových začátečníků. Jenom vás lituji kolik zasvědcených komentářů od otrlých borců schytáte:-))) Pro začátek to není špatný, hlavně to že jsi se vrátil i po pěkně zavěšeným pytli a dolezl to. To je nejlepší spárová škola a nabytý morál i zkušenosti se zakládáním smyc se budou jinde hodit. Jenom nepřestávat!
Podobně jsme si zabojovali hned za rohem v údolní spáře. Taky se to chci naučit a taky to de všeljak jenom ne snadno. Kolem biče zatim obcházíme se svrběním v prstech tak snad letos?
Myslím, že jste pěkně vystihli to, co spojuje všechny lezce napříč a navzdory obtížnostem. Boj o život. Že se tam jiní proběhnou, nevadí. Oni si zase zabojují jinde, kde se proběhnou další. A ti si zabojují tam, kde ještě ti lepší ... A tak pořád dál, až ti úplně nejlepší přelezou něco, kde už se neproběhne nikdo. Ale napsat, napsat o tom může každý. A ta fotka hlavou na schodu je opravdu výmluvná.
ta hlava na schodech už teda je opravdu jen kousíček od roztřískání. Tos měl kliku. Gratuluju k přežití a k překonání bičového syndromu při dalším pokusu. Každej to takhle nějak prožíváme - obavy před, strach při a euforie po překonání svého problému. Někdy je to trojka, jindy pětka, u někoho devítka, ale v podstatě je to pořád stejné. O tom to lezení je. Jen soukromá otázka: Nosíš po tomhle parašutistickém čísle helmu?
No a kdyby ses k tomu dostal, tak by neškodilo opravit pár těch špatných i na konci článku.
no a kdypak jsi mel prsak a helmu na pisku ty? Jestli jo tak smekam, protoze i pres to ze vim kolik muze helma a prsak pomoct, tak na pisku nenosim ani jedno. Sentiment? Blbost? Asi neco mezi tim, peknej clanek.
radek
To jo, to je metodikovo veřejné přiznání a z toho čouhá zase nějaká ta exkomunikace! Jinak já sem změk po tom letošním mordu na Benkem v Ostrově a tahám ten blemboň taky. Moc in to neni, smyčky se přes to blbě přetahujou, ale vohehdá jsem to po takovym nekoordinovanym třímetrovym vodsednutí vocenil.
Já mám modrou Edelridku a tuhle se mi stalo že jsem jako nachštajgr zoufale visel v Rájci na VIIb a sundaval smyčku, která byla tak akorát přes hlavu, ale přes blembu nešla. Tak jsem ji nechal jako ozdobu klobouku. A ono to nejni špatný tam mít okolo hlavy smyčku nouzovku :-) Je hned po ruce.
Skoro jako když HoBl jednou přijel do Saska a měl takovou čelenku s poutkama u uší, že tam jako může mít rychle po ruce karabinu do kruhu.
Můžem papuši udělat blembákovej tým....lezu na prvním taky v blembáku....mám svoji makovici rád a machrovat už nemusím, protože budoucnost mám spočítanou a navíc si nepřipálím pleš.
Kluci kdyby jste potrebovali nekoho kdo vam ze zakladniho tabora poradi tak reknete. Po operaci jsem schopny nosit helmu tak akorat v ruce. A to jeste musi byt odlehcena. a dost me to sere.
Jaro v kalhotách, to jako pupence a vlhko? :o) No taky mám vysoký čelo a je to někdy vopruz. V zimě spim v šátku, páč nemám rád v ložnici teplo, ale bez pohlavní pokrývky mi namrzne hlava. Halt, pořádnej motor potřebuje pořádný chlazení.
Jsem zaznamenal spis jinou zradu. Dvakrat jsem chtel sahnouti do hloubi spary. Jednou pro chyt (Udolni-Svini kamen v JH) a podruhe dat jisteni (Dusickova spara na Dusickove), a pro vetsi objem jiz tak velike hlavy jsem nedosahl, coz mi ucinilo litostivym. Lec, na blembos jsem proto nezanevrel. I proto, ze jsem se o nej nekolikrat naopak vyhodne zaprel.
