Mokrý a oslizlý podzim utnul touhy po lezení na písku již na konci září a po dvou měsících na začátku prosince lze považovat sezónu za uzavřenou. Už ani slunečné Vánoce s patnácti nad nulou na tom nemohou nic změnit. Rok 2002 byl příliš krátký a letní upocené čekání na chlad podzimu se ukázalo býti marným. I přesto jsem v Sasku párkrát pobyl a dnes vás mohu zpravit o svých zážitcích.
Pohled na věže Jungfer a Eunuch, Schrammsteine
Nejdříve se zastavím u návštěvnosti Čechů. Na Velikonoce jsme jich potkali dva a v červnu čtyři, celkem šest. V červenci pak asi patnáct cyklistů v Kirnitzschtalu, ale ty na Lezci ani nepočítám. Společně se mnou jezdil pravidelně můj otec a občasně kamarádi z Ústí, Prahy, Oseka a Písku (zde bych rád jmenoval především Honzu Nováka, ať žije). Ve vrcholových knihách jsem narazil na pár známých jmen, ale často zapsaných spíše v předchozích letech. Český zápis je v knížkách tak jednou až dvakrát za rok, a to jen na některých vršcích. Což je neuvěřitelné při cobykamenemdohoditelnosti z Čech. Nejčastěji byli vidět veteráni z Labáku Pavel Černý s Petrem Laštovičkou a nejhodnotnější zápis jsem našel na Nonnengärtnera na Affensteinech, kde Petr Resch lezl Superdirekte Wand der Abendröte s novou přímou nástupovou variantou za Xa, která vypadá dost ostře. Protože není možné být vždy a všude, věřím, že nás v Sasku zaškodilo více, o čemž svědčí i krásný zářijový článek Víťi Nováka z Ostravy (!). Při četbě lezeckých časopisů jsem nabyl dojmu, že nejpustší část světa, alespoň co do výskytu češtiny, je právě Sasko. Přidá-li se, že do Patagonie je to dál a dražeji,.......
Výskyt Němců byl v Sasku samozřejmě četnější, než ten náš. Na žádném nástupu do cesty jsme ale nikde nestáli frontu. Nejhustší provoz jsme zažili v březnu v údolní stěně Höllenhundu v Rathenu, kde v jednu chvíli visely ve stěně čtyři dvojky, z nichž jedna byla čtyřka. Byly dny a oblasti, kdy se opravdu sešlo poměrně dost lidí a zase jiné dny a oblasti, kdy jsme po skalách bloumali úplně sami. Stále mluvím o lezcích, protože Sasíci jsou národ turistický a turistů bylo vždy bez ohledu na počasí všude mnoho. Zajímavé je, že chodí po svých, o bikery se téměř nezavadí. Sasíci lezci se povětšinou věnovali cestám do osmiček. Až na jednu výjimku. Po dlouhých letech jsem měl to štěstí vidět v provozu pořádnou pecku.
Na Heringstein vede z údolí několik velice těžkých cest. Mimo jiné slavné Arnoldovo Barometer für Stimmungen Xc (af) a Güntherovo 1000 Torr Xb (af). Novou přímou variantu Barometru v květnu nacvičoval kluk, jehož jméno bohužel neznám. Obtížnost varianty neznám též, ale odhaduji, že přesahuje Xc. V době, kdy jsme pod stěnu přišli, přelézal cestu s horním lanem s jedním odsednutím. Dočkali jsem se i ostrého pokusu, opět s jedním odsednutím. Na místě činu jsme, pro představu o technice dobývání, zaregistrovali teleskopické šáhlo. Po maglajzu ani památky a nemyslím, že by ho borec schoval až před námi, protože skála byla čistá. Jeho partnerka v přestávkách zkoušela s horním lanem 1000 Torr a šlo jí to hezky.
