K napsání tohoto článečku mě vedla informace, že se jeden človíček chystá Černý dům vytlouct, neboť cesty v něm nebyly udělány dle pravidel lezení na nepískovcových terénech. Jedná se tedy možná o nekrolog a možnost zavzpomínat…

Když jsme do téhle lomovou činností vytvořené štoly v pravé spodní části lomu Alkazar nezávisle na sobě poprvé se Zdendou zavítali, těšili jsme se oba na silové cesty na převážně položeném Srbsku. Bylo to někdy počátkem roku 2000 a jediné, co připomínalo lezeckou činnost před námi byly dva opuštěné borháky na pravé hraně štoly. Smyčka v nich nebyla a ani olezeností skála rozhodně nepřipomínala nějaké žhavé pokusy autora borháků a tak jsme se dali do díla. Hrana klenby, kterou jsme na pohled oba tipovali někde kolem 8 UIAA sice ještě tentýž rok pustila, ale vylouplo se z toho slušné bouldrové 10-.
Počátkem roku 2001 jsme začali opět obléhat štolu a první, co se nám povedlo, bylo odlomení klíčové lišty v klenbě a tak z toho byl opět jenom projekt. Další logickou linií, kde bylo jasné, že půjde štola prostoupit, byl směr přes lomovou činností vyvrtané hodiny uprostřed stropu. Zkrácenou verzí téhož vznikl ještě projekt z levé strany štoly do stejného výlezu. Po diskusi s lezci, kteří tehdy do štoly také zavítali jsem obrousil hrany neuvěřitelně bolestivých hodin, které hrozily přeříznutím prstů. Zde si dovolím odbočit od vývoje a zopakovat fakt, že celá štola vznikla lomovou činností, byla (a je) od působení čundráků zakouřená a vůbec špinavá jako prase.


Černý dům
foto © archive Resch

Brzy po těchto nesnadných úpravách (dávat borháky do stropu je vůbec hrozná legrace) jsme se dostali i k prvním přelezům. Nejdřív vznikly „Uhelné prázdniny“ (9+/10-), pěkný bouldrový výlez ze stropu, přelezený v těsném sledu oběma bratry Reschovými, brzy na to i Karlem Hegrem. Následoval „Němý Bobeš“ (10-/10) s tvrdým boulderm na začátku, lehkým stropem a výlezem „Uhelnýma prázdninama“, které Rosťa Štefánek sám o sobě označil někde (asi v žertu) za 8b. Dlouho odolávala klenba, ale přece jenom jsme i tu ještě zjara udolali, název „Mrtvej tah“, klasifikace asi nejbouldrovější 10-, které jsem kdy lezl.
Co dál? Posilněni zážitky z Ospu a ubezpečeni dalšími lezci, že štola je předurčena k umělým cestám, jali jsme se je vytvářet. Nechtěli jsme však shybovačky jako ve Višňovém, navíc nám bylo jasné, že cesty, mají-li být těžké, musí mít tvrdé bouldry. Chyty vznikaly víceméně náhodně a teprve potom se vymýšlely sekvence pohybů. První naprosto umělou cestou byl „Život v temnotě“, který dostal název podle toho, že jsem si neuměl představit, že bychom se někdy ponořili ještě hlouběji do nitra skály. Klasifikaci jsem vyhnal na 10+ a v podstatě se nedá v současnosti říci, zda jí někdo potvrdil nebo snížil. Jediného opakování se dočkala cesta od Zdendy Resche a ten pouze řekl, že je těžší než desítky, které do té doby lezl.


cesta Němý Bobeš
foto © archive Resch

Z hlediska vývoje se zastavím už pouze u jediné cesty, která do štoly přivedla i známého českého lezeckého (nejen) teoretika, Rosťu Tomance. Jedná se o „Bulldoga“, naprosto umělý silový strop. Klasifikaci jsem navrhl 10+/11-, neboť se mi cesta zdála o mnoho těžší než všechna 10+, která jsem do té doby přelezl nebo zkoušel. Dnes, kdy jsem nahlédl i do některých lehčích 8c, jsem přesvědčen, že obtížnost sedí.
Jak ubývalo v „díře“ místo, tak vznikaly různé kombinace a varianty, v nichž není možná lehké se vyznat. Zmíním se v této souvislosti ještě o jednom projektu, který bude asi jednou z nejhezčích a nejvytrvalostnějších věcí ve štole a sice o věcičce, která nastoupí „Lokomotivou“, nesestoupí, ale povalí středem stropu do „Němýho Bobeše“ a tím nahoru. Obtížnost bude asi 10, zhruba 20 kroků bez odpočinku. Navíc tenhle směr umožní prodloužit „Bulldoga“ tak, aby nemusel potupně končit na zemi.


