Ahoj Petře,
Vážím si Tvé práce a nadšení, které vkládáš do kultivace dalších a dalších zarostlých oblastí na Žihelsku.
Ahoj Petře,
Vážím si Tvé práce a nadšení, které vkládáš do kultivace dalších a dalších zarostlých oblastí na Žihelsku.
Jako podobně založený nadšenec tuším, kolik práce dá čištění kamenů, dělání dopadů a je mi jasné, že kdybys neorganizoval Petrohradské Padání Ty, tak by se stěží našel někdo jiný, kdo by trávil nespočet hodin hřebelcováním žulových valounů, které pak po jednorázové akci zase začnou vesele zarůstat mechem.
Nikdy jsem si nedělal iluze o výdělečnosti podobných akcí a vím, že je zcestné si myslet, že Padání je továrna na peníze. Sám jsem se před lety rozhodnul pořádat lokální boulderové závody i u nás na Moravě (Moravské Kejkle). Naštěstí jsem neměl nikdy postavenou laťku tak vysoko, že by pro prestiž závodu a následného rozřazení nejsilnějších boulderistů bylo nutné mít zde v nabídce 8B bouldery a těžší. Hledal bych asi dlouho. Sem tam naštěstí člověk nalezne v oblasti osmičkový boulder a desítku kousků nad 7C. Myslím si, že to stačí na namlsání silnějších lezců a lezkyň a když se nastaví systém hodnocení lezců podle pokusů, neměl bych strach o shodné celkové výsledky a malou účast závodníků.
Všichni kamarádi boulderisti, kteří navštěvují oblasti z minulých Padání mi potvrdili výskyt sekaných chytů a obavu, že s největší pravděpodobností jsi pod těmito výtvory podepsán právě Ty, neboť jsi s okruhem kamarádů tyto kameny kultivoval před závody. Předcházející odstavec jsem mínil jako přátelskou radu. Nejsem sám, kdo bude mnohem raději poznávat při Padání oblasti lokálního charakteru s několika sedmičkovými bouldery, než znovuobjevené klenoty s nabídkou umělých dard.
Na žulových valounech v ČR se mi líbí i to, jak dokáže matka příroda ukázat lezcům, „hele kluci tady cesta prostě nevede a nepovede“. Příroda by měla mít vždy navrch. Smiřme se s tím, že v České republice už asi nikde „Fontáč“ nevykopeme z mechu a kapradí. Taky bychom se měli smířit s tím, že Žihelsko není Buttermilks a na lišty v převise se holt bude jezdit jinam.
Miluji objevování nových a nepoznaných oblastí. Mám v zásobě na příštích 5 let pěkné boulderové perličky s kapacitou kolem 150 boulderů, což by na slušné setkání lezců mohlo stačit. Věřím, že ty jsi na tom podobně. Co tahle slevit z nároků na potenciál nově uveřejněných oblastí a začít dělat kultivaci bez sekání. Nikdo se nepostaví na hlavu, když zabrousíš ostrý chyt, kde by si každý lezec roztrhnul kůži na prstu, ale myslím, že sekání lišt je opravdu zbytečné.
Btw: Stejně jako kluci Stráníci vím například o „potenciálu“ Žulového vrchu na Jesenicku. Vím i o tom, že by stačilo přiškrábnout pár lištiček, aby se ohromné směry proměnily ve přelomové bouldery v obtížnosti 8B+ a těžší. Stačilo by tak málo a vznikla by nová super oblast.
Díky bohu v tom mají borci jasno a raději budou dál jezdit o víkendech mimo jiné do Polska a Rakouska než si uměle vytvářet za barákem hřiště na hraní.
S přátelským pozdravem Jan „Čaj“ Šálek.
PS: Budu rád za další příspěvky, názory a smysluplné argumenty týkající se této problematiky.
Tento dopis nepíši jako jakékoli obvinění, navíc bez důkazů. Je to zamyšlení nad budoucností podobných soutěží a otázkou sekaných chytů. V případě, že nevíš kdo a jak sekal v nových lokalitách PP chyty, které před konáním závodů v dané lokalitě podle místních lezců nebyly, omlouvám se.
Vzhledem k množícím se informacím, které naznačují jisté porušování elementárních lezeckých pravidel v oblasti Jesenicka, sděluji, že místně příslušná oblastní vrcholová komise se bude tímto neodkladně zabývat.
Prosím, vyvarujme se jakýchkoliv kategorických soudů, před důsledným prověřením celé záležitosti.
Děkuji
Marek Rottenborn
předseda OVK Západní čechy
Re: předběžné vyjádření předsedy OVK západní čechy
11:49:22 22.02.2016
Nevím proč čekat s kategorickým odsouzením sekání chytů na výsledek šetření spolku na úrovni zahrádkářů. Je to prasárna! A jako takovou je ji třeba kategoricky odsoudit. Čekat můžeme s vyšetřním, kdo to prasí. Jsem hodně zvědavý jak se k tomu postaví svaz, pokud se ukáže, že prasilo prasátko z prasátek si sobě rovnějších. Na to čekat můžem, ale dočkáme se?
r0bin
žihelský les
10:21:36 22.02.2016
je nádherný a z mého pohledu padáním przněný především tunami magnezia a hromadou soutěživých boulderistů. Sekání chytů je z pohledu ochrany přírody stejně blbé jako sekání chytů třeba v Prosečnici...jenže i tam je sekáno lezcem známého jména, takže je jaksi těžké, veřejně ho s tím poslat do řiti... a volně můžeme přejít ke kácení stromů (slovy jiného známého lezce - pro dobrou šestkovou cestu, klidně ten strom podříznu).
