A navíc uplynula již nějaká doba a tak si myslím, že je dobré se na toto neštěstí podívat nezaujatými očima. Doporučuji všem se ale nejprve vrátit k textu, který publikoval Michal Jeníček v článku Lavinové neštěstí v Ötztalu - co se asi stalo na Schalfkogelu? Myslím si, že po přečtení tohoto popisu vám bude úzko.

Fotografie s nákresem situace, která vedla k velkému neštěstí dne 2.5.2009 na svazích Schalfkogelu (3 540 m) v Ötztálských Alpách, se dostala na obálku knížky: Lawine, Die 10 entscheidenden Gefahrenmuster erkennen (Rudi Mair a Patrick Nairz), loňské novinky mezi lavinovou literaturou (této knížce se budu věnovat příště). Tato nešťastná událost vyvolává neustále zájem medií a to především v Rakousku. Není to samozřejmě náhodou, jedná se o nejhorší lavinové neštěstí v Tyrolsku za posledních 12 let. A to je dostatečný důvod, aby se této události věnovalo více místa než ostatním smrtelným lavinovým neštěstím posledních zim. Nás se to bohužel týká proto, že v této lavině na úplném konci zimy roku 2009 zůstalo 5 kluků z Čech a 1 ze Slovenska.

Následující text popisuje velmi detailně všechny okolnosti, které k tomuto pádu laviny vedly z pohledu rakouských lavinových expertů. Byl z větší části přeložen ze zprávy o této tragédii, kterou zpracovali právě pánové Rudi Mair a Patrick Nairz z Lawinenwarndienstes Tirol. Od nich mám také k dispozici i další informace a fotografie, které jsou sem připojeny. Právě jejich systematický rozbor může vám všem ostatním ukázat, jakým způsobem se na lavinovou situaci můžete dívat, i když bohužel ve stínu obrovské tragédie,...

ZÁKLADNÍ INFO:

Kde: Schalfflanke – Gurgler Ferner / nadmořská výška odtrhů 3 180 m / nadmořská výška oblasti nánosu 2 800 m / VSV - svah / 40° a strmější (částečně prostoupené skalami)
Kdo: 6 zúčastněných osob (5 Čechů, 1 Slovák) / 6 zabitých osob (1 zůstal před túrou na chatě)
Kdy: 2.5.2009 cca v 16:00
Lavina: desková lavina (suchá) / délka cca 500 m / šířka maximálně 170 m / výška odtrhu 0,4 – 1 m / hloubka zasypání 1 - 2,2 m
Vybavení: lavinové přístroje byly k dispozici
Nasazení sil: 2 helikoptéry / 30 záchranářů / 5 lavinových psů / 2 alpští policisté
Oblast: Jižní Ötztálské a Stubaiské Alpy
Stupeň lavinového nebezpečí: 3 - značný
Počasí: lehký vzestup lavinového nebezpečí - déšť a nový sníh

hi-res

CHRONOLOGIE

1.5.2009
7 členná skupina na túře sestávající z 6 českých a jednoho slovenského účastníka stoupá od Obergurglu k chatě Hochwildehaus. Ta byla v tuto dobu bez chataře a byl otevřen pouze winterraum. Počasí je velmi dobré. Tak to také popisuje ZAMG – Rakouská meteorologická služba v tehdejší předpovědi počasí pro hory:
„Dopoledne nabízí slunečno především ve směru Severotyrolského Oberlandu a jižní strany Alp ... Odpoledne všeobecně zesilující přeháňky nejdříve v severních vápencových Alpách, později dosahující až k hlavnímu Alpskému hřebenu, možná bouřka, hranice sněžení 2 000 m n.m. Teplota ve 2 000 m n.m.: 0 –5 °C, ve 3 000 m n.m.: -4 °C. Vítr na horách: lehký až mírný východního vítr.“
Tento popis souhlasí také i s daty blíže položených automatických meteostanic, o kterých bude později ještě jednou řeč. Ve winterraumu Hochwildehaus, v tzv. Fidelitashütte, stráví skupina společně noc ...