Vakuum Xa, Falkenstein, Schrammsteine
Některé vlastní zážitky ze stěn jsem vám již líčil. Velkou radost jsem měl z Berg Heil na Grosser Gratturm ve Schmilce s datem 02.02.02. Asi nejtěžším, co jsem letos v Sasku vylezl bylo Vakuum Xa na Falkenstein, Eispalast Xa RP právě na Gr. Gratturm, Quarzspur IXc OS na Schuellernadel na Affensteinech a Fingerloch oder hinunter IXc OS na Panoramafels v Brandu. Jedna z nejhezčích letošních cest byla Weisse Taube na Domspitze na Affensteinech, velkolepá IXc od pánů Cluneho, Güllicha, Geschwendtnera a Arnolda s nejtěžším místem nad posledním kruhem a nádherně vražedným dolezem ke kruhu prvnímu.
Nejvzdušnější byla určitě Direkt Wand die Abendröte na Nonnengärtnera za IXc. Linie cesty začíná u pravé hrany jen několik metrů široké a šedesát metrů vysoké stěny z police v třetině výšky. Vzdušným traverzem vede až na levou hranu, která prověří technické schopnosti a dá odpočinout až po pěti kruzích. Aniž by jich bylo příliš. Nejtěžší místo se skrývá ve zpětném traverzu na pravou hranu a jdeo křížové přesahy za jednoprstové dírky. Na hraně je naštěstí velké madlo, a je ho třeba. Mezi posledním kruhem a lezcem svírajícím toto madlo se téměř vodorovně vine šest metrů lana nerušených dalším jištěním a k dalšímu kruhu jsou ještě dva veselé kroky. Nezkoušel jsem to, ale při pádu z těchto míst by muselo následovat něco, za co se v lunaparku platí nekřesťanské peníze. Spolulezcem mi byl otec a přelez byl pro nás o to cenější, že on sám tuto cestu před dvaceti lety pro zranění z atrakce zapytlil.
Největší expedici jsme si užili na Heringsteinu v cestě Perfekte Nordostwand za VIIIc. Nejde o nijak extrémně těžkou cestu, ale vede v impozantní části údolní stěny. Výška určitě 70 metrů, prostřední třetina lehce převislá. Chtěl jsem tuto stěnu prolézt, a to vpodstatě čímkoliv. Od pohledu se mi líbila. Přímo středem vede též Direkte Nordostwand za IXa, o které jsem měl od otce slušné informace, jenže ze země se mi zdály tři kruhy na tu výšku nějak málo. Vybral jsem si tedy Perfekte. Ta má sice taky jen tři kruhy, ale aspoň byly vidět. Nástup je položenou nejištěnou lahůdkovou ručněramenní spárou a plazivým traverzem k prvnímu kruhu. Patnáct metrů vzhůru a bokem od nástupu je třeba dobrat spolulezce (opět otec). Od kruhu odlézám s neurčitou představou, že až přelezeme to nejhezčí, nějak slaníme, abychom se vyhli závěrečnému komínu. Ó mé plané naděje. Oblézám druhý kruh, cvakám třetí a že si ještě kousek nadlezu do lehčího, abych si jako nekazil on sight. Jenže ono to nějak nechce být lehčí a tak lezu pořád dál až na velkou polici. Ta je nad kruhem tak vysoko, že na návrat není ani pomyšlení. A tady začíná to pravé pískařské užívání. Police je v místě, kde končí převislost stěny. Nad ní je břicho s odpornou ramenní spárou a dál není vidět. Lano táhne a dál to bez zaštandování nepůjde. Podle průvodce by na polici měly být grosse Sanduhr, velké hodiny. A tak se jmu je hledat. Dvacet minut popolézám sem a tam a nic. Celou dobu šlapu nohama v menší polici, která je ještě v převislé části. Znáte to oči už jsou v bezpečí, břicho v místech, kde se stěna pokládá a nohy naštěstí nic nevidí. V jednu chvíli se mimoděk podívám, kam šlapu a notný kus vlevo vidím v úrovni chodidel staré smyčky. Ještě další čtvrthodinku si odmítám připustit, že tam budu muset dobrat. Nakonec do hodin provážu všechny smyčky, co mám, a za chvíli už v nich sedíme dva. Pod prdelí luft. ( Zde bych rád poprosil všechny ty borce, co zažívají skutečné hrůzy, co o nich pak čtu v časopisech, aby mé líčení brali s rezervou.) Vrcholová partie komínky, do kterých se vejde jen půl těla. Aniž bych to chtěl příliš rozvádět, není nad pocity, když je tělo zašprajcnuté do spáry, dolů to nejde, nahoru není odvaha, její zbytky rychle vyprchávají a nad hlavou krouží záchranářský vrtulník, jehož posádka asi zrovna něco nacvičuje. Abych se nestal výhodnou záminkou k pokrytí nákladů na kurz německých bernardýnů, zatnu zuby, vyvěsím se do údolí a ... přežívám.