Domnívám se, že lezecká společnost současné doby na pojmy etika lezení a všeobecné hodnoty tak nějak stejně prdí - bohužel niterně, veřejně to klidně ohodnotí, řádně kryta davem.
Já třeba odsuzuju jakýkoliv sekání chytů na přírodní skále, ale nestavil bych to na stejnou roveň se sekáním v lomech. To už je skála lidskou čiností zprzněná a tam je to otázka. Mě osobně sekaný cesty v Prosečnici nebo třeba na střelnici ve Svojkově nevadí. Sám ale lezu třeba taky v bývalých pískovcových lomech u Sosnový a je fakt, že mě tam tesnout nějakej chyt nebo třeba jen trochu upravit nikdy ani nenapadlo...
Jsem rád že se objevil článek na toto téma a vlastně se divím, že se o sekání chytů někdo zmínil až teď. Navštívil jsem mnoho bouldrových oblastí, ale Petrohrad mě pořád nějak míjel. Minulý rok jsem se rozhodl rozšířit obzory a zúčastnil jsem se Petrohradského padání. Hned na prvním kamenu jsem si všiml vysekaného chytu, nechtěl jsem tomu uvěřit a sám pro sebe jsem si říkal, že je to asi nějaký odlom později dočištěný, ovšem na dalších kamenech jsem našel to samé a později zjistil že většina boulderů v obtížnosti 7a a víš je v podstatě uměle vytvořená. Během závodu jsem se seznámil s partičkou lezců z Madridu a ti se mě nenápadně ptali, jestli se u nás toleruje sekání chytů a vysvětlili mi jak by dopad takový sekač chytů v Pedrize. ( žulová oblast poblíž Madridu) Je velká škoda, že ani dnes někdo nechápe podstatu lezení na skalách a opravdu je pro mě zarážející, že ani lezci jako Adam Ondra se o sekaných chytech na Petrohradě nikdy nezmínili.
Ahoj Čaji,
píšeš, že dopis není obviněním, navíc bez důkazů. Podle mě tedy obviněním je a vzhledem k tomu, že „dopis“ je otevřený, a tedy určen k diskusi nám všem, očekával bych předložení těch důkazů. Ideálně název bouldru – fotka sekaného chytu. Pokud se bavíme o nových bouldrech (ale i cestách) a nebavíme se zároveň o superpevné nezvětralé skále, pak je otázkou (a třeba já v tom úplně jasno nemám) co je ještě „nezbytné čištění“ a co už „dělání chytů“. Tady si myslím, a sám Petr to již několikrát psal, že bude zakopaný pes. Pokud kdokoliv pořádá mezinárodní bouldrové setkání s mnohaletou tradicí, pak by si pod sebou sám brutálně řezal větev, když se na bouldrové scéně vášnivě diskutuje o tom, zda znovu přilepit ulomený chyt/stup, apod. – o sekání samotném nemluvě, to je absolutní „NO WAY“. Píšeš o super liniích na Žulovém vrchu, kde by stačilo lehce tesnout… co jiného by mělo být důkazem, že Petr chyty neseká. Kdyby jo, ty chyty by tam dávno byly. Jinak legitimitu nadhozeného tématu nezpochybňuji – vypadá to, že se o tom u vás dost mluví a tato neanonymní forma zveřejnění mi připadá adekvátní. Petra krom jeho (neuvěřitelné) práce ve skalách v podstatě neznám, takže nemám potřebu se ho zvlášť zastávat, ale ani zvlášť kritizovat. Jinak na PADání jsem posledních pár let nebyl a to ani posléze.
Ahoj, tento dopis jsem se rozhodl napsat po komentářích k nově přelezenému boulderu "Piraňa Low" 8B/B+ k tesání chytů vyjádřil Martin Stránik a následně další přední boulderisté v ČR. Také Bída v nové Montaně pokladá za správné se na otázku tesání zeptat právě Petra jako organizátora Padání.
Fotky upravených boulderů můžu předložit při jakékoli další návštěvě oblasti. Je toho sekaného nemálo, jak si přečteš jistě níže v komentářích.
U Žulového vrchu asi došlo k k nedorozumění, jedná se o oblast nedaleko města Jeseník, tedy v místě, kde se Padání nikdy nekonalo.
Díky za konkrétní info, hned je o něco jasněji. Mně se to prostě nechce věřit, nic víc, nic míň. Ale jak jsem už napsal, tak jsem tam nebyl a neviděl jsem to. O fotky se jistě postará OVK.
K Žulovému vrchu na Jesenicku pouze :-)
--u Tvojí odpovědi nebylo tlačíto "odpovědět", tak jsem to lípnul jako odpověd na sebe--
Mě konkrétně přišly zvláštní chyty na šutr Ráma a třeba lišty v cestě Cecky samou loknu měla na dalším padání rok na to. Loni si na nic nevzpomínám, ale nelezl jsem těší bouldery. Pamatuju si, že tam na místě někdo říkal, že je to jen dočištěné a že prý tam chyt byl i původně. Ono dočištění ale možná znamenolo (alespoň na omak a vizulně to tak vypadalo) zarovnání povrchových krystalů. Konkrétně v těchto dvou případech má šutr extrémně ostré krystaly. Já myslím, že by se taková úprava skály dělat neměla a bolestivost kroku by měla patřit k přírodní podstatě problému, ale za totžné s klasickým sekáním bych to nepovažoval. Lepení chytů a šetrné podlepení lupenů u hezkých boulderů považuji spíše za přínos. Mynulý týden jsem lezl Squatera s přilepeným nástupákem. Bez něj by bylo po směru a přitom to nikdo, kdo chodí okolo nemůže uvidět, aby mu to zkazilo dojem z kamenů v přírodě.
