Je středa večer a Majzlíkovic Transportér si to uhání směr Innsbruck, kde máme naplánované dva dny ve známé mixové oblasti. Po půlnoci jsme na místě, na parkovišti nad městem a rychle do spacáků. Ráno rychlá snídaně a vzhůru do kopce. Následuje hodinu a půl trvající klapání na sněžnicích zpestřené vybíráním vhodné trasy mezi staršími lavinami a nejpravděpodobnějšími dojezdy lavin každou chvíli očekávaných. Hurá, jsme na místě živí a zdraví. Majzlíci to tu už dobře znají, já se Šampónem čumíme na ty střechy s otevřenou hubou a bolestí za krkem. No nic, nejsme tady na dovolený, oblíkáme cajk a jde se na to. Majzlík hned nastupuje do toho, kvůli čemu tu je, do nejnovější cesty od Alberta Leichtfrieda - Encore M12+/13-. Připomíná si kroky a vypadá to, že by to tenhle zájezd mohlo-mělo padnout. Já se Šampónem jdeme do cesty Seitenwind M9, taky novinka. Kratší a docela silová záležitost. Jíťa ještě neví, do čeho se pustit, dá pokus v Tension M12+ ale boulder v podobě brutální rozpažky ve střeše není asi pro dnešek to pravé ořechové. Pak zkouší Unleashed M11- s parádním bouldrem, kdy z nejisté šuky jdete nátah do 4mm lišty a na tom děláte další šuku a to vše v momentě, kdy byste tu expresku u hlavy chtěli mít už radši cvaklou. I tento boulder se zdá býti velkým oříškem. Všichni krokují své cesty co to dá, najít tu správnou dírku na cepín, kam s nohama, atd…to je práce. A jak že ty pokusy ten den dopadly? Majzlík- Encore M12+/13- v druhém-nadějném pokusu se mu na začátku boulderu zakousne hrot cepínu a nejde vytáhnout, následuje lavina, nikoli sněhová, ale nadávek a zakouslý cepín si vyslechne své:). Třetí pokus (ten den) nenechá Majzlík nic náhodě a posílá to tam!!! a má pro tento zájezd splněno. Druhý přelez je tu! Jíťa davá ještě pokus v Unleashed M11- a už to vypadá lezitelněji, snad to zítra padne. Stejně tak Šampón má dobře nakrokováno na zítra v Saitenwind. Mě tato cesta pouští na 4.pokus a ještě stihnu jeden krokovací ve starší klasice Happy M9. Pátek 13. - optimistické to datum. Po noční chumelenici mokrého sněhu máme ráno ve stanu všechno proteklý a nachcaný. Opět rychlosnídně a jde se. Ťap ťap a jsme v našem "kotli", Šampón hlásí "hele, nová lavina". "Klííd" odvětím s tím, že je to daleko a že je to určo ta stará, jen to tak z dálky vypadá. Jsme blíž a blíž, hounó stará lavina, pěkně čerstvá a to takových rozměrů, že bychom si pod těma tunama a metrama sněhu mohli s těma vyhledávačema pípat až třeba do jara, než by nás někdo našel. No co, nahoře máme věci (šikovně nechané, abychom šli na lehko) a vlastně "je dobře, že to spadlo přes noc, to co mělo spadnout, spadlo a teď už je to bezpečný". Každej věděl, že je to pěkná blbost a že každou chvíli může přifrčet další. Závěrečné metry v utemovaném sněhovém korytě pod skálou, ze které ta lavina letěla jsem si říkal, že tak podobně se může člověk cítit při ruské ruletě a s tepovkou někde na 210 a podobné frekvenci klapání sněžnic jsem rychle sípal pod bezpečnou skálu. S Majzlíkem si prohazujem pár vtipných poznámek a smějeme se- projev totální zoufalosti:) Už jen kosek přes další žlábek a jsme v bezpečí naší jeskyně. Vracíme se do rozdělaných cest a pracuje se dál. Majzlík si dává Unleashed M11- na druhý pokus dne a do toho samého nastupuje Jíťa. S klíčovým bouldrem, kterého se včera tak obávala si suše poradí a leze fakt parádně. Ovšem problém pro Jíťu nastává jinde a to v momentě, kdy má vylézt z převisu do odtávajícího rampouchu, který má složení podobné jako materiál, když odmražujete mrazák a jeho tloušťka taky nebudí zrovna moc důvěry a k tomu všemu je další nejt docela daleko. Psychika pracuje, škoda, snad příště až budou lepší ledopodmínky. Happy mě pouští a hned jsem zas víc happy. Šampik jde do Seitenwind a za mohutného povzbuzování dolézá už už do lehké pasáže a v momentě, kdy už jsme ho tam tlačili snad všema očima a věřili, že dotlačíme, padá a posílá nás všechny do patřičných míst (ale nemyslel to tak:). Škoda, nadějnej a fakt vyšťavovací pokus. Jíťa po malém oddechu jde pokusit Seitenwind, které s Šampikem známe už nazpaměť, radíme co a jak a na světě je parádní flash týhle M9 a Jíťa si posouvá své „flešmaximum“. Všichni toho už máme dost, balíme a už jen přežít cestu dolů a hurá domů. Tak to bylo naše poslední mixování v sezóně a teď už jen čekat, až nám vyschnou písečky. Sponzoři: Saltic, Raveltik, Singing Rock,Tilak Zdroje: Link na informace o prvním přelezu cesty Encore M12+/13- Encore M12+/13-
|