Na začátku byly dlouhé debaty. Mirek si moc nedovedl představit týden v okolí Arca a Lago di Garda bez lezeček a kola, Kačka se ho snažila přesvědčit, že při kaňoningu na to nebude mít ani pomyšlení.
O pár týdnů později ...
Páteční odpoledne proběhlo ve znamení příprav a balení věcí do auta, večer už jsme mířili k Rozvadovu a dál na Innsbruck, Brenner a k Trentu. V autě se kromě třech účastníků a jejich plné kaňoningové výzbroje vezlo i lezecké vybavení ;-). Po setkání s dalšími “účastníky zájezdu” jsme se přesunuli do Riva del Garda, našli začátek kaňonu Torrente Albola (abychom ušetřili čas zítra ráno), zaplavali si v křišťálově čistém jezeru Lago di Tenno a v očekávání věcí přištích ulehli ke spánku.
V neděli jsme si dali předkrm v podobě již zmiňovaného kaňonu Torrente Albola, někdy nazývaném též Jacuzzi. Dlouhý, 40-ti minutový výstup od kostela S. Giacomo v Riva del Garda, je posléze odměněn 2,5 hodinami vodní zábavy. Na konci se ocitnete nedaleko místa, odkud jste vyráželi.
Horní část Torrente Albola
Kaňon se osvědčil jako dobrý začátek pro ty z nás, kteří nikdy předtím nic podobného neokusili. Také jsme si srovnali rychlost naší skupiny s průvodcem (viz reference pod článkem). Sestup kaňonem nám trval 4 hodiny, oproti psaným 2 a 1/2, a proto jsme se na další kaňony rozdělili do dvou menších skupin. Než slaní devět lidí po jednom laně, dá se ve stínu kaňonu a studené vodě do všech zima.
Dolní partie Torrente Albola
Část naší výpravy se poté rozhodla vyrazit k městečku Storo na další kaňon Torrente Palvico, zatímco my nasměrovali vůz k Arcu. Kvůli silnému lijáku, který nás zastih uprostřed vinic u Naga, jsme nakonec stejně byli donuceni následovat kamarády ke Storu dřív, než jsme stačili vytáhnout lezečky z auta :-(.
Další den bylo v plánu Rio Nero, též zvané Jurrasic, kaňon začínající poblíž vesnice Tiarno di Sopra. Průvodce sliboval 4 hodiny v nádherném kaňonu, velké množství vody a cca. 22 slanění. Začátek nás příliš nenadchl, chladné počasí, ledová voda a řasami pokryté kluzké koryto nepůsobilo moc lákavě a málem zlomilo odhodlání některých z nás. Po několika skocích a vodopádech se začaly naše názory pomalu měnit. A za chvíli už to byl nejhezčí kaňon naší dovolené. Také se ukázal být nejnáročnějším a když jsme, promrzlí po 7 hodinách, konečně došli na parkoviště, měli jsme kaňoningu plné zuby.
Rio Nero
Jurrasic
Dlouho nám to ale nevydrželo a v úterý jsme se vydali do dvě a půl hodiny dlouhého kaňonu Torrente Bianca poblíž Stora. Ve srovnání s kaňonem Jurassic trochu nuda. Řízení auta po velmi prudké a úzké silničce a poslední, 50 metrů dlouhé slanění byly tím nejzajímavějším, co nám nabídl. Nicméně jsme si stejně potřebovali odpočinout a načerpat síly na Torrente Palvico, kaňon vybraný na středu.