Popravdě dojem z kamenů v přírodě je na Petráči stejně už dost zkaženej. Po celym lese svítí mraky omágovanejch fleků, což působí dost nepřirozeně. Pro danou oblast je na šutrech přirozenej mech. To by se tam ale muselo úplně zakázat lezení, protože tomu se nedá zabránit ani poctivým čistěním chytů.
pavelll
Skalní eroze
14:40:49 22.02.2016
Ahoj lezci!
Já tedy nejsem asi úplně nejkompetentnější osoba, jež by měla reagovat na uveřejněný dopis, leč nedá mi to nevytvořit zde jednu celkem věcnou poznámku, která se k problému vztahuje. Každá mince má totiž dvě strany... Před pár lety jsem také na Petráči pomáhala před PADáním čistit balvany a z té doby si pamatuji jeden konkrétní případ (určitě jich bylo víc), kdy se skála očistila a objevilo se místo s puklinou a hrozícím odlomením kusu horniny. Tehdy se takový potenciálně nebezpečný skalní blok(ček) prostě musel odlomit větší či menší lidskou silou, protože při zatížení při přelezu hrozilo jeho utržení a lezec by mohl být zraněn... Absolutně netuším, jak na Žihli vypadají 7mičkový bouldry (nelezu ani 6tky), ale je možné že třeba některá inkriminovaná "osekaná" místa vznikla zcela nebo částečně právě obdobným způsobem - při začišťování šutru. Jsem tak trochu, ehm, studovaný geomorfolog a o zvětrávání žuly, skalní erozi a geomorfologické hodnotě hornin bych mohla dělat přednášky - takže, ať už je pravda jakákoli, při řešení problému bych doporučila zohlednit také tento ryze přírodní faktor zvaný skalní eroze, nebo chcete-li, zvětrávání...:-) Takové "navětralé" krystalky živce a křemene, když při čištění kamene přejedete rejžákem, se totiž potom odlamují jedna radost. A pak si troufám říci, že jeden ulomený krytálek navíc se ztratí. Záleží ale vážně na konkrétním chytu - proto by se k dopisu hodilo přiložit fotodokumentaci, jak již bylo zmíněno v komentářích .
Mějte všichni fajný zbytek zimy a hore zdar!
hrozně se mi líbí spojení ".. prostě musel odlomit .." :)
d.
Re: Skalní eroze
16:49:25 22.02.2016
Tak jako nemuseli jsme to odlomit, v takovém případě by se tam jen nemohlo bezpečně lézt... Napsala jsem, co si pamatuji, co můžu "přiznat". V rámci čištění, kterých jsem byla přítomna, se čistil mech z balvanů, kartáčem se odstranily rozvolněné krystaly zvětralé horniny a ještě se prořezávalo křoví, bezprostředně zasahující do boulderů. Přímo o sekání chytů nevím nic, to ze své zkušenosti nemohu sloužit. Bude to tím, že tyhle obtížnosti jdou úplně mimo mě a taky, že už jsem na PADání, a tudíž i v dotčených oblastech nebyla asi 5 let... Proto jsem napsala svůj pohled přírodovědce :-).
Před tím, než jsem napsal uvedený dopis, jsem se ptal některých osmičkových lezců, zda jim taky příjde, že jsou některé chyty v Žihli sekané. Překvapilo mě s jakou samozřejmostí uvedli, že je zde mnoho lišt uměle vytvořených, jinak by zde nebylo tolik směrů na kamenech jinak na chyty skoupých. A že je to podobné jako u těžkých boulderů ve starém Petrohradě. Potvrdili mi také, že autorem většiny těchto boulderů je Petr Resch a že je překvapuje, že se o tom začalo mluvit až teď.
Jasan, to bylo jen takove popichnuti :-). Je jedna technicka, nemuzu odpovědět na tvůj poslední příspěvek. Nevidim tlacitko odpovědět. Vidim ho pouze u prispevku, které jsou v hierarchii top uzlem.
Lezec.cz či lezci by neunesli jasné férové vyjádření? Přijde mi velmi nechlapské sdělit, že počkáme na prošetření... Ono to bude mít nějaký vliv na pravdu? Petr řekne ano či ne až podle toho, kam se podaří misky vah naklonit? To je fajn, že si jdeme tímto přístupem všichni navzájem tak příkladem... Nemám pocit, že by jasně sděleným ano, sekáme - proto a proto...třeba, Petr body ztratil, možná spíš získal.
