Vrch Marjan, stejně jako samotná lezecká oblast, má velmi bohatou historii. Na kopci Bambana glavica byly nalezeny čatné prehistorické nálezy a na mysu poloostrova jsou vidět základy starověkého chrámu Diany, římské bohyně lovu.
Ve skále jsou již z dálky vidět starobylé stavby, kde trávili svůj život poustevníci. Jedna taková stavba se nachází přímo u kostela svatého Jerolíma ve skalní průrvě a v bezprostřední blízkosti poustevny se v podobné svislé průrvě nachází věž, která sloužila k obraně sedláků z blízkých polí v případě útoku Turků.
Jméno kopce Marjan je římského původu. Pokud předpokládáme, že závěť splitského převora Petara byla sepsána v první polovině 8. století, pak byl název kopce Marjan poprvé zaznamenán jako Marulianus.
Pohled na stěny Marjanu z přístupové silnice (hi res)
foto by © JirkaS
Historie lezení
Jako jedni z prvních začali seriózně přelézat stěny Marjanu místní lezci Gerželj a Stanko Gilić okolo roku 1950.
V období 1953-55 pod organizovaným vedením Vlády Jelaska skupina nadšenců pravidelně navštěvuje Šantovy jeskyně. Každý z těchto výletů podle Jelasky sloužil jako trénink. který byl následně aplikován na výstupy na Mosor, Kozjak a v Paklenici. Kromě Jelasky to byli také Boris Brkljačić, Ivo Boko, Boris Kambić, Boris Kulić, Davor Filipović, Uroš Nigojević, Ivo Poljičanin Lola, Veljko Rušinović, Ivo Pinterić a Berigoje Ujević. První prvovýstupy se uskutečnily nad kostelíkem sv. Jeře. Tehdy Vláďa Jelaska zatloukl první skobu v první lezecké cestě!
Odchodem studovat mimo Split se tým prvolezců z Marjanu rozpustil, ale činnost neustávala. Svědčí o tom první článek ve „Slobodna Dalmacija“ (č. 4365), nazvaný „Marjanské veverky“, jehož autorem byla Iva Boka z roku 1956.
Kostelík přímo pod stěnami (hi res)
foto by © JirkaS
V období 1963-1969. Joško Gabelić, Nenad Čulić, Mario Bone a Dražen Adam trénují na skalách Marjanu na náročnější alpské výstupy.
V 70. letech aktivita opět utichla, občas do Marjanu přijeli Josip Ganza, Ljubo Mateljan, Nenad Žilić. V těchto letech byl jediným stálým návštěvníkem skal Marjan Joško Gabelić. Je také jediným „mosorským“ alpinistou, který nepřetržitě leze na Marjanu od roku 1963.
V období 1979-85. Stipe Božić aktivně trénuje na Marjanu, využívá možnosti kombinace běžeckého a lezeckého tréninku. Podle něj byl výcvik na Marjanu důležitým článkem v celém řetězci různých příprav na expedice „Everest 79“ a „Lhotse 81“. Aktivita ožila myšlenkou samostatné expedice Mosorak "Manaslu 83", tři lana byla tehdy upevněna na vrcholu skály a probíhal zde neustálý a intenzivnější horolezecký trénink. Na Marjanu se konají testy zdatnosti, denně se běhá po silnici pod skálou směrem na Sv. Jeri, podél promenády Alberta Maranguniće.
1984 - I.Borovičkić - Z.Kunosić lezou první cestu Olivy. Ivica Matković a Ivica Piljić začínají systematicky přelézat směry na Marjanské stěně. Začínají objevovat první nýty - každým dnem stoupá počet výstupů a poprvé je překročena magická hranice nad VI+ (fra. 6a).
Rok 1985 byl do té doby nejaktivnějším lezeckým rokem ve skalách Šanta. K jištění všech přelezů se začínají používat nýty, což výrazně ovlivňuje celkový rozvoj volného lezení. Toho roku byla skála Marjan poprvé představena široké veřejnosti na srazu volných lezců konaném na Kleku.
V roce 1986 se Marjan zapsal do historie jako lezecká oblast, ve které se pořádala jedna z prvních lezeckých soutěží na světě, tehdy teprve 4. v řadě! Reportáž ze soutěže si prohlédněte
zdroj historie lezení v Marjanu na stránkách Marulianus.hr - zde.
Rozložení sektorů (hi res)
foto by © JirkaS
Po této podívané zažívá Marjan lezeckou revoluci! V té době byl nejtěžší výstup na Marjaně Ivin Tavan s hodnocením 7a+ (dnes 6c+) a slovinský lyžař Srečo Rehberger a Metod Škarja toho roku vylezli čtyři nové cesty, z nichž nejtěžší byla Hong Kong Direkt (7b+ ).
Tadej
V roce 1987 se na Šantových skalách konala další úspěšná soutěž. Tadej Slabe přelézá tehdy nejtěžší směr na Marjan, který Piljić a Matković vytyčili pro finále soutěže. Směr se jmenuje Marulianus a hodnotí ho 7c/c+!
Cesta je dodnes známa jako klasika všech klasik!
V únoru 1990 se Ivica Matković a Hrvoje Kamenjarin rozhodli udělat těžší cestu než Marulianus. Tak vznikla cesta Poslední růže Chorvatska.
Sektor E. V horní hladké desce vedou místní prásky - středem cesta Millenium, 8a (hi res)
foto by © JirkaS
V roce 1991 v červnu Matan provedl prvovýstup ve směru Poslední růže Chorvatska a ohodnotil ho obtížností 8a (dnes 7c). Na počest svatby Ivice Piljić byl uspořádán nový špičkový projekt - Vjenčani. O rok později ji vylezl Slovinec Igor Kalan, ohodnotil cestu stupněm 7c+ (dnes 7c/c+) a přejmenoval ji na Mare Nostrum!
