Nelly Kudrová se už několik let řadí k naší ženské lezecké špičce. Na domácích závodech pravidelně útočí na bednu. Ve světě nás reprezentuje na závodech s lanem i v boulderingu, i když poslední dobou své síly soustředí především na závody bouldrové. Minulý rok si k závodním úspěchům připsala i ty skalní a to přelezem dvou frankenjurských 10- (SMS, Trainspotting). Letos už stačila na prvním skalním výjezdu přidat další 8a/a+.

Já o tobě vím, že pocházíš z Děčína a tak předpokládám, že jsi začala lézt na okolních pískovcových skalách. Je to tak?
No to právě že vůbec ne. Začala jsem lézt ve druháku na UJEPu v Ústí. Potřebovala jsem  nějaký kredity, a tak jsem si vybrala kurz horolezectví. Bylo už ale obsazeno, jenže lezení se mi líbilo, tak jsem se přihlásila rovnou do oddílu. To bylo na podzim, takže jsem pak chodila celou zimu na umělou stěnu a na jaře  jsme vyrazili do Tisý a do Labáku. Jako malá jsem hrozně  chtěla lezení zkusit, ale moje maměnka o tom nechtěla ani slyšet, pak jsem na  lezení na dlouhá léta zapomněla a začala vlastně až coby dvacetiletá bréca :)


Nelly Kudrová
foto by Pepe Piechowicz- www.photopepe.com


Co tě na lezení chytlo?
Všechno. Už po dvou tréninkách jsem věděla, že u lezení zůstanu. Koupila jsem si lezečky (asi o tři čísla větší), sedák a byla jsem lapená.

Pamatuješ si svojí první vytaženou cest?
Nevím, to si nepamatuju, asi  něco v Tisý. Na jaře jsme vyrazili do Francie, tam jsem se ještě vozila na druhým, až po návratu jsem pomalu začala tahat cesty na písku.

Dařilo se?
Jo, docela rychle jsem se zlepšovala. V létě, zhruba po půl roce lezení, jsem v Bououx vylezla svoje první 7a+.

Dělala jsi předtím nějaký jiný sport?
Když jsem byla hodně malá, dělala jsem gymnastiku. Asi ve dvanácti jsem začala chodit na judo. To je taková moje temná minulost :) Dělala jsem ho rok nebo dva, ale pak jsem to vzdala. Nebavilo mě to, bylo to moc statický, navíc jsem tenkrát byla docela „tintidlo“, prskli mě vždycky do  kategorie s holkama, který měly o 10  kg víc než já, řeklo se „hadžime“, já byla skolená, válela se na tatami a bylo po všem.


Víc jsi ale začala lézt a hlavně trénovat až po svém přesunu do Prahy?
To ne, už jsem hodně lezla v Ústí.  Tréninky v oddíle byly dvakrát týdně a mě to chytlo tak, že jsem chodila lézt i mimo ně.  Na bouldrovce pod schodama jsem trávila snad každý den. Takže jsem makala už tam, ale pochopitelně jsem se  víc zlepšila tady, protože tu jsou lepší tréninkový podmínky a víc možností, kde lézt. Začala jsem chodit do BB, na Brumlovku......

Takže Praha ti vyhovuje víc ve všech směrech, ale zase máš dál do skal. Nevadí  to?
Do Prahy jsem nikdy nechtěla, ze začátku se mi i hodně stýskalo po skalách a  po přírodě, ale jsem tu usazená s Myšákem  bezmála 7 let a jsem tu už doma.

Určitě jsou lidi zvědavý, jestli máš nějaký systém v tréninku?
Já jsem takový tréninkový antitalent. Až minulý rok jsem začala systematicky trénovat na bouldrovce s Oliváčem a Vildou Chejnem,  ale ty to  po dvou měsících vzdali a já jsem se v tom pak ještě nějakej čas plácala sama. Na podzim jsem byla na testech na FTVS u Jirky Baláše, chtěla jsem udělat nějakej tréninkovej plán, ale měla jsem špatný koleno a v zimě jsem začala mít problém se zády, takže jsem to tak trochu prokaučovala :)


Le Linceul De Penelope 7b/b+, St. Léger
foto by Pepe Piechowicz- www.photopepe.com

Tak něco málo prozraď? Hodně závodíš, takže máš trénink zaměřený hlavně na závody?
Přesně tak. Loni jsem chtěla jezdit na SP v boulderingu, tak jsem se soustředila především na to. Žádný tréninkový speciality jsem ale nedělala, jen jsem bouldrovala, nějaký visy na liště, měla bych dělat hlavně shyby, ale na to jsem moc velká lemra.

