Lezec - Zpravodaj

Letenka za 100 Euro až do Aqaby byla jen jedna z mnoha lákadel pro další návštěvu tohoto kouzelného pouštního království. Ve složení společně s Matějem, Ondrou T., Ianem, Zdenym, Pájou a později i s Fidem jsme se taxíkem přesunuli až k Salimovi a jeho rodině, kde jsme měli po celou dobu náš BC. Člověk se zde musí trochu otrkat a přivyknout na místní způsob života. Absence luxusu a sterilního prostředí, kompenzuje čas strávený v Salimově početné rodině, náhled do jejich jednoduchého života.

Salim, (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Naším hlavním cílem byl opět prvovýstup. Ještě před odjezdem z Evropy jsem kontaktoval Arnauda Petita, který není jenom skvělý lezec, ale také velký znalec Wadi Rumu. Během prvního dne, jsme společně se Salimem objeli možnosti, které mi Arnaud navrhl.

Průzkum nových možností (hi res)
foto by © Ondra Beneš

I tam se dá vytvořit novíá cesta, (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Po chvilkové večerní debatě jsme se rozhodli pro nevylezenou stěnu, přístupnou z kaňonu Rad Al Beidah, který je paralelně od Barrah canyon. Pohled na stěnu vyvolával opět spoustu otázek. Délka stěny, její kvalita, převislost atd… Linie ale byla jasná okamžitě. Černý pruh protínající celou hlavní východní stěnu. Jediná jasná linie v této impozantní stěně.

Kdo na fotce nakde lezce?Salim, (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Východní stěna Barrah masivu (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Další den jsme se přesunuli do „našeho“ kaňonu společně s Pájou a Zdenym, kteří zde měli v plánu opakování okolních cest.

Odjezd do pouště (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Los určil dvojice, tým one - Ian s Matějem, tým two – Ondra a Ondra T. Ihned jsme se pustili do práce. Díky tomu, že jsme byli čtyři, tak jsme se mohli pěkně po dni ve stěně střídat. Možnost si každý druhý den odpočinout jsme vítali.

U Salima na dvorku (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Naše stěna náš opuštěný kaňon (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Bylo skvělé pozorovat nadšené obličeje kluků, kteří se za svitu čelovek vraceli ze své celodenní směny. Každý den ve stěně přinesl něco nového, každý jsme si tam zažili svůj podíl strachu a únavy a hlavně silných zážitků. V průměru jsme postupovali délku a půl až dvě denně.

Matěj prostupuje druhou délkou (hi res)
foto by © Ondra Beneš

První bolty umístěny (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Ian a Matěj ve stěně (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Strýcové na štandu (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Strýcové na štandu (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Obtíže jednotlivých délek nepolevovaly. Vždy po pár metrech lehčího lezení přišel převislý úsek s bouldrovým místem. Celá stěna od spodu vypadá jako rozvlněná hladina jezera, prostupujete délku za délkou mezi těmito vlnami, takže vždy po převísku přišel ádr rajbas. Někdy ok, ale někdy také pěkně vypečený. Někdy i dva až tři v délce. Co se týče kvality skály, tak obecně pískovec ve Wadi rum nepatří k těm nejpevnějším, i přes to oblast nabízí pevné a kvalitní cesty. Kvalita v naší stěně byla v podstatě dobrá, nikdo z nás při lezení nic neurval, kromě volných chytů a bloků, kterýma jsme postupně zásobovali nástupový kaňon. Šlo hlavně o to si zvyknout v této skále lézt.

Matěj při provýstupu (hi res)
foto by © Ondra Beneš

si největší pád zažil Ondra. Zrovna vrtal hák bór mašinkou z lezecké pozice, kdy se držel malých a přisolených chytů a najednou se mu udrolil chyt pod rukou. Během sekundy byl o šest metrů níž u mě na štandu. Oba jsme koukali jak vyoraný, co se to vlastně stalo. Nahoře nad námi vysela cukající se vrtačka z místa, kde před chvílí Ondra vrtal. Celé to naštěstí odnesl jen naražený kotník a ohnutý vrták. Po pěti dnech a 8 délkách jsme se dostali k hraně hlavní stěny. Došli nýty. Naštěstí nás zachránil Fido s Elatem Omarem. Elat místní aktivní izraelský lezec měl pár boltů ve vesnici a Fido pro zálohu ještě pár přivezl rovnou z Čech. Mezi tím, co jel Matěj pro bolty jsme další den s Ianem a Ondrou T. střídavě vylezli 7 délek. Strach a obavy z nejistých háčků a neznámého terénu, vystřídal sportovní přelez. Až teď jsme si mohli konečně ujasnit obtíže jednotlivých délek. V porovnání s jinými místními cestami bylo až k neuvěření, kolik je zde těžkých délek za sebou. Většinou se jedná o jednu dvě a pak omáčka. Ale tady jich je hned 9 za sebou.

