Horolezecký festival Český ráj je už tento víkend, a to na novém místě: na zámku Svijany. Začíná se v pátek 20.9. večer a program potrvá do neděle 22.9. S přednáškami mají vystoupit Mára Holeček, Radek Jaroš, Klára Kolouchová a další osobnosti horolezeckého a outdoorového světa.
Je divné, že termín se každý rok shoduje s termínem Póvlu, který se koná co by kamenem dohodil. Že by organizátoři byli tak natvrdlí, nebo je jim jedno, kolik dorazí lidí?
Tak 5.ročník je za námi. Počasí bylo skvělé, prostředí zámku velmi pěkné. To je tak asi všechno. Zámecká kaple, kde probíhaly besedy má naprosto nevyhovující akustiku. Projektor nestál za nic, kromě toho kaple nebyla dostatečně zatemněná. Přednášející se neustále potýkali s notebooky. Nebyl většinou k dispozici žádný technik. Prostor, kde se promítaly filmy také nic moc, opět slabý projektor a světlo. Navíc oba prostory mají velmi malou kapacitu, cca 30 lidí. "Naštěstí" pro organizátory o moc víc návštěvníků nedorazilo. Další problém byl, že mezi jednotlivými besedami byly poměrně velké pauzy. Pár stánkařů, kteří dorazili, se krutě nudilo. Poměrně dobré byly doplňkové aktivity (lezecké stěny, soutěž pro děti apod.). Výběr filmů byla velká slabota. Besedy naopak většinou velmi slušné. Kromě osvědčených matadorů, kteří se přednáškami živí (Jaroš, Holeček...) byl skvělý Vláďa Nosek, Monika Benešová, Anča Kuchařová a především Klára Kolouchová, na kterou jsem byl po diskuzích na lezci velmi zvědavý. Její přednáška byla naprosto skvělá, byla to premiéra. Horolezectví a obecně veškeré sportovní aktivity se nemohou vejít do nějakých společných pravidel a v tom je právě ten obrovský problém. Každý z nás se velmi často pohybuje v úzké bublině a uznává pouze pravidla konkrétní bubliny. Asi všichni čtenáři lezce zaregistrovali, že nepálský ghurka Nirmal Purja Magar plánuje letos během 6 měsíců vylézt na všech 14 osmitisícovek. K přesunům používá vrtulník a všechno leze s kyslíkem. A Klára měla tu kliku, že ke K2 dorazil když všichni to už balili. Takže se k němu přidala a vylezla na vrchol. Na dotaz, kolik šerpů používá kyslík, řekla že 100% a konkrétně její šerpa ho používá už od 7500 m. Takže ta honba za rekordy má mnoho podob. Svého času prohlásil Honza Krch (Drobek), že absolutní rekord bude nahý chlap na Everestu s tchýní v nůši na zádech. Takže těch možností realizovat se, nejen v horách, máme neomezeně. Takže Klára a třeba i Monika mají u mne palec nahoru.
Díky za super report. Přednáška o tom jak se sportovní aktivity "nemohou vejít do společných pravidel" by mě docela zajímala, není z toho nějaký stream? Jedna věc totiž je co dělám, a jiná jak svoje výkony prezentuju.
Špicále, nechci přímo podepsat, ale nejspíš ti to dojde. Jsem zhruba ročník tvého táty, takže absolutní mimoň, ale přesto stále sleduji, co se děje ve skalách, středních horách, Himálajích, Karakoramu atd. Ale třeba v Nepálu jsem byl loni během 356 dní celkem 3x. Ten hlavní problém jsou ty naše bubliny. Proč část lidí neuznává Jaroše, nebo Kolouchovou a naopak jsou u vytržení z Rakoncaje, nebo z Holečka. Vždyť je to jenom trochu jiný způsob pohybu v horách. Ve Svijanech jsem se byl podívat na jediný film, který mi v Teplicích utekl a to na Hatiárův film "Vrcholová priťažlivosť". To je oslavný celovečerní film o slovenském Jarošovi - Hámorovi. A to má Peter Hámor na Slovensku šílený "škraloup", že v roce 1998 vylezl na Everest s kyslíkem a navíc tam tehdy vynesl vlajku Mečiarova HZDS. Jen tak pro zajímavost. Před lety Reinhold Messner prohlásil, že se mu vysloveně líbí budování ferát v Alpách. Prostě je to jiná outdoorová aktivita. To máš stejné jako s elektrokoly....
Jenže o něco později Messner prohlásil, že by se v Alpách už neměl zmenšovat prostor pro dobrodružství a že feráty jsou součástí toho zmenšování.
