První pauzu jsme měli v termálních pramenech ve slovinském Ptuji. Opravdu nerad jsem stavěl stan za deště na rozblácenou ptujskou hnědozem, ale moje chmurné myšlenky včas rozehnala příjemná koupel v horké výřivce a sjezd tobogánu. (Tamní kemp s lazněmi se trochu vymykal mé představě nízkorozpočtového zájezdu....12.5Eu noc/osoba)
18.9. Pokračujeme směr Záhřeb, najíždíme na novou dálnici a pokračujeme směr Zadar. Projíždíme tunelem Světly rok, ale bohužel zázrak se nekoná a počasí je velice nepříznivé i za tunelem. Platíme 100kun-400Kč za úsek Záhřeb-Maslenica a sjíždíme směr Paklenica. Nad kaňonem velké i malé Paklenice se táhnou mračna, která dávají tušit přicházející dešť, jsme poněkud zklamaní a unavení po dlouhé cestě. Odbočujeme do našeho oblíbeného kempu Vesna a stavíme stan ještě za sucha, pak již přišel déšť, který nás uspal.
19.9. Milé překvapení poránu, mračna se trhají, objevují se první kousky modré oblohy a dobrá nálada se vrací. Vyrážíme pěšky ke skalám a vychutnáváme atmosféru klidného rána. Okolo nás voní borovice a před námi se již objevují první známé skalky. Z procházkové pohody nás vyrušil až rámus zbiječkobagru a další nepříjemnou situací bylo vstupné, které opět podražilo z 60kun/5vstupů na 90kun/5vstupů . Platíme a jdeme se rozlézt. Začínáme zlehka: Via normale 3, Orao 5c+ ,Hare Krišna 6a+ pak přišly zástupy tůristů, které nás přinutili opustit pozice u cesty a zahnaly nás k západní stěně Anici Kúk, kde jsme si dali dvě délky v cestě Bora 4c,4c. Při návratu jsem otestoval prsty v cestě Shogooth 6c+ a zdařilo se OS :D .
Předpověd místního infocentra se jevila pozitivně, takže jsme na další den naplánovali cestu Kača 6a na Trapez Anči.
20.9. Plán Kača 10 délek
Dodržujeme smluvený čas nástupu "tak nějak na pohodu". Nastupuju v devět do první délky 3a, vyrážim mezi stromky, lezu asi deset metrů a dávám prvního vklíněnce. Lezu dál, vklíněnec vypadl, říkam si "to nám to pěkně začíná", asi po dalších pěti metrech se na mě směje první nýt, cvakám, popolezám tři metry a jsem u prvního štandu, u pěkného stromku. Dana mě dolezá a pokračuje dalším 3a. Lezu na druhym travou a mezi stromky, vybirám expresky, dolezám k prvnímu dnes použitému friendu a nechce se mu ven, pomahám mu šťáradlem a uvědomuju si, že každá minuta je zde drahá. Friend nepatří k levným hračkám a tak s ním bojuji. První záděra je na světe a začínám se u toho trochu vztekat. Nakonec jsem zvolil hrubou sílu trhu řetězu expresek, friend o kousek poskočil a pak už jsem ho vyšťáral. Dolezám na štand a pokračuji do krasné plotýnky 4b+, nýty začínají houstnout a štand je nedaleko. Střídáme, Dana se pouští do první obtížnější délky 5b. Nad námi Majzlíkovo Cupido, opravdu nádherná linie. Dana pokračuje systémem spárek v krasně vzdušné pasáži pod velký převis, kde kvůli tahu lana štanduje. Dolezám ji a začínám cítit lehké lechtání v oblasti žaludku, jsme tak sto padesát metrů nad zemí a odzdola to pěkně protahuje. Pokračuju pět metrů pod převisem k pravému štandu a dobírám. Přemotávám lano a pokračuji koutkem 5a. Cesta neklade zvláštní odpor, ale štand zde žádný není, dvojté lano již po 40 metrech solidně táhne a tak vybírám štand. Dana mně dolezá a posilňuje se tatrankou, ja si davám svou oblíbenou musli tycku, pijeme a přesvědčujeme se, že další štand nebude daleko. Z technických důvodů pokračuji na prvním v cestě 4b a dolézám pod krásnou pasáž 6a. Dana mě s radostí přenechala spáru, která se asi po dvaceti metrech mírně vzdouvala do převísku. Ve spáře bojuju o každý metr, naštěstí jde odšlapnout a občas je tu chyt za odměnu, ale jinak dřina do kopce. Po třiceti metrech boje mě dochazí síly a po chybě nohou přichazí očekávaný pád, říkám Daně "asi pudu", ona na to "to ani nahodou", a už jsem letěl. Naštěstí nýt nebyl daleko a tak to byly tak tři metry, ale komu se chce padat tak vysoko nad zemí? Dolezám zpět do klíčového místa. Sleduju spáru a hledám příhodné stupy. Zlezám to místo a spěchám nahoru, stále to tahá za ruce, konečně štand. V té délce mě opravdu vyschlo a tak jsem se napil a až pak jsem začal dobírat. Dana přilezla s podobnými pocity. Opravdu není 6a jako 6a .
