V sobotu proběhlo v Itálii poslední kolo závodů série evropského poháru juniorů ve sportovním lezení na rychlost, za ČR se účastnilo pět závodníků ve třech kategoriích. Veronika Scheuerová, Jan Kříž, Jan Doseděl a Miroslav Doseděl přivezli dvě zlaté, stříbrnou a bronzovou medaili. Celkově Jan Kříž zlato, Pavel Krůtil bronz.
Jorg Verhoeven z Nizozemska a Japonka Momoka Oda vyhráli další kolo Světového poháru v lezení na obtížnost, které skončilo dnes v rakouském Imstu. Z českých reprezentantů skončila nejlépe na 32. místě Tereza Svobodová.
Dodo Kopold a Mišo Sabovčík - západní stěna Great Tranga
Z Facebooku expedice Great Trango Tower 2012 Rules of Fools přinášíme zprávu, že Dodo Kopold a Mišo Sabovčík vylezli západní stěnu Great Tranga alpským stylem. Svůj výkon okomentovali, že to byl řádný boj. Ve stěně strávili 5 dní a cestu ohodnotili A3, M7, WI6, 8. Kvůli ztrátě vařiče a lavinám nedolezli až na hlavní vrchol. Podle expedičních stránek byl tento prvovýstup jen rozehřátí. Jejich hlavní cíl je nová cesta v severovýchodní stěně Great Tranga.
Předávání letošních lezeckých Oskarů Arco Rock Legends bude opět součástí Rock Masteru, který proběhne ve dnech 25. srpna – 3. září 2012. Předání cen proběhne dne 31. srpna už tradičně v budově Casin Municipale di Arco. Na skalní cenu Salewa Rock Award jsou nominováni: Sasha DiGiulian, Dave Graham, Adam Ondra, Iker Pou a Daniel Woods a na závodní cenu La Sportiva Competition Award: Kilian Fischuber, Jakob Schubert a Anna Stöhr. Do síně slávy a cenu Climbing Amb
Z Vídně na Großglockner za jeden den vlastní silou? Jde to!
Na letošní srpen naplánoval šéfredaktor lidé&HORY Dan Polman extrémní bike&hike projekt "Knock the Glock" spočívající ve zdolání vzdálenosti mezi Vídní a Großglocknerem (3798 m) vlastními silami v co nejkratším čase. K myšlence ho inspiroval původ názvu hory odvozený od jejího tvaru, který připomíná velký zvon. Ve vídeňské katedrále Stephansdom se nachází Pummerin – druhý největší zvon v Evropě, který patří k jedněm ze symbolů Rakouska, stejně tak jako vrcholový kříž na Großglo
Přes letní měsíce probíhá rekostrukce jedné z nejstarších lezeckých stěn v centru Prahy Ultra Ant. Největší změnou budou nové boulder profily a vnitřní zázemí v baru. Otevření je v plánu 3.9.2012.
Skála u Kohoutova mlýna, místními jednoduše nazývaná "Pašinecká" nebo jen "Pašinka", nedávno často skloňované termíny, které prolétly křížem krážem kolem uší populace nejen Kolínska, ale až za hranicemi našeho okresu ba i kraje.
Libor Hroza st. rozmlouvá s Rebelem :-) o soutěžním lezení
…aneb sám proti sobě…..
KAPITOLA PRVNÍ REBEL
Libor:
Co ty jsi vlastně zač, proč se pořád navážíš do ČHS, co proti němu máš?
Rebel :
Já se ale nenavážím do ČHS, já se navážím do problémů, které ČHS neřeší nebo nechce vidět.
L: Lezeš ty vůbec nebo se jen hádáš na netu?
R: Lezu :-) - a jsem v ČHS už 32 let. Myslím, že teď už nemám ambice přelézat nějaké vraždy :-) ... ale Superdiretisimu severní stěny Eigeru mám vylezenou, v severní stěně Eigeru jsem byl pětkrát a jednou i sólo. Víc se ale věnuju tréninku Lucky a Libora, pomáhám s ním ještě pár lidem; a taky metodice a dětem jako takovým.
L: Ty jsi spíš tedy horolezec než závodník.
R: Určitě se cítím být horolezcem. A sám nezávodím, leda z hecu vloni ve Víru, kdy ze mne málem byl vicemistr ČR v lezení v ledu na rychlost :-), holt jsem to asi s cepínem ještě nezapomněl. Ale když začala závodit Lucka s Liborem, začal jsem se aktivně zapojovat do závodění. Mé děti začaly lézt cca od 8 let. Tak už se v tom angažuji cca patnáct let. Takže se cítím být taky trenérem soutěžního lezení.