To je fakt, v tom závěrečným spárokomíně na Sviním kameny jsem se taky "zajistil" helmou (Elios), ale povedlo se mi tam zamontovat dvě jištění, což jsem značně ocenil při tomto super pinožení nahoru.
Jo, Papouši, tys začal blembu nostit po tom jarním smrťáku v Ostrově. Vypovídá to o tom, že patříš k vzácné menšině, která je schopná se poučit z cizích chyb. Ovšem pořád bohužel patříš k menšině. Přitom případů právě pádů na hlavu jsou mraky (o pádech předmětů na hlavu ani nemluvě).
A pro Zobču; hele, dokud mi nedodáš ten text, byl bych velice nerad, kdybys jel někam na písek! Až to odevzdáš, tak si dělej co chceš :-)
veru helma to by sa zas malo dostať do módy aj na skalkách. U nás je tiež momentálne jeden taký prípad bohužial nie tak štasne skončený. Nedávno chlapec hodil zemovku na Kalamárke, jasne že bez prilby a skončil v nemocnici, čo s nim je dalej neviem. Ja mám za sebou také situácie že bez helmy už nejdem ani na skalu ani na lyže, či leziem alebo lyžujem ľahku alebo ťažku cestu.
Uz je to lepsi. Ja pred par lety jsem byl s helmou za naprosteho idiota i na skalkach. Na pisku vubec. To se proste nesmelo. :o)
A take jsem k tomu poznani, ze helma je vec prakticka, potreboval nekolik drsnych pohledu a par zbytecnych stehu na palici.
No, jak vidim tu první fotku, tak mít to lano před kolenem a ne za, šance jít nohama napřed by byla větší...
ten-co-už-si-hlavu-taky-nabil
(Jinak pěknej článek. Už jsem byl v ádru třikrát, a dvakrát jsem měl i vercajk a kámoše-jističe, ale nenavázal jsem se ani jednou, asi su větší posera. A hodit tlamu hlavou na zem tak asi hodím lano do rokle a ne další pokus... respekt.)
Takhle uz jsem se dlouho nezasmal. Preju hodne stesti pri dalsich kondorech :) .
At zije pravidlo: "Lepsi zivy prase nez mrtvej horolezec".
Hosi zkuste si to dat jeste jenou bez tech skoku po kruhu :D
Jak těžko se vysvětluje všem partnerům, že správně jistit není jen udržet lano v osmě .Pravé umění spočívá v tom, že hlídám lezce pod "druhým" než cvakne, stojím pod skálou a přemýšlím kudy uteču, abych zkrátil pád...pak už to je fakt dobrý. A neumí to skoro nikdo, ani zkušení lezci...To je bohužel smůla prvolezců, že druholezci neumí myslet na druhého...A i zkušení jističi se jen dotčeně ozývají, když je na to upozorníš, jak blbě stojí...Nekecej, já jsem nikoho ještě nepustil, jseš zase pan chytrej, co! atp.
Nakopat do prdele takovým, jako je ten co tě tam jistil. Ale mám obavy, že ani to by zřejmě nestačilo...
oblíbený padací místo, tohleto. měl jsem tu čest jistit při pokusu o tuto cestu šimáka, který vynikal silou, ale tou dobou nikterak nevynikal technikou ani rozumem. a tak šimák vyběhl k prvnímu kruhu, drapnul silnejma pazourama spáru na sokola a vyrazil k druhému. leč vykloněn doprava. jak moderní vědě známo, je-li kruh vlevo od spáry a sokolíkující odvážlivec vykloněn doprava, dělá to neplechu. a tak náš silák dolezl hlavou do úrovně druhého kruhu, pokrčil ruce a jal se šátrat po kruhu. Leč adheze gumy na botách selhala a hrdina se jal plachtit dolinou. vystartoval jsem sprintem od skály, nevím jak daleko jsem doběhl, tři, pět, sedm metrů? rána jak z děla (prvolezec byl o téměř čtvrtmetrák těžší), jsem zase pod skálou a šimák visí vodorovně tři čtvrtě metru nad zemí a do nastálého ticha (okolo udiveně zmlklo několik desítek krvelačných ceprů) povídá: tývole, sem si plác rukama vo zem.
Ne opravdu nemám ve zvyku shazovat lezce, kteří mají Bič za extrém, nakonec jsme si všichni tímto prošli, ale naštvala mne jejich sprostá mluva která na slušný server nepatří a měla by být cenzurována.