Samozřejmě se mi podařilo rozvěsit i nějaké ty pytle. Sprostými nadávkami jsem počastoval cestu Kaskade na Untertan na Affensteinech za IXb. To je ta, co se na Lezci objevuje v pohyblivém titulku s nápisy o divně se kývajícím a chroptějícím individuu. V průvodci má hvězdičku, a téměř zaslouženou. Je nejištěná k 1.kruhu, špatně jištěná ke 2.kruhu a nepříliš dobře ke 3. kruhu, ale je to pěkné mírně převislé silové lezení v pevné skále. Je dobré vědět, že ke 3. kr. se neleze rovnou, ale pěkně doprava nahoru a v jeho úrovni traverzem k němu. Ke 4. kruhu je vše v pohodě a od něj těžkým nástupem do traverzu, který vede až na hranu, kde je o kus výše kruh pátý, a to poslední. O pár metrů výše vyrůstá z hrany věžička o velikosti člověka. Pevnou má jen základnu a zbytek by se asi dal shodit rozporem. Proto jsem jen velice lehkým rozporem vylezl nad věžičku, a ještě o kousek více dosáhl police, která se ukázala býti nejvyšším dosaženým bodem. Nad ní se čnělo klasické břicho, zčásti vysolené, zčásti proříznuté slizkou spárou a hlavně vůbec ničím nenapovídající, kudy přes něj. Ke krokům z nichž není návratu jsem se neodhodlal. Zejména proto, že pokud by k návratu přeci jen došlo, došlo by na značné hloubky. Poraženecky jsem zrozporoval dolů věžičku na spadnutí a od plic si zanadával. Na svou nemohoucnost.
Finale VIIIb, Falkenstein, Schrammsteine
Druhý zajímavý pytel je spíš srandovní, protože si při něm člověk připadá jako pitomec. V oblasti Rauenstein stojí krásná věž Nonne, na tu vede krásná IXa Ohne Ende, výborně zajištěná. Její vadou na kráse je, že od posledního kruhu místo vzhůru traverzuje vpravo pryč. Proto ten název Bez konce. Vada krásy byla později odstraněna přímou variantou za Xa ( ? - pozn.autora) s názvem Fettes Ende. Také odpovídající název, Tlustý konec. Závěr stěny je malý kousek zakončený obzorovou hranou, která stěnu dělí od vodorovného vrcholu. Chyty se zdají být schované v poklopené polici a vše se jeví jednoduše. Police jednou rukou, přehodit nohy, police druhou rukou, nohy, hop a vrchol. Ve skutečnosti je to horko těžko police jednou rukou, nohy, téměř nemožně police druhou rukou, nohy a odsednout. Tento postup se zopakuje dle libosti mnohokrát a poté následuje slanění. Pytel je zavěšen v okamžiku, kdy už byl vrchol doslova nadosah. Ideální je, pokud po celou dobu pracného lopotění komentuje váš výkon zasvěceným výkladem směřujícím k spanilé divě borec, ze kterého nakovec vyleze, že cestu sám nelezl a že ji zná z doslechu. Vy pak celou dobu mrháte silami při uvádění jeho praktických rad v život.