Jsi  typ lezce, který potřebuje k tréninku parťáka?
Jo, to přesně potřebuju. Díky tomu, že žádnýho trvalýho sparing partnera nemám, nejsem pořád  schopná nakoupnout se do nějakýho tréninku. S parťákem se člověk víc vyhecuje.

Některým babám víc vyhovuje trénink s chlapy, že jim to víc dá. Jak si na tom ty?
Bouldrovat s chlapy je přínosnější v tom, že s nimi lezu jiný bouldery, dělám  silovější kroky, dlouhý kroky, který bych si sama nevymyslela. Zas na druhou stranu trénovat s babou by pro mě bylo víc motivující, protože když chlap udělá krok, který já udělat nemůžu, tak si řeknu, je dlouhý, je silnější (bla, bla) a už se nesnažím. Kdybych viděla ženskou, že ten krok jde udělat, tak se budu snažit taky. Jenže co se ženských týče, vždycky zůstane jen u těch řečí o tréninku. Teď mluvím pochopitelně i o sobě.

Ty jsi, myslím, dost rovnocenný partner pro chlapy, jejich ješitnost musí občas dostat zabrat?
Je vtipný pozorovat, co s nimi udělá taková maličkost, jako že je přeleze ženská. Trošku to nabubřelý ego pošimráte a ono to pak s ním začne cloumat a občas bývá i nazlobený :)… Když jsou to třeba cizí kluci a neznají mě.

Závodíš přibližně od roku 2003 a už několik let se řadíš k naší ženské lezecké špičce. Motivují tě závody pořád stejně?
Závody mě motivují hrozně moc, vlastně mi dávají motivaci i k zimnímu tréninku. Když na podzim skončí sezona na skalách a další začíná až na jaře, je to hrozně ubíjející dlouhá doba a já bych nedokázala  trénovat několik měsíců jen s vidinou, že  trénink zúročím až někdy  v těžkých cestách na skalách. Takhle se v zimě připravuju na závody, chci na nich zalézt dobře a to mě motivuje k tréninku.

Závodíš v bouldrech i s lanem, neubírá ti tato kombinace lepší umístění v jedné z těchto disciplín?
Je to možný, ale na český závody s lanem nějak speciálně netrénuju, mám to jako vedlejší disciplínu a jak jsem řekla, překlenu jimi zimu. Je možný, že časem se třeba budu víc soustředit na lano.

Vybičují tě závody a atmosféra na nich k lepšímu výkonu?
Taky. Ale nejsem typ Lucky Hrozové, která dokáže na závodech zalézt o několik stupňů lépe než při tréninku. Třeba loni to bylo super na Mejcupu, kdy se mi podařilo jako jediný ženský vylézt 4. boulder. To byl  přesně případ, kdy tělo bylo úplně převálcovaný hlavou, která byla zaměřená na jeden jedinej cíl. Nejsem typ dynamického lezce a právě když jsou skoky, tak se zablokuju a nejde to. Ale občas se mi podaří tyhle pochybnosti vypnout, věřím v to a jdu si za tím. Každopádně na tý hlavě musím víc pracovat.


Slip Bouse 8a/a+, St. Léger
foto by Pepe Piechowicz- www.photopepe.com

A co svěťáky? Myslím si, že s tvojí silou a technikou máš na lepší umístění.
Nevím. V bouldrech mě to mrzí, myslím si,  že loni jsem  měla na to dostat se do semifinále.  Vždycky to „skonim“, občas se mi povedou i technický excesy (jako třeba ošahat si chyty, což na rozdíl od českých závodů na svěťákách není dovoleno), na světáku stačí malinká chyba  a nepostoupíš, o jedinej pokus na  zónu víc a nepostoupíš… Bouldry jsou  tam přísný a nekompromisní.

Co si myslíš, že je potřeba zlepšit, aby jsi se umístila líp?
No tu hlavu, bejvám hodně nervozní a pak nemám tah na bránu. Zase bouldrový závody jsou dobrý v tom, že když se člověku zadaří na prvním bouldru, tak se uklidní a uvolní na ty další. A připravit se víc na silovější, delší kroky, který na závodech SP bývají.

Minulý rok jsi dala své první dvě 10- v Juře a předminulý rok padlo 8a na flash v Tarnu. To je parádní, jen mi nejde do hlavy, jak to, že jsi takhle skvěle zalezla až minulý rok?