Jsou prázdniny, sobota odpoledne a společně s Milanem a Tomášem tvrdneme od rána u Turisťárny. Cápeme se sem přes půl republiky vlakem a jako naschvál v pátek pršelo. I když slunce od rána pere, zákaz lezení zlověstně visí na pokladně. Co teď, lézt se nemůže, i když je skála suchá. Aspoň spáry kdybychom mohli. Ruce nás svrbí, ale strach je veliký. To z velikého ochránce Koťátka, který bedlivě stráží po léta tyto skály.
Řešíme, jak lézt a nenechat se chytit. Co takhle něco na soliko. Když nebudeme jistit nikdo se nebude zdržovat pod skálou. A je rozhodnuto, procházíme skály a vybíráme vhodnou cestu. Zastavujeme se u Biče a nedá nám mnoho rozhodování, že tohle je ta správná volba. Spára, minimum chytů, které se mohou ulomit. Ještě schováváme batohy které by se mohli stát předmětem doličným a nastupujeme. Zvolna začínám, ruce drží dobře. Za mnou hned Milan a Tomáš. Lezecká trojka uvolněně prožívá krásu volného pohybu. Postupně přelézáme všechny části a radíme si jak přelézt obtížnější pasáže. Se stupňující se výškou se zvedá i náš respekt z cesty. Přeci jen pád z tohoto místa by byl slyšet hodně daleko a hromové „bááác“ by mohlo přivolat zlého strážce skal a prozradil nás. Nahoře dokonale prožíváme euforii volnosti a výšky. Ani už nevím, zdali jsme měli lano. Myslím, že ano, ale že jsme to stejně slezli komínem a za hodinku seděli na pivku¨, kde jsme dokonali krásu sobotního odpoledne. V neděli se Koťátko obměkčil a tak už jsme si zalezli regulérně a bez strachu. Bylo to bláznovství? Nikoliv, žábu když umíš chytit, tak ji nepustíš. Jenom trochu trvá, než se to naučíš. Tedy asi tak vylézt sto spár.
Ps. Toto prosím neberte návod, jak lézt za mokra a raději jeďte na Sušky. Je to lepší, než provokovat ochranáře.
Ps. II. Při lezení jde o život i když máš lano.
Ps. III. O život jde i když chodíš po ulici.
Ps. IV. Z toho plyne, že nemusíš nosit lano?
Teď sám nevím, končím, plácám nesmysly, už jsem toho mnoho vypil. Přeji hodně vylezených cest od stupně I do stupně minimálně XXXc.
Jo, a jak Koťátko, ani nevím, jak to s ním je?
no docela bych tomu věřil, jestli Luboš, Tomáš a Milan, byli Beneš, Čada a Baldrych, řekl bych, že oni lano v téhle cestě asi opravdu nepotřebovali :o))
Z výše uvedenýho místa jsem asi před patnácti lety vycouval, když jsem si vzpoměl na varování dobromyslných a moudrých rodičů. Že bez prsáku a helmy se na písku lést nemá. Protože zapomínám téměř vždycky a na všechno podstatný, radši jsem magickej písek dobrovolně opustil a našel zdraví vstřícnější varianty: plastový prefabrikáty a pěkně vynejtovaný vápno. Několik let jsem se skutečně tetelil blahem, jak jsem zubatou rafinovaně ojebal. Jenže jenže...
Nakulenej jak sysel si v Nagu cvaknu ze země první, s pocitem absolutní volnosti a svobody vynecham další (asi) 4. Pak začnu přemejšlet, jestli cvaknout další anebo krok zpět a cvaknout minulej. Ten nahoře mi trochu pomohl - na nejfrekventovanější 5/5+ vylomim chyt. Nemotorně
se mezi pařízky rozhlížím a snažim se pochytit souvislosti - hlavně jestli žiju a tak podobně.
Výsledek: komplikovaná zlomenina pravýho zápěstí, slušná naraženina zad a levýho zápěstí. Takže se tejden nemůžu hnout a další pohody, který k tomu patřej...
Na poslední rehabilitaci se omlouvam, že nemůžu přijít, protože jsem si zlomil nohu...