2.5.2009
V den neštěstí brzdí špatné počasí ze začátku start túry. Když se počasí k poledni trochu zlepší, rozhodne se 6 osob ze 7 členné skupiny k výstupu na protilehlý Schalfkogel. Poslední ze skupiny zůstává, protože se chce vzpamatovat z předchozího dne,...

před 14:00
vycházejí z chaty. Počasí je tento den celkově velmi střídavé a veskrze zataženo. Ve zprávě o počasí ZAMG - Rakouská meteorologická služba se můžeme 2.5.2009 dočíst:
„Celková povětrnostní situace: na jihovýchodním okraji výše se středem nad Baltickým mořem dnes leží krátká frontální porucha s nestabilním nahromaděním množství vzduchu, nejprve se v neděli tvoří hřeben vysokého tlaku vzduchu. Ale již v pondělí se zase rozšiřuje další porucha. Počasí v horách dnes: podél severní strany Alp se budou vyskytovat místy silné přeháňky, nad cca 2 000 m n.m. sněžení. V průběhu dne uklidnění počasí od Kitzbühlských Alp, v západních horských skupinách také odpoledně ještě déšť. V dostatečné vzdálenosti od hlavního hřebene směrem na jih slunečno. Teplota ve 2 000 m n.m.: 1 °C, teplota ve 3 000 m n.m.: -5 °C. Vítr na horách: lehký až mírný ze severního směru“. Od Hochwildhaus se jde dolů až k ledovci Gurgler Ferner. Ten skupina přechází a začíná na protější straně údolí svůj výstup ve směru Schalfkogel. Prvních 100 výškových metrů skialpinisté ještě postupují normálně vzhůru.

Normální trasa
výstupová trasa, která vede přes Kleinleitenferner k Schalfjoch a odtamtud na vrchol Schalfkogel. Skupina oproti tomu zahýbá, viděno ve směru výstupu, doprava a tím volí přímou a tím částečně i extrémně strmou cestu k vrcholu. Byla to pouze neznalost, nebo hrála roli střídavá nebo špatná viditelnost a nebo se jednalo o kombinaci obou možností? Otázka, která se již nedá zodpovědět... Jedno je ale jisté, počasí se během túry výrazně zhoršilo. Pravděpodobně je to také důvod pro to, proč byla túra v nadmořské výšce cca 3 250 m n.m. v oblasti malého narovnání přerušena. Zcela náhodou, díky střídající se oblačnosti, může chatař z chaty Langtalereck tuto oblast od chaty pozorovat a skupinu tam rozezná mezi 15:00 až 15:30 naposledy. Krátce po 16:00 hodině může spatřit bezprostředně pod tímto místem velký odtrh laviny.

V 16:10
hlásí tento chatař pomocí Alpského záchranného volání Tyrolskému řídícímu středisku sesuv laviny s pravděpodobným zasypáním osob. Ihned potom je odeslána SMSka všem příslušným záchranným silám s následujícím obsahem:
„Lavina <4 osoby zasypány /částečně zasypány /možná zasypány. Údaje o volajícím: chatař...; místo zásahu: 6450 Sölden, Gurgler Gruppe, Schalfkogel souřadnice: WGS84 N46°48.18 E010°57.53“. Do akce vyrážejí horské záchranné služby Obergurgl a Sölden. Navíc jsou k dispozici 2 vrtulníky ÖAMTC a také i alpští policisté. Špatné počasí však brání doletu na laviniště. Navíc jsou při plánovaném průletu údolím v cestě lana nákladní lanovky. Zároveň s tímto faktem, je vysoké riziko i pro pozemní nasazení k místu (domnělého) neštěstí. Co zůstává je nejistota, zda osoby touto lavinou byly vůbec zachyceny nebo ne, případně jaký je jejich stav. Chatař neviděl okamžik odtrhu. Ani skialpinista, který zůstal na chatě Fidelitas si v tento moment ještě nedělá žádné starosti o místě přebývání svých kamarádů. Vychází z toho, že jeho kamarádi kvůli špatnému počasí možná bivakují a příští den by se zase měli objevit. Riskovat životy záchranářů, když nebyla jistota, že vůbec došlo k neštěstí, bylo v tuto chvíli neúměrné.