Na tento problem jsme jiz poukazovali cca nekdy kolem roku 2002, kdyz Petr Resch dodelal nase projekty v Tomaskaci. Tenkrat u toho byly 2 velke clanky zde na lezci, kde byly primo fotky sekanych chytu. Ale zametlo se to vicemene pod koberec ze to je lom a Vasek Ambroz se tim dale jiz nezabyval. Ja jsem byl tenkrat ve znacne manipulaci Pepina Sulkeho, takze jsem mu vsechno bastil i s navijakem, ale tohle je minimalne jedna z veci ve ktere mel bohuzel pravdu. Cus Lukas Cermak
Luku, omlouvám se za prodlevu. Myslím, že tebou zmiňovaná kauza skončila malinko jinak. Vašek Ambroz se na věc nevykašlal a cestu proslaňoval a našel inkriminovaný chyt. Vyjádřil se v tom smyslu, že zcela nelze nic určit a dal na svědectví mého jističe. Nedovedu si představit, jak bych se tam dostával sám.
Už to ani nezmiňuju kvůli té tehdejší věci, ale je mi jasné, že i věci, které zůstaly po Pepovi v Červených stěnách, jako například přilepený kámen ve zcela hladké stěně, se budou házet na mě.
Pro podložení obav zde svého dopisu jsem přiložil fotky náhodně vybraných tesaných chytů z oblasti Petrohradského Padání. Nástupy jsou označené Petrovou šipkou. Dalších tesaných chytů je zde nespočet.
Jména některých boulderů a rozsáhlejší diskuzi si spolu s fotkami můžete prohlédnout na www.nadzemi.cz
Petrohrad znám od doby několik měsíců poté, co oblast odtajnil její objevitel Olda Löw (jsem moc rád, že nám dnes pomáhá čistit Milan, který bydlí kousek od Žihle a s Oldou lezl). Bylo to tuším v roce 1986 (někde bude přesný historický záznam). Lezecky jsme tam vyrostli a do oblasti se vrátili s novou vlnou boulderingu v tuzemsku, kterou odstartovali pražští lezci přelezením boulderu Hip Hop na Mlýňáku. Už předtím jsme znali téměř každý balvan, bojovali o to, kdo první vyleze na Dědka, který byl nakonec zdolán spárkou s lanem a vklíněnci. Už tehdy v minulém století jsem se dočkal nemilého procitnutí, když mi do dlouhodobého projektu vedoucího tupou hranou v místě, kde dnes končí „Knocking...“ vytesali údajně plzenští lezci chyty do výlezu. Proto se boulder jmenuje „Zmařené sny“.
Před čtrnácti lety jsme začali s „Padáním“. Před čtrnácti lety jsme se rozhodli nastoupit cestu přípravy boulderů pro nadšenou partu lezců. Od počátku s tím, že dopady jsou ne vždy dobré, skála místy lámavá, porost překáží a chyty jsou extrémně bolestivé. Od počátku stejné „zbraně“, stejný způsob čištění. Nejsme v chráněném území, ale v krajině, kde strom je produktem zemědělství a zvěř určená na porážku. Přesto respektujeme les, v poslední době ho dokonce čistíme od odpadků, které sem nosí děti ze školy v přírodě.
Pamatuji si na otázku tuším Simči, že „ty díry na Krunýři jsou vyvrtané, že?“ Zůstal jsem na to civět s otevřenou pusou. Za ta léta by se daly ročníky označit téměř charakteristicky tím, jak bouldery vznikaly. Rok mechu, kopání, lepení, drbání krystalů, olamování lišt, které nedrží. Tak například Sauna, Perníková věž, boulder „Desolation row“. Brrr. Lámavá hrůza. Každá lišta tu byla lámavá. Nebo jiný příklad, jak si s námi příroda pohrává: jak se vzali díry v jinak hladké skále na již zmiňovaném Krunýři, v Kometě, na Smrkové věži, ve výlezu z „Cecky samou loknu měla“, „Rámájany“, v údolní stěně Báby? Nevím, nejsem geolog. Před naším příchodem tam však byli. Na poslední návštěvě Báby jsem jednomu kamarádovi v opravdu velkém high ballu řekl, že mě fascinuje, jak je vždy něco na podržení tam, kde je to zapotřebí. On mi na to opáčil, že je fantastické, že si lezec dokáže v té „nabídce“ chytů ten způsob přelezu najít.
