Dneska jsem se setkal s nejlepším* lezcem světa, Chrisem Sharmou. Už když jsem se dozvěděl, že má přijet, bylo mi jasné, že se půjdu podívat. Přesvědčit se na vlastní oči, že to není jen legenda a mýtická postava, ..že ty přelezy, které člověk vídá ve filmech leze skutečný člověk:-). S vědomím o tom, kdy a kde má probíhat akce, jsem se vydal maličko napjatý do Hudáče na Perštýně …vešel jsem a najednou jsem stál tváří v tvář Chrisovi.. no, nebylo to úplně tváří v tvář, protože Chris seděl, ale byl tam, osvícený světly, usměvavý, obklopený lidmi, kteří ho s úctou a zájmem pozorovali, fotili, nebo si od něj nechávali podepsat plakáty (neodolal jsem a taky mám jeden doma:)) no a pak přišel večer a s ním i očekávané Chrisovo promítání a povídání.
Než začal lézt, zkoušel Chris několik jiných sportů, ale nejoblíbenější sport v jeho domácké oblasti – surfování – mu moc nešlo a tak ve dvanácti letech začal s lezením. Líbilo se mu, že to není mainstream, a že mu to jde. Rychle se zlepšoval (v čemž mu pomáhal i jeho kamarád a výborný lezec Boone Speed) a v 15letech přelezl cesty „Necessary Evil“(5.14c) a „Just do it“. „Necessary Evil“ byla v té době nejtěžší cesta ve spojených státech, u „Just do it“(autor J.B. Tribout) udělal první americký přelez. Cesta „Just do it“ byla jeho sen, bylo to v té době to, čeho chtěl dosáhnout. Vylezl jí v několika dnech a musel si hledat nový cíl a motivaci. Vydával se hodně bouldrovat, zejména do Hueco Tanks. Od velice skromných místních lezců vznikaly v té době nejtěžší bouldry na světě. A to byl způsob, který se Chrisovi líbil. Bavilo ho chodit a objevovat nové linie. Volnost vzít si jen batůžek a do něj lezečky a nic víc nepotřebovat. Období, kdy v popředí zájmu bylo bouldrování trvalo asi do 19-20 let, Chris v té době udělal několik hodně těžkých bouldrů, mimo jiné známý „Witness the fitness“, kterého si cení nejvíc.
Protože se narodil v Santa Cruz, má rád oceán a teplo (i to je jeden z důvodů, proč se moc nevydává do hor). Lákalo ho proto spojit jeho vášeň, lezení, s oceánem. Cestoval po světě a krásné příležitosti pro DWS našel na Mallorce. Seznámil se s místním lezcem a jedním z průkopníků DWS Miquelem Rierou a ten mu pomohl najít nádherný skalní oblouk, na kterém vznikla cesta „Es Pontas“. Po asi 19 krocích je v cestě 2 metrové dyno, z toho místa Chris asi padesátkrát spadl (zhruba 10 metrový pád do vody), celkem cesta zabrala asi 100 pokusů. Spolu s Biographie(Realization) je Es Pontas cesta, která ho stála nejvíc úsilí a proto si jich cení.
Potom co přelezl Es pontas se Chrisovi vrátila motivace pro lezení s lanem. Odstěhoval se do Španělska, kde jsou oblasti s množstvím nádherných linií a možností těžkých projektů(Margalef, Oliana, Santa Linya,..). Je tam parta špičkových lezců, kteří hledají nové oblasti či sektory a dělají nové těžké cesty. Mezi nimi jeho kamarád Dani Andrada, který udělal asi 400 cest. Dani je člověk s velikou motivací a ovlivňuje to i Chrise aby dělal nové cesty. Chris nepoužívá žádný speciální lezecký trénink, když se mu nějaká linie líbí, motivuje ho to k přelezení a zlepšení se. Potom zkouší přelezy dokud nezesílí dost na to, aby ji vylezl. U svých cest se snaží aby obsahovaly něco nového. Loni přelezená cesta „Jumbo Love“ v Clark Mountain je 70 metrový vytrvalostní převis. Je paradoxní, že jedna z nejtěžších a nejkrásnějších linií je v zemi jeho bývalého domova a projekt vznikl v době kdy Chris začínal s lezením. Trvalo 15 let, než dosáhl takové úrovně, aby cestu přelezl. Někdy je člověk po přelezení projektu smutný, že ztratil cíl, ale po Jumbo Love přišla příjemná úleva. Jedna z jeho nejnovějších cest má oproti tomu jen 12 metrů a je „very bouldery“. Až se vrátí do Španělska, pojede asi na jih a bude zkoušet Chilam Balam(obtížnost asi 9b). Ví o spekulacích zda cesta byla nebo nebyla přelezená, ale je to krásná linie a on ji chce přelézt, víc ho nezajímá. Je to vytrvalostní cesta s několika odpočinky, a když jí posledně lezl(s jedním pádem), trvalo mu to nahoru dně hodiny.. asi si příště navěsí okolo nějaký časopisy a sendviče:)))
Na otázku lezení vícedélkových cest Chris odpovídá, že se nedá soustředit na všechno, on se teď soustředí na to co ho baví a co mu jde a možná časem přijde období, kdy se dá na vícedélky. Nevzpomíná si na moment, který by při lezení byl extra nebezpečný, ale po jednom z pádů do vody na záda vykašlával krev, takže s nějakým rizikem to spojené je:).
…tak to je pár věcí, které mi utkvěly po setkání s tímhle příjemným chlapíkem. Jinak Chris je sympaťák, přemýšlivý člověk se smyslem pro humor, který vystupuje velice skromně a když zrovna s obrovským entusiasmem nevykládá o lezení, tak působí skoro plaše:))
Hore Zdar!
*kdo je nebo není nejlepší je subjektivní, někdo by napsal jeden z nejlepších, pro mě je nejlepší, dokud se neobjeví někdo lepší:))
Chris Sharma v Lokalbloku v Praze na Smíchově
foto © Bětka Holcová/lezec.cz
Chris Sharma podepisuje svoje plakáty v prodejně HUDYsportu Na Perštýně.
foto by Karel Šváb
Chris Sharma podepisuje svoje plakáty v prodejně HUDYsportu Na Perštýně.
foto by Karel Šváb
Chris Sharma v Lokalbloku
foto by Karel Šváb