3.5.2009
Od ranních hodin panuje nádherné počasí. Ihned po rozednění tak mohou první záchranáři, alpští policisté včetně lavinových psů se 2 helikoptérami (Alpin 2 a Heli Tirol) letět k laviništi. Na místě je ihned jasné, že skupina, která byla pozorována předešlého dne, uvolnila sněhovou desku a lavina musela strhnout všechny účastníky túry až k patě svahu u ledovce Gurgler Ferner. Po necelé hodině intenzivního hledání jak s lavinovými přístroji tak také s lavinovými psy se rýsuje bohužel smutná skutečnost, že žádný z úplně zasypaných skialpinistů toto lavinové neštěstí nepřežil. Oběti jsou ve věku mezi 20 a 33 lety. Ten, který jako jediný přežil, může ráno z chaty Fidelitas sledovat celou záchrannou akci. Nyní také již pochopil vážnost situace a hlásí na chatu Langtalereck, že patří k této skupině a že je na chatě Hochwildehaus. Lékař záchranné služby na místě neštěstí zjišťuje u všech zasypaných členů skupiny smrt a dává pokyn k odtransportování tělesných ostatků do údolí. Také, ten co zůstal na chatě, je vrtulníkem transportován do údolí, kde bude vyšetřován krizovým zásahovým týmem.

ROZBOR LAVINOVÉ NEHODY

Po každém lavinovém neštěstí vždy vyvstane oprávněná otázka, zda by se mu nedalo nějakým způsobem zabránit. Například při pečlivém plánování, pozorném sledování terénu, podle zkušeností a vzdělání a také například díky rozboru sněhového profilu. Přitom platí, že je nutné vždy postupovat systematicky.

Co se týká lavin, zajímáme se o 5 základních prvků:
průběh počasí, sněhový profil, čerstvé laviny v okolí, terén a také faktor člověk a to nejen v okamžiku neštěstí, ale také v rámci průběhu předchozích událostí.

1. průběh počasí - údaje z meteostanic

Tyrolská lavinová prevence se může pyšnit, že může využívat jednu z nejhustších sítí měřících stanic na světě. Údaje pomáhají nejen při zpracování lavinové předpovědi, ale mohou také sloužit k tomu, aby popsaly předchozí průběh počasí ve svém okolí. A přímo v okolí místa neštěstí stojí tři meteostanice, měřící sníh, vítr a teplotu. Podle nich ještě na začátku týdne dominuje bouřlivé jižní proudění. A ještě během této periody začíná sněžit, nejvydatněji 29.4. Celkově tehdy dohromady napadlo 50 cm. Proudění se otočí víckrát během týdne v průběhu krátké doby od jihu na sever. Nejhezčí dny jsou 26.4. a také 1.5.2009, při alespoň částečně jasných nocích. Teploty sledují v 2. polovině týdně výrazný denní průběh. V den neštěstí dosahuje díky oblačnosti globální záření své maximum, tzn. že provlhávání a destabilizace má možnost nastoupit s daleko větší intenzitou.

Shrňme si to nepříznivé
* špatná viditelnost
* sněžení a vítr (provázání sněhu)
* nový sníh reaguje na jaře obzvláště citlivě na intenzivní (difuzní) záření v souvislosti se zvýšenou vlhkostí vzduchu
* jasné noci (možná tvorba námrazy)
* v nižších polohách, tam kde je plocha sněhu vlhká, je možná tvorba hranatých forem sněhu během ochlazení a sněžení
* dne 29.4. - není vyloučen Nigg-efekt (tvorba povrchové jinovatky ve stinných strmých svazích poblíž hřebene)

Nyní si shrňme to příznivé
* postupný proces sedání a stabilizace

2. sněhový profil

Bez znalosti průběhu zimy a bez pilné práce s lopatou nelze rozumně posoudit stavbu sněhového profilu. „Otto Normalverbraucher“ – alias běžný spotřebitel, kterému tyto informace samozřejmě většinou chybí, nebo který se za normální situace neprojevuje jako „krtek“, se opírá většinou jen o pozorování sněhové pokrývky případně pouze popis v lavinové předpovědi,...

V tomto konkrétním případě se před následným sněžením až do 26.4. tvoří během dvou jasných nocí tvrdý povrch starého sněhu. Na něj pak napadl nový sníh. Problémová vrstva přitom nepředstavuje tuto uvedenou tvrdou vrstvu, ale zcela zjevnou vrstvu krup, která se v noci z úterka 28.4. na středu 29.4. do sněhového profilu uložila. Tvorba krupek je typická právě pro konvektivní srážky během jara, ale také pro intenzivní sněžení těžkého sněhu. (Poznámka: Konvektivní srážky - výstup vzduchu v důsledku konvekce. Konvekce vzniká při nerovnoměrném zahřívání zemského povrchu. Bublina zahřátého vzduchu, který má menší hustotu, vystupuje nahoru, stoupá potud, pokud je teplejší než okolní vzduch. Při dosažení hladiny kondenzace vzniknou kupovité oblaky. Při intenzivní konvekci se oblaka vyvíjí vertikálně do podoby bouřkového oblaku, typické v létě.)