V kategorii největší strach letos přes všechny ostatní okamžiky zvítězily chvíle při odlézání od 1.kruhu Varianty Herrenpartie na Höllenhunda. S kruhem u nohou srdce v kalhotech. Proč nevím. Kdyby se lezení řídilo podle přírodních zákonů vyvodil bych tuto obecnou teorii lezcova relativního strachu: strach některých ( rozumněj speciálních lezců) je nepřímo úměrný čtverci jeho vzdálenosti nad posledním jištěním.
Ještě pár slov ke spaní v bivacích a k přístupu. Bivaky stále jsou. Je snaha některé likvidovat a v některých visí cedulky o zákazu rozdělávání ohně. Stále se ale najdou místa, kde se dá krásně potábořit. Mnohokrát zmiňovaný hraniční přechod Hřensko je kvůli povodním momentálně mimo provoz. Skály povodně nijak nepoškodily. Hřensko by snad mělo být v těchto dnes zpřístupněno pro chodce. Tím je otevřen přístup hlavně do Schmilky. Jinam se musí použít Petrovice a i zde platí nutnost příliš neotálet se snídaní. S Jirkou Šimandlem jsme doplatili na pozdní příjezd lezením v Tisé místo v Rathenu.
Sphinx IXa, Schrammsteinscheibe, Schrammsteine
Vážení milí pískomilové, tento díl je zřejmě v letošním roce poslední, protože se chystá IV. ročník Boulder kolotoče a s tím je nějaká ta práce. Tak se vám revanšuji alespoň ještě o něco delším dílem než obvykle. Přeju vám všem hezké svátky a do roku 2003 vám na těchto stránkách nemohu nepopřát nic než abyste se do Saska přijeli podívat a něco si ve zdraví vylezli, ať máte příští rok na Silvestra co vyprávět.
Jako vždy se další díl nedá jinak než pochválit. Doufám, že i v příštím roce se dočkáme podobně inspirujících článků. Jen bych podotknul, že Sasko je možná o to hezčí, o co je tam méně lezců.
moc pěkný čtení.Na písku lezu teprve rok ,ale fakt mně to vzalo. V sasku sem sice ješťe nebyl,ale třeba nedaleký labák je óda na radost.Mam jednu otázku.Jak je to s piskama v zimě?Např loni o velikonocích jsme s přáteli byli v tisí a třebaže v noci mrzlo a vůkol ležel sníh byla zde i spousta lezců.Jestli se dá lézt i v zimě,tak se pochlubte ,ať vím kde(oblasti)a za jakých podmínek.Jinak díky za pěkný článek a přeji všem mnoho krásných zážitků ,abychom si pak měli v tý hospodě o čem vyprávět.
Moc se mi to libilo Jardo ! Stale se zlepsujes s fotkama. Na vypraveni uz neni co zlepsit, je to napinavy od zacatku do konce.
Chtel bych Ti napsat, neb me zaujala pasaz o strachu, ze ja mam take prapodivny strach. Nejvice me popada, kdyz prelezu previsek a nebo brisko a lano, ktere je cvakle pod nim, mizi za horizontem hrany. I kdyz vim, ze je tam treba zvakly do kruhu ci borhaku, tak to, ze na nej nevidim, mi zpusobuje mrazeni v oblasti bricha a strev a rikam si, snad lano, v miste, kde uz na nej nevidim , nekdo neprerizl.
