Teď jsem si vzpomněl. Když jsem začínal lézt, moje první věc kterou jsem měl, vlastně jsem ji dostal od staršího bratra, byl pytlík.
Teď jsem si vzpomněl. Když jsem začínal lézt, moje první věc kterou jsem měl, vlastně jsem ji dostal od staršího bratra, byl pytlík. Nejdřív jsem tedy od něj dostal, spíše zdědil, lezečky-kopačky, ale ten pytlík…byl fakt skvělej. Nebyl příliš velkej a ani moc malej, byl prostě akorát.
Bylo horké léto a na džíny pořádné vedro. Bezejmenný lezec se nudil u okna a přemýšlel, co s víkendem. Všichni odjeli a někam si pořádně zalezli, vlastně někde si pořádně zalezli, ale on měl takový nevyjasněný pocit, že právě dnešek je něčím výjimečný a důležitý. V ruce žmoulal staré ošoupané džíny a najednou ho to napadlo. Najednou věděl, proč byl ten dnešek tak tajůplný a proč ho pořád něco rozptylovalo. Vždyť přece když vezme nůžky a ustřihne nohavice, tak bude mít skvělé kraťasy na lezení (džínovina zrovna letěla). Nikterak se tedy nezdržoval a hned také učinil to, co ho tak skvěle napadlo. No prostě nádhera, udiveně si prohlížel svůj výtvor a aniž by chtěl, svými konečky věčně odřených a oděrkami posetých prstů třepil nepříliš rovný střih. Kraťasy dostávaly nový a dosud nepoznaný rozměr. Hned si je oblékl. V zrcadle vypadaly fakt dobře a co teprve na skále, všichni budou určitě v transu. Najednou se ale jeho skalami vytrénované oko zastavilo na odstřiženém zbytku a teď už mu bylo všechno jasné. Kraťasy to byl jen malý střípek z jeho geniálního nápadu. Hned si vzal režnou nit, jehlu, a sám se ani nestačil divit, jak mu to odsejpá od ruky. Vždyť,… to je… přece… pytlík, můj první vlastnoručně dělanej maglajzpytlík. Někudy zadem, sám moc dobře ani nevěděl kudy provlékl svítivě zelenou tkaničku, kterou právě vytáhl z boty, která se povalovala na polici v botníku, a už už si ho přivazoval kolem pasu. Byl to skvělej pocit, nový kraťasy a teď ještě maglajzpytlík, no pro dnešek toho bylo na něj až moc. Samou radostí se mu úplně zatočila hlava a svalil se jako čuník na koberec. Jenže bohužel tak nešťastně, že si chudáček rozsekl hlavu o nějaký roh skříně a byl z toho těžký otřes mozku. Strávil měsíc v nemocnici a další měsíc byl v rekonvalescenci. Léto skončilo a přišel tuhý podzim a pak zima a pak jaro a pak, pak si koupil v jednom obchodě opravdovej značkovej maglajpytlík. A co se stalo s tím starým ? Ten mám přece já…
(Později mi ale k narozeninám koupil také ten opravdovej a značkovej pro tvrdý lezce.)