RP přelez cesty (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Ondra při RP (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Matěj přeléza poslední těžkou délku (hi res)
foto by © Ondra Beneš

3. délka za 7b+ (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Ian ve své délce za 7c (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Ondra při RP (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Klíčová délka cesty za 7c+ (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Ian (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Matěj přeléza poslední těžkou délku (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Ian při RP (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Ondra T. (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Poslední den, summit day. Okolo půl šesté jsme začali s Ondrou T. jako první jumarovat do deváté rozdělané délky. Kluci jeli za námi vylézt zbývající 8. a 9. Délku. Po deváté délce se stěna poprvé zlomí a položí. Pak už to byl jen úprk na vrchol.

Dvě délky pod vrcholem (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Zbývajících pět délek jsme vylezli celkem rychle a dokončili při západu slunce prvovýstup touto nádhernou východní stěnou vrcholu Barrah masiv.

Slunce v této stěně uvidíte jen ráno, v černé linii vedoucí přímo vzhůru– „Morning sun street“, 7c+, 550m, 15. délek.

Vrchol (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Poušť je nádherné místo pro kemp, ohně, live jam music, pohodu, slunce, ticho. 7 nocí jako beduíni.

Topo (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Po návratu z pouště jsme se rozhodli pro pár dní ve vesnici. S Fidem, Zdenym a Pájou – Lionheart. Klasická tradiční cesta, jednoznačně doporučení hodná. Mimo našeho prvovýstupu jsem měl chuť zde zkusit i některou z novějších vícedélkových těžších cest. Volba padla na tu nejtěžší, na Sultána. Toto 8b hned vpravo od Rock Empire na Jebel Rum vylezl jako první před dvěma roky Matěj s Jáchymem za dva dny. Já šel společně s Ondoru T. Takže Ondra tým opět v akci. Tato 16-ti délková cesta je v podstatě o dvou délkách. Dále pak pár 7a a jedno 7b, jinak lehčí terén. Do cesty jsme nastoupili po šesté hodině ráno. První 8a šlo se štěstím na OS. V klíčové délce jsme se už trochu zasekli. Oba jsme dlouho vymýšleli kroky. První ostrý pokus mi nevyšel, ale na druhý jsem již eliminoval chyby a délku vylezl. Ondra za mnou vylezl 8a na druhým, ale v 8b by potřeboval podle mě o pokus dva více. Ale jelikož už bylo po třetí hodině a nám scházelo stále téměř 10 délek, tak jsme lezli dál. Střídavě za svitu čelovek jsme byli po deváté nahoře a po jedenácté dole u nástupu. Mega den. První jednodenní přelez cesty.

Po povinné odpočinkové Aqabě jsme opět vyrazili do pouště. 5 dalších magických nocí v poušti, opakování místních klasik a pohoda před odjezdem zpět do zimní Evropy.

Bouldering (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Wadi rum nás všechny bavilo. Kombinace stálého počasí, pouště, nádherných stěn, dobrodružství, pískovce, jídla, lidí, to je prostě mix, který za to stojí.

Poušť (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Velký dík patří nejen celé bandě Ian Fascendini, Matěj Svojtka, Ondra Tůma, Zdenek Suchý, Pája Suchá a Fido Martínek, ale hlavně také firmě Tendon za jejich lana a Skykings za planžety do cesty. No a v neposlední řadě Easy Climbing.

Celá banda (hi res)
foto by © Ondra Beneš

Vylezené cesty:
Morning sun street, 7c+, 15 délek - prvovýstup (2x Ondra, Ian, Matěj).
Sultan Al Mujahidin, 8b, 15 délek – 3. opakování, první jednodenní přelez (2x Ondra).
Rock Empire, 8a, 15 délek – Ondra T. (flash), Ian
Džihád, 7b, 13 délek – všichni
Muezin, 6b, 400m - Ondra T. + Ian
Lionheart, 6b, 6 délek - Ondra+ Fido, Zdenda+ Pája
Aytek Hammads route, 6b, 350m – Ondra T. + Ian

Zdenda a Pája
Inferno, 6a, 4 délky
Insallah, 6a, 5 délek
Marlin´s wand, 6a+, 150m
The star of Abu Judaigh, 6a, 220m
Raid mit the Camel, 7a, 450m
The Beauty, 6a, 200m
Corner line, 6b, 350m

Zdroje:

Více zde Easyclimbing.blogspot

Wadi Rum - Morning sun street

Jordánsko

Komentáře