Naposled mě strach přepadl ne na písku, ale na vápně (!!) ve Francii (!!) v Gorges de la Jonte. Tam je to na místní francouzské poměry obcas jištěno řídce. cesta byla na rozlezení, za 5c+, v kapsách byla všude voda a celá cesta byla převislá a jak jsem měl borhák metr pod sebou a další se leskl nad převískem 3 metry nade mnou a z toho převisu na mě občas kápla voda a viděl jsem jednoho supa, jak mě s pobavením sleduje z nedaleké borovice, zřejmě hladový, tak jsem slezl dolů, obětoval starou hasičskou karabinu a z ní slanil dolů, ještě za hodinu potom jsem se nemohl pořádně napít krabicového vínka, jak se mi klepaly ruce, ten den byl už s lezením prostě konec. Na druhý den jsem cestu vylezl bez zaváhání a voda tam byla pořád, prostě nevím z čeho jsem se den před tím rozklepal, lidský mozek je neprobádaná hlubina, u některých ale mám pocit, že není co bádat:)
Milí přátelé Saského pískaření,
Letos jsem se setkal s malým problémem, a sice s problémem orientačním.Při květnové návštěvě Ráthenu nám v půli plánovaného pobytu jak jinak
než začlo pršet.Domů se ještě nechtělo a tak jsme se jali hledat pro nás nové a dosud neprobádané terény pro příští působení lezecká.Zajeli jsme k nějakému ,,Muhle" a s průvodčíkem a podrobnou tur. mapou v ruce se vydali okolo ,,Afiků"směrem na Heringstein.Po celodením výletě mám jen mlhavé tušení kde že jsme to vlastně byli. O nálezu kýžené oblasti a okometrickém průzkumu cest nemůže být ani řeč.Je asi místním zvykem , že ohromné a krásné věže a masívy se nijak neoznačují na místě tur. popisy a názvy . Pro nás více přespolní ( z Brna je to fakt dálka a dostanu se sem jen párkrát za rok ) je to tedy těžký problém. Proto prosím některého znalce z Vás o radu kde obstarati podrobnější mapu.Dík a pěkné svátky
Ahoj Rampiku,
Kdyz uz tak shanis info zkus se zeptat Mary Zaka z Lokalky podle myho to zna v Sasku dobre a kdyz jsem byl v lete naposledy doma tek jsem ho potkal na Stranske. Jeste ted se chlamu kdyz si vzpomenu jak zahlasil o bouldrovani s nechapavym vyrazem ve tvari " Ti mladi ted ti jedou na tyden do Adru a vubec si sebou neberou lano". A vubec bych se nedivil kdyby se ti ho podarilo premluvit aby jel s vama ti to ukazat.
cau jardo, lezce.cz prohlizim teprve asi potreti, zaujalo me povidani o lezeni v sasku, zvlaste v poslednim dile, kde pises o navstevnosti cechu tam a jejich zapisech z vrcholovych knizek, ja z ho mn.hradiste jsem tuto oblast navstivil letos v kvetnu poprve, a to v doprovodu starych piskarskych klasiku napr. pisty berezneho, kteri to tam znaji vice nez dobre a delali nam tzv. zive pruvodce, v rathenu jsme lezli temer sami a v bielatalu se o par dvojcich da hovorit, sasko tot zaklad piskareni vubec bych rekl, steny a veze svou majestatnosti az berou dech, proste parada, ja se pohybuji v klasifikaci zhruba do stupne 8 a nejvice me nadchla udolka na hollenhunda a v bielatalu urcite kleine a grosse herkules saule, to jsou nadhernosti, mas pravdu ve vrcholovkach je jen par ceskych zapisu, nejvetsi skoda vsak je, ze neexistuje zadnej ucelenej aktualni pruvodce v cestine, to by byl teprve CAJK!!! cus honza hluchon
hm, průvodce v češtině. to není jen tak. to by musel někdo poměrně kvalitně přeložit, vydat, a každejch pár let aktualizovat. a prodat padesát výtisků od každýho svazku a dostat se tak někam k ceně dvou tisícovek kaček za svazek. anebo udělat paskvil k lezení nepoužitelnej, něco jako "pískovcové skalní oblasti NDR, Olympia 1977", kde je znát dobrá vůle, ale výsledek vynaloženému úsilí neodpovídá.
ale upozorňuji tě, že lezecká němčina je jazyk poměrně nesložitý, vystačíš si se zásobou 50 slovíček, který se naučíš za odpolednem, takový to vlevo, vpravo, spára, komín, traverz, a kdyžtak si přineseš v kapse slovníček a nic tě nezaskočí.