Jen tak si jdu zalýst na závody. Jenže netušim, že si Vomáčka najal hromadnýho zabijáka Neubauera, aby mě nadobro odklidil. Při skoku do topu ve střeše Brumlovky si vycvakává lano z osmy a sedáku. Tentokrát se nemotorně rozhlížím mezi parketami a smutně koukam na oteklej kotník. Mam li být upřímný, spíš bulim. Protože tohle bylo dost hustý kafe i na Maximální zlobu. Naštěstí mě uklidnil slovy " měl si s tim počítat a pojistit se, lezení je rizikovej sport..." ...NO COMMENT...
Výsledek: 2 něsíce a státnice se sádrou.
Dlouho jsem o něm neslyšel, prej učí jistit nováčky v Adventuře. Snad je ten nahoře spravedlivej a uvěznil viníka nadosmrti v nějakym úzkym zavlhlym komíně.
Jo tak tohle si moc dobře pamatuju. Jako student nadšenec s fůrou času jsme si šel trochu zafandit na akademický mistrovství ČR (jestli mě paměť neklame). Diváků bylo dohromady asi tak pět, takže sedíme všichni v první řadě. Komentátor hlásí něco ve smyslu, že s radostí nazpět mezi námi vítá borce co je krátce po úraze. Obdivujem jak plynule valí stropem, na konci mu trochu dochází, lehce se zachvěje, je jasný že během pikosekundy pude. Jen tak mrknu na jističe jestli se soustředí na chycení a krev mi naprosto ztuhne v žilách, když ho vidím s osmou v ruce jak se do ní snaží rychle navlíct lano. Než stihnu zareagovat, koutkem oka mi bleskne stín snášející se od stropu a metr předemě na parkety s tupým zaduněním dopadá borec. Naštěstí jenom kotník v pytli, ale je nám ho hrozně líto. Naprosto nechápu jak se tohle může stát, kurňa jistič na závodech by měl aspoň trochu vědět co dělá ne? Doufám, že se od tý doby nikomu nic podobnýho nestalo...
No jo, taky si na to vzpomínám. Já to ale neviděl - seděl jsem ještě v izolaci. Doufal jsem, že na mě nevyjde stejný jistič.. Tak mě napadá, jak to, že jsme v izolaci věděli, co se stalo, když jsme měli být izolovaný? To už si nepamatuju...
No ja si to pamatuju. Jedne zavodnici nepodaval jistic lano az tak moc, ze ho reklamovala a vratila se do izolace, ze poleze znova. Videla nebo slysela rachnout Alu a v izolaci nam to povypravela. Trochu nam to asi tenkrat vzalo elan.
teda, vůbec tomu nerozumím, ale:
- sem si vždycky myslel, že si na závody většinou berete vlastního jističe a vlastní lano, a erární je jen poslední nouzovka. to jste fakt vždycky odkázaný na neznámého tydýta? to bych se teda bál!
- je pravda, že pořadatel musí závodníkovi zkontrolovat, jestli se správně navázal?
Teda, taky tomu vůbec nerozumím, ale vlastní jistič je myslím nepřípustný především proto, že by mohl nepřípustně pomáhat - dobráním nafest po cvaknutí. To by se asi velice těžko posuzovalo, co je dobrání přiměřené a nepřiměřené => autorizovaný nezávislý jistič.
Za druhé by musel být jistič jedinečný pro každého závodníka (ne třeba jeden pro skupinu) a tím by se zdvojnásobil počet lidí v izolaci.
Koťátko je stále na svém místě. Pochoduje u Turisťárny mezi výběrčím u vchodu do skal a výběrčím na parkovišti a kontroluje, aby bylo vše, jak má být. Dnes jsme tam byli (ne na lezení, pršelo) a vadilo mu, že je slabá návštěva.
Když už jsme u toho jištění. Co si myslíte o jištění přes osmu? Vždyť přeci se přes ni vůbec jistit nemá a když jsem poznal co to je jistit přes háemesku už nikdy bych osmu nepoužio na nic jiného než na slaňování.
Osma je stará spolehlivá škola. Používala se, používá se a používat se bude. Vývoj jde ale pořád kupředu a záleží na každém jestli jde s ním. Já osobně mám osmu pořád v lezeckém matroši ale používám reverzo a všem bych to chtěl doporučit protože to je prostě paráda!!
