Při vzpomínce na putování po Západních Tatrách a Roháčích se mi zvlášť vybaví jeden zážitek.Pro úplnost musím dodat, že
se tohoto čundrování kromě mé osoby zúčastnil taky Miloš, Jago, Ruda a Aleš.
Výchozím bodem bylo Štrbské Pleso. V plese samotném jsme se s Rudem neopomněli vykoupat. Samozřejmě tam „kůpanie a člnkovanie“ není dovoleno, ale víme, jak je to s tím zakázaným ovocem, ne? Nutno dodat, že teplota vody byla jako v Jihočeském rybníku! Nebo, že by ten alkohol přece jenom hřál? Vhodné místo k nocování jsme našli s obtížemi u Jamského plesa. Druhý den se pokračovalo přes „staroslávny“ Kriváň (2494,7) a Tri studničky do Podbanské.
Třetí den jsme, zatím podle plánu, stoupali z Podbanské Kamenistou dolinou do Pyšného sedla (1791,6). Tam Ruda „odchytl“ polskou jeptišku, nechal se s ní vyfotit a od ještě vyděšené si vyžádal požehnání na další cestu. Otázkou zůstává, jestli mu to bylo co platné. No ale – přežil. Ze sedla jsme přešli už po Slovensko-polské hranici přes jeden z menších vrcholů Bystré- Blyšť (2169) a protože byl večer na spadnutí, rozhodli jsme se přenocovat pod Gáborovým sedlem. Našli jsme nejpříhodnější místo a začali stavět svá obydlí. Již při sestupu z Blyště jsme si všimli dvou postav, ale nebylo zřejmé, zda tam hodlají také nocovat a nebo se balí a odcházejí, což by ale takhle na večer nebylo moc logické. Nakonec se přišourali k nám, byl to párek Poláků tak kolem třiceti let, s dotazem, jestli s námi můžou nocovat. No, říkali jsme si, asi by jim bylo samotným smutno, tak vyhledali kolektiv, a bez problémů jsme souhlasili. Jen nám začalo být divné, že místo toho, aby se rychle vrhli na stavbu svého stanu, začali se zajímat o ty naše. Pochopili jsme.Chtěli se nacpat k nám. Jago jim slušně vysvětlil, že s námi sice nocovat můžou, ale ve svém. Kapacita našich stanů byla dostačující při zachování standartního pohodlí, tak akorát pro našince. Já s Milošem pod tropikem, celý stan jsem z úsporných důvodů nebral, Ruda pod přístřeškem z celt, pouze Jago s Alešem se ubytovali v plnohodnotném stanu. Poláci to přijali, jen nás požádali o zapůjčení „plen“. Brzy jsme zjistili, že nepožadují „pampersky“, ale igelity. Bylo jim vyhověno a oni si s nimi přikryli spacáky a po stranách zatížili kameny. Trochu jsme se podivili jejich vybavení pro vysokohorské prostředí, ale večer byl pěkný a nebe bez mráčku. Jak se ale dá tušit, nemělo to tak zůstat až do rána.
