Sperlonga – Římský lezecký ráj. Toto je název článku z Montany z roku 3/1999. Oblast se nachází 100km. Jižně od Říma na pobřeží Středozemního moře a je přímo ideální na lezení po sluncem vyhřátých vápencových stěnách v době
Je to sice jenom obycejnej pocit, ale to je právě to, co je na tom to nejdůležitější. Jen si to představ. Lezeš 30m. nad zemí, pod sebou jen 4 kruhy a minimálně 10m jsi už na pád. Před tebou už jen dalších 30m a 3 kruhy a bude to tvůj nejlepší OS života. Nemáš čas vnímat strach, nemáš čas vůbec na nic, jen valíš nahoru a jako smyslů zbavenej se díváš kolem sebe a hledáš něco co by alespoň vzdáleně připomnělo chyt, nebo alespoň trochu větší stup. Marně, stejně nic nenajdeš a tak to jen ta
Po třech měsících strádání a trávení volného času pouze s ženami a dětmi v typicky deštivém anglickém počasí. Jsem konečně procitl v domovské hospodě u pátého piva, mezi bandou opilců, kteří jsou bohužel mými nejlepšími kamarády a v nejhorším případě i spolulezci.
V létě mam tuto cestu schozenou mnohokrát a stejně mi vždy připadá zvláštně a tajemně, ale dnes je celá pokryta sněhem, chůze po ní je velice monotoní plahočení se stálými podkluzy a bořením. Během tohoto pochodu člověk neustále přemítá o smyslu plahočení a že u praskajícího krbu s hrníčkem svařeného vína z rukou krásné dívky také není špatně, ale když v lese vykoukne první část zasněženého hřebene je s krbem konec, batoh jako by ubral na
Psát o skalkách na Sass di Stria v zimě je zdánlivě padlé na hlavu, obzvláště když je to výhradně letní oblast, navíc v nadmořské výšce 2000 metrů. Vlastníte-li ovšem malou mozkovnu opeřence, což je případ nás Papoušů, musíte svoje zážitky z tohoto úžasného klifu v Dolomitech hodit na \"papír\", než se vám vykouří z hlavy.
V poslední době se zde množí v mnoha směrech oprávněná kritika práce ČHS.
V nedávné době jsem byl jaksi zapsán do metodické komise. Nepracuji tam z nějakých osobních ambicí ale spíš kvůli tomu , že je tu dost věcí potřebných změnit. První úkol , který řeší především J.Vogl, D.Stuchlík ,S.Boštíková a já jen jaksi přikecávám , je nový systém školení instruktorů ČHS.
Tedy nevím jak vy mladší, ale mně (kategorie rakváčů), je chvílemi docela líto, že jsme se rozdělením republiky tolik vzdálili Slovensku. Tedy spíše Tatrám a konkrétním borcům se kterými jsme se pravidelně setkávali v tatranských stěnách, dolinách a na chatách. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem v zimě prakticky každý druhý týden odjížděl ve čtvrtek večer z hlaváku do Popradu. Rovnou z vlaku jsme nastupovali do stěny. Párkrát jsme sice kvůli počasí skončili v některé krčmě. Dok
Sperlonga – Římský lezecký ráj. Toto je název článku z Montany z roku 3/1999. Oblast se nachází 100km. Jižně od Říma na pobřeží Středozemního moře a je přímo ideální na lezení po sluncem vyhřátých vápencových stěnách v době
, kdy u nás je nejhůř. My jsme oblast navštívili v době Vánoc a nic lepšího jsme si snad pod stromeček dát ani nemohli.
Vynikající, dobře odjištěný a neoklouzaný! vápenec výšky 0-400m. Skály se nacházejí většinou přímo na mořském pobřeží, nebo hned někde za rohem. Je tu toho asi tak jako v Arcu, nebo ještě víc. My jsme lezli celou dobu jenom v jediný oblasti, která obsahuje 700cest a je vysoká max. 100m. Do skal jsme chodili pěšky a bosi po mořském pobřeží z místního centra ( lezecká hospoda, kde lezec sežene všechno co k životu potřebuje ) u kterého jsme taky zadarmo! parkovali a spali. Jenom stan jsme si raději přes den balili.
Počasí bylo zvláštní. 3 dny totální léto, kdy jsme se před sluncem málem schovávali, ale jinak většinou oblačno, nebo zataženo s přeháňkami, ale teplo. Lezli jsme každý den a do převisu nás déšť během deseti dní zahnal jen jednou. Celkově něco jako u nás v květnu, taky tu skoro všechno kvetlo. Koupali jsme se v moři, sice místní se na nás dívali dost nechápavě a ani na okamžik neodložili svůj kožich a beranici, ale sami jsme nebyli.
Lezecké centrum:
Cestou ze Sperlongy do Gaety po projetí posledního tunelu ( má nějaký divný sloupy a je z něj částečně vidět moře ) asi po 500m po levé straně je hospoda „ da Guido“, za ní zaparkujte v parkovišti co k ní patří ( když je zavřeno jsou ty modrý vrata zavřený, ale v pohodě si je otevřete a rozhodně tam nebudete sami ) a je to. Seženete tady pitnou vodu, pečivo, průvodce, maglajs, pivo, víno, WC….. Jen sprchy tu nejsou, ale moře 100m a po opláchnutí sladkou vodou není co řešit. Během naší Vánoční návštěvy bylo zavřeno jen jeden den.
Různé:
Sandály a kraťasy rozhodně nenechte doma! Zimní směs v ostřikovačích mouchy na skle moc nebere. Objíždět Brener se nám zdálo být dost zbytečný. Místní lid je mírumilovný. Pivo nic moc a drahý. Víno ujde a není moc drahý. Dobrý den se řekne bonžórno. Jestli nepřejíždíte autem, tak si vypínejte to debilní světýlko co kvůli němu potom nenastartujete. Průvodce stojí 15 euro a je z roku 2001. Na některý dlouhý cesty si berte vklíněnce. Klíšťata a komáři tu votravujou celoročně. 100km daleko je Vesuv a Pompeje.
Hodně skvělých zážitků, stojí to za to. Určitě se sem budeme vracet. Ptí.
Registrace
Metodika
lezec.cz
Sperlonga – Římský lezecký ráj. Toto je název článku z Montany z roku 3/1999. Oblast se nachází 100km. Jižně od Říma na pobřeží Středozemního moře a je přímo ideální na lezení po sluncem vyhřátých vápencových stěnách v době
Santa Claus me zase nic neprines a jeziskovi se do statu nechce a tak se domlouvam s kamosem ze vyrazime za lezenim.
V létě mam tuto cestu schozenou mnohokrát a stejně mi vždy připadá zvláštně a tajemně, ale dnes je celá pokryta sněhem, chůze po ní je velice monotoní plahočení se stálými podkluzy a bořením. Během tohoto pochodu člověk neustále přemítá o smyslu plahočení a že u praskajícího krbu s hrníčkem svařeného vína z rukou krásné dívky také není špatně, ale když v lese vykoukne první část zasněženého hřebene je s krbem konec, batoh jako by ubral na
V poslední době se zde množí v mnoha směrech oprávněná kritika práce ČHS.
GPS a mapové aplikace