Velký nedostatek: kroupy nemohou být současnými měřícími meteostanicemi automaticky zachyceny. Rozšíření problémové vrstvy se nechalo tehdy ohraničit na jižní Ötztalské a Stubaiské Alpy (zcela místně také na Východotyrolské Taury). Přesně tak vše hlásí také náš pozorovatel z chaty Franz-Senn:
„Z úterý na středu byly u nás masivní srážky krup! Dnes (Poznámka: neděle 3.5.) nebylo možné tuto vrstvu již dobře zjistit! ...“
Z Kaunertalu a Zillertalu nedostáváme naproti tomu žádné podobné zprávy. Navíc informace, že podmínky jsou prý opravdu příznivé, že kroupy nejsou a celkové podmínky lze označit za výrazně vhodné.

Poznámka:
Pánové Rudi Mair a Patrick Nairz z Tyrolské Lavinové prevence sestavili v roce 2010 tzv. Typy lavinového nebezpečí. Pomocí nich se snaží popsat nejzákladnější lavinově nebezpečné situace v Alpách, které jsou charakteristické pro určité období zimy, terén, nadmořskou výšku, přeměnu sněhu,...

typ č. 9 - zasněžené krupky
Nestabilní vrstvy uvnitř sněhové pokrývky jsou při lavinových kurzech často srovnávány s kuličkovými ložisky. Skutečně se ale tento obraz hodí asi jen pro krupky. Krupky jsou formou pevných srážek kulovitého tvaru, vyskytující se při bouřkových přeháňkách především na jaře. Je snadné si představit, co se stane, když se na čerstvě napadanou vrstvu krupek začne ukládat převátý sníh. Pokud na ně ve sněhovém profilu narazíte, jsou pro vás jednoznačným vodítkem ve vašem dalším rozhodování. Jenže krupky se většinou v terénu nevyskytují ve větším množství. A vítr navíc přemisťuje krupky po svahu velmi nepravidelně a s tím souvisí další velký problém, nemusíte totiž na ně, i při podrobném zkoumání sněhového profilu, vůbec narazit. Je to naprosto zákeřná záležitost, která naštěstí jen krátkodobě vede k problémům.

3. čerstvé laviny v okolí

Čerstvě sesuté laviny patří k nejzjevnějším znamením nebezpečí pro zimní turisty či lyžaře. Lze si položit otázku, zda v oblasti této tragické túry mohly být pozorovány čerstvě spadlé laviny. Odpověď zní jednoznačně ano! To potvrzuje i průběh počasí a výborná viditelnost 1.5., tedy během úvodního výstupu této skupiny k Hochwildehausu. A rozhodně se také musí vycházet z toho, že zasažená skupina musela vidět alespoň nějaké spadlé laviny v zadním části údolí Talkessel.

Poznámka: samovolné laviny jsou zde jen několik dní staré. Některé z těchto lavin spadly i v jen mírně se svažujících terénech, což je zcela jednoznačná indicie pro existenci nestabilní vrstvy ve sněhovém profilu. A tuto klíčovou vrstvu, je nutné brát smrtelně vážně. Zajímavý sesuv laviny se udál pod 3 116 m n.m. vysokou Schermerspitze u Obergurglu, jenže tuto lavinu skialpinisté vidět nemohli. Tato lavina v noci z 28.4. na 29.4. dokonce poškodila budovu lanovky.

4. terén a člověk

Terén: vzhledem k dosavadním závěrům se dochází k závěru, že vybraný terén byl opravdu zcela jasně velmi strmý! Jednalo se o svah o sklonu 40° a strmější, který byl navíc prostoupen skalami. Kromě toho byl v místě odtrhu tvořen nepříznivými terénními zlomy, jednalo se o okraj muldy až žlábku.

