Před časem se tady objevil článek o výstupu na Hroší lázeň, který otevřel celkem bouřlivou diskusi na téma industriálního lezení. Když jsem nedávno jel přes Barandovský most, hned jsem si na to vzpomněl, ale zároveň jsem musel konstatovat, že se jedná o celkem „bezvýznamný brd“ proti tomu, na co se dá lézt v našem industriálním „sudetenland“, jak s oblibou říká Papouš. A tak jsem se rozhodl napsat tento článek, protože jak to
Padesát mužů a čtrnáct žen je úctyhodná a na Slovensku rekordní účast závodníků, které sem přilákala vidina dobrých závodů před naplněným auditoriem a patřičně (mimořádně) vysoké odměny nejlepším pěti. V4, tj. Viszegradská čtyřka. Tedy Jak to proběhlo:
Asi si řeknete, že už si s tím Petrohradem nedají pokoj. Ale když ono se tam pořád něco děje. V poslední době dokonce poměrně dost. Nejenže přibylo výrazně návštěvníků, kteří hledají, kam že je to ten Resch svými články posílá a jim bych rád vzkázal, že výrazně zapracujeme na nějaké skutečně autentické a přehledné mapce a navíc na skalách přibude i pár názvů, ale Petrohrad se pomalu dere i na výslunní výkonnostního boulderingu u ná
V sobotu jsem byl po nějaké době na Suškách. Byl nádherný, slunečný den, všude mrak lidí. Ani jsme se všichni na jižní, sluncem vyhřáté stěny nevešli. Co mě šokovalo, bylo zjištění jak se v poslední době změnily lezecké návyky. Mezi Hlavní věží a Samotářem byla spousta lezců (a lezkyň) a prakticky všichni lezli s horním jištěním , jištěni ze země. Dolů se většinou nechávali spouštět. To, ale probíhalo na starých cestách, střední obtížnosti. Jen výjimečně prvolezec
Plac pod Ostrovskou stěnou. Různě zde postávají lezci, sluneční paprsky pronikají skrze větvoví, pohoda. K výstupu se právě připravuje Kočičák, jeho žena Miláček a k mladé břízce je na provaze připoutáno jejich dítě Pupíček. Kočičák svléká tričko a Miláček s obdivem pozoruje jeho urostlou postavu. Kočičák přistupuje k Miláčkovi a vzájemně se objímají. Následuje dlouhý polibek
Kočičák: Miláčku, ještě to vydrž, jen co přemlasknu tu cestu, tak tě pomiluju.
Miláček: Už dělej br
Montana má svého ROZ a DÍLA a Lezec se může radovat, protože i on získal podobné postavičky. Bytosti nadané vtipem a jasnozřivostí, schopné glosovat aktuální dění, ale přitom zůstat tajemnými osobami o nichž nikdo neví odkud přišly, kam jdou a zda jsou vůbec pravé.
Před časem se tady objevil článek o výstupu na Hroší lázeň, který otevřel celkem bouřlivou diskusi na téma industriálního lezení. Když jsem nedávno jel přes Barandovský most, hned jsem si na to vzpomněl, ale zároveň jsem musel konstatovat, že se jedná o celkem „bezvýznamný brd“ proti tomu, na co se dá lézt v našem industriálním „sudetenland“, jak s oblibou říká Papouš. A tak jsem se rozhodl napsat tento článek, protože jak to vypadá, tak existuje minimálně několik jedinců, které by to mohlo zajímat.
V jedné nejmenované chemické fabrice stojí krásné betonové „skalní město“, čítající tři věže o výšce 100 m a tři 60-ti metrové, pěkně vedle sebe, aby člověk nemusel moc daleko chodit, než si vybere na kterou poleze. Ale je to v podstatě jedno, všechny jsou prakticky stejné, všechny mají totiž tvar rotačního hyperboloidu a na každou vede jen jedna cesta (a není to výstupový žebřík!). A to je na tom právě to nejkrásnější, protože zkuste se nějak dostat na 100 m vysoký betonový monolit, když tam není žebřík. Ve spodní části je stěna sice mírně položená, ale postupně se mění v kolmici a v závěru přechází do mírného převisu. Jak tedy na to? Je to celkem jednoduché, jak už jsem zmínil, na každou z věží vede jedna cesta, tvořená linií nýtů, vzdálených od sebe zhruba 1 m, takže kdo trochu ovládá technické lezení, jistě si s tím poradí. Musíte si ale vzít dostatečné množství karabin a nebo cvakat jen některé nýty (podle odvahy výstupce lze libovolně volit třeba každý druhý nebo pátý).
Lákalo by vás to zkusit si vyhákovat 100 m dlouhou linii? Má to ale jeden háček. Do areálu závodu je těžké se normálně dostat, natož jim tam ještě lézt po objektech. Ale jak se říká, nic není nemožné. Takže koho už nebaví lézt po skalách, teď už ví, kam může napřít svou energii. Já osobně raději pojedu do skal.