Začlo se připozdívat, byly čtyři hodiny a tři délky před námi. Slunce zapadalo okolo 18.30, takže jsme měli co dělat. Navíc mistní vítr Bura sílil a s ubyvajícími silami nám začalo být dost chladno. Nabídl jsem Daně svou nepromokavou bundu a šel se zahřát do dalšího 6a. Celkem lehčí lezení až na jedno místo, kde jsem se nepříjemně trápil v otevřeném komínku celkem dost mi vadil batůžek, nejdříve jsem ho chtěl zanechat v nýtu, ale po té jsem své rozhodnutí přehodnotil a vrátil jsem se pro něj a komínek oblezel po pilířku, což se nakonec zdálo snažší, více převislé, ale ne tak náročné, jak dření kolen v komíně.(Komínů jsem na písku nalezl dost, ale tenhle byl nepěknej ;) ) Další štand a už jen dvě délky 5a před námi, když Dana dolezla 6a slunce se začlo nebespečně chýlit k západu. Pokračovala na prvním, ale asi po deseti metrech s jedním friendem ji došel morál a v těžkém místě se začla vracet, když v tom místě strávila asi patnáct minut, přesvědčil jsem ji ať se na to vyprdne, přece jen pád do jediného frienda deset metrů nad štandem, není pro oba lezce nic příjemného, navíc dvě délky pod vrškem, nebo chcete-li osum délek nad zemí bez možnosti slanění. Vrátila se ke mě na štand a situace začla být poněkud nepříjemná. Slunce nám zapadlo a tma se šířila velmi rychle. Dana naštěstí nepodcenila situaci a měla s sebou čelovku, kterou mi půjčila a já se vydal vzhůru k štandu číslo devět. Chudák moje kolegině, musela dolézat za svitu měsíce a hvězd předposlední délku a to jsme měli ještě jednu před sebou. Na štandu číslo devět na nás od spoda začli blikant naši drazí Honza a Aneta a marně se pokoušeli zjistit naši situaci vysláním morseovi zpravy, na tu jsme jim odpověděli smskou, že je vše v pořádku, jen že poněkud nestíháme. Bylo nám dost chladno a prsty už říkaly dost. Vyrazil jsem sokolem v obtížnosti 5a za svitu čelovky a snažil jsem se lézt opravdu rychle. Dostal jsem se pár metrů pod vrchol, kde se sokol nepříjemně vzdul ve velký převis a navíc nikde nýty, znejistěl jsem, koukám okolo a tam pode mnou vlevo ubíhají nýty a třpití se v záři čelního světla, tak zas rázuju dolů tím krásně beroucím sokolem, traverzuji a mírně slezám k liniji nýtů a pak již vesele na vrchol. Dobírám Danu a užívám si ten krasný pocit na vršku, snažím se ji svítit dolů, ale příliš to nejde. Z vrcholu ujišťujeme kolegy v táboře, že je vše OK a jdeme přes vršek Anči směr kemp. Na Anče jsme ještě potkali stádo koz a ovcí, kterým přízračně svítila očka a obzvláště kozlové a berani vypadali za svitu měsíce dost hrozivě. Naštestí byli plaší a dali se na úprk. Cestou dolů nám svítil měsíc a bylo nám krásně. Těsně po půlnoci jsme dorazili do tábora.
21.9. Den lehkého lezení
Lezu opět se svou drahou polovičkou Anetou cesty 3a,3a a krásnou cestu Catch the Rainbow 3a 5a 4c opravdu nadherných sto metrů lezení.
