Hned úvodem bych rád, aby tu nedošlo k nějaké mýlce. Tohle není žádný píár článek propagující Petzl Roc Trip. Jen shoda okolností nás zanesla do stejných krajů, kde se tento podnik bude zanedlouho konat. My čundráci se totiž straníme davu a pohrdáme vším masovým. No, i když, třeba zrovna maso z bizona, tak to bych si nechal říct. Tenhle článek se měl původně jmenovat „Čundr do Wilder Kaiseru“ a vyprávět o našich hrdinských výstupech a odvážných činech v kolmých stěnách tohoto krásného pohoří. Jenže vězte, že jsme s Jardou pořádně dostali na frak. Souhra naší špatné orientace v nástupech cest, tragického výkonu na skále a ne moc stabilního počasí, znamenala ústup s nepořízenou z cesty Spass 2000 na Fleischbank. Prostě měli jsme velký voči. Co k tomu ještě dodat? Na pohled ta cesta vypadala móóc pěkně a alespoň o první dýlce můžu říct, že je to tedy parádní plotnové lezení. Ale těžký, zatáčka těžký! Tak třeba někdy příště…. Takže teď honem do Zillertalu na skalky. V tomto alpském údolí je hned několik lezeckých oblastí, ale my zamířili do asi nejpřístupnější, Ewige Jägdgründe. To byla panečku lahoda pro naši čundráckou duši, ta příroda a ty panorámata. Hoši od Bobří řeky by tu zcela jistě rozbili svůj tábor a věnovali se lovení svých bobříků. Ovšem je pravdou, že bobřík odvahy se tady moc plnit nedá. Jištění je dost husté, takže je to tu spíš o sportu, než o dobrodružství. Jediná Adéla má splněno. Prokázala velkou dávku odvahy, když s námi těch pět dní vydržela.. Červenala se v podstatě v kuse, to když jsme při neúspěšných pokusech o zdolání cest křičeli německy zatáčka, hanlivě nazývali ženské přirození a v návalu sebekritičnosti se přirovnávali k neslušnému výrazu pro přirození pánské. Někteří zase vykřikovali jinou podobu slova ejakulát a ještě jiní (nebo ti stejní?) projevili velkou starost o svůj inštrument a vykřikovali „to by mi prask č….“. Jak nás poučil velký učitel Pepíno, když se pak věty spojí, vznikne pěkné souvětí... Cesty to byly vesměs fakt parádní. Obtížnost od 4b do 8b, ale těch lehčích do 6c tu tedy zas tak moc není. Řekl bych, že místní žula docela šetří bříška i když Jára se svojí dírou v prstu má asi jiný názor. Ale tady jasně platí heslo „na drsnou žulu patří drsní čundráci“. Tolik o lezení a teď zase zpátky k té přírodě, která je tu opravdu famózní. Jen to malinko pokazil fakt, že bobra (obecného samozřejmě) jsme tu žádného neviděli. Zato jsem si ale splnil bobříka otužilosti a čistoty, protože tolikrát jsem si díky brodění na čundru ještě nohy nemyl a voda, ta byla studená až běda. A ještě je tu i něco pro milovníky slackline. Fakt jsem neviděl nikoho, kdo by dával to ocelové lano přes řeku po nohou. Takže lidičky můžete být první. Lezení: Oblast spíš na léto. Jaro a podzim tu bude asi pěkná kosa. Materiál: Žula. Lišty, spáry, odštěpy Příjezd: Díky fantastické funkci Mapy Lezce.cz si to prostě naklikáte. Průvodce: Parádní se spoustou dalších oblastí v Tirolsku. Bydlení, Kemp: Kemp například v Mayrhofenu, což je středisko této oblasti – odkaz http://www.alpenparadies.com/camping_mayrhofen/index.html Berggasthaus Breitlahner- odkaz http://www.tiscover.at/breitlahner 300m od skal. Pivo tu tedy nemají nic moc, ale zase je tu příjemná paní domácí, co nám udělala večeři i když už byla kuchyně zavřená. Zdroj: Zde si můžete nejen objednat průvodce, ale i prohlédnout databázi oblastí i cest. Route Book Foto: Adéla, Dušan, Jarda, Pepíno a já, což je celá naše čundrácká partička Zlomte všichni vaz,
|