Za těch 14 let jsme tu udělali něco kolem pěti až šesti tisíc boulderů. Některé tu byly před námi nebo pocházeli z mých jinošských dob. Vždy jsem se snažil získat o nich co nejvíce informací, partnerem mi byl zejména Jirka Sika, který u jejich zrodu často byl. Z něj jsem doloval názvy, jeho jsem požádal o změnu názvu jednoho kamene (věž Bukovka). Nedávno jsem s velkou radostí dešifroval staré věci od Martina Čermáka (Leonardo mylně zakreslený v průvodci). Dobře polovina z toho množství zanechaných linií dnes odpočívá opět pod vrstvou mechu. „Přežili“ jen ty nejlepší a i ty vedou často proužkem čisté skály mezi bujnou vegetací. (je mezi nimi i evidentně vysekaný a často lezený směr „Hrob neznámého boulderisty“ od Rosti Štefánka, který ovšem přišel už k vytvořenému dílu)
S příchodem na Žihli se zásadně změnil charakter skály. S každým pokusem se měnil její povrch. Ujížděly krystaly, lámaly se lišty. Na takových kamenech by často nikdo nelezl. Stěžovali si na to logicky i sami účastníci „padání“, s kterými pochopitelně komunikuji a snažím se respektovat jejich názor. Snad všechny ty desítky mailů začínají sice slovy „vážím si...“, ale pak kolikrát přijde slovo kritické. A jako se kupila kritika na lámavost skály, objevily se i kritické hlasy k změnám povrchu skály. Řada lidí přestala kvůli tomu na „padání“ úplně jezdit. Kvůli změnám povrchu, které jsou, jak jsem zmínil výše, od počátku stejné – odlomit odlomitelné, odrolit drolivé, zafixovat, kartáčem vydřít extrémně bolestivé, zejména pak místa doskoků. Nikdy jsem se tím netajil. Vždy s pravidlem pokusit se co nejvíce zachovat charakter skály, charakter každého jednoho chytu, i jeho velikost. Obvykle dojde při odrolení logicky spíše ke zmenšení nebo zhoršení tření. V jiných částech naší vlasti řeší například solivost pískovce tím, že celou cestu natřou sokratem. Jinde se naopak pokouší chemikáliemi zdrsnit olezený povrch skály. Máme skály, jejichž vznik zásahem vášnivého čističe připomíná spíše lomovou činnost – ostatně psalo se o tom i v Montaně. A zase v jiné tuzemské skalní oblasti se odtěžují bloky, aby vznikly převisy, na nichž se dá lézt. Kácí se obrovské zdravé stromy. Byl jsem svědkem zkoušení prásku, který já nikdy nevylezu (a asi ani nikdy nebudu zkoušet). Po každém uchopení chytu se vylomily jakési výstupky na bouli. Jednou, dvakrát. Pak přišlo na řadu kladívko a výstupky se odporoučely. Vznikly celé oblasti v rozporu s českými zákony. Neomlouvám tím svoje jednání, konstatuji fakta, hledám širší souvislosti. Takže vlastně částečně i omlouvám to jednání, když se jej snažím zařadit do nějakého komplexu.
Naší možná až nezdravě vášnivou prací vznikly na Žihli esteticky poměrně ošklivé věci. Každé místo zásahu kartáčem má jinou barvu než okolí. Vypadá jinak. Nepřirozeně. Každému, kdo se zeptal, snažil jsem se toto vysvětlit. Popsat proces vzniku. A s každým kritickým ohlasem se moje míra možná až bezmyšlenkovité vášně snižovala. Omlouvám se každému, kdo se domnívá, že jsme překročili mez únosnosti. Samozřejmě budu respektovat výsledky šetření OVK. Na druhou stranu jsem nikdy s výjimkou umělých štol v Alkazaru nevytvořil umělý chyt, který by absolutně změnil charakter skály či obtížnost směru.
Naštěstí si s tím příroda poradí, vše zahladí čas. Ostatně i jeden ze spouštěčů této vlny kritiky Martin Stráník zkouší „Knocking...“, který má z dob výše zmíněného pradávného nájezdu absolutně umělý chyt. Shodou okolností se v těžkém místě nepoužívá a dnes už vůbec nikdo nepozná, že je to umělé, nebude-li to vědět dopředu. Víš, o kterém chytu píšu, Martine? Tak rychle pracuje příroda.
Nejnovější „padání“ bude v oblasti s výrazně pevnější skálou. Dál od centra dění, ono se opravdu nedá lézt po všem. Doufám, že s větší mírou úcty ke skále z naší strany.
Petr Resch
(Zcela na závěr jedno postesknutí si: jsem celý týden na horách s mizerným připojením na internet a informace o mediální smršti na toto téma mám velmi omezené. Tím více mě mrzí, že ani Martin ani Čaj, se kterými v poslední době pravidelně komunikuji na jiná témata, nepovažovali za slušné, dát mi cokoli vědět. Asi je to fenomén doby, kdy si věci říkáme prostřednictvím internetu a sociálních sítí a píšeme si otevřené dopisy a výzvy namísto toho, abychom si to vyříkali)
Ahoj Petře, díky za odpověď. Vzhledem k tomu jaké jsem viděl upravené chyty na boulderech " viz foto pod článkem a odkaz níže, se nemůžeš divit, že se shoduje dost lezců na tom, že nejde o "zásah kartáčem" jak to ty nazýváš. Na tom, že výsledek tvých úprav není estetický jsme se shodli, jestli se změnil absolutně charakter skály či obtížnost směru se bohužel asi neshodneme. Myslím si, že výsledek tvého "čištění, upravování" by neměl být boulderovým trendem do budoucích let a bylo by dobré stanovit jistá etická pravidla, kterými se mohou například noví objevitelé řídit.
Bylo by sympatické, kdyby tato debata vedla k tomu, že se podobně agresivní čištění (tesání) bude minimalizovat a ostatní kultivátoři kamenů se budou snažit k nim přistupovat s větší šetrností a respektem než jsi to dělal doposud.
Díky za pochopení
Horám a šutrům zdar.
Foto zde:
http://www.nadzemi.cz/bouldering-cr/ otevreny-dopis-petru-reschovi-a-zamysleni-nad -problematikou-sekanych-chytu
Takováhle odpověď mně osobně zcela sedí na to, co jsem na vlastní oči viděl na posledních 4 padáních. Na to letošní se moc těším. Chtěl jsem dokonce zajet taky čistit na toto Padání, ale času nebylo! Snad příště:-) Viděl jsem sektor U Myslivny v roce 2010 úplně zarostlý a to už se tam dřív taky lezlo.. On zase z větší části zaroste..