Závěr kaňonu Torrente Bianco
Torrente Palvico je kaňon na stejné řece jako dříve zmiňovaný Jurrasic. Nachází se kousek od Stora a, stejně jako jeho “vyšší” příbuzný, je nádherný. Ve stručnosti se dá tento kaňon přirovnat k aquaparku - 3 hodiny nepřetržitých skoků, skluzavek a slanění. První lano nás zavedlo do systému jeskyní, ze kterého jsme se nakonec vynořili ve skalním okně nad vodopádem. Pak už následovalo “jen” 50-ti metrové slanění do malého jezírka pod ním. U jezírka se opalovali italské krasavice, které častovali “šílence” v neoprenu obdivnými pohledy, nebo aspoň tak si to vykládala mužská část týmu. Torrente Palvico je velmi populární a je více než pravděpodobné, že v něm nebudete sami. Místní průvodci se ale chovají přátelsky. Navíc jsme od nich odkoukali některé skoky a skluzavky, které bychom jinak slaňovali. Jištění je zdvojené, což umožňuje rychlý postup více skupin. Suma sumárum, pokud máte čas, chuť a odvahu na jediný kaňon, pak Torrente Palvico by měl být horkým kandidátem. Pro nás to byl poslední kaňon v oblasti. Další den ráno jsme naposled navštívili naši oblíbenou cukrárnu ve Storu a, s rozplývající se chutí skvělé lékořicové zmrzliny na jazyku, jsme se přesunuli k jižním břehům Lago di Garda.
Poslední slanění v kaňonu Torrente Palvico
Otázka “Fakt máme jet tudy?” směrovaná na našeho španělského kamaráda Chaviho, jediného, kdo rozumněl něco víc než jen obrázkům z našeho kaňonového průvodce v italštině. Jeho “myslím, že je to někde tady” spolu se dvěma zákazy vjezdu a terénem vhodným k testování teréních vozidel vyvolávalo zasmušilé pohledy řidičů, a pobavené pohledy ostatních členů naší “expedice”. O čtyři kilometry později a o 600 metrů výše jsme vstoupili do Torrente Campiglio. Kaňon byl lehký a krásný s množstvím krátkých slanění, skluzavek a příjemně teplou vodou. Určitě stojí za návštěvu, jen škoda komplikovaného přístupu.
Autoři “pod zemí” v kaňonu Torrente Campiglio
Na závěr kaňonového týdne jsme zvolili Torrente Baes, taktéž zvaný Mugnaia Canyon. Začíná 45 minutovým výstupem od pláže u Lago di Garda a ústí na stejném místě. Kaňon může být velmi hezký, ale v našem případě zrovna probíhaly opravy mostu nad ním, což dodávalo vodě barvu i hustotu bílé kávy. Pomineme-li kvalitu vody, zaujal nás kaňon hlavně svým závěrem, v němž prochází zříceninou starého hradu. Za zmínku stojí i výhledy na Lago di Garda při několika navazujících 50-ti metrových slanění.
Torrente Baes
A to je vše. Skvěle prožitý týden v horách, jen pohyb po laně je opačným směrem, než popisuje většina článků na tomto serveru.
Melounové hody na břehu Lago di Garda
Průvodce:
Gole & Canyons, díl č. 2 Italia Nord-Est
Maurizio Biondi, Francesco Cacace, Roberto Schenone
Me se clanek libil. Mam kamarada, kajakare, ktery si ve vode libuje a hrozne dobre se s nim leze v Tatrach, protoze az kdyz zacne prset, tak se mu lezeni zacina libit. :)
Diky, pouzili jsme stary pulky (ted uz je na lezeni nevezmu), ale statika by asi byla lepsi. Lana se dost protahovala a tak je nekdy pri slanovani musel clovek v podstate postrkovat osmou - byla prilis napnuta jak vlastni tihou a vlhkosti, tak treba tim, jak po nich tekla voda.
na skalach okolo vody je nejaky fixni jisteni pres ktery jste ty lana protahovali?
tohle bych si nekdy chtel zkusit, da se nekde sehnat vic informaci, treba kde jsou vhodne oblasti?
Je to jako pri lezeni, nektere kanony jsou zajisteny dobre a jine hure. My si vybirali jen ty dobre zajistene, kde byla vsechna slaneni zajistena nyty a retezy a nebo nyty a "mailonkami". Osobne bych si s sebou vzal i par tech tzv. "mailonek". V diskuzi u referovaneho clanku myslim nekdo zminoval, ze do hure zajistenych kanonu se hodi nytovacka a dalsi vybaveni.