Během noci se počasí zhoršilo, začalo pršet, zesílil vítr a dohlednost klesla tak na patnáct metrů. Mezi třetí a čtvrtou hodinou se venku s polským přízvukem ozvalo: ahoj. Říkal jsem si že Poláci asi odcházejí na šest kilometrů vzdálenou horskou chatu Ornak, na polské straně Gáborova sedla. V zápětí se ale rozjel zip našeho tropika a dovnitř vpadla dívka s úpěnlivou prosbou: „barzo proše, iba jedna perzona“. Říkáme, že teda jedna perzóna se k nám za těchto krajních podmínek ještě vejde. Vtlačila nám dovnitř svého druha a sama se uchýlila k Rudovi. Za marného očekávání, že se snad počasí uklidní, jsme s Milošem i Polákem zevnitř přidržovali naše plátěné obydlí, aby nám je vítr nesebral nad hlavou. Ruda zatím ve vedlejším přístřešku při průběžném vaření čaje vysvětloval Sabince, jak se měří hodnota krve na glukometru, jak se píchá insulin a k její hrůze to i názorně předvedl. A tak nebylo úplně jasné, proč Sabinka drkotá zubama a proč je celá modrá.. Asi to bylo zimou, proto do ní Ruda nasypal několik acylpyrinů a prolíval ji horkým čajem. Na jeho nacionalistické smýšlení to bylo chování nadmíru zarážející, ale chvályhodné. Dokonce dal Polce suché, a prý i čisté, teplé ponožky. Ta, snad na pokraji horečky vykřikovala, že pro ně musí přiletět vrtulník a zachránit je. Těžko jsme jí vysvětlovali, že za tohoto počasí chodí i ptáci pěšky. Ruda za svou péči nebyl valně odměněn. Polka mu při neopatrném otáčení v malém přístřešku vykopla otevřený deštník, kterým byl zatarasen vchod. Paraple zmizelo neuvěřitelně rychle v mlze. Ani zoufalý Ruda neuvažoval o tom, jít ho hledat. Takto jsme vyčkali až do rozednění a když po sedmé hodině bylo jasné, že změna počasí je v nedohlednu, rozhodli jsme se jednat. Pokud chceme dnes někam dojít, musíme vyrazit. Jen Jagovi s Alešem se nikam z jejich vyhřátého (kdoví, jak ho zahřívali) stanu nechtělo. Domluvili jsme se, že my, mokřejší a zmrzlejší, teda já, Miloš a Ruda vyrazíme dál po hřebenovce, s tím, že nás zbytek výpravy dožene.
Roháče
Rozloučili jsme se i s polskou dvojicí. Ještě jsem jim na mapě ukázal, jak se mají na Ornak dostat a oni, ještě jaksi mokřejší a zmrzlejší než my, vyrazili předpokládaným směrem. My tři jsme pomalu mlhou stoupali na další vrchol hřebenovky Klin (2172,7) . Miloš začal propadat malomyslnosti a tvrdil, že zkušení horalé by za této situace volili cestu dolů, zatímco my, hazardujíc se životy, pokračujeme v tůře. Jeho názor, aniž bych ho podceňoval, byl jistě ovlivněn tím, že byl v takových horách poprvé. Horší to bylo s Rudovým kolenem. Už si na něho stěžoval předtím, ale teď se zdálo, že to dál nepůjde. V Račkově sedle jsme si sice ještě vzali čas na rozmyšlenou, ale bylo již vlastně rozhodnuto. U rozcestníku ležela neotevřená plechovka martinského piva (díky dobrodinče), které za daných okolností chutnalo náramně. Poté jsem nožem na rozvinutý plech napsal vzkaz pro naše pronásledovatele, zatížil ho kamenem a začali jsme sestupovat po žluté značce do Račkové doliny.
