Pomalu ke klasice pro Pražáky patří miniaturní pískovcové skalní město kousek od Petřínské rozhledny na Strahově. Je to takový balvan (někdy zvaný i Bobek) z měkkého pískovce, kde se nechá dobře cvičit stěnové lezení, ale je tam i pár spárek: na ruku, pěst, kousek na prsty i širočina. Balvan má tak od 4 do 7 metrů.
Jedeme lízt na Marmošku! Kdo to vymyslel nevím, nejspíš Johny který měl v Jižní stěně zavěšený už dva pytle a tak chtěl svoji sbírku rozšířit - v Messnerově variantě Vinatzera ještě pytel nemá. Jde do toho s motorkářem Čendou, já s polezem Magnuskem hodláme zavěsit Moderní časy. Cesta autem je dlouhá, jedeme celou noc jelikož se nám nechce platit dálnice a průjezd Brenerem. V serpentýnách v
Počasí se opět umoudřilo, sluníčko vysvitlo a nás to táhlo daleko na východ.Slovo dalo slovo, padly další dva dny dovolenky a mi si to vesele fičeli na daleký východ Slovenska. Po shlédnutí internetových průvodců padla volba na Turniskou, lezeckou oblast blízko vesničky Kojšov, kterou by hodně lidí označilo jako totální prdel světa.
Štěstí je jen muška zlatá...A mně taková muška zlatá(spíš posr...)vlítla do foťáku, když jsem měnil film, pak se zašprajcovala do uzávěrky a já si to nevšiml.Vesele jsem vyfotil během závodů v Imstu, Arcu a Ravenně deset filmů a všechno na prd!
To zděšení při vyvolání!Jirka Sika má pravdu, že články bez fotek jsou suchý.Takže, o co jste přišli?
O fotky k reportáži se dvěma velice zajímavými j
V sobotu se sjelo na Hlinkovo náměstí asi ?50? mužů a asi ?14? žen, aby poměřili svoje kvality na staré a nové stěnce postavéné na náměstí při příležitosti mistrovství Slovenska v boulderingu.
Minulou sobotu to vypadalo na přepršku, proto jsem navrhnul ženě a Tryskáčům, že se vybodneme na písky a zkusíme materiál, kterému déšť nevadí, a oblast, kde jsme ještě nebyli. Volba padla na Rač - Hradiště u Habří, znělcovou skalku asi deset kilometrů od Ústí nad Labem.
Pomalu ke klasice pro Pražáky patří miniaturní pískovcové skalní město kousek od Petřínské rozhledny na Strahově. Je to takový balvan (někdy zvaný i Bobek) z měkkého pískovce, kde se nechá dobře cvičit stěnové lezení, ale je tam i pár spárek: na ruku, pěst, kousek na prsty i širočina. Balvan má tak od 4 do 7 metrů.
Leze se většinou bez lana, ale jedna stěna je určitě na horní lano, dokonce v ní ční pískovcový kruh. Na ní jsou dvě pěkné spáry - jedna klasická ruční, druhá širočina na rameno a koleno. Balvan je poměrně navštěvovaný zejména študáky z nedalekých kolejí. Cesty, kterých je tak 15 až 20, se dost mění, písek se drolí. Nejvíc se leze na náhorní straně na stěnkách vysokých tak 5 metrů. Jsou tam rajbásky, dírky i pár převislejších metrů. Údolní cca 7 metrů vysoká stěna se často traverzuje kousek nad zemí. Sestupuje se buď takovým kaňůnkem, nebo prošlapanými schody vytesanými do skály. Prostředí je stíněno stromy parku, po jehož pěšinách kolem se procházejí maminky s kočárky nebo milenecké páry.