1992 - 19. března byl založen první klub sportovního lezení v Chorvatsku - SPK Marulianus. Pod vedením Ivicy Piljiće je vše mnohem organizovanější a naši členové se starají o svou místní lezeckou oblast.
V roce 1995 byla odjištěna a přelezena nejtěžší cesta v lezecké oblasti - Sveti Duje. Matan cestu ohodnotil jako 8b (dnes 8a) a první opakování předvedl Ivica Franceschi Frenki!
V roce 2000, pod organizací SPK Marulianus, byla celá oblast nově přejištěna. 2008-2011. Díky apelu na městské služby se SPK Marulianus podařilo získat finanční prostředky od města a nakoupit pro Marjan ten nejlepším možný materiál.
Charakteristika
Vyhlídka na vrcholu Telegrin je s 178 mnm nejvyšším bodem Marjanu. Samotné Šantovy útesy dosahují ve své nejvyšší části cca 40 m, nejdelší směry dosahují až 30 m. S 15 expreskami a 60 m lanem tedy vylezete všechny cesty kromě Najlipše, Anushky a Jamese Bonda, na které není špatné mít 70 m lano.
Skála je orientována na jih a je velmi členitá, se spoustou polic, šupin, trhlin, děr a několika jeskyní. Je rozmanitá i co do sklonu, takže jsou zde jak vertikální, tak převislé sektory, s klasickými marjanskými polostropy (Ivin strop, Venušin strop, Balada pro Adélu). Ale celkově se dá se říci, že převládá vertikální sklon.
Vezděná věž sloužila obranným účelům (hi res)
foto by © JirkaS
Sezóna
Marjan je ideální zimní lezecká oblast - zimy na Šantových skalách jsou mírné s malým množstvím srážek, dostatkem slunce a většinou příjemnými teplotami. Vyhnout se mu je třeba pouze ve dnech se silným jižním větrem a během samotného deště, protože před obojím se nelze poctivě schovat. Takové dny jsou však vzácné a lezecká oblast je před bouřkami zcela chráněna a po dešti skála téměř okamžitě (až na výjimky) vysychá. Není špatné zdůraznit, že jaro a podzim jsou také velmi dobré pro lezení a léto je extrémně horké a rozhodně ho nemůžeme považovat za ideální část roku. Vzácní horolezci se pak k skalám vydávají až večer (od 18 hodin je skalní stěna ve stínu).
Vertikální stěny jsou vystavené slunci a pro lezení ideálně členité (hi res)
foto by © JirkaS
Průvodce, mapy navigace:
Naposled vydaný (2024) průvodce od známého chorvatského lezce Borise Čujiče detailně popisuje i oblast Marjanu.
Jak se tam dostat?
Když jste ve Splitu, Marjan snadno najdete: Je to zalesněný poloostrov v samém centru města. Šantovy skály se nacházejí na jeho nejzápadnější části, nad pláží Kašjuni.
Parkoviště se nachází u hlavní silnice, odkud je to ke kostelu Panny Marie Sedmibolestné deset minut chůze. Jezdí tam i městská doprava - autobus číslo 12, jehož výchozí zastávka je před Sv. Franou na Rivě.
Pro občerstvení a drink není na škodu zaskočit do taverny "Fife". Domácká atmosféra s dobrým jídlem je zaručena.
Pod stěnami vede nepoužívaná asfaltová silnice (hi res)
foto by © JirkaS
Dělání nových cest
Vrch Marjan je chráněnou přírodní rezervací a je oficiálně v péči veřejné instituce pro správu lesoparku Marjan. Les byl prohlášen za park v roce 1964 a jako takový podléhá zákonu o ochraně přírody Chorvatské republiky.
Všichni návštěvníci Marjanu, včetně lezců, jsou povinni zacházet s florou, faunou, ale i historickými objekty a lokalitami s maximální péčí!
Táboření pod skálou je zakázáno, stejně jako parkování a jízda po silnici k samém úpatí skály - promenádě Alberta Maranguniće! Silnice je tak jako tak za závorou.
Pro Marjan platí zákon o zákazu venkovních ohňů celý rok!
Vytyčení nových směrů je téměř nemožné, protože potenciál skály je zcela využit. V případě takových záměrů byste měli kontaktovat místní horolezce na adrese
info@marulianus.hr. Část skály nad kostelem sv. Jiří je pro lezení zakázána!
Pěkné cesty
V současné době zde nalezneme 77 směrů a potenciál pro další cesty je velmi skromný. Obtížnosti cest se pohybují od 4b do 8a. Klasa asi víceméně sedí, či je mírně měkčí.
V rozsahu 5c-7a nabízejí Šantovy skály jedny z největších a nejkrásnějších místních klasik. Abych jmenoval alespoň některé:
Ogledalo (5c),
Jakopija (6b),
Sara (6a),
Trpimir (6b),
Forza Fiume (6b+),
Ivin tavan (6c+),
Banana Split (7a),
Carsko Vino (7a),
Gracija (6c),
Marinero (6b+),
Up land (6c).
Mezi obtížnějšími cestami jsou zvláště pěkné legendární
Marulianus (7c/c+) a Marjan's Action direct -
Mare nostrum (7c/c+)! Pokud chcete ochutnat tu pravou starou školu, lze doporučit Marjanovu trilogii cest v plotnách -
Hong Kong Direkt (7b+),
Fusion (7c) a
Zadnja ruza hrvatska (7c)!
Zdroje:
Průvodce Marjan na Lezci
Penjalište Marjan
SPK Marulianus