22.9. Rest on the Beach
23.9. Velebitašky 6a+ s Kendym
Před touto cestou jsem měl respekt ostatně jako před každou více délkovou cestou a po zážitku z úterka, jsem nechtěl nic nechat náhodě. Vztáváme v 6.30 nula nula a vyrážíme do skal. Nastupujeme v 7.30 nula nula a dáváme krasných padesát metrů v režimu 5b sokol, spárka, chyt, stup a všude nýty. Velmi příjemné lezení po krásném vápenci, za krásného počasí idilka jak má být. První délku jsem vzal tak nějak šmahem, což Kendy komentoval slovy: " Ty vogo ty si to lezl na prvnim jak já na druhym". "Nechci jít zas domu po tmě no". Opáčil jsem a už jsem ho štimoval na další postup. Štandy se zhustily, takže jsme stavěli každých patnáct dvacet metrů, což se nezdálo být příliš ekonomické, vzhledem k šedesáti metrům našeho dvojtého lana. Proklestili jsme se částí traverzů a dostali jsme se pod 6a+. Kendy ho s menším zaváháním přeběhl a já ho dal po něm na druhym. Pak jsem spojil délku 5a a 3a. Kendy si dal 4a a jistil mě s pokyny: "dělej nestíháš", trochu si osvěžil tempo Prachovské 24hodinovky a hnal mně jak psa . Poslední dvě 4a a 4b jsem také spojil a na vrcholu stanul 12:37, takže celkem spokojenost. Kydž jsem Kendyho začal dobírat byl už pode mnou, takže jsme na vrcholu byli oba během chvilky. Byla to nádhera rozhled na moře, svěží vánek, sluníčko, za námi hory Velebitu v mracích.
Dole jsme si ještě dali cestu Papillon 6c a šli se koupat a vychutnávat, tak krásný teplý den. Moře bylo klidné a kdybych nešláp na ježovku byl to idealní den :D.
24.9. Opět odpočinkový den
spíše koupaní než lezení, ale přece jen jsme zašli a dali si H.S.V. 5a, pak jsem dal pokus na 7a+ "PG is 20" a dal ho OS, ale na 7a+ to bylo dost snadné, ony ty cesty u cesty. další Achtung seinschlag! 6b+ a pak jsem mrsknul řádnou tlamku na Present of nature 6c a volil scrable na zápraží penzionu Vesna.
25.9. Řádný den sportovního lezení
Rozlézám se a uspokojuji Anetiny potřeby na Zavě 4b, dále Vuga 4c, pak si dávám Humping Jacka 6b.Opravdu krasné lezení po lištách, spoďácích a bočácích. Dál pro Anetu Nasti put 4c. Pokračuje moje trápení: Karenin 6c+ pytel. Těžká plotna na začátku a pak nádherné kroky v převisu, bohužel jsem to nedal v kuse, vedle nová cesta na Karenin tak 5a. Dále lezeme na Zavě Čuja ti si bog i batina 5a a bezejmenou 5a, pak slézám Pod Iljuskom vedoucí převislou hranu "Je" 6c , dále Biene Maju 6a+, Fleissige Villi 6a, Figa 4b, Mann oder Memme 4b+ a nakonec krásnou převislou cestu Inox za 6a+.
26.9. Veleshit 6a+ - cesta s velmi ostrými chyty. Radegast 6b Os - krásná cesta doporučuju všem. Colibri 6c jsem dal AF, pěkný převis pro silné borce. Na závěr odpoledního lezení jsme dali Banana split 5c+
27.9. Výlet do jeskyně v Malé Paklenici doporučuju všem turistům a milovníkům přírody opravdu pěkná jeskyně a ani to není moc daleko.
28.9. Poslední lezecký den jdeme na Olimp a opět jsme okouzleni krásou Paklenice dáváme tři cesty na rozloučenou s touhle super oblastí. Hád 6a Zeus 6b Héra 6a+
Všem doporučuju vysílačky do velkých stěn, nám se náramně hodily, jelikož v tom větru není nic slyšet a děkuju tímto za půjčení Járovi Cilerovi.
Počasí nám krásně vyšlo deset dní jasného nebo polojasného počasí s teplotou vzduchu 20°C a moře mělo okolo 20 také.
Doufám že se Vám to líbilo a omluvte prosím moje pravopisné chyby. Lezení zdar.