Jo, a jeste byly v nekterych kanonech slaneni ocislovana, takze clovek si na zacatku precetl kolik jich je a pak uz vedel, jak daleko to jeste ma do konce.
Vice informaci treba google, bylo taky par odkazu v jiz uvedenem referovamem clanku na lezci.
Asi jste meli sve neopreny,ale pro pripad,ze by si to clovek chtel zkusit a ma veskery matros krome tech hader,da se to na miste pujcit?Nebo to pujci jen s pruvodcem,takze musis calovat navic za nejakeho chlapa?
dik
Vybavení jako je neopren si napriklad v Ostrave muzes pujcit ve vetsine outdoorovych cestovkach a vodackych spolcich. Napriklad Kampanula pujcuje myslim za 20 korun na den. Peta
Věnuju se canyoningu dost intenzívně více než 10 let. Je to suprová zábava! Každý má ale hranice svých možností někde jinde. Když už se někdo z lezců rozhodne, že nebude zbytečně platit místního průvodce, tak si alespoň zjistěte co nejvíc potřebných informací, sežeňte někde pořádnou výstroj a poraďte se s někým, kdo má s canyoningem zkušenosti. Více než 90% všech smrtelných úrazů v kaňonech není zapřičiněno pádem, ale utonutím. Žádný učený z nebe nespadl. Když je někdo dobrý lezec, rozhodně to ještě neznamená, že zvládne i těžký kaňon. Přece jen mezi lezením a canyoningem je dost velký rozdíl. V posledních letech potkávám v kaňonech čím dál tím víc různých týpků (Čechů, ale především Slováků), kteří, nejenže nemají potřebné znalosti a kvalitní výstroj, ale na dobře míněnou radu reagují velmi arogantně....
Až bude někdo z vás stát na mostě nad Val Zemolou v Itálii a uvidí vedle na skále mosaznou pamětní destičku s českým jménem, tak možná pochopí, proč jsem se rozhodl zapojit do diskuse, i když to na Lezci nikdy nedělám...
Jo,to je jasnacka.Na cannyoningu uz jsem byl s pruvodcem a slysel jsem o nebezpeci,hlavne kdyz se clovek nevyzna.My jsme meli dobre pocasi,ale pry staci malo a clovek nestihne vode uniknout.Bez znalosti bych tam nelezl,nemam rad takovou lehkomyslnost,ale dik za upozorneni, respektu neni nikdy dost:)
Souhlasím. Val Zemola je těžký kaňon. Nejdelší vodopád má asi 20 m, ale je to dost těžký kaňon. A takových je spousta.... A stejně jako na divoké vodě se obtížnost výrazně mění s vodním stavem.
Zapojil jsem se do diskuse, protože se mi zdálo, že směřuje k tomu, že canyoning je vlastně jen náročnější turistika, kde stačí vypůjčit si někde neopren a když trochu lezu po skalách a mám lano a pár karabin, tak je všechno ostatní už v pohodě....
Je to perfektní zábava a canyoningu jsem zcela propadl. Už před 10 lety. V roce 2004 jsme založili Českou asociaci canyoningu (www.canyoning.cz). Jsem ochotný komukoliv poradit, dát základní informace a předat některé zkušenosti - pokud tím dosáhnu, že výstroj a chování Čechů a Slováků v kaňonech bude na vyšší úrovni (u AAC Čierný je to zřejmě zbytečné...).
Diky za doplneni, mozna jsme to meli uvest v clanku, aby nekdo nenabyl dojmu, ze si staci pujcit neopren a jit.
Ja jsem tam sel jako uplny novacek, ale s lidmi (Kacka a par dalsich), kteri uz v kanonech maji neco za sebou. No a taky jezdi vodu, takze jsem spolehal na jejich znalosti i co se tyce sifonu atd.
Predpoved pocasi jsme sledovali hodne dusledne a z jednoho kanonu (myslim, ze slo o Torrente Caffaro - Bagolino) jsme utekli hned na zacatku. Proste se nam to nezdalo a tak jsme radeji volili ustup.