Opakujte po mně: Wo ist der Ring? - Kde je kruh?
Wo ist die Abseiloese? - Kde je slaňák?
Wo ist die Unfalhilfsstelle? - Kde je stanice první pomoci padlým hrdinům?
Zweimal Bier, bitte - Dvě piva prosím...
Ten průvodčík byl prvním impulsem a pro začátek celkem stačil. Kouzelný na něm je, jak už měli ke konci autoři té němčiny plné zuby a v pláncích v závěru se nacházejí popisky jako: Die Schoden, nebo směr do Brummergnellovic a Albertfelsenova a podobně.
Mého kamaráda z Lipska to tak fascinovalo, že za Schoden vyvinul odvetný termín "Stufy" (čti štufy) :-)
Proc ty cesty postupne nezadavat do denicku na lezci.cz a kdyz nechces denicek, tak do databaze, za par let bude tech 15 tisic cest, ci kolik, co si Sasici vytvorili v nasi databazi a pak si muze kazdy vytisknout na par listu cesty z oblasti, kam chce jet. No mozna ze to neni nejlepsi napad, ale kazdopadne, Jardovo clanky jiz prinesly komentare a popisy pro hezkou radku cest a to uz pomalu vyda na maly prehled po piskovcovych oblastech Saska.
Zadávat cesty do databáze je sice užitečné, ale spíš jen pro tipy, co případně lézt. Podle popisu tam se většina cest v Sasku nedá najít, pokud to tam dobře neznáš. Mimochodem, v databázi mi chybí statistika nejpěknějších cest, nejlépe s možností filtru oblasti (čili nejpěknější cesty někde....) a to, že kromě statistiky nejkomentovanějších cest se nedá zjistit, má-li cesta komentář jinak, než otevřít její záznam a to je zdlouhavé. Stačilo by v seznamu třeba barevně odlišit nějaké pole a podobně, protože komentované cesty jsou zpravidla taky něčím zajímavé.
Statistika nejpěknějších cest, nejlépe s možností filtru oblasti se dostane snadno tak, že se v databázi cesty vybere určitá oblast nebo poloha v comboboxu a pak se klikne hvězdičku nahoře v posledním sloupci. To seřadí vybrané cesty dle zadané kvality vzestupně, Když se klikne podruhé tak sestupně.
Vypisovat v seznamu cest i pocet komentaru dost dobre nejde, protoze mam obavy, ze by to moc zatezovalo server. Uz snad brzy ale koupime novy a tam by to mozna slo. Budu nad tim premyslet. Taky by se mi to libilo. Ostatne v pruvodcich ten pocet komentaru a prelezu ale u cest je.
S těmi hvězdičkami máš pravdu. Pokud se komentářů týká, počet by byl fajn, ale mně šlo o to, alespoň signalizovat, jestli cesta nějaký komentář má, nebo nemá. Většina cest v databázi v průvpdcích zařazená není, a asi ani nikdy nebude, to nemůžete stihnout.
databáze cest na sassko už dávno existuje, a to na www.teufelsturm.de, kde je několik tisícovek cest včetně fotek a komentářů. nevidím tůvod, pro se snažit o něco co je už hotovo jinde. databáze na lezci má před sebou (ohledně sasska) shromáždit český popis několika desítek hvězdičkovejch cest.
(ovšem jsou servery které by neváhaly a z teufelsturmu by si to hned překopírovaly (ukradly), dovufám, že lezec takovému pokušení nepodlehne)
Jenže na Teufelsturm.de (ale taky gipfelbuch.de) to je německy a to je pro mnoho lidí u nás překážkou. Myslím, že je lepší, když databáze vzniká přirozenou cestou, to jest kdo co lezl, to tam napíše, případně okomentuje. Tak se tam ty dobré cesty postupně taky dostanou.