Osma je stará spolehlivá škola. Používala se, používá se a používat se bude. Vývoj jde ale pořád kupředu a záleží na každém jestli jde s ním. Já osobně mám osmu pořád v lezeckém matroši ale používám reverzo a všem bych to chtěl doporučit protože to je prostě paráda!!
Belay device for the leader or the second, descender. For use with thin ropes from 7.5 mm to 8.2 mm, twin or double rope technique.
Neumim sice moc anglicky, ale rek bych ze to pro moji chlupatou 10 a pulku moc nebude :D
Jinak mam Gri Gri, ale to je tvrdarna, takze doporucuju osmu a dobryho jistice. Neni nad meke padani.Je fakt ze se krouti lano. Jeste ten kybl vypada dost solidne, nejlip vypada ten od ["Diamondu"] je pekne velkej a sirokej :D .
Gri-gri uz na nekterych stenach v Evrope zakazali.Nejhorsi je ji dat do ruk borci co je zvykli na osmu a chce s ni davat prokluz.Parkrat sem videl podlahu a nebyli to zacatecnici.Podle me je dobra jen pro deti a zensky - trhnuti jim ji vyrve z ruk a telem daji prokluz.Syn me tak jisti od deseti.
Reverzo se na jednoducho použít dá, i když já osobně mám dojem, že málo brzdí. Slaňování na dvou devítkách bylo až dost rychlé.
Na jednoducho i dvojito se dá použít Tre Sirius, ale najednoducho poněkud kroutí lano.
Jo. Jo. Srovnavaci test jistitek mi tu lezi v rozpracovane forme cca od lonskeho srpna. Myslim ze je nejvyssi cas kousnout a dodelat.
Jinak TRE jsem mel moznost testovat a rozhodne z nej neoplyvam nadsenim, spise naopak. Ale vic az s fotkama.
Radek
Hodnocení TRE je asi otázka individuálních sympatií či antipatií, ale nelze pominout, že kromě HMS to je jediné jistidlo, které má dostatečnou brzdnou sílu v jakémkoliv směru.
Podrobnosti viz http://www.lezec.cz/clanky.php?key=794
mate nekdo nejakej odkaz kde je to reverzo vyfoceny, ja teda nasel na strankach petzlu jen to Reversino, maje ho za reverzo :D Jinak pokud tam bude najeky obrazek jak to vypada v akci byl bych rad . dik
mate nekdo nejakej odkaz kde je to reverzo vyfoceny, ja teda nasel na strankach petzlu jen to Reversino, maje ho za reverzo :D Jinak pokud tam bude najeky obrazek jak to vypada v akci byl bych rad . dik
Klasicka sedma.Lezli sme ho pred trema rokama s Krakenem Dolezajem a Humpim.Kraken cely na sokola, Humpi zas po odrolenejch mikrochytech vedle spary a jenom ja klasicky.Jinak ta drzka hlavou dolu byla mozna i kvuli lanu za nohou.Clovek si to nekdy v zapalu boje neuvedomi,jo, dobrej jistic kterej upozorni je k nezaplaceni.
Jo,jo lano za nohou nevohlídáš. Ted v pátek jsem lezl jednu cestu na Ostaši, 4 metry nad kruhem mě už v lehkym překvapeně došlo, koukal jsem půl metru nad hlavou na slanák a zahlásil dolů že pudu. Bylo to mírně převislý tak sem padal pěkně do vzduchu a béhem cesty dolů se mě nepromít celej život ale to , jak jsem předběhl lano, to se dostalo nějak kolem nohy a pak už jen tah lana jak mě převrací na záda a já jse zastavil hlavou dolů 9 metrů od startovní čáry s boulí v týlu.
Přežil jsem to se štestím absolutně v pohodě a cestu zdárně dolezl ale chci říct, že to byl kontrolovanej pád a lano mě stejně otočilo a taky , že na prvním už nedám bez helmy ani ránu.