Nahoře někdo odpovídal na můj koment, že mu Petráč plnej flelků od mága nepřijde Jako pěkná příroda... No na hlavním Petráči se prostě někde dost aktivně každý týden leze. Tam kde se přestane jde to mágo tam, kde je vidět relativně rychle samo pryč.. A je tam teda stejně sakra krásně.
Je pravda, že vyloženě teslých chytů je tam z mého pohledu nepoměrně méně, než těch vydřených kartáčem po odlomené šupině. Ale to samozřejmě nemění nic na faktu, že jediná "umělina" kazí dojem z celkové práce.
PD
Re: Ahoj lezci,
07:25:24 25.02.2016
Také díky za vyjádření. Já si Petrové práce velmi vážím. Toho času co tam stráví. Pro pracujícího lezce s rodinou. Mohl by se na to vykašlat, chodit si trénovat na bouldrovku a žádný padání by nikdy nebylo. Ty fotky Čaji mi zrovna nepřijdou ukázkově tesané chyty, jsou to ty hnusný mikra, co vzniknou odlomením šupin a začištěním volných krystalů. Když tam ty bouldry nepolezete 20 let, zaroste to mechem, pár deštů, mrazů, veder. Za 20 let to očistětě, nepoznáte nic, ty chyty které se budete domnívat že jsou ty "tesané" buodete muset odrbat a vzniknou úplně jiné chyty. Všechno se mění a i ten šurt se rozpadne na prach. Petrovi ještě jednou dík za obrovský kus práce po ta léta.
Souhlas s honzou k. lidi akorát pruděj a do všeho kecaj. To co se děje je změna v přírodě se kterou si příroda poradí za rok. Okolo nás se ničí příroda takovým způsobem že se z toho vzpamatuje za sto let a kecálisti mlčej. Protože jsou na to krátky. Kdyby to tolika lidem vadilo tak na padaní nejezdí. A hle oni jezdí a je jim tam příjemně. čím to asi bude.
strejda
myslím si, že....
11:37:00 25.02.2016
Přestože se mě na názor nikdo neptal, stejně cítím potřebu se na toto téma vyjádřit. Na Petrohradě jsem lezl od jeho boulderingového pravěku, byl jsem u vzniku mnoha ze zmíněných boulderů, velkou část z nich zkoušel nebo vylezl. Jsem taky autorem mnoha směrů jak na Petrohradě, tak jinde v čechách a myslím, že jsem na vlastní kůži zažil rozvoj většiny našich významějších oblastí od jejích úplného počátku.
Nikdy jsem si do skal nepřinesl majzlík a kladívko, abych něco cíleně vysekal. Nikdy jsem neprováděl žádné těžební práce, ani nelikvidoval vegetaci, abych odkryl nové možnosti pro lezení. Na druhou stranu musím férově říct, že je to spíše mojí leností než tím, že bych s těmito metodami, mimo prvně uvedeného, zásadně nesouhlasil.
Na celé této záležitosti mi ale vadí několik věcí. V první řadě je to způsob prezentace. Jakmile čtu o sekání, vidím logo s kladivem a sekáčem, je mi jasné, že málo informovaná většina má okamžitě před očima představu vysekaných děr. To mi připomíná určitou novinářskou potřebu manipulativní dramatizace za účelem zvýšení zájmu o téma. Skutečně vysekaných boulderů si vybavuji jen několik: problémy na Schlachthof v Bahratalu, vysekaný chyt v Knockin po jedné návštěvě z Plzně v dávných boulderingových dobách, jeden chyt v Bivaku, přes který vede několik osmičkových směrů včetně poslední pecky Helios a několik vysekaných chytů v Neznámém bouldristovi. Kdo je autorem posledně zmíněného, mi není známo. Podle všeho to ale není Petr Resch a není to ani moje dílo – jeskyni jsem již v tomto stavu nalezl.
Vadí mi, že čtu negativní vyjádření o egu a hrůze, kterou Petr napáchal, a že tyto výroky čtu od lidí, kteří na Petrohrad roky jezdili a sami si zřejmě zvyšovali ega a kredit v lezeckých kruzích přelézáním problémů, které nyní vidím na černé listině. Proč nyní a ne tehdy, čerstvě po přelezu nebo statement, že to a to nepolezu, protože je to sekané?
Měli bysme si uvědomit, že všichni manipulejeme skálu a její okolí mnoha aspekty svojí činnosti. Tím, že k ní přijdeme, že po ní lezeme. Při tvorbě nových směrů je často odstraněná vegetace, upravené nástupy, v mnoha případech připomíná výsledek důlní činnost, která bude pro okolí jistě větší a déle viditelnou jizvou než obroušené krystaly. Neumím posoudit, kde je hranice, za kterou by již toto nemělo zajít a proto mlčím. A proto mi vadí, že lidé, kteří se těchto, z mého pohledu kontroverzních činností ve skalách dopouštějí, tak radikálně odsuzují něco, co je na pomyslné linii jen těsně vedle toho (před nebo za? kdo ví...), jakým způsobem tvoří na jesenicku Petr Resch.