Po více než hodině chůze jsme dorazili na křižovatku se zelenou značkou. Ta vedla nahoru do Gáborova sedla, ve kterém jsme za tak nepříznivých okolností přespali. Kousek pod křižovatkou stála bouda, tzv. chata bez hospodáře, určená pro nouzové bivakování. Nějací Pražáci tam zrovna svačili a chystali se na hřeben. Trochu jsme jim to rozmlouvali. V tomto počasí to bylo o ničem. Někteří se rozhodli sestoupit, zbytek odhodlaně plánoval výstup. Samozřejmě jsme jim nezapomněli povyprávět o našem dobrodružství s polskou dvojicí. Pojedli jsme, rozloučili se a pokračovali Račkovou dolinou dolů, do asi sedm kilometrů vzdáleného kempu. Protože jsme moc nespěchali a po několika kilometrech si udělali další přestávku, dohnala nás jedna pražanda, která vzdala výstup a hned taky vyprávěla, že chvíli po našem odchodu se u boudy objevili vystresovaní Poláci !? Podle poznávacího znamení- plyšového medvídka pohupujícího se na báglu, to byli ti „naši“. Kde bloudili celou tu dobu, zatímco my jsme přecházeli Klin, a jak se stalo, že se otočili o 180 stupňů a po tříhodinové cestě na sever se ocitli slabé dva kilometry jižně od výchozího místa, se dnes už těžko dozvíme. Tím spíš, že to asi neví ani oni sami. Docela by mě ale zajímalo, jakou zvolili nakonec zpáteční cestu do Polska. Jsem si téměř jist, že pěšky a přes hřeben, to nebylo. Na závěr jenom dodám, že s opozdilci Jagem a Alešem jsme se už nepotkali. Ve stanu čekali na lepší počasí až do druhého dne, ale plánovanou trasu až do Zuberce nakonec za slunečného počasí zvládli. Špáca
Foto zdroj:
Ilustrační foto je z pěkné ukázky panoramat by Borkovec Panoramata
dobre ale nechces pls priste nejak ten tex formatovat, odstavce, mezery mezi nima, případně ztučnit něteré zajímavé a dulezite nazvy .. toto se desne blbe cte
Dobrý příběh. Taky už jsem uvažoval, že bych tu něco naklepal, ale s tím mojím slohem se do toho raději moc nehrnu. Budu si to muset předem připravit. Mám fajn příběh z Nízkých Tater. Takže se dneska nebo zítra večer vrhnu do skládání a pak to sem asi dám.
To je zajímavý. Nééé že by mi to vadilo, ale pátrám po příčině, proč píšící horalé mají tak v oblibě přechodníky v ženském tvaru. Přechodníky, to je jasný. Co by to bylo za popis přechodu bez použití přechodníků! Až budu o nějakém takovém klimakteriu psát tak s tím také vyrukuju. Ale ty ženský? Nedostatek žen v horách si takto kompenzují?
Já mám z Roháčů s Poláky také jeden zážitek. Šli jsme hřebenovu, je to asi 4-5 let zpátky. V létě. Pochopitelně natěžko, flašky s vodou atd. No a nahoře na tom nejvzdálenějším vrcholu (jméno nvím, mapu po ruce nemám) jsme potkali rodinku - táta, máma, jedno dítě asi 7 let, druhé ještě v sedačce. Jen na lehko, v trenkách a tričku, ledvinka u pasu... Borci prostě. No a že jestli jako prosím nemáme vodu?!!! Oni měli jenom jedno fruko.... . Jsem myslel, že se poseru. Nebýt tam děcek, tak je pošlu někam. Ta 2 litrovka vody nám pak už ani nechyběla.... .
To zas mi se stalo pred 4 lety, ze jsme lezli na Tri Kopy a ja tahnul snad sest litru vody. Celkem ctyri lidi a sest litru vody. Prej, ze bude zizen.
Upili asi tri deci. Jsem myslel, ze se poseru. Nastesti jsem dva litry dal nejaky rodince. Nebyt tam decka, tak snad vsechny tri poslu nekam. To, co jsem pak vylil, mi taky nechybelo.
Se mi stalo před měsícem, vzal jsem psy a partu lidí a že vyrazíme dobýt Mordor na Brdech. A taky jsme tahali každej asi 2l vody. Pro nás a pro psy. A oni, neřádi, skoro vůbec nepili. A co uděláš? Nebýt psů , tak je pošlu někam. Tak jsme to vylili a ani nám to potom moc nechybělo.
Že tam běhají strážci jsem slyšel jak o létě, tak i o zimě. Že ale neodvádějí dobrou práci, bylo vidět na Silvestra. Takový bordel, jaký dělali na horách místní, jsem naposled viděl předloni na Silvestra na Staromáku. Se nedivím, že stavy kamzíku klesají, já bych taky potratil.
Jo, taky jsem je tam potkal, ale to byla asi nejaka akce, rikali za jich tam zrovna lita asi 30 s vysilackama a dalekohledama a nad nima vrtulnik. Ale nakonec jsme se domluvili tak, ze jim nic nedame :-)
Jinak dobre napsany clanek, na rozdil od silvestra se to cte dobre, vice takovych.