Taky jsem se jednou prolit s lanem za nohou a do ty doby si na davam poradne bacha. Na skalach me casto desi, kdyz vidim, kolik lidi to vubec neresi(viz i fotka v tomhle clanku). Holt se asi takhle jeste neprolitli... ;-)
jen bych chtěl říct, že v tý údolce jsem měl jednu chvíli lano za nohou mezi nohama a snad ještě nějak všelijak jinak a jak sem se klepal vo život tak sem se fakt nemoh vymotat asi dvakrát sem popojel směrem dolů anbrž se to vždy někde zaseklo a já nedopad jako ten ještěr. Je to tam dole kolem tý lanovice fakt nějaký zašmodrchaný. Je to taky za sedm a já bych řek rp 8b ikdyž vo rp nemůže bejt ani řeč. Jinak ten bič vypadá fakt odjištěně atd. Je to těžší? ať žijou klasický sedmy
Moj kamos a crack-killer Vasek to smahl OS a s rukama vod krve pravil:"Fpohodeee!!!" To me jakoze dost vod sparoplazeni vodradilo, at zije stenove lezeni!!!
Taky mě spáry moc nelákaly, ale je fakt, že umět je aspoň trochu lézt se může hodit. Ono lézt nějako cestu a znechutit si ji jenom kvůli tomu, že tam je pár metrů spáry, je docela škoda. Lano za nohou je na prd, ale v týhle cestě jsem fakt šel hlavou kvůli tomu, že mi tam zůstali nohy. Nebo má někdo návod na to jak vyskočit nohama ze spáry?
PR 8b??? kolik si vylezl 8b??? Tohle je klasická spára za VII. Nechci tady nikoho schazovat, ale je to díky přejištěnosti jedna z lehčích spár. Zkus si hned za rohem (6kruhů) vylézt údolní spáru, nebo zajeď do Ádru a tam si vylez několik spár za VII a pak porovnávej...
Maš pravdu, ta Udolní spara za rohem se asi tězko dá s Bičem srovnat...Nej je ten převislej kousek kolem 5 kruhu to je mazec. jo a pod prvním asi nejtěžší místo sam jsem tam dal kondora do nějaký stoletý fixní smyce:))
Mam dojem že reaguješ na ten muj dotaz ale žes ho nečet...? 8b sem navrh právě tu údolku. Pár už sem jich vylez když se ptáš... Jinak Tvuj příspěvek fakt k ničemu neby dobrej. Zkus si rozmyslet, jestli to píšeš kvůli Věci nebo kvůli svýmu nenasytnýmu egoismu. Ne že bych na tom byl líp ale aspoň to tak nedávám najevo někdy, možná. PS takže bíč je lehčí? To je dobrá zpráva. Kolem tý lanovice pod 1. sem právě makal nahoru abych asi třikrát vzápětí popojel dolů. Tak spárám zdar
Nevim jestli byl muj prospevek o nicem nebo nebyl, kazdopadne mi prijde sileny dat at Bici nebo i ty Udolce RP 8b. Ale koukam ze bych si tady, jak rika Cenda, jen zvetsoval svoje maly Ego, takze uz budu radeji mlcet a posouzeni klasifikace necham na kazdem individualne...
(nevim jestli je vic anonimni nepodepsat se, nebo napsat treba Cenda :-))))
Podle fotky to vypada na lano za nohou a potom se neni co divit, ze si malem nevytloukl mozek z hlavy. A ohlidat se to da. Pokud si to neni schopen ohlidat prvolezec (=je nemehlo), tak na nej videli v tu chvili nejmin dva lidi. Zabil-li by se, nesli by vinu taky.
No,pokud si to dobře pamatuju, i když jsme ho v dobrým upozornili, abychom ho teda neměli na svědomí, řekl jen něco ve smyslu že si děláme prdel, zanadával a spadnul. Ty nohy tam držej fakt dobře, vůbec jsem to nečekal a taky mi nešly vyndat...
Zkus to lizt tak, ze od kruhu vylezes 2 metry, slezes zpatky ke kruhu. Pak 3 a zase zpatky atd. kdyz se takhle dopracujes k dalsimu kruhu zadny pad ti hrozit nebude a jeste budes mit natrenovano na spary s mnohem ridsim jistenim... :))) Bici zdar!
Škoda je jen dobrého člověka, není třeba žádného komentáře, neboť jak je vidět, zkušenosti jsou stále nepřenositelné a každý si hubu musí natlouct sám. Bohužel se někdy stane, že si ji natluče jen jednou a pak se tomu říká OSUD.