Moje zkušenost z Petrohradu je asi následující. Jakmile začnete na neolezeném kamenu vytvářet nový směr, obvykle zjistíte, že kraje lišt jsou tak zvětralé, že vám zbývají dvě možnosti – odlomit a využít pro lezení zbytek, který je již pevnější, nebo přilepit. Toto je dobře vidět na některých z fotek, které jsou vystavené na Nadzemi. Identická situace je u krystalů. Zejména žihelsko je velmi měkké a celá skála je posetá krupicí, která má tendenci se pod zatížením odlupovat. Jakmile krystaly v nějakém záhybu, který lze použít jako chyt oloupete, zůstává struktura, která vypadá uměle. Toto píšu zejména proto, abych méně zainteresovaným osvětlil rozdíl mezi tím, jak vypadá stav na Petrohradě a skutečným sekáním chytů v hladké skále. To, že se v hodnocení může splést i skutečný mistr, bych demonstroval na příkladu Alter Ega, které Martin Stráník zmínil jako jasně vysekané. Původní kratší směr – Esperanzu, jsem zkoušel a vylezl v roce 2002. Původní stav chytů byl výrazně jiný, ale při zkoušení se lišty odlamovaly a vypadávaly volné kamínky z jejich zadních částí, až jsme se dopracovali současného stavu. Myslím, že dnes je tam něco podlepeného. Každopádně můžu vyloučit, že bych jakýkoliv chyt sekal nebo upravoval čímkoliv jiným než holýma rukama. Když už jsme v detailech, jedna z posledních pecek – Hélios vede přes tři manipulované/umělé chyty. V hraně stropu je lišta, kterou evidentně kdysi někdo vysekal, předpokládám, že nějaký tramp. Ve stropní části jsou pak dva chyty, ze kterých jsem klacíkem vyštoural uvolněné kamínky, díky čemuž se do chytů vejdou prsty a směry tak mají současnou obtížnost. Rozhodně se za toto „sekání“ nestydím, ale pokud vám vadí lézt po umělých chytech, víte, čemu se vyhnout.
Na závěr bych chtěl říct, že jsem rád, že je Petrohrad takový, jaký je. Protože pokud by takový nebyl, nebyl by vůbec. A já se tam po mnoho let dobře bavil a snad ještě bavit budu. Doufám, že jsem tímto neztratil mnoho kamarádů a jen bych vás poprosil o trochu méně radikalismu a trochu více pokory.
O tom, jak moc zasahovat či nezasahovat do očištěných směrů na žihelsku, přemýšlíme stále. V těchto oblastech je bohužel kvalita skály tak mizerná, že jsme došli k názoru, že je lepší volné lišty odstranit a zabrousit krystaly a hrany, než aby se tak stalo během lezení. Když nový boulder vyzkouší 50 lidí a každý chyty projede párkrát kartáčem, tak bude výsledek velmi podobný. Jen s tím rozdílem, že si většina odveze po pár pokusech prodřené prsty… Každopádně je dobře, že se o tom diskutuje, protože si myslím, že to není zdaleka černobílé téma. Každá oblast bude patrně potřebovat etiku trošku jinou – závislou na místních podmínkách, kvalitě skály, jde-li o bývalý lom či nikoli apod. Možná stojí za zmínku, že právě balvany na Žihli se podle starousedlíků hojně odtěžovali, a to včetně těch největších, ačkoli to dnes již není zřejmé.
Příjde mi, že samozvaní klasici a ochránci přírody a pravidel maj problém i s likvidací náletové vegetace. 90% úprav spojené s připravou boulderu příroda za dvě tři sezony sama zahladí......
strejda
„Střelba do vlastních řad“
18:29:59 27.02.2016
Po delším váhání jsem se rozhodl napsat svůj příspěvek do diskuze. Bude se týkat především období 2009 – 2012.
Začnu poněkud zeširoka . . . Někdy v přípravě na Padání 2009 jsem potkal Petra s Karlem a nesměle jim nabídl pomoc s čištěním kamenů. Slovo dalo slovo a můj volný čas se plnil pobytem v petrohradském lese. Do základní výbavy se k ocelovému kartáči brzy zařadilo kladivo a majzlík. Bez nich to prostě nešlo. S jejich pomocí šlo dolů vše volné, pro lezení nebezpečné. Někdy kamínky, občas velké desky u kterých byl člověk rád, že mu nepřistály na nohách.
Jednou za čas se hranice mezi „dobrem a zlem“ vynořila. To když jsem neodhadl, „co půjde dolů snadno“ a pak jsem si nadával, že jsem se na to nevysr.. a nenechal to být.
Po pár ročnících se Padání přesunulo na Žihli. Počáteční nadšení z množství kamenů vystřídalo časem mírné zklamání nad kvalitou skály.
Zpátky k tématu sekání chytů. Obrázek kladiva s majzlíkem v článku vyvolává dojem, že chyt musí vzniknout v hladké skále. Nemusí.
Na starém Petrohradě se žula odlupuje v „deskách“, takže „autor“ bouldru má při čištění šanci zastavit ve vhodnou chvíli a chyt si „vytvořit“. Tenhle proces bych ještě nenazval sekáním. Neumím posoudit, kde je přesná hranice.
Na Žihli je tomu jinak. Chyty většinou nejsou. Povrch se neustále drolí a nepřestává se sypat při normálním použití kartáče(myšleno použitím ocelových štětin). Tady má autor možnost „vybrat si vhodné místo“, vydrolit volné kamínky, upravit tvar a vylepit chyt lepidlem. Tohle už nazývám vytvářením umělých chytů – sekáním.