Protože mám hrozný blok z čísel. Vidim 8a a myslím, že na to nemám a nejsem schopna se do toho navrtat. Cestu „Planéte Groove“ v Tarnu jsem vylezla na flash, protože jsem tam byla s lidma, co lezli těžší cesty, tak trochu mě k tomu dotlačili. A v Juře jsem SMS vylezla s Víchancem a spol.  Prostě by to chtělo víc „no fear“ a navrtat se  klidně do těžších projektů.

Takže delšímu nacvičování těžké cesty by  ses nebránila?
Určitě ne, i když nevím, jestli by mě to psychicky nezdeptalo a nezkazilo zájezd. Doteď jsem vylezla cesty do pátého pokusu. Nikdy jsem nic dlouho nenacvičovala, ale třeba v Juře se tomu nebudu bránit.

A baví tě onsight?
Nejsem moc onsightový lezec, ale o to víc si ho vážim. Když už někam vyjedu, snažím se urvat nějaký to číslo, ale onsajty maj pochopitelně něco do sebe, asi nejvíc vypovídají o tvojí formě. Vylezla jsem jen jedno 7c na Kalymnosu, ale toho si považuju, protože tam nebyly žádný stopy po mágu.


Někde jsi zmínila, že vytrvalost ti je zcela cizí. Tedy víc ti vyhovují kratší cesty, přes malé chyty. Vybíráš si  podle toho oblasti nebo se ráda jedeš vytrápit na 40ti metrové vytrvalostní cesty?
Ne, nějak programově se dlouhému lezení nevyhýbám, mám dlouhé cesty ráda a člověk musí trénovat to, co mu nejde. Ale tím, že trénuji převážně na bouldrovce, kde nemám morál kroužit dlouhý kolečka, tak pak ta vytrvalost chybí.


Mě pořád příjde strašná škoda, že máme silné bouldristky, jsi mezi nimi i ty, který jsou hooodně silný a mohly by vylézt hoodně těžký bouldery a pořád nic. Jakpak to? Čím to, že venkovní projekty moc nelákají?
Mě venkovní bouldering moc nebaví. Já to mám tak, že mě baví trénovat na bouldrovce, ale venku mám ráda lano. Hrozně ráda bych se podívala třeba do Fontáče a do Švajcu, ale žádný ambice tam nemám. Lano je pro mě prostě větší zážitek.


Několikrát jsem tě viděla i v Labáku a obdivovala jsem, že se pouštíš na prvním i do neodjištěných VIIIc a výš. Ráda se v cestách vybojíš?
Myslíš? Já se bojím hrozně a teď ještě jak na písek nejezdím,  bojím se o to víc. Když je to lehký a vím, že na to mám, tak do toho na prvním jdu, ale jak vím, že to je na hraně, nepouštím se do toho. Na písku vytáhnu dvě cesty a jsem psychicky úplně odrovnaná, ale fakt mě to baví, mám hrozně dobrej pocit, když se mi ten strach povede zpracovat. Musím říct, že mi  docela pomohlo, když jsem si minulý rok byla skočit z letadla tandemový seskok. Bylo to super a užila jsem si to. Zjistila jsem, že pád je vlastně příjemnej a není potřeba se ho bát.

A jaké cesty si na písku považuješ?
Nemám tam nic moc vylezeného. Hrozně bych chtěla vylézt Žaludeční likér IXa (když jsem ho naposledy zkoušela, psychicky jsem to neunesla a odsedla si. A to je to vcelku odjištěná cesta, takže takhle je to s tim mym morálem) a První vrásku. Na písku se mi líbí skloubení fyzické síly s psychikou, ale musím na tom makat. Je to pro mě hrozná výzva, krásný pohyby….

Co říkáš na pravidla?
Povolit maglajz, proti ostatním pravidlům nic nemám.

Někteří sportovní lezci, kteří se věnují především atletickému silovému lezení na vápně, si písek nechávají až na důchod. Jak to máš ty?
No, když o tom přemýšlím, mám to taky tak. Říkám si, že na písek budu jezdit, až budu stará. Přitom těžkých cest je tam spousta, na většinu nebudu mít nikdy, natož v „důchodu“.  Zase si říkám, že když mám teď  sílu, tak bych jí měla využít a zúročit ji v těžších cestách na vápně.