L: Ale spíš se staráš jen o své ratolesti nebo ne?
R: Spousta lidí ztrácí paměť anebo neví. Zorganizoval jsem plno závodů, na které jezdil ještě jako dítě třeba Jirous, nebo Kuba Hlaváček. Vedl jsem taky nějaký čas juniorskou reprezentaci (tehdy v ní ještě mí potomci nebyli). A ostatně - před pár dny jsem se navážel do rozdělování peněz v mládežnické reprezentaci, a k té mají moje děti hooodně daleko ...
L: A proč rebel?
R: Tu přezdívku mi nasadili koučové z dob dětského soutěžení. Už tehdy jsem poukazoval na nepravosti v soutěžení. Spoustě lidí vyhovovalo, že nebyla pravidla. Třeba na mezinárodní závody nebyla nominační kritéria a Petr Solanský st. (tehdejší předseda mládeže) chtěl prosadit, že to bude on, kdo bude určovat, kdo pojede a kdo ne. Argumentoval třeba takovou blbostí, že ve fotbale si taky trenér určuje, koho vezme do týmu. Hodně jsem se hádal, než jsem prosadil, že musí být psaná nominační kritéria. To byla doba :-) . Jednou si taky udělali soustředění za peníze ČHS. Říkali, že pro děti. A na sedm dětí bylo šest dospělých. Pěkná dovolená v Rakousku.To mě neměli rádi, když jsem na to přišel. :-)
L: Ty horolezec, a trenér?
R: Poté, co Libor s Luckou začali závodit, začal jsem se intenzivně zajímat o trénink a vše kolem něj. Jsem jeden z mála u nás, kdo má trenérskou licenci na sportovní lezení z FTVS. Spojil jsem se s lidmi, kteří do trénování a věcí okolo toho mají co říct, prof. Fořtem (sportovní výživa), ing Klinerem (biokybernetická laboratoř pro vrcholový sport) a spoustou jiných.
L: No a co s tím, trenére?
R: Co je na trenérovi nejdůležitější, je to, že by měl co nejdříve odhadnout, jestli je svěřenec vhodný pro daný typ sportu. Tedy pokud jej chce dělat vrcholově. Tam to začíná. Protože všechny ty tréninkové poznatky a vymoženosti jsou k ničemu, když bude kluk měřit 150 cm a bude chtít na olympiádu ve volejbale. Hrát volejbal v klidu může, ale měl by vědět od trenéra, že se prostě nikdy na olympiádu nedostane. A taky jsem přišel na to, že poznatky všeobecně o tréninku lezení, oproti jiným zavedeným sportům, jsou strašně malé.
L: Co ještě o tobě?
R: Mám další nádhernou dceru, má teď čtyři měsíce a první zub :-). A myslím, že už o mě dost. :-)
KAPITOLA DRUHÁ SYSTÉM
Soutěžní lezení a ČHS
L: Tak jak je to s tím závoděním a horolezci? A nechtěl bys ČHS nejraději zrušit? :-)
R: Naopak. ČHS je u nás pro horolezce velice potřebnou a nutnou organizací. A pro horolezce v podstatě fungující organizací. Problém je, že cca před dvaceti lety se zrodilo soutěžní lezení, které ČHS logicky začal zastřešovat.
L: No, a to zastřešování nefunguje?
R: Stanovy ČHS jsou logicky nastaveny na horolezce. A tam už začíná problém soutěžního lezení.
L: Ale vždyť jsou komise, předsedové, nominace…atd.
R: Z pohledu nezasvěceného člověka, vlastně i člena ČHS, to vše může vypadat propracované do detailu. A právě, že jen vypadá.
L: A nejsi ty moc kritický?
R: Nejsem. Zásadní problém, který si mnoho lidí neuvědomuje, je v tom, že o závodním lezení rozhodují horolezci.
L: Ty máš něco proti horolezcům?
R: Vůbec ne, vždyť jsem sám horolezec :-). Ale prostě největší problém nastává, když horolezci rozhodují o závodění, kterému nerozumí.
L: A v čem je problém?
R: Jednoduše řečeno, jako bys chtěl třeba po zahrádkářích, aby řídili soutěžní lezení? Prostě, spousta horolezců nemá k soutěžnímu lezení žádný vztah, v tom lepším případě. A spousta je jich i proti soutěžnímu lezení.
