Paní Zima si letos zase trochu pospala a všem ledolezcům ukázala, co udělá globální oteplování s jejich vášní. Někdo by řekl, že se bez ledu nemůže konat ani světový pohár lezení v ledu, ale opak je pravdou.
Led už dneska stačí jako kulisa a na lezení jsou přece umělé chyty v převislé stěně. Celý tenhle kolotoč přejezdů, lezení a odjezdů (Světový pohár) začal 18. ledna zahajovacím závodem v italském Valle di Daone, pokračoval od 7. do 9. února v rumunském Busteni a 23. února v noci byl úspěšně završen vyhlášením světových šampiónů pro rok 2008 ve švýcarském středisku Saas-Fee.
I přes vleklé potíže s Mg v naší malé lezecké komunitě se ČHS podařilo poskládat reprezentační tým a podpořit tak několik lezců ve snaze o úspěch. Letošní tým doznal tří krásných změn v podobě angažování tří žen - Lucie Hrozová (Alpine Pro, Petzl, Mammut, Horydoly), Jitka Mázlová (Raveltik, Saltic, Tilak, Singing Rock) a Silvie Rajfová (Rajče, Singing Rock, Triop). Mužské části soutěže se pak účastnil Stanislav Kvak Hovanec (Triop) a Jiří Pelikán (Tilak). Velký dík patří taky koučům a řidičům (Libor Rebel Hroza, Pepa Novotný), kteří mají svůj nezanedbatelný podíl na pohodlí závodníků potažmo i na dosažených výsledcích.
Organizátoři na všech zastávkách světového poháru odvedli perfektní práci. Dokázali připravit kvalitní cesty a uspořádat divácky velmi atraktivní podívanou. Všechny závody už mají několikaletou tradici a finálová klání přilákala spoustu diváků, kteří vytvořili v kotli kolem stěn vroucí atmosféru plnou napětí a povzbuzování. Italský závod se lezl stylem boulder, ale ne v tradičním boulderovém pojetí s dopadem na zem. Cesty byly dlouhé stejně jako na dalších závodech, jen se lezlo top-rope a po pádu bylo možné opakovaně nastupovat až do vypršení časového limitu. Ostatní závody už byly pojaty jako klasický závod na obtížnost.
Trochu problémů se objevilo v závodech na rychlost. Italský závod připomínal spíše lezení ve sněhu a střední pasáž někteří borci lezli rukama bez cepínů. V rumunském Busteni se „neběžela“ rychlost počítaná do světového poháru, ale poprvé v historii se běžel závod o světový rekord na 15 metrů dlouhé kolmé ledové stěně. První držitelkou světového rekordu se stala Natalya Kulikova s časem 19.3090 sekundy, mužský rekord drží Pavel Batušev časem 9.593 sekundy. Rychlostní stěna v Saas-Fee měla stejné parametry, ale časy se běhaly o kus pomalejší. Uvidíme, zda se tento standard rychlostních závodů udrží i do dalších let. Český tým se účastnil rychlostní soutěže pouze ve Švýcarsku a nejlépe zalezl Jikra Pelikán, který ve finále vybojoval 8. místo (celkově v IWC 15.). Z holek zalezla nejlépe Jitka Mázlová. Celkově rychlostní soutěž vyhráli Maria Tolokonina z Ruska a Matevz Vukotic ze Slovinska.
Již tradičně byla špička světového poháru na obtížnost hodně vyrovnaná a našlapaná. Ve velké konkurenci spousty závodníků rozhodoval o celkovém vítězi (vítězce) vyrovnaný výkon špičkové úrovně na všech zastávkách soutěžního kolotoče. Do letošního ročníku formu nejlépe naladila Jenny Lavarda (IT) a obhájila loňské vítězství. Z chlapů zaslouženě vyhrál Simon Anthamatten. Loňský mistr Jevgenij Krivošejcev byl po smolném ohnutí cepínu v Daone celkově třetí. Z našeho týmu udělala nejlepší výsledek Jitka, která se výborným výkonem probojovala do finále v Busteni a obsadila parádní 8. místo. V celkovém hodnocení je ale naší nejlepší kočkou Lucka, která si dobrým a stabilním výkonem dolezla pro celkovou jedenáctou příčku – příští rok se snad máme na co těšit. Z chlapů zalezl v obtížnosti nejlépe Standa – v Rumunsku 18. a celkově 30. Ale na výsledky je asi lepší tabulka . Kompletní výsledky a další podrobnosti o závodech světového poháru a ledolezecké reprezentaci najdete na stránkách Českého horolezeckého svazu
Silva
Jitka
Jirka
Lucka rychlost
Silva rychlost
Jitka rychlost
Lucka
Lucka
Lucka
Jitka
Jirka
Lucka
Silva
Autorem všech přiložených fotografií je Libor Hroza.