Člověk: co se ale prostě neví, jsou důvody rozhodnutí celé skupiny tam jít. Nedostatečné nebo chybějící plánování túry (jasná odchylka od normální trasy), velmi malá znalost situace, případně příliš optimistické zhodnocení normálně na jaře rychle postupujícího sesedání a stabilizačního procesu. Možné jsou i nejrůznější dynamické procesy v rámci skupiny, ale také špatná viditelnost. Ta s největší pravděpodobností stojí za volbou bodu obratu a především za tím, že všichni členové skupiny najeli současně a bez dostatečných rozestupů do tohoto kritického svahu. Tento moment s vysokou pravděpodobností stojí především právě za tímto neštěstím. Počet 6 osob ve skupině by měl zcela jasně varovat před zvýšeným dodatečným zatížením a špatně zvolenou taktikou sjezdu případně výstupu bez dostatečných rozestupů.

Poznámka:
Záchranář na místě nehody vyjádřil domněnku (kterou ale nelze nijak doložit) - myslí si, že tři kluci (ti, co byli vykopáni v nižší části laviny) byly v době pádu laviny již dole "na podlaze". Soudí tak podle polohy těl. Zatímco "horní" kluci určitě jeli, tak "spodní" kluci vypadali, že byli sraženi, tam kde zrovna stáli. Pak by to napovídalo tomu, že nejeli ve skupině všichni, ale nějakým způsobem 3+3. Je to ale jen domněnka, která nic nezmění,...

SHRNUTÍ

Rozhodnout se v lavinové situaci správně, představuje vždy velmi složitý postup a na 100% není vlastně nikdy možný. A vzhledem ke smrti všech členů této skupiny se nedá možný konkrétní postup a důvody, které k němu vedly v tomto případě, vůbec vysledovat. Vše se zde točí okolo předchozího sněžení a zasněžené vrstvy krup, která se ale v normálním případě, bez podrobného zkoumání sněhového profilu, většinou dá bez dalšího testování jen obtížně zjistit.

Spíše se ale u této nehody jako klíčové momenty ukazují jiné 4 základní prvky:
* alarmující znamení - čerstvé samovolné laviny v okolí. Ty pak jasně potvrzují existenci zřetelné nestabilní vrstvy. Toto měl být rozhodující důvod k intenzivnímu zkoumání stavby sněhového profilu a hledání příčiny.
* volba trasy byla za daných podmínek velmi riziková. Vzhledem ke 3. lavinovému stupni (zapomeň na svahy nad 35°), přítomností prostupujících skal, terénních zlomů, pokročilou denní dobu a oblačnost v tomto jarním období a také vzhledem k opravdu četným sesuvům samovolných lavin v blízkém okolí, volit buď normální trasu případně zvolit mnohem jiný a rozumnější cíl túry.
* počet osob ve skupině, taktika sjezdu a pravděpodobně i výstupu byla poslední tečkou za touto tragédii. Ano, špatná viditelnost a na jedné straně stojí obava, že se jednotliví členové skupiny navzájem ztratí. Na straně druhé by všichni měli mít na mysli právě v takovémto terénu jiné nebezpečí a tím je možné zvýšené dodatečné zatížení a riziko stržení všech členů týmu. V kritický moment nefoukalo moc a stopy od lyží byly patrné i další den, takže pokud najet do tohoto svahu, tak pouze po jednom a po svých stopách (s velmi velkými rozestupy), hodila by se i malá vysílačka.
* obrovská smůla, že i přes výše uvedené body nezůstal na tak malém prostoru nikdo ze skupiny na povrchu a neměl tak možnost, zachránit alespoň někomu dalšímu život,...

Tady je ještě závěrečný vzkaz do Michala Jeníčka, příbuzného obětí:
“S bratranci jsem byl v údolí Langtal a Gurgltal na skialpech rok před neštěstím, 3 týdny před neštěstím jsme společně byli na Martin-Busch Hütte. Od té doby se na Hochwilde Haus vracíme s rodinou a kamarády několikrát do roka. Velmi dobře se známe s rodinou, která spravuje obě zdejší chaty Langtalereck Hütte i Hochwide Haus. Právě chatař Sigi volal horskou službu, hodně je to všechny poznamenalo. Neštěstí poznamenalo i záchranáře, kteří kluky vykopávali - toto byl i pro ně příliš silný zážitek, který do té doby nikdo z nich nezažil (6 lidí najednou).

Na kamenné chatě vedle Hochwilde Haus jsme loni v létě instalovali pamětní tabulku se jmény - jestli půjdete někdy kolem, vzpomeňte."

Schalfkogel 2.5.2009

rozbor nehody