To sem Vam znal jednoho, byl vodnekud ze severni Moravy, ale uz delsi dobu bydlel v Litomericich a jmenoval se tusim Parizek. Tak ten sebou nosil neustale dva litry pitny vody, v kozenym vaku, pekne pod kabatem, ponevadz tenkrat jeste pet lahve nevyrabeli. Prej pro jistotu, kdyby vypukla cholera jako tuhle ve ctyricatym v Hamburku. Jo to vite to je Vam pak kazdej lok nezkazeny vody dobrej. Vodu pry kazdy dva dny vymenoval aby se mu nahodou nezkazila. A to kupodivu prej delal i kdyz byl napriklad na dovolence v horach a pritom kolem bylo vody dostatek. No a vite jak dopad? Utopil se v horskym plese pry nekde na Slovensku. Chytla ho krec do lejtka, jak ta voda v tom plese byla studena. No baca, co ten kozenej mech nasel na brehu, vodu vylil a dlouho v nem nosil palenku. Tu teda nevymenoval , ale jen doplnoval. Pili sme ji spolu tusim tenkrat v devadesatympatym v Popradu kde sem mel nejakou staci. Jo to neni jak dneska kdy Vam daj napit nanejvys teply vody z umelohmotny flasky a jeste se tvarej nasrane.
Ta myslel som, že nenapisem, ale nakoniec napisem, bo sa neviem zdržať. Ty stanujes v narodnych parkoch a este o tom vypisujes na nete ako o hrdinovi ?? Ti fakt jebe ?? Nepoviem, ked niekde ides liezt odlahlu stenu, tak pod nou prespis pekne v tichosti, ale vyrazit na turistiku do Tatier so zamerom stanovat mi pride dost drsne...slusne povedane. Navyse nedaleko chaty, kam by si, ak by si netahal ten stan, polahky dosiel. Ci to akoze nemas od 50-250 Sk za noc na chate?? Ved tym, ze tam prespis a das si caj ci polievku pomahas udrziavat miesto, ktore moze nelen tebe ale vsetkym raz v necase zachranit krk. Ta sak sa spamatajte a vykaslite na to svoje bezohladne kempovanie v narodnych parkoch ala: "Jó, týden v Tatrách za kilo ..."
Mluvíš mi z duše. Myslím, že (nejen) návštěvní řád NP nějaký význam má a musí být dodržován. Ale, zase je na tom hezky vidět, kdo má rád hory jako takové a kdo jako arénu pro své vyžití a nasledné masírování svého ega. Nemluvě o tom, že porušovat zákazy je neslušné.
Všechno je relativní. "Porušovat zákony je neslušné" - to platí jen pro zákony, které stojí za respektování. Nejsem si jistý, jestli to platí absolutně. Určitě dost demagogickej příklad: když třeba někdo dělal v 80. letech samizdat, byl neslušnej?
Osobně mám s lecjakým nařízením také problémy. Třeba magnézium. Nejsem osobně přesvědčenej o racionálnosti toho zákazu a zdá se mi hloupé dodržovat to jen proto, že to někdo, s kým třeba nesouhlasím, prosadil, protože k tomu měl dost síly. Možná bych to respektoval z jiného důvodu. Nemaglajzuju v sedmičkách a pokud možno v osmičkách, protože to tam snad ani (často) není potřeba a leze ty cesty spousta lidí, kterým se to na skále nelíbí - tak prostě z ohledu k nim. Univerzální systém nařízení a zákazů totiž vede k tomu, aby člověk fungoval neustále v nějakých frontách, skupinách, pod dohledem... Přinejmenším za nějaký čas, a možná, bohužel, ne za dlouho. Takže pro svoje duševní zdraví vidím nějaké ty přestupky (ne pro přestupky) jako docela důležité. Mnohem radši si zalezu někde pod strom než do chaty nebo do kempu, kde podepíšu ubytovací řád, vařím ve společné kuchyňce a nemám možnost vyhnout se lidem, na které třeba zrovna nemám náladu. Uznávám ale, že je to sporné - není možné, aby to tak dělal každý. Na druhou stranu si myslím, že by to každý ani dělat nechtěl. Pro spoustu lidí je ten kemp nebo chata mnohem přitažlivější.