Přípravy na první žihelské padání jsem se zúčastnil aktivně. Během Padání jsem měl rozhovor s AO a Jirkou Šváchou o vzniku bouldrů a nových oblastí . . . Jiný názor na tuto problematiku začal měnit můj úhel pohledu. Postupně jsem ztratil chuť vytvářet nové lezecké směry tímto násilným způsobem. Dalších příprav jsem se již nezúčastnil.
Tento příspěvek vznikl z důvodů:
Podpořit Martina Stráníka a Čajův otevřený dopis.
Popsat vznik chytů - chyty na fotkách nevznikly pohybem štětin kartáče po skále - jsou vytvořeny umělé!(doplň kterýkoliv nástroj – kladivo, majzlík, vteřinové lepidlo, ocelový kartáč). Aby mě někdo nechytal za slovo – spárku na fotce samozřejmě vytvořila příroda, člověk ji obrousil „do příjemna“.
Naznačit Rosťovi a jiným, že na Žihli a Petrohradě nevznikají chyty pomocí „šťourání klacíku ve spárce“.
Nepopírám svůj díl na vzniku některých bouldrů v rozporu s lezeckými pravidly.
Nesnažím se o Petrovu veřejnou popravu – věci minulé změnit nelze.
Nevadilo by, kdyby Padání nebylo.
Zkusme najít jinou cestu pro tvorbu lezeckých směrů.
Ať je to jak chce, mě se ty bouldry líbí a jsem za ně rád. Tahle by tam nic nebylo, nebo jen pár bouldříků a zbytek rozchrazstaný zarostlý šutry. Parádně si tam celej den zalezu, sektorů je tam mraky, většina z toho je stejně zase zarostlá a musí se čistit, drolí se to pořád dál a dál. Podle mě děláte z komára vemblóda. A teď mě hejtujte...
Tak tohle je konečně reálnej komentář, kterému se dá opravdu věřit a Čížovi skláním poklonu,protože se zachoval jako odvážnej a férovej chlap, kterej umí přiznat svojí chybu....zatímco Petr za podpory Rosti jen a jen mlží a problém bagatelizuje...jsem zvědavej jestli se umí i Petr Resch zachovat jako férovej chlap a bez zbytečných keců okolo se přiznat k umělému vytváření chytů (sekání...) na Žihli....nebo bude ticho po pěšině....
Odpověď Dlabisovi:
Já jsem to ještě více popsal jinde. Ve svém nadšení jsme šli "přes mrtvoly" a nedokázali včas brzdit. Určitě jsme tak změnili skálu a tedy jí modelovali. Nikdy jsme ale nevysekali chyt do místa, kde nic nebylo. Navíc po tom prvním roce jsme si sami řekli, že tudy opravdu ne a napříště se naše jednání změnilo zejména v odlupování lišt. Po téhle facce se naše konání změní ještě mnohem více!
Ta debata je myslí velmi poučná, protože se v ní otevřel nejen náš velmi necitlivý přístup, za který jsem se na mnohých místech omluvil, ale i řada dalších momentů - lomové činnosti, kácení stromů a dle mého názoru velmi zajímavý aspekt dvojakého přístupu řady lidí k dané problematice. Nemám ve zvyku někoho veřejně pranýřovat.
Ahoj lezci,
spolu s problematikou sekání je třeba se začít věnovat dalšímu velikému problému, který se sekáním souvisí, a to je používání plynových hořáků k sušení a dosušování chytů a stupů. Kdo se pohybuje ve skalách, resp. po boulderových oblastech už si určitě všimnul, co tato praktika dokáže způsobit.
Pro neznalé této problematiky - rozmohlo se používání plynových hořáků k rychlejšímu vysušení stupů a chytů – tato praktika způsobuje nevratné změny a urychluje proces degradace horniny, ať už se jedná o písek, žulu a nebo jiný materiál. Nejvíce patrné je to na písku, kde se takto opakovaně vysušené místo vyznačuje jinou barvou – hnědou až do černa. Všem je jasné, že samotné prudké změny teploty a sušení jednoho místa, když je celá skála vodou nasáklá, má drtivý dopad na pevnost chytu/stupu. Oproti používání magnesia, které když zamlží či zaprší zmizí, toto již vrátit nelze. Řešili jsme dané téma s oddělením geologie na pedagogické fakultě ZČU a potvrdili výše zmíněné důsledky. Toto poškození je umocněno také tím, že se takto suší převážně často lezené směry.
Ve světě se tato problematika již řeší, u nás v ČR je to spíše veřejné tajemství, o kterém se nemluví, protože tuto praktiku užívají ať už průměrní lezci, tak i naše výkonnostní špička. (Jmenovat a pranýřovat není třeba a není to ani cílem tohoto příspěvku.) Jde nám hlavně o jedno - o to zanechat skály a cesty, co možná nejdéle nezničenné a nejít sobeckou cestou "vysuším, vylezu a je mi jedno, co se se skálou stane". Proto je třeba se nad sebou zamyslet a popřemýšlet, jestli je přelez za každou cenu důležitější než zachování skály a počkat na ideální podmínky nebo chyty sušit pomalejším, ale ne takto destruktivním způsobem a zabránit trvalému poškození skály. Této činnosti je třeba se vyvarovat a používání hořáků zanechat.
Pane Turku,byl bych Vám velmi vděčný kdyby jste přestal tuto kauzu veřejně komentovat. V ledasčem to o Vás vypovídá...Váš názor nesdílí každý...mlčet je někdy zlato
Registrace
Metodika
lezec.cz
Ahoj Petře,
GPS a mapové aplikace