Jenže i elektrokola nejsou tak úplně vítaná. V Rakousku už některé horské trasy pro elektrokola uzavřeli úplně a jinde policajti skenují, jestli cyklista šlape ne elektrokole, nebo to je už elektroskútr. A k tomu se přidal DAV, který si odhlasoval, že na svých nejvýznamnějších alpských chatách nebude mít nabíječky elektrokol, aby lidi jezdili na hory jen férovými prostředky.
ono je to všude a pokaždý stejný. dokud je to nové a rozvíjí se a dělá to jen pár lidí, tak je to strašně super, všichni se znaj a kámošej spolu, bastlej vybavení doma na ponku v prádelně, pak se některý z těch lidí na tom začnou živit, ať už jako instruktoři, nebo jako prodejci vybavení, natáhne to davy, stánky buřtama, obesraná parkoviště, řev do rána, nasrané místní pokojné obyvatelstvo, nedá se přejít přes náměstí aby tě nesrazil magor řítící se z kopce.... postupně to potkalo vodní turistiku (si pamatuju to vodříkání před vodou, po vodě a během vody s rašplí, pryskou a tkaninou, chtělo to dost sebezapření, a teď ten plast a vleky za tranzitama četnejch půjčoven a nájezdy autobusů), horskou cyklistiku (to bastlení s přesmykačem a prodlužování přehazovačky na starém favoritu, aby se tam dal narvat menší tác a aby to nějak fungovalo), horolezectví (já už sedák kupoval v domě sportu v jungmanově, kde je mu konec, ale pár vklíněnců a skob jsem pilníkem jsem ještě u svěráku ubastlil), podobnej příběh byly ty začátky elektrokol, určitě to byla bomba, když dědek s bajpasem mohl zase na pohodovej veljet s mladejma a stačil jim.
ale prostě najednou to přesáhne kritickou mez a začne se řešit něco jako trvalá udržitelnost. a jedinej férovej způsob jak jí dosáhnout a omezit počet lidí a přelidnění a devastování je důsledné uplatňování principu "by fair means". čili žádné dráty na nové kopce, žádné nejty, žádné nové lanovky a ty stávající v létě nepouštět, auto si pěkně odstav na parkovišti dole a dolinou táhni pěšky nebo na kole, žádné elektrokolo (snad možná s výjimkou důchodců), žádné helikoptéry do základních táborů a na kopce s prašanem, žádnej kyslík, žádné podpůrné týmy a zástupy nosičů a kuchtíků (i ti číňáci jednou do toho dorostou, bohatnou a jednou to přijde), do jisté míry i žádnej maglajz (někteří mí oblíbení ochranáři naférovku přiznávají, že jeden z důvodů zákazu je regulace návštěvnosti).
no a s tím souvisí vracení původního významu slovům. prostě je úplně normální porovnat (například) výkony holečka, jaroše a kolouchové a zařadit do kontextu.
Ještě poznámka, k těm elektrokolům. Na řadě chat v Rakousku se je snaží omezovat i z důvodu, že řada lidí, v podstatě svátečních jezdců, není schopna bezpečně sjet to, co bez problémů s přípomocí vyjedou. Podívej se kolik lidí přitáhly vybudované, dokonale vynýtované, sportovní sektory.
V Nepálu to bude nejspíš, čím dál horší. Jde totiž v první řadě o peníze. Většina osmitisícovek má v sezóně normálky zabezpečené fixy, často už připravené a vybavené tábory. Na spoustu osmitisícovek leze většina turistů, ale i nepálců s kyslíkem. Není mi jasné, jak by bylo možné toto fakticky regulovat. Třeba na Everestu působí nyní řada malých nepálských agentur a protože nejsou dost dobře schopni se domluvit (vrcholové dny jsou jenom pár dní) ale chtějí tam naráz všichni.
Ještě doplněk, Klára Kolouchová byla součástí velké skupiny, se kterou do BC šlo 300 nosičů. Ona sama měla sebou štáb asi 3 lidí. Podobné štáby, ale sebou vozí Jaroš i Holeček. Výsledek se totiž musí dobře prodat.
jo, a na každej autdůrovej sport se nabalej taky knihkupci. ti jsou úplně nejhorší verbež.
s tím nepálem/čínou/pakistánem etc. jsem mírný optimista, že zbohatnou a tu etiku se naučej, tedy, až trochu zbohatnou a nebudou mít potřebu vytvářet umělou zaměstnanost povinnejma styčnejma důstojníkama, kuchařema, nosičema etc. a pochopěj přírodu jako hodnotu a ňák to "by fair means" jim dohoří. nebo taky ne, kulturním antropologem se necítím být. rozhodně to nebude napřesrok. možná se toho moje děti dožijou (= plusminus tvoje vnoučata, jsi z generace mejch rodičů).