L: ?
R: Ano, a těch co k soutěžnímu lezení nic necítí, je na valné hromadě nejvíc. A valná hromada ČHS je nejvyšší orgán, který vlastně určuje fungování soutěžního lezení.
L: To doopravdy někdo, kdo je proti závodníkům, rozhoduje o tom, jaké budou nominace na závody?
R: V podstatě ano. Na valné hromadě, která schvaluje stanovy a je nejvyšším orgánem - jak pro horolezce, tak pro závodníky - se rozjíždí kolotoč problémů, které jsou v soutěžním lezení.
L: To jsou ti lidé na valné hromadě tak hloupí a ty stanovy tak špatné, že způsobují tolik problémů závodníkům?
R: Ti lidi jsou normální a pro horolezce jsou stanovy v podstatě dobré, ale tím, že když se tvořily, nepočítaly moc se závodníky, tak pro závodníky jsou špatné.
L: ?
R: Mě by taky nebavilo řešit problémy zahrádkářů, když s nimi nemám vlastně nic společného. Proč by měl horolezec třeba věnovat jakékoliv úsilí tomu, jak řešit nominace závodníků na mistrovství světa? Když má navíc ještě pocit, že mu ti závodníci ujídají ze společného koláče.
L: A jak tem mechanismus funguje dál?
R: Valná hromada, drtivě složená z horolezců, si zvolí svůj výkonný výbor. Ten potom jmenuje předsedy jednotlivých komisí. Pro všechny nezávodní komise je vše v podstatě v pořádku. Ty ostatní komise nerozdělují takové množství peněz jednotlivcům. A ani nejsou schopny nějakého člena ČHS moc zvýhodňovat. V komisích soutěžních, když to přeženu, je schopen předseda svému favoritovi přihrát třeba i o 100 tisíc víc než druhému, zcela vyrovnanému závodníkovi. A ani se na to nemusí přijít. Vždyť jen o pár dnů zpět jsem byl přesvědčován (taky členem ČHS), že na Singapur je 40 000 Kč pro všechny, a ne každému závodníkovi jak tvrdím já.
L: A proč nejsou stanovy dobré pro závodní komise?
R: Výkonný výbor složený drtivě z horolezců (zahrádkářů) :-) určí někoho jako předsedu komise a dle stanov (zahrádkářských) :-) mu také dá veliká práva a v podstatě i peníze, o kterých tenhle jedinec může, jak praxe dokazuje, sám rozhodovat.
L: A to o tom může předseda rozhodovat sám?
R:Může! A často rozhoduje sám. Má sice dle stanov sestavit komisi, ale nemusí. A když ji sestaví - jak ta komise může fungovat, když si do ní vybírá členy sám? Přece si tam nevybere nějaké své oponenty, když tam v klídku může mít ty, co mu jen přitakávají...
L: Vážně to tak je?
R: Je to tak, třeba Zoban v drytoolu neustále oficiální dokumenty podepisuje „za komisi Radek Lienerth“ A je tam sám! Tak jaká komise? :-)
L: A to jako sám předseda rozhoduje o penězích?
R: Ano, podle stanov je vše v pořádku.Předseda komise může podle stanov rozhodovat třeba i o statisících a je podle stanov odpovědný výkonnému výboru. Ten ho může pro špatnou práci odvolat. To je odpovědnost jako prase. Něco jako poslanec v parlamentu. Odpovědný svým voličům. Je to výsměch.
L: Dobře, to přece ale neznamená, že to nemůže fungovat.
R: Ono by to mohlo fungovat, to jo. Ale víš jak to dopadlo s komunismem. :-)
L: Myšlenka snad dobrá, ale proveditelnost nemožná.
R: Přesně tak.
L: Ale co s tím?
R: V podstatě jsou možná dvě řešení. Buď úplně oddělit soutěžní lezení od ČHS, nebo předělat řízení, přerozdělování peněz apod. v ČHS, tak, aby soutěžní lezení nebylo ovlivňováno horolezci (zahrádkáři) :-) a naopak.
L: A ty bys to chtěl jak?
R: Já si pořád myslím, že jak pro horolezce i závodníky by bylo dobré být spolu, ale za přísně vymezených mantinelů.
L:A nechceš to raději oddělit?