A budeš v budoucnu hledat další lezecké výzvy ve velkých stěnách?
Tak to ne, nemám ráda zimu, vítr, zakládat si jištění. Ani náhodou!!


foto by Pepe Piechowicz- www.photopepe.com


Jaké jsou tvé nejoblíbenější lezecké oblasti?
Jura, tam se mi líbí  ta krajinka, Labák-to je zase doma, Tarn, Ceuse, Arco-pro svojí atmosféru. A po jarním zájezdu musím přidat Svatý Ležér.

Co jsi se během té doby, co lezeš, o sobě dozvěděla a kam tě lezení posunulo?
Že jsem hrozný nervák. Někdy se umím skousnout a překonat se. Mám pocit, že na povrch vylezlo víc špatných než  dobrých vlastností.... Dalo mi život, jaký žiju a jaký miluju.

Máš nějaký lezecký vzor?
Nevím, asi ne.

Tak řekni někoho,  co takhle Ala Rozsypal?
Nazlobený Bengoro… :) Nevím jak jsem na něj mohla zapomenout. I ve svých bezmála padesáti dokáže sbalit mladou kočku a na měsíc s ní zmizet do skal. Ten teda z žádnejch čísel respekt nemá.

Na Rockstars ti píšou lidi, který chtějí lézt jako ty. Co bys  jim vzkázala? Jak toho docílit?
To přeháníš, takovej milej vzkaz tam byl jen jeden. Lízt tak, aby je to bavilo. Když se mi nedaří nebo mi lezení nepřináší radost, klidně si od něj na nějakej čas odpočinu, věnuju se jiným věcem a rozhodně se z toho nijak nestresuju, vím, že mě to bez lezení dlouho bavit nebude.


Takže repete:
S Nelly jsem po tomto rozhovoru, který jsme natočily v jedné pražské kavárničce, strávila nějaký čas ve Francii a tak se chci zeptat znovu:

Potom, co jsi vylezla jedno 8a/a+ na třetí pokus, 7c+ na flash, 8a PP máš pořád strach z čísel?
To a/a+ bylo až na pátej pokus a 7c+ mi  zvlčilí prahové shodili na céčko:) Jasně, že jo. Blok se neodblokoval, kdybyste mě do toho nenatlačili, nic bych nevylezla. Ale možná se to krapet zlepšilo, příště už sama nekompromisně nalezu i do 7a.

Co říkáš  na St. Leger?
Jedním slovem nádhera, hned bych jela…

V Léger jsi si vybrala kratší a údernější cesty, plánuješ návrat a mrknout se i do delších?
No to teda. Nevím, jestli to byl zrovna šťastnej výběr. Na podzim bych se tam ráda podívala znovu, pokusila restíky z jara a koukla se do nádhernejch dlouhejch linií, na který mi teď bohužel nezbyl čas.

Která cesta tě z tohohle  zájezdu nejvíc potěšila?
Flešnutá Sfinga 7c, musela jsem se dost kousnout, Penelopa, jedna z mála dlouhých cest, do kterých jsem se v St. Leger podívala a Spit Bult, tak trochu kvak, navíc nepřelezený, ale dal mi motivaci k tréninku.

Po tvém návratu jsi hned vyhrála závody v Lomnici. Paráda! Takže skvělá forma? Necítila jsi se po intenzivním měsíčním lezení utahaná?
Vůbec ne, hodně jsem si venku odpočinula a vrátila se nabitá energií. A poprvý v životě jsem na vlastní kůži pocítila trochu tý vytrvalosti.

Díky moc za rozhovor a těším se zase na setkání.
Já taky děkuju, jsem ráda, že ses mě vyptávala zrovna ty. Doufám, že zas brzy někde.

---

Pár faktů k Nelly:
Narozena: 26.09.1980
Sponzoři: BBshop
Bydliště: Praha
Koníčky: Kolo, inlajny, plavání, teď hodně zahradničení, knihy, filmy, nějaká ta kultura
Nejtěžší PP: SMS 10-, Frankenjura, Trainspotting 10-, Frankenjura, Slip Bouze 8a/a+, St. Léger
Nejtěžší flash: Planéte Groove 8a , Tarn, Le Sphinx 7c, Seynes
Nejlepší umístění na SP:
18. místo- obtížnost,Worldcup, Brno, 2004
21. místo- bouldering, Worldcup, Erlangen (GER), 2007
24. místo- bouldering, Worldcup, Hall (AUT) 2007
24. místo- obtížnost, Lecco (ITA) 2004
26. místo- bouldering, Worldcup, Brno (CZE) 2007