cesta Život v temnotě
foto © archive Resch

A ještě  jednou. Je mi jasné, že článek vyvolá zřejmě ostrou diskusi na toto téma. Chtěl bych k tomu tedy na závěr říci. Nikdy jsme s Karlem neskrývali, že chyty jsou vytesané, protože se jedná o díru vzniklou lomovou činností, v níž by nikdy žádné cesty nevznikly a to ne snad proto, že bych byl tak naivní a myslel si, že po nás nepřijdou lepší lezci, kteří udrží chyty, jež dneska používáme na tření v plotnách, ale proto, že lezení by tu jednoduše nebylo logické. Štola je totiž velmi úzká a tudíž vlastně v jakémkoli místě umožňuje slezení do bočních stran. Teprve chyty jasně ukázaly, kudy že vlastně lézt. Nikdy bych se nesnížil k sekání do přírodní skály, přestože jsem (i v Česku) celou řadu podobných cest lezl. Dokonce i do Srbska kdysi zavítal názor, že by se tu sekat mělo, konkrétně na Pupku. Tehdy jsme s Mílou Pletánkem řekli tomuto trendu jasné „ne“. Mimochodem všechny projekty byly vždy volné a i ty současné může kdokoli lézt.

Jsem velmi rád, že se nám využitím nepříliš lákavé štoly podařilo vyrobit něco, po čem se leze a proto závěrem zopakuji přelezy některých věcí tak, jak jsou vedeny v deníčcích tady na Lezci, plus několik další přelezů, o nichž vím.

---

Cesty

Bourák 6
Pěkná, pro někoho možná překvapivě těžká, cesta, ve které strávil Karel Hegr čištěním dobrý půlden. Je zcela přírodní, přelezů je jistě mnoho.
V průvanu 7-
Přírodní plotnové lezení. Autorem Petr Resch. Přelezů je moc.
Uhlobaron 8
Frankenjurský tah za vrtanou dírku. Boulder z dílny Karla Hegra.
Uhelné prázdniny 9+/10-
Krátká silová cesta s problémem ve výlezu ze stropu, jedinou úpravu zaznamenal směr v zaoblení „žiletkových“ hran lomovou činností vyvrtaných hodin. Přelezli bratři Reschovi, Karel Hegr a jinak si moc lidí ne.
Život v temnotě 10+
Tvrdá boulderová cesta s mírně vytrvalostním závěrem. Přelezl Petr a Zdeněk Reschovi, zkoušel a možná i přelezl Rosťa Štefánek. Cesta má dva umělé chyty.
Lokomotiva 9+/10-
Krátká silová cesta s nepříliš lichotivým koncem – sestupem na zem. Přelezli Petr Resch, Zdeněk Resch, Štěpán Neustupný, Dominik Habeš, Honza Hladík, Martin Jungling a možná ještě další. Cesta zcela umělá.
Bulldog 10+/11-
Téměř 20 těžkých kroků převážně ve stropě.  Jediný přelez zřejmě pouze autor Petr Resch. Zcela umělá cesta s divným koncem – sestupem na zem.
Němý Bobeš 10-/10
Poměrně komplexní cesta. Pár lehčích kroků, boulder, lehký strop, boulder. Celkem asi 15 kroků z toho 4 metry ve stropě. Přelezli bratři Reschovi a Karel Hegr. Jedinou úpravou je zapilování lomových hodin.
Tendr 9-
Taková cesta, aby tu něco bylo (lehčího). Přesto se leze. Přelezli Petr Resch, Karel Hegr, a dalších skoro 15 lidí.
Mrtvej tah 10-
Děsivej bouder. Velký chyty, hrozný kroky. Zcela bez úprav skály lezci. Přelezli Petr Resch, Karel Hegr, Zdeněk Resch.
Myši mause 10-
Silová plotna s žádnejma stupama. Umělé chyty. Přelezli Karel Hegr, Štěpán Neustupný, Rosťa Štefánek (asi jenom TR), Jan Horák a Aleš Rozsypal.

Kombinace:
Funící lokomotiva 10-
Silové, v závěru mírně vytrvalostní. Nesmí se slézt do odpočinkových madel v nástupu „Bobše“. Kombinace „Lokomotivy „ a „Tendru“.
Bobešove prázdniny 9-/9 (podle mě klidně čistá devítka akorát by to šlo dolézt zajímavým natahovátem do Uhlobarona a nekončilo by to potupně na zemi)
Vylezli Miroslav Peťo, Dominik Habeš, Láďa Šauli, Martin Jungling a Lukáš Drbohlav.

---

Jak jistě mnozí ví, dnes mě z lezení baví něco zcela jiného a na Srbsku, kam to mám z domu 8 kilometrů se objevuji pouze sporadicky. Mrzelo by mě však, kdyby někdo zbytečně zničil potenciál, který k mému překvapení nachází stále více zájemců. V nouzi o skály v tomto regionu se vlastně ani není čemu divit. Tak co myslíte, jak dlouho vydrží cesty ve štole? I Váš názor může ukázat cestu...