R: Podle mě by to nebylo dobré ani pro jednu stranu. Ale kdyby měli horolezci ( zahrádkáři) :-) do soutěží pořád nekompetentně zasahovat, jsem pro rozdělení.
L: A ty, kam bys šel?
R Já bych byl v obou organizacích.
L: A co tedy dál?
R: Je to běh na dlouhou trať. A čas ukáže kam to bude směřovat.
KAPITOLA TŘETÍ ZÁVODĚNÍ
L: A co konkrétního máš teď k závodění.
R: Vezmu to od lesa. Závodí se v pěti disciplínách, kde tři „letní“ (bouldr,obtížnost,rychlost) organizuje IFSC a dvě zimní (ledolezení - obtížnost, rychlost) organizuje UIAA. Obě organizace chtějí své disciplíny prosadit na olympiádu a která bude rychlejší, ukáže čas.
L: A jak to vidí ČHS?
R: V ČHS je to asi takhle: ten kdo je zrovna u kormidla anebo horolezcům (zahrádkářům) :-) pláče do klína, prosadí tu svou oblíbenou disciplínu a s tím i finanční podporu.
L: To nemají všechny disciplíny pro ČHS stejnou váhu?
R: Bohužel nemají. Horolezcům ( zahrádkářům) :-) je nejbližší lezení na obtížnost, tak jej nejvíc preferují.
L: A nemají pravdu?
R: Z toho horolezeckého pohledu asi ano, ale je tady ten pohled závodní a tam je jednoznačně pohled rovnosti disciplín. Víš, kolik v Česku hází holek oštěpem? A jak je národ na Špotákovou hrdej. Nebo na Sáblíkovou. Rychlobruslení taky nedělají davy.
L:Ale nemělo by se to brát v úvahu, kolik to dělá lidí?
R: Určitě ano, ale ne v úrovni reprezentace. Celému světu je úplně jedno, že v Česku jsou jen tři rychlobruslařky, ale celý svět nám závidí Sáblíkovou.
L: A v čem by se teda měl brát ohled na množství lidí?
R: Třeba v tom, kolik peněz půjde do té disciplíny pro tu velikou skupinu lidí.
L: ?
R: Pro příklad. Dětem by měla jít největší částka peněz (bavím se o soutěžním lezení). Ale směrovaná na všechny děti. To znamená převážně do dětských závodů, na jejich organizaci, pronájem stěn, odměny organizátorům apod.
L: A ono to tak není?
R: Dětem jde asi i teď největší částka, to je pravda. Ale obrovskou částku spolyká dětská reprezentace a to je špatně - navíc z reprezentace jen pár lidí. Ty peníze pro děti by měly sloužit všem dětem a tuzemské závody pro ně by měly sloužit k vyhledávání talentů.
L: A jak je to teď?
R: Teď paní Marie brečí u horolezců, že potřebuje víc peněz pro děti. Ale myslí tím pro své dítě. Je nesmysl, aby se dávala tak velká částka z rozpočtu pro dětskou reprezentaci, lépe řečeno pro pár jedinců.
L: Ale aspoň bychom měli velkou dětskou reprezentaci. A později i seniorskou.
R: Zkušenosti od nás i ze světa jasně hovoří o tom, že při přechodu mezi seniory je obrovský úbytek závodníků. Myslím takových, kteří se závodění věnují naplno. Ne těch, kteří přijedou závodit, jen když je škaredě. Spousta dětí toho nechá.
L: Nechá lezení?
R: Říká ti něco jméno Šárka Obadalová? Nebyl snad jediný Evropský pohár, aby nedovezla medaili. No a pak se rozhodla pro piáno. Hodně rodičů vidí právě v tom svém dítěti mistra světa, ale ona je to moc dlouhá cesta. Navíc je tam spousta faktorů, puberta, škola, lásky, finance…atd.
L:A kolik myslíš, že je ten propad?
R: Jak to sleduji, dovolím si tvrdit, že ze 100% závodících dětí se stanou tak 4 % závodící v dospělých, spíš tak 2%.
L: Nekecej.
R: Mohu to ilustrovat okolo ročníku třeba Lucky. Kde je Terka Kysilková, Šárka Obadalová, L. Rajfová, Kupilíková, sestry Čermákové, bratři Solanští a spousta úspěšných dětských reprezentantů? Dnes, vlastně v momentu, kdy by měli být v největším laufu, závodí z toho obrovského množství Lucka Hrozová, Martin Stráník, Silva Rajfová. Prostě to tak život nese.