Údolní stěna
Strahovský bouldr (nebo taky: Bobek, Šutr, Balvan) Kdy to všechno přelezu: cca 20 cest a řada nejrůznějších možností, variant, traverzů apod. Obtížnost: Od řekněme 3 přes pískovcové sedmy k vyšším číslům, obtížnost cest se mění olézáním měkkého pískovce. Materiál: měkký pískovec, místy jsou úseky tvrdší. Výška: 4 až 7 metrů. Sluníčko: nevadí, většinou je lezení zastíněno stromy parku. Omezení a ekologie: Podle některých zpráv se tam lézt nemá, nikdy mě tam však nikdo neomezoval a leze tam poměrně dost lidí a často. Spíše bez magnézia. Nemělo by se lézt po dešti na mokré skále, jako na písku. Kde to je: Přístup je buď od vysokoškolských kolejí bránou do parku směrem na Smíchov, za branou doleva po cestě podél hradeb asi 100 m, nebo ze Smíchova z náměstí Kinských (bývalý růžový tank) po cestičkách parkem nahoru. Moje oblíbené cesty: Začínám většinou na kolmé stěnce nad cestičkou, a lezu jednu cestu vedle druhé směrem doprava. Dolézám se na závěr v traverzu pod velkou stěnou nad cestičkou. Ubytování: je to v centru Prahy. Pivo: je to v centru Prahy. Nějaké pivo bude v klubech u nedalekých VŠ kolejí, hospůdek v okolí je spousta.
Lezení na náhorní kolmé stěně
(poznámka redakce: tento článek je zveřejněn také na Standovo stránkách)
Muzu rict ze jsem tam pred cca. 12lety zacinal-to omezeni plati!! Kousek od tamtud je cedule:Chranena krajina(nebo neco v tom smyslu).
A pokud jde o omezovani, tak me tam kdysi parkrat zastihli ochranari. Radsi lezu na "deskach"..
Na webu NaVylet.cz objevíte pestrou paletu turistických cílů a tipů na výlet napříč celou Českou republikou. Nechybí ani oblíbené lezecké oblasti jako Český ráj s pohádkovými skalními věžemi či dramatické Labské pískovce, které lákají dobrodruhy i horolezce z celé Evropy.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Pomalu ke klasice pro Pražáky patří miniaturní pískovcové skalní město kousek od Petřínské rozhledny na Strahově. Je to takový balvan (někdy zvaný i Bobek) z měkkého pískovce, kde se nechá dobře cvičit stěnové lezení, ale je tam i pár spárek: na ruku, pěst, kousek na prsty i širočina. Balvan má tak od 4 do 7 metrů.
Jedeme lízt na Marmošku! Kdo to vymyslel nevím, nejspíš Johny který měl v Jižní stěně zavěšený už dva pytle a tak chtěl svoji sbírku rozšířit - v Messnerově variantě Vinatzera ještě pytel nemá. Jde do toho s motorkářem Čendou, já s polezem Magnuskem hodláme zavěsit Moderní časy. Cesta autem je dlouhá, jedeme celou noc jelikož se nám nechce platit dálnice a průjezd Brenerem. V serpentýnách v 
Počasí se opět umoudřilo, sluníčko vysvitlo a nás to táhlo daleko na východ.Slovo dalo slovo, padly další dva dny dovolenky a mi si to vesele fičeli na daleký východ Slovenska. Po shlédnutí internetových průvodců padla volba na Turniskou, lezeckou oblast blízko vesničky Kojšov, kterou by hodně lidí označilo jako totální prdel světa.
Asi pred pul rokem jsem se na techto strankach dotazoval na info o lezeni v Jizni Dakote (USA), a to zcela bez odezvy...
Libozvučný název oblasti zdaleka nevystihuje krásu, kterou toto místo nabízí. 
Beru si trochu k srdci vyčinění Lukáše B z článku o Bielatalu a přiblížím menší oblast, kde si své najdou především zájemci o lehčí cesty.
Minulou sobotu to vypadalo na přepršku, proto jsem navrhnul ženě a Tryskáčům, že se vybodneme na písky a zkusíme materiál, kterému déšť nevadí, a oblast, kde jsme ještě nebyli. Volba padla na Rač - Hradiště u Habří, znělcovou skalku asi deset kilometrů od Ústí nad Labem.
Ano – aktivně si zjišťuji informace