Máš jistě z větší části pravdu, jde o smysluplnost zákazu a o míru jeho porušování. Zrovna v Tatrách to možná přeháněj, ale dovede mě vytočit banda uřvanejch pupkáčů v silonovejch teplákovejch soupravách, který na sebe povykujou jak na lesy v místech, kde je sezónní uzávěra, aby nikdo nerušil tokající tetřevy, ale oni se přece na nějaký zákazy můžou........Vím že tohle není ten případ, ale jak určit kdo může a kdo už ne? No nic, už blábolím, tohle je na dlouhou debatu u něčeho oroseného;)
Jasně, je to blbý, je nás moc. A záleží při tom porušování vždycky na "odpovědnosti" toho, co porušuje. A s tou nejde moc počítat. To já jen proti tomu "absolutnímu" argumentu typu: "Je to zakázaný".
A pokud jde o ty národnostní třenice a otázku, jestli by si to dotyční dovolili v Krkonoších (v násl. komentáři): nevidím důvod, proč ne. Nejde tu myslím vůbec o cizinu a doma. Možná že by hrála roli pravděpodobnost a výše případného postihu. Ale to s tím, jestli v Čechách nebo jinde asi přímo nesouvisí.
Som zvedavy, ci by si to typek dovolil v Krkonosich... Uplne s Tebou suhlasim, nehovoriac o tom, ako sa hordy turistov z Ciech spravaju v Slovenskych horach...
já jsem přechod roháčů tedy ještě nešel, tak by mě zajímalo jak daleko jsopu chaty od hřebenové cesty je reálné na noc chodit spát do chat při přechodu?
Tak hele kámo, něco ti řeknu. Já v np občas přespím a nepovažuju to za nic špatnýho, protože se tam chovám co nejšetrněji. Nezůstane tam po mně ani toaleťák. Ublížím těm horám mnohem míň, než nějaká chata. Kromě toho, že ne vždycky mám dvě kila na přespání na chatě, tak by se mně tam ani spát nechtělo. A jestli nějaká chata zkrachuje, tak budu jenom rád, protože pak to aspoň budou pořádný hory, a ne jenom chodník pro babičky s hůlkama. Na druhou stranu ten zákaz komplexně považuju za správný, protože když jsem třeba v Rumunsku viděl místa v horách kde se oficiálně smí tábořit, tak tam byla hromada bordelu. Ale to je o lidech, já mám svědomí čistý.
Je to zvláštní, ale k přečtení reakcí k mému článku o Roháčích jsem se dostal až teď a na napomenutí, které ze mně dělá bezohledného ničitele hor a přírody vůbec, musím reagovat. Už při příchdu do Podbanské nás kontroloval policajt (občanky, a tak...) a upozorňoval nás, že bivakovat venku je zakázané. Tak jsme ho požádali o radu, kde že je tady nějaký kemp. Jen bezradně pokčil rameny. V celé Podbanské kromě hotelu, podnikových rekreačních chat včetně chaty Slovenské policie, nebylo pro turisty ubytování. Stejně tak na celé trase hřebenovky. Zmíněná chata Ornak byla sice vzdálena "jen" šest kilometrů, ale bokem trasy. A chtěl bych vidět toho nadšence, který večer půjde šest kilometrů k chatě a ráno to samé zpět, tím spíš, že ani nevíš, jestli chata funguje. O nějaké peníze nejde. Tvé výtce dost dobře nerozumím. Možná jsi převtělený Mirek Dušín, možná jsi takový borec, že ve volné přírodě nechodíš ani na "malou". Věř, že si docela dobře uvědomuji co znamená ochrana přírody a vždycky jsem se snažil dle svého nejlepšího vědomí a svědomí toto naplňovat. Špáca