KAPITOLA ČTVRTÁ ŘEŠENÍ
L: A co bys navrhoval jako řešení?
R: Uvedu pár bodů, které by bylo potřeba dál rozšířit, ale pro jednoduchost, :
1. Změna stanov směrem k větší nezávislosti závodního lezení na horolezcích
( ten co je proti závodění, o něm nemůže rozhodovat)
2. Vytvoření skutečně volených závodních komisí
( ne dosazených horolezci)
3. Přesné definování množství peněz od státu směrem k závodnímu lezení a reprezentaci ( Kolik dává vlastně stát na soutěžní lezení a reprezentaci. Kolik na děti. Kolik je peněz za umístění ve světových závodech. )
4. Sjednocení hodnocení lezeckých disciplín v reprezentaci
( bouldr roven obtížnosti, ta drytoolu atd.)
5. Odměny za výkony
(ne za účast)
6. Reprezentace má být reprezentace
(ne tréninková přípravka těch, co chtějí být dobří)
KAPITOLA PÁTÁ SOUBOJE
L: Ty, Rebele a jak to máš s tím hádáním se s konkrétními lidmi?
R: Tak to je přímo na tělo. Bohužel dost lidí, nejen v ČHS, neumí skousnout kritiku profesní činnosti co dělají. Okamžitě kritiku převádějí do osobního napadání.
L: ?
R: Napíšeš, například, že pravidla jsou špatná, a dotyčný to bere tak, že o něm říkáš, že je špatný on.
L: Vážně?
R: Prostě to tak je. Anebo když oponentům dochází faktické údaje ke konkrétní diskusi, argumentují zcela nesmyslnými věcmi. Třeba ti řeknou, že jsi byl estébák :-)
L: Narážíš na Zobana?
R: Ano, tam to došlo tak daleko, že když už neměl v diskusi žádné argumenty, začal o mě rozšiřovat a psát do médií, že jsem udával lidi estébákům.
L: A co ty na to?
R: Od trestního stíhání ho zachránilo jen to, že nemám tolik času, abych lítal po soudech. A taky to, že se mi Zoban písemně přes mého právníka omluvil. Taky jsem mu chtěl dát šanci. Ale neměl jsem mu ji dávat.
L: A to je vše?
R: Nezávislá disciplinární komise ČHS uznala, jak mou stížnost, tak i stížnost Lucky na Zobana ve všech bodech. A teď se řeší jen výše jeho potrestání ze strany ČHS.
L: Je vidět, že se jen tak nedáš.
R: Zoban doopravdy překročil takové to profesní hašteření a posunul ho do roviny, kam by to v dobrovolném spolku nikdy dojít nemělo.
L: To je asi fakt.
R: Kauza Zoban ale ještě nekončí. On Zoban tak trochu zapomněl, že není majitel peněz, které mu byly svěřeny od ČHS a používal je, jak se mu zlíbilo. A v následujících dnech dostane disciplinární komise další podnět na Zobana k prošetření.
L: A stojí ti to za to?
R: To víš, že mě to nebaví. Ale nerad ze sebe nechám dělat hlupáka.
L: Máš příklad?
R: Uvedu příklad. Zoban napsal tvrdá kritéria pro reprezentaci; i co se týká finanční podpory. Ale jen tak, bokem, přidělil třem lidem peníze na závody do Rakouska. Prostě se rozhodl, bez jakýchkoli kritérií, která by někde byla zveřejněna, dát jim peníze, tak jim je dal, a jel tam s nimi na výlet si zalézt. Taky možný přístup šéfa komise.
No, a já dám Zobana za tohle před disciplinárku, protože to už doopravdy považuji za zneužívání peněz ČHS. Ti nejlepší musí plnit tvrdé Zobanovy požadavky. A jeho kámoši dostanou peníze jen tak, bez nutnost splnit jakékoli podmínky. Trochu rozdíl, nebo ne?
L: Trochu jako Buštěhrad?
R: :-)
L: Není ten rozhovor už nějaký dlouhý?
R: Máš pravdu, jsem zvědavej, jestli to vůbec někdo dočte až sem. Ale ještě by mohla být spousta kapitol. Binter, Dichtlová ... a třeba i ta, jak mi předseda revizní komise ČHS odpověděl na můj dotaz. Jen to trvalo 14 měsíců a asi 8 urgencí. To se to pak v ČHS těžko něco mění. :-)
L: Dík za rozhovor :-)